PhotoHint 15: HDR fotografie

Lidská civilizace je chronicky zamilovaná do technických vynálezů. I samotná fotografie je jedním z nich. A průběžně se objevují technické vynálezy a vylepšení, které rozšiřují její možnosti. Jedním z nich je HDR - výraz, který působí v posledních letech téměř jako zaříkávadlo. V tomto PhotoHintu si vysvětlíme, kdy a jak ho použít.

Slučování do HDR

Slučování jednotlivých fotografií do HDR probíhá v počítačových programech. Ty nejznámější jsou: Photomatix, Photoshop, HDR Expose, Luminance HDR, FDRTools a Zoner Photo Studio. Slučování různě naexponovaných fotografií stejného záběru probíhá jako automatický proces. Odlišné jsou však možnosti programů v nastavení před generováním sloučeného obrazu. Photomatix má největší množství korekcí: zarovnání, redukce chromatické aberace, šumu, duchů vzniklých pohybem pozadí, objektů nebo lidí, barevné teploty a přiřazení barevného prostoru. Photoshop umožňuje zarovnání obrazů a všechny možnosti předzpracování RAW formátů při generování automaticky načtené z XMP souborů – barevná teplota, chromatická aberace, vinětace objektivu… Většina ostatních programů umožňuje pouze zarovnání snímků a případně volbu barevné teploty.

Možnosti korekcí programu Photomatix

Po sloučení jednotlivých fotografií vznikne jeden obraz, soubor, který má barevnou hloubku na jeden kanál 32 bitů. To je tak velké množství informací, že ho současné monitory nejsou schopny komplexně zobrazit. Dá se ale ukládat. Z formátů, které jsou k dispozici, doporučuji .exr (OpenEXR) – dobře podporovaný aplikacemi, vysoká přesnost, komprese 40% a .hdr (Radiance) – dobře podporovaný aplikacemi, střední přesnost, komprese 20%. Ukládání není nutné. Je ale vhodné pro ty, kteří by se chtěli v budoucnu znovu vrátit k mapování tónů 32 bitové fotografie, které je klíčové.

Mapování tónů

Mapování tónů je totiž ze všech procesů vedoucích k finální HDR fotografii ten nejnáročnější. Účelem mapování tónů je převést extrémně široký rozsah odstínů a barev ze sloučeného a na monitoru nezobrazitelného 32 bitového obrazu na standardní, na monitoru zobrazitelný a tiskárně tisknutelný, obraz. Je jasné, že je to možné pouze vypuštěním a „stlačením“ některých odstínů. To způsobuje vznik nežádoucích artefaktů jako například inverze tónů nebo halo efekty.

V oblasti mapování tónů probíhá v posledních 10 letech asi nejvýraznější vývoj nových a stále lepších algoritmů pro specializované počítačové programy. Jsou v podstatě stejné jako ty, které se používají při skládání fotografií do HDR: Photomatix, Photoshop, HDR Expose, Luminance HDR… u všech hlavně doporučuji poslední verze, které používají nejdokonalejší algoritmy. Každý z těchto programů disponuje často i desítkami různých posuvníků, kterými můžete ovlivňovat výsledný obraz, takže napsat nějaký jednoduchý recept na ideální výsledek není možné.

I když většina profesionálních fotografů bude preferovat fotorealistický výsledek co nejvíce zodpovídající fotografované realitě, je i mnoho fotografů, kteří HDR používají právě k vytvoření grafického až surrealistického obrazu, výrazně odlišného od reálného vzhledu. Photomatix i Photoshop CS5 mají různé výrazně odlišné způsoby mapování již v předvolbách.

Většina HDR fotografií ještě vyžaduje drobnou postprodukci v grafickém editoru. Obvykle globální nebo lokální úpravy kontrastů a barev. Případně retušování „duchů“ a jiných nežádoucích artefaktů.

Na závěr jsem si nechal typickou ukázku z práce komerčního fotografa, při které se využije nejenom HDR, ale zároveň i panorama. Hotelové pokoje většinou nedisponují dostatečným odstupem (pokud to není zrovna prezidentské apartmá). Nejčastěji je jediné místo, odkud se dá pokoj vyfotografovat celý (i to pouze jako panorama a pro zisk co největšího prostoru obvykle na výšku), u vchodu do pokoje. Ten se ale obvykle nalézá přímo naproti oknu – hlavnímu světelnému zdroji. Takže pokud budete chtít mít kresbu i v zácloně před oknem i předmětech ve stínu na opačné straně pokoje, je jedinou možností využít výhody HDR.

Profesionální fotograf Kamil Varga, autor PhotoHintu, je lektorem kurzu Jak fotografovat Prahu, formát RAW a HDR a dalších kurzů FotoInstitut.cz.

V seriálu PhotoHintů již vyšlo:

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram