Zpracování tématu: "Řeč těla"

Vážení kolegové fotografové. Téma „Řeč těla“ má bohaté možnosti zpracování, a proto Vás inspirovalo k široké škále přístupů. Od klasických i neklasických portrétů, kterých bylo asi nejvíc, přes emotivní scénky ze života, až po výtvarně výrazněji stylizované fotografie. Po kvalitativní stránce byly fotografie hodně rozkolísané. Od vcelku banálních portrétů nebo scének ze života po několik docela zajímavých příspěvků. Budu se věnovat hlavně té druhé skupině, protože u té první bylo zbytečné už jejich fotografování. A publikování si už skutečně nezasluhují.

Za vaše snažení jsme ve spolupráci s Centrum FotoŠkoda připravili malou odměnu pro autora vybrané fotografie. Tentokrát ji získal Petr Linhart za fotografii Smutek. Fotografie do tématu na listopad 2010 „Máme doma zvíře“ můžete posílat do konce měsíce.

Začnu tou největší došlou skupinou. Portrétními fotografiemi. Mimika tváře je u člověka nejmenší oblastí těla s největším výrazovým potenciálem. Byl jsem příjemně potěšen, že jste mne ušetřili fotografií extrémních neúčelných grimas, kterých je lidská tvář schopna.

Na úvod jsem si vybral hned ten nejzajímavější příspěvek z této discipliny. Pro mě dokonce fotografii vítěznou. Strohý černobílý snímek, jehož hlavním výrazovým prostředkem je řeč očí. Přímý pohled fotografovaného do kamery silně vtahuje diváka do obrazu. Smutek ve velkých černých očích dívky podporuje i opakování barvy v pozadí. Jednoduchá, ale čistá a působivá fotografie.

Ze skupiny čistě portrétních příspěvků vybírám ještě jednu fotografii vhodnou k publikování. Zdá se, že smutek ve výrazu tváře byl pro Vás nejinspirativnější, protože i tato pracuje se stejnou emocí. Oči u této fotografie už nejsou tak dominantní, jako u předešlé. Možná i proto, že není zaostřeno na ně, ale na zadní líce. Fotografie by potřebovala přesnější zaostření na přední levé oko, nebo ještě lépe použití větší hloubky ostrosti. Dominantní jsou v tomto případě červené líce, špína kolem úst a rozcuchané vlasy. Velký detail je zajímavý a dobře zvolený. Ale v této oblíbené reportérské disciplině fotografií zanedbaných dětí z rozvojových krajin je možné vidět i dost působivějších snímků se zajímavějším výrazem v tváři.

Z portrétu do dvojportrétu. Ten na rozdíl od portrétu jedince umožňuje dostat do fotografie vztahy. A vztah lásky mezi dívkou a koněm je hlavním tématem této fotografie. U dívky se tato emoce dá z tváře lehce vyčíst. Výraz koně však působí spíše flegmaticky nebo i smutně. To však fotografii neubližuje. Spíše jí to dává zajímavý výraz. Problematická je ale v řezání rukou. V této situaci bych je spíše při fotografování vypustil. Výrazy tváří jsou pro fotografii dostatečně nosné i bez rukou. Nebo pokud i ruce, tak včetně prstů, a pokud možno i loktů.

Divadelní fotografie se, vzhledem k tomu, že řeč těla je u ní jedním z hlavních výrazových prostředků, přímo nabízela. Taky jste jich několik zaslali. Výhodu měli ty divadelní formy, které nepracují se slovy, ale pouze s výrazem těla – pantomima. Výrazné ostré světlo je ve fotografii dominantní a modeluje i tělo performera. Jeho směr a charakter sice fotograf na divadle neovlivní, ale o něco méně kontrastní zpracování třeba z formátu RAW by myslím fotografii prospělo. Úhel i kompozice jsou zvoleny správně. Velké množství černé plochy, která pohlcuje hlavní motiv, je až nadbytečné. Ořez zprava, shora a trochu i zdola by dal více vyniknout portrétovanému.

Když už jsme u motivu uměleckých forem, zařazuji příspěvek s hudební tematikou. Autor zaslal ze stejného prostředí dva příspěvky. První obsahoval očekávané gesto – dirigování, proto jsem raději vybral ten druhý, pro toto téma méně typický. Prosbu v gestikulaci. Společně s výrazem tváře dirigenta dva hlavní výrazotvorné prvky fotografie. Ruce však na fotografii poněkud zanikají. Mírná změna místa fotografování doprava by mohla pomoci. A i v této situaci je možné ořezem zbytečných částí obrazu diváka lépe nasměrovat na klíčovou část fotografie. Myslím tím oříznutí cele spodní třetiny obrazu a případně i části horní.