Test digitální zrcadlovky Canon EOS 60D

Čip a obrazová kvalita

Základním prvkem samotného těla každé digitální zrcadlovky je však její snímací čip. V případě modelu Canon EOS 60D je jím senzor osvědčeného typu CMOS z dílen samotného Canonu, formátu APS-C o rozměrech 22,3×14,9 mm. Plocha čipu je menší než plný formát kinofilmového políčka a ohnisko použitého objektivu je tak nutno vynásobit faktorem x1,6 pro získání ekvivalentního rozsahu. Poměr stran je obvyklých 3:2 a maximální efektivní rozlišení je 18 megapixelů, což je 5184×3456 obrazových bodů. Citlivost ISO lze nastavit v rozmezí ISO 100 až 6400, přičemž v uživatelských funkcích lze povolit rozšíření tohoto rozsahu až na hodnotu ISO 12800. Snímky lze ukládat v obvyklých formátech JPEG a RAW (14-ti bitový) a to i ve vzájemné kombinaci a v několika velikostech, případně mírách komprese. Vše je snadno definovatelné v uživatelských funkcích.

Nyní však již k praktickým výsledkům. Na ukázkovém snímku č.12 je obvyklá testovací noční scéna v plném rozlišení. Snímek byl složen ze dvou polovin snímků, pořízených s odlišným vyvážením bílé barvy. Automatika si sumělým osvětlením poradila dobře, i když má fotografie znatelný nádech do červena. Nicméně žádná automatika není dokonalá a jako u všech ostatních digitálních fotoaparátů i zde platí, že dobře nastavené vyvážení bílé barvy je základem snímku a to ať už toto nastavení provádíte přímo ve fotoaparátu nebo dodatečně při zpracování formátu RAW. Mnohem zajímavější však je srovnání míry nežádoucího šumu ve fotografiích pořízených různými citlivostmi ISO. Toto srovnání najdete na ukázce č.13 v podobě 100% výřezů ze zkušební scény, vyfotografované všemi dostupnými citlivostmi ISO. Z výsledků je viditelné, že u citlivosti ISO 100 až 800 je výsledek vynikající a rozdíl prakticky neviditelný. Při ISO 1600 opravdu nepatrně nastupuje šum ale opravdu jen na samé hranici rozeznatelnosti. Při citlivosti ISO 3200 je nárůst šumu opět jen na hranici viditelnosti. Při ISO 6400 je již šum trošku patrnější, ale jeho charakter je velmi příjemný, monochromatický a ztráta kresby detailů je relativně malá. Také desaturace je minimální. Při nejvyšší dostupné citlivosti ISO 12800 je již nárůst šumu razantní, ztráta detailů a desaturace výrazná. Také se již začíná projevovat barevný šum, který je rušivější a hůře softwarově odstranitelný, než monochromatický. Nejvyšší hodnota citlivosti je tak prakticky jen velmi omezeně využitelná, ale to není nic neobvyklého – naopak, je to běžný jev a nejvyšší hodnota ISO je prakticky u všech digitálních zrcadlovek, nejen těch od Canonu, spíše jen marketingovou zajímavostí, než skutečně použitelnou hodnotou.

Pro zajímavost jsem ještě pořídil podobnou sérii snímků za denního světla. Na ukázkové fotografii č.16 je zkušební snímek v plném rozlišení při citlivosti ISO 6400. Na snímku č.17 jsou pak opět jednotlivé 100% výřezy při všech dostupných citlivostech ISO. Z výsledků je patrné, že za denního světla je výsledek o něco lepší, ale to je samozřejmě běžný jev. V tento okamžik bohužel ještě nejsou dostupné detailní laboratorní výsledky laboratoře asociace DIWA (jíž je FotoAparát.cz členem), a proto bude mít tento článek ještě pokračování v podobě srovnání těchto výsledků s konkurencí. Pro zajímavost ještě přikládám několik dalších fotografií v plném rozlišení, pořízených především při vyšších citlivostech ISO.

Z výsledků praktického fotografování se dá říct, že výsledné fotografie dosahují tradičně vynikajících kvalit a fotoaparát Canon EOS 60D jistě uspokojí potřeby nejen amatérských fotografů ale i pokročilých poloprofeionálů. Jako záložní tělo jej pak jistě zvolí i nejeden kovaný profesionál.