Test digitální zrcadlovky Nikon D7000

Čip, snímání, obrazová kvalita

Srdcem každé digitální zrcadlovky je snímací čip. V případě Nikonu D7000 je jím typ CMOS formátu DX (APS-C) o rozměrech 23,6×15,6 mili­metru, tedy s crop faktorem x1,5 a s maximálním rozlišením 16,2 milionu efektivních obrazových bodů v rozložení 4928×3264 pixelů. Ve standardním nastavení je k dispozici rozsah citlivostí ISO 100 až 6400. V uživa­telském nastavení pak lze ještě povolit rozšíření až na ISO 25600. O zpracování obrazových informací se stará procesor Expeed druhé generace. Snímky je možné ukládat v obvyklých formátech NEF (RAW) a JPEG, případně v obou současně a to i s možností nastavení míry komprese, barevného prostoru a dalších parametrů. Záznam může být volitelně také ve 12 nebo 14 bitových barvách. Snímky se ukládají na dvojici paměťových karet typu SD (včetně podpory nejnovějších SDHC a SDXC) s velmi detailním nastavením využití těchto karet. Je možné jako zálohu ukládat současně na obě karty, nebo po zaplnění jedné začít používat druhou, případně na jednu RAW a na druhou JPEG nebo na jednu fotky a na druhou videosekvence.

Závěrka fotoaparátu je testována na 150.000 cyklů a umožňuje použít rozsah expozičních časů od 1/8000 až po 30 vteřin a nechybí samozřejmě ani čas “B“, tedy trvale otevřená závěrka. Fotografie lze pořizovat rychlostí až 6 snímků za vteřinu, přičemž není nutné tuto maximální rychlost využívat a počet obrázků za vteřinu si lze dle libosti uživatelsky nastavit. Nechybí ani dva propracované časovače. První z nich je spojen se samospouští, kde lze zvolil sérii jednoho až devíti snímků a definovat lze i prodlevu mezi jednotlivými fotografiemi. Pomocí druhého časovače lze pak provádět intervalové snímání. V tomto režimu si ve fotoaparátu nastavíte čas, kdy se má začít automaticky fotografovat, dále pak počet snímků a časový odstup mezi jednotlivými snímky. Takto můžete snadno efektně a automaticky monitorovat velmi pomalé děje, jako třeba rozkvétání květů, pohyb mraků po obloze a podobně.

Nyní se však již dostáváme k samotným fotografickým výsledkům. Na ukázkovém snímku č.13 je obvyklá testovací noční scéna v plném rozlišení a bez úprav. Je složena ze dvou polovin, pořízených při různém nastavení vyvážení bílé barvy. Z výsledku je patrné, že automatika vyvážení bílé barvy si s umělým osvětlením poradila velmi dobře. Nicméně i tak doporučuji se na automatiku nespoléhat a pokud chcete dosáhnout opravdu barevně věrných snímků, tak doporučuji používat ruční nastavení a to alespoň pomocí předvoleb na jednotlivé typy osvětlení a to buď ještě před fotografováním (pokud budete fotografovat do formátu JPEG) a nebo pomocí dodatečné úpravy při zpracování formátu RAW.

Na ukázkovém obrázku č.14 pak najdete 100% výřezy z jednotlivých testovacích snímků v plném rozlišení, pořízených při všech dostupných citlivostech ISO. Použit byl základní objektiv AF-S Nikkor 18–105mm f/3,5–5,6 VR u kterého se dá předpokládat, že bude asi nejčastější volbou uživatelů Nikonu D7000. Z výsledků je viditelné, že kvalita fotografií je opravdu vysoká. Ostrost a kresba je sice mírně měkčí, což však není způsobeno nekvalitou použitého objektivu, ale spíše tím, že fotoaparát je ve výchozím nastavení (před pořízením snímků jsem fotoaparát vyresetoval a vypnul redukce šumu) nastaven na nízkou míru doostřování. Těžko říct, proč tomu tak je. Možná proto, že doostření při následném zpracování je otázkou pár vteřin, kdežto přeostřené snímky se změkčují trošku hůř. Někomu to bude vyhovovat a někomu ne, nicméně nastavení lze snadno změnit. Já osobně bych spíše doporučil míru doostření mírně zvýšit přímo nastavením ve fotoaparátu. Ale zpět k výřezům – z výsledků můžete vidět, že úroveň šumu je velmi dobrá. Do ISO 800 není nárůst šumu vůbec viditelný. Nepatrný nárůst je patrný až při ISO 1600 a 3200. Na většinu situací je však bez problémů použitelná i citlivost ISO 6400, která je zároveň maximem standardního rozsahu. V uživatelských funkcích však lze ještě povolit navýšení o dva stupně výš. Při citlivost ISO 12800 je však již nárůst značný a dochází také k výraznější ztrátě kresby a šumu v jednotlivých barevných kanálech, kdy se v obraze objevují pixely cizorodých barev. Nejvyšší citlivost ISO 25600 je pak v praxi již téměř nepoužitelná, běžný i barevný šum je již značný a také ztráta detailů je již neúnosná. Viditelná je také nezanedbatelná desaturace.

Na ukázkových snímcích č.15 a 16 je pak podobná situace jako u předchozího porovnání jednotlivých citlivostí ISO, jen pro změnu za denního světla. Výsledek je podobný jako u předchozího srovnání, snad jen šum je v denním světle mírně méně výrazný, ale ani v případě denního světla bych nedoporučoval pro skutečné praktické použití citlivost vyšší jak ISO 6400. Toto porovnání na denní a noční scéně je také dobrou ukázkou toho, že úroveň šumu v obraze není nikdy stejná a dost také záleží na tom, co a za jakého světla fotografujeme a také k jakému účelu má výsledná fotografie sloužit. To se samozřejmě netýká jen Nikon D7000 ale digitálních fotoaparátů obecně.

Celkově lze tedy říct, že kvalita snímků je opravdu vysoká a to především s ohledem na míru nežádoucího šumu ve fotografiích. Pro naprostou většinu situací je bez problémů použitelný celý základní rozsah citlivostí od ISO 100 až po 6400, což je na čip formátu APS-C hodnota opravdu vysoká. Nějaký ten šum se sice při vyšších hodnotách najde, ale jeho úroveň je mírná a desaturace či ztráta detailů minimální. Navíc pokud se už nějaký ten šum objeví, tak má velmi příjemnou (člověk by skoro řekl “filmovou“) podobu a navíc prakticky bez barevného šumu, který by se jinak úpravou v grafickém editoru odstraňoval jen těžko. Dvě nejvyšší hodnoty jsou již spíše jen marketingovým tahem a jejich praktická využitelnost je již přinejmenším sporná. To se ale dalo čekat, protože jsem ještě neviděl digitální zrcadlovku, kde by maximální citlivost byla opravdu použitelná. Pro běžné uživatele proto ani nedoporučuji tyto dvě nejvyšší hodnoty v menu povolovat, protože je to prakticky zbytečné. Závěrem ještě přikládám několik fotografií v plném rozlišení, pořízených zejména při vyšších hodnotách citlivosti ISO (i u těchto snímků byly vypnuty funkce pro redukci šumu).

V době psaní tohoto článku jsem bohužel ještě neměl k dispozici detailní laboratorní výsledky, a proto se časem pokusím o pokračování, kde se soustředím již víceméně jen na výsledky testů laboratoře asociace DIWA (jíž je FotoAparát.cz členem) a samozřejmě také na srovnání s největšími konkurenty, zejména pak s novým Canonem EOS 60D, který bude Nikonu D7000 asi největší (a možná jedinou) skutečnou konkurencí.