Jan Pohribný - Kreativní světlo ve fotografii

Po několika překladech zahraničních autorů vychází v nakladatelství Zoner Press kniha českého fotografa, umělce a pedagoga Jana Pohribného. Velice činný autor má za sebou přes padesát samostatných výstav po celém světě a teď je doplnil i první samostatnou knihou. Kniha je rozdělena do sedmi kapitol a jak již bývá zvykem, vede čtenáře postupně od základů ke komplikovanějším technikám.

Po několika překladech zahraničních autorů vychází v nakladatelství Zoner Press kniha českého fotografa, umělce a pedagoga Jana Pohribného. Velice činný autor má za sebou přes padesát samostatných výstav po celém světě a teď je doplnil i první samostatnou knihou. Kniha je rozdělena do sedmi kapitol a jak již bývá zvykem, vede čtenáře postupně od základů ke komplikovanějším technikám.

Budiž světlo

Nejprve je potřeba si odbýt obvyklý úvod – ten zastupuje charakteristika různých typů osvětlení, ukáže, co všechno světlo ovlivňuje, jak působí na náladu snímku, na řadu přijde i kompozice a expozice a nechybí ani moderní HDR. Vysvětlování místy skřípe, autor skáče od jedné myšlenky k druhé a výhrady bych měl i k názvům podkapitol – napadlo by vás, že pod titulkem „Pozměňte směr světla“ se skrývá práce s filtry?

V následujících třech oddílech se Pohribný věnuje postupně třem různým typům světla. Denní světlo je všem známé – přímý sluneční svit, rozptýlené světlo při zamračené obloze a protisvětlo – a tak je jeho kapitola nejkratší. Umělé světlo začíná ukázkou různých způsobů svícení modelky a jeho vlivu na výsledný portrét, včetně schématických nákresů rozmístění techniky. Jsem na straně 75 a mám neodbytný pocit, že tohle všechno už jsem někde četl. Ne jednou a možná i lépe. Ale nevadí, pokračuji dál. Následuje opět již tradiční výčet různých zdrojů umělého světla a pomůcek k jeho usměrnění nebo rozptýlení. Čeho všeho se dá dosáhnout s jedním, dvěma či třemi a více světly se dozvíte hned poté. Nechybí ani rady, jak nasvítit sklo, lesklé předměty, krystaly a podobně. Další třicet stran za mnou a já se najednou přistihuji, že jsem se začetl tak, že si zapomínám dělat poznámky. Jako by se autor začínal rozjíždět a z mírně klopýtajícího díla se najednou stává čtivá publikace. A do konce stále zbývá více jak polovina knihy, dostatek stran na vlastní kreativní fotografování. A co víc, začínají mě ohromně bavit přiložené fotografie!

Kombinované světlo ve čtvrté části míchá v jednom záběru různé zdroje světla. Naučíte se používat blesk i přes den, fotografovat interiéry, architekturu za soumraku, noční město a podobně.

Luminografie a ostatní

Hned od začátku páté kapitoly s názvem Luminografie je jasné, že se dostáváme do oblasti, ve které se autor cítí býti nejvíce doma. Tentokrát si na dělení nemohu stěžovat, neboť začne luminografií pasivní aneb pohybem před kamerou, kam patří fotografování hvězd, měsíce, blesků, ale třeba i ohňostrojů, pokračuje luminografií aktivní, při které se hýbe fotoaparátem, za ní následuje opět aktivní luminografie, ale tentokrát se hýbe světlem – svítilny, ohně, vánočního řetězu a podobně – a vše ukončuje série rad, jak na vlastní technické provedení luminografie. Podle čeho exponovat, zda je vhodnější kontinuální nebo dělená expozice a další. Celá kapitola je prošpikována mnoha radami z praxe a přečtete ji doslova jedním dechem.

Blížíme se ke konci a tempo knihy zrychluje. Předposlední oddíl si hraje s vrženým světlem – s promítáním obrazů na objekty projektorem nebo pomocí camery obscury, se světlem procházejícím skrz průhledné materiály či odraženým od lesklých objektů a dalším.

V sedmé a závěrečné části s titulkem Otisk světla došla řada i na mírně obskurní techniky z fotografické historie. Nechte světlo působit přímo na fotocitlivou vrstvu fotografického papíru, fotografujte skenerem, vyhrajte si se solarizací nebo s IR filtry. Malování do negativu je zde už jen jako třešnička na dortu, jejíž souvislost se zaměřením knihy mi trochu uniká.

Ale to jsou v podstatě jen drobnosti. Jenže archaické metody zřejmě bylo třeba vyvážit počítačovou modernou, a tak ani tady nechybí tři postupy, jak fotografie „vylepšit“ dodatečně v počítači Photoshopem. První ukázka se dá s přimhouřením jednoho oka snést, zato před druhou je nejlepší oči zavřít úplně. Třetí fotomontáž je zdaleka nejpovedenější, včetně užitečných zásad pro skládání více různých prvků do jednoho přesvědčivě působícího obrazu. Ovšem vrcholem knihy je poslední kapitola o počítačové 3D grafice. Možná za to může editor, který donutil Pohribného napsat i o těchto moderních technologiích, možná jen autorovi na závěr nezbývaly síly, každopádně bych se být jím nesnažil shrnout tak komplikovanou oblast do jedné strany textu. Výsledek je mírně řečeno nepřesvědčivý a hlavně naprosto zbytečný. A k přiloženým ukázkám (z pera, nebo spíše myši dvou různých jiných autorů) se dá říci jen jedno: škoda papíru a tiskařské barvy.

Fotografie na závěr

Každá fotografie v knize je doprovázena vyčerpávajícím popiskem vysvětlujícím co, kde, proč a jak včetně EXIFu. Tam, kde se to hodí, nechybí ani schematické nákresy, obrazový postup tvorby, více variant téhož záběru… zkrátka vše, co zvídavý čtenář chce a očekává.

Jak už jsem se zmínil, z doprovodných fotografií jsem byl zpočátku poněkud rozpačitý. Dokonce mi vložené snímky od jiných autorů přišly povedenější než ty z dílny Pohribného. Ale postupem času, jak se fotograf s přibývajícími stránkami dostává do svého živlu, se vše změnilo, a přišel jsem světelným hrátkám velmi na chuť. Je vidět, že kreativity má Pohribný na rozdávání, že ho to ohromně baví, neváhá kvůli záběru pobíhat dvě hodiny v zimě v noci, a tudíž je tím pravým pro napsání recenzovaného díla.

První polovina knihy tedy příliš nepřekvapí. Publikací na podobné téma existuje hned několik, a pokud vám již nějaká o světle v knihovničce leží, můžete zatím zůstat klidní. Naopak kapitoly o luminografii jsou velmi povedené, stojí za předčení a rozhodně inspirují k vyzkoušení této přece jen nepříliš okoukané a působivé techniky. A na závěr zbývá dodat, že kniha i díky velkému formátu a kvalitnímu tisku vaší knihovničce rozhodně ostudu neudělá.

Kreativní světlo ve fotografii
Jan Pohribný
Nakladatelství Zoner Press
Rozměry 235×255, brožovaná vazba, 256 stran
Běžná cena 439 Kč
Knihu můžete zakoupit přímo v nakladatelství Zoner Press

Kreativní barva ve fotografii - Jan Pohribný lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
Kreativní světlo ve fotografii lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Radek Burda
    Radek Burda
    11.08.2011 14:38

    vyborne shrnuto.

  • Taffey
    Taffey
    12.08.2011 10:31

    Souhlasím s Radkem Burdou. Jen si myslím, že ten, kdo si světlo nenajde sám a bude používat tyhle návody a rady, tak bude vyrábět jen prefabrikáty. Málo platné, ve výtvarničině nejde o nic jiného, než o vlastní přidanou hodnotu tvůrce. A "vlastnoručně" nalezena cesta je většinou ta nejlepší. To, že je někdo ochoten v zimě, dvě hodiny, pobíhat a hledat to správné světlo, to je přesně ono. Tak by to mělo vypadat. Kliku, že to bude kvalitní světlo hned, když příjdu na místo, to má málokdo. Jiná věc je kvalitní umělé svícení. Tam se člověk nedočká. To, holt, musí umět a mít pro to buňky. Konvenčně uvažujícímu fotografovi nepomůže nic. Ale dobrý článek. Kreativní světlo. Velmi dobrý název.

  • PaK
    PaK
    14.08.2011 16:50

    Je vždy problém, co do knihy dát a co ne. Řadě lidí by se nezamlouvalo, pokud by na začátku bylo: o světle obecně si přečtěte tam, o expozici jinde, nastudujte tu a tu knihu. Nedá se dělat nic jiného, než přidat určitý úvod do problematiky a vysvětlení pojmů a věcí, se kterými chce autor dál pracovat. Jiný problém je názor, zda se fotografování dá naučit, nebo je to "v genech". Já tvrdím, že do určité úrovně se většina lidí může naučit dobře fotografovat - musí se naučit rozpoznávat možnosti. Vrcholu ale dosáhnout pouze ti, kterým je shůry dáno. Část o 3D jsem ani já neviděl jako nezbytnou, ale nakonec jsem s autorem souhlasil, že by v knize mohla zůstat, je to vlastně jenom odkaz na to, že lze pokračovat v tomto směru. Na druhou stranu si myslím (bez ohledu na to, že jsem vydavatel), že je to jedna z mimořádných knih českého autora za několik posledních let.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Tip na článek

David Weinhauer - fotograf aktů
David Weinhauer - fotograf aktů

Da­vid Weinhauer je br­něn­ský fo­to­graf aktů, známý pře­de­vším svou in­stagra­mo­vou sé­rií por­trétů „Sprosté kafe“. Něj­čas­těji fotí s ama­tér­skými kli­ent­kami. Ně­které z nich chtějí fotky pro sebe, ji­ným po­má­hají v psy­cho­te­ra­pii. Na­jdou se i ta­kové, které za fo­cení ne­chtějí za­pla­tit a vy­u­ží­vají k tomu různé tak­tiky.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace