Jak jsme fotografovali papuchalky

Papuchalk tlustozobý

Papuchalk tlustozobý je vodním ptákem známým z arktických moří. Je charakteristický silným pestře zbarveným zobákem. Na souši je dost neobratný. Vejce klade do trávy. Vyhledává příkré svahy, které mu umožňují snadno vzlétnout. Patří do skupiny alek a v severním Norsku ho najdete na mnoha pohlednicích.
Ptačí kolonie se obvykle nacházejí na špatně přístupných místech. Většinou bývají na skaliscích. Na ostrovy je výstup zakázán. Nejlépe přístupná místa pro fotografování mořských ptáků v Norsku jsou na ostrovech Varoy, Rost, Trena a Lovund. Nejjižnějším místem je Runde u Alesundu. Největší kolonie se nacházejí na špatně přístupném ostrově Fungloya. Těch míst je ještě více. Mnohá z nich jsou vyznačena na Cappenlensových turistických automapách Norska, které koupíte téměř u každé benzínové stanice.

Pro fotografování ptactva je velmi důležitá znalost míst. V jižních Čechách je množství ptactva ve srovnání s některými lokalitami v severním Norsku nesrovnatelně menší. Zato však máte mnohem více času na pozorování zvyklostí ptáků, vysledování místa hnízdění, vyhledání nejlepších ůkrytů pro pozorování a fotografování. Na cestách tolik času není a musí se místa a časy prostě trefit.
Při příjezdu do Norska jsem měl jen velmi hrubý plán. Náhoda nám přála, že jsme v Dovrefjellu narazili na německého ornitologa, který mi poradil: jeď na Rost!

Rost je skupina ostrůvků nacházející se na jižním cípu Lofotských ostrovů. Většina ostrovů je plochých, s výjimkou nejjižnějších ostrovů Vedoya, Skorfjellet a ostrůvků Trenyken. Právě zde jsou největší kolonie mořských ptáků. Věděli jsme, že některé jsou přírodní rezervace. Podařilo se nám sehnat člověka s povolením pěstovat na jednom z těchto ostrovů ovce. Měl loď, se kterou dělal mořské safari. Jednu takovou vyjížďku jsme absolvovali při docela slušném vlnobití.

Zkušenosti s fotografováním z lodě

Nejlepší taktika je držet se na přídi a pozorovat ptáky na hladině. Vemte si citlivý film alespoň ISO 400 a fotoaparát s objektivem s co nejdelší ohniskovou vzdáleností. Chce to minimálně 300mm. Snažil jsem se o co nejkratší časy. Svůj zoom Sigma 135–400/4,5–5,6 jsem clonil na minimum. Časy mi vycházely na 1/250 sec – bylo zataženo s deštěm. Stativ v podmínkách kývající se lodi nepřicházel v úvahu.

Fotoaparát dostával pořádně zabrat – všude létá slaná vodní tříšť. Snažil jsem se ho chránit v pouzdře na prsou. Ztrácíte však pohotovost, když se něco objeví. Dobré je mít dalekohled, kterým lze vyhlédnout zajímavý objekt. Na lodi nás bylo několik fotografů včetně specialistů s Canony 300mm/2,8, kteří to střihali na plně otevřenou clonu. Říkali mi, že jeden dobrý záběr na dva filmy je úspěch. Někteří pobývali na Rostu až týden a lodí jezdili každý den. Na lodi jsem vyfotil skoro dva filmy, ale cítil jsem, že nic moc – nestíhal jsem, neuměl jsem odhadnout vhodný okamžik ani minimální úletovou vzdálenost ptáka. Tyto pocity se mi potvrdily po vyvolání. Vedle nedostatečné velikosti hlavního objektu se projevila i pohybová neostrost. Chtělo to prostě alespoň 1/500 s. Viděli jsme velká množství papuchalků, kormorány, alkouny, mořské orly a dva tuleně. Bylo mi jasné, že pro získání slušnějších záběrů se musíme dostat na ostrov.

Nora se mi podařilo přesvědčit. Druhý den byla česká rodinka vysazena na neobydlený ostrov Vedoya. Motorový člun odrazil od lodi a „muž z Rorbu campingu“ nás vysadil v písčité zátoce. Peníze až při zpáteční cestě. Ostrov je hornatý s příkrými svahy, které jsou na některých místech porostlé travou až po hlavní hřeben. Prvním cílem nás dobrovolných Robinsonů bylo vystoupit asi 300 výškových metrů na hlavní hřeben.

Při výstupu jsme pozorovali přelety ojedinělých skupinek papuchalků. Asi po půl hodině jsme dosáhli hřebene.
Druhá strana byla mnohem příkřejší – skaliska kombinovaná s travnatými plotnami. Všude seděli nebo poletovali papuchalci. Byly jich stovky. Mladí ptáci již opustili hnízda.
Potřeboval jsem se dostat nad jejich bývalá hnízda. Byla ve stínu. Skryl jsem se v jedné prohlubni.

Nasadil jsem Minoltu na stativ a čekal. Ptáci o mně věděli a drželi si stále odstup asi 5 m. Podařilo se mi udělat několik slušných snímků skupinek ptáků. Vrátil jsem se k rodině, která se v sedle cpala tatrankami. Táto, támhle je kámen papuchalků, každou chvíli jich tam sedí i několik. Na tomhle kameni jsem udělal asi nejlepší snímky! Já hlupák jsem riskoval v silně erodovaném svahu.

Při fotografování mě několikrát vyrušili mořští orlové.
Při přeletu těchto králů ostrova totiž vždy nastala obrovská panika. Papuchalci ve stovkách startovali směrem k moři. Po takovém přeletu trvalo asi čtvrt hodiny, než si zase začali sedat.

Vystoupili jsme na nejvyšší část ostrova, který byl k našemu velkému překvapení rovný jako tabule. Zkontrolovali jsme ovce. Byl nádherný den. Na obzoru jsme viděli norskou pevninu s ledovcem Svartisen, hornaté Lofoty.
Čas v takové nádheře utíká jako voda. Ještě jsem chtěl vyfotit kormorány, vynikající lovce ryb.

Již z lodě jsem si vyhlédnul velký kámen na pobřeží, na kterém se pravidelně řadilo asi patnáct až dvacet ptáků. Kámen byl bílý od jejich výkalů. Vyrazili jsme s Pavlem příkrým suťoviskem dolů na pobřeží. Kormoráni byli na svém kameni. Opatrně jsme se přibližovali. Udělal jsem několik snímků na jistotu. Asi na dvaceti metrech si řekli dost a opustili kámen.

Museli jsme zpět. Asi za půl hodiny jsme měli být vyzvednuti v zátoce. Za chvíli se objevila loď. Při příjezdu jsme zaplatili 400 NOKů, což bylo tak na naftu. Majitel lodi byl fotograf a měli jsme jeho sympatie. Dal jsem mu odkaz Fotoaparát.cz, aby se podíval na fotky.