Stativy - modely pro každou příležitost

Nabídka stativů různých konstrukcí a velikostí je široká, pojďme se tedy podívat, z čeho je možné vybírat nový stativ. Na rozdíl od nové zrcadlovky vám totiž dobrý stativ vydrží i desítky let a vybrat ten pravý pro vaše potřeby je důležité.

Ministativy

Nejmenší modely stativů s pevnýma nohama měří desítky centimetrů. Je jasné, že pokud má být stativ stabilní, nelze s takovými rozměry dělat konstrukční zázraky. Přesto i takto malé stativy mají často teleskopické nohy, středovou tyč a najdeme na nich i kulové nebo dvoucestné hlavy s rychloupínacími destičkami. Čím lepší (a dražší) ministativ, tím víc vypadá jako malý klon běžného stativu. Tyto stativy se dobře přenáší a vejdou se třeba do batohu, ale velký stativ nenahradí. Stabilita může být díky pevným nohám větší než u ohebných ministativů, ale použitelnost je menší. Nemůžete je omotat kolem stromu a jejich výška vám neumožní umístit fotoaparát o moc výš, než je nejbližší kámen či zídka. Pokud nic takového v okolí není, budete se při fotografování plazit u země. To, spolu s nosností kolem kilogramu, prakticky vylučuje využití se zrcadlovkou (pokud nefotíte přes živý náhled). Ministativy mohu doporučit jen pro kompakty, kde by vám nošení velkého stativu dělalo problémy. Jejich ceny začínají na několika stokorunách a končí kolem jednoho tisíce. Paleta výrobců je v této kategorii již poměrně široká a vybrat si můžete ministativ od firem Cullmann, Vanguard, Praktica, Novoflex, Slik, Velbon a dalších.

Menší a levnější stativy

I plnohodnotné stativy se liší. Cenou, která začíná kolem 500 korun a končí na 20 000, ale i konstrukcí a samozřejmě kvalitou. Pokud ponecháme stranou kvalitu, protože ta bude předmětem testů v následujících měsících, můžeme rozdělit stativy podle konstrukce (velikosti). Cena s konstrukcí souvisí, protože výrobce levnějšího stativu musel někde šetřit.

Levné a menší stativy v cenách od 500 do několika tisíc korun nejsou žádné zázraky. Použité jsou hlavně levné materiály jako hliník a plast, nohy jsou tenké a výška stativu v rozloženém stavu jen o málo překročí metr, což stále ještě pro pohodlné fotografování ve stoje nestačí, zatímco složený stativ už není žádný drobeček. Problémem pro majitele digitálních zrcadlovek může být nosnost. Ta většinou příliš nepřekročí 2 kg, což pro digitální zrcadlovku s teleobjektivem není ideální. Stabilita tenkých hliníkových nohou také není velká, což výrobci řeší přidáním pomocné konstrukce, která propojuje nohy a často i středovou tyč. Na první pohled dobrý nápad má jednu nevýhodu: úhel nohou nelze měnit samostatně. To není problém ve městě nebo na převážně rovném terénu, kde je možné stativ srovnat různým vysunutím nohou, jakmile se ale dostanete do terénu, jsou možnosti umístění stativu omezené, o pohodlné manipulaci nemluvě. Na stativech často najdete třícestné hlavy, kulové se prakticky nevyskytují a ani nemá smysl nasazovat na základní nohy kvalitní a poměrně těžkou kulovou hlavu. Tyto menší stativy dobře poslouží majitelům kompaktních fotoaparátů, ale pro fotografy se zrcadlovkou, kteří i do fotografického přístroje investovali desítky tisíc, je vhodnější stativ z vyšší cenové kategorie.

Běžné stativy

Přibližně od 3000kč se začínají objevovat stativy, o kterých už mohou uvažovat i majitelé zrcadlovek. Cenové rozpětí je velké a k dostání jsou i modely za 10 000 korun. To je dáno hlavně použitými materiály a pak samozřejmě kvalitou konstrukce. Cena je často dobrým ukazatelem kvality. Stativy v této skupině dosahují v rozloženém stavu i výšek kolem 170cm, což umožňuje fotografovat pohodlně ve stoje. Hlavním rozdílem je ale nosnost, která už na zrcadlovky stačí. Také nohy nejsou propojené a lze tak jejich úhel nastavovat nezávisle. Důležitým parametrem se pak stává minimální výška stativu – totiž jak nízko nad zemí lze mít fotoaparát umístěný (například pro makro). U některých stativů je možné rozložit nohy do roviny, demontovat středovou tyč, nebo jí umístit obráceně. Jiné stativy středovou tyč vůbec nemají. Pokud pořizujete stativ z této skupiny, vyplatí se už uvažovat o nohách a hlavě zvlášť a celek si případně sestavit. V horní polovině cenového spektra se nachází stativy z lepších materiálů, hlavně z uhlíkových vláken, ty mají výrazně lepší poměr hmotnost / nosnost a pokud si je můžete dovolit, neváhejte. Často výrobce nabízí téměř totožný stativ v kovovém i karbonovém provedení, kde je rozdílem právě jen hmotnost (a cena). Investice do stativu z uhlíkových vláken se vyplatí, protože při stejných parametrech sníží hmotnost třeba o půl kila – a to na tůře poznáte. V případě, že jste se rozhodli pořídit stativ k běžné zrcadlovce a pro běžné fotografování, v této skupině stativů vybírejte. Svého favorita si pak jděte vyzkoušet do prodejny, jen tak zjistíte, zda vám opravdu bude vyhovovat.

Profesionální stativy

Nejvyšší kategorií, a to jak obrazně, tak často doslova, jsou profesionální stativy. Ty seženete klidně i za 20 000 korun. V této cenové hladině se vyskytují hlavně videostativy, které musí být velmi stabilní, mají zesílené nohy a speciální videohlavu. Také zde najdete stativy určené do studia. Protože ve studiu není potřeba nastavovat nohy do krkolomných pozic, pro zvýšení stability se znovu objevují propojení nohou a středové tyče. Některé stativy za desítky tisíc nevypadají výjimečně, ale mají zvýšenou odolnost proti nepřízni počasí, jiné zase nosnost třeba 18 kg (Gitzo GK3580QR). Špičkové zpracování a materiály jsou samozřejmostí. Pokud nefotíte profesionálně a nepotřebujete stativ s extrémními parametry, je zbytečné kupovat takto drahou výbavu. Do terénu se s ní nevydáte.

Speciální „stativy“

Zcela mimo kategorie se nachází pár dalších zajímavých produktů. Takzvaný rýžový stativ (vyrábí např. Bask, Lagris…), který koupíte v potravinách, tu popisovat nebudu. V prodejnách fototechniky můžete sehnat třeba strunový stativ SteadePod. Pod tajemným názvem se skrývá krabička s lankem, které přišlápnete, na druhý konec připevníte fotoaparát a pokud táhnete, vznikne cosi jako monopod. Další extrémní stativ vyrábí Manfrotto. Kovovou placičku velikosti přívěšku na klíče rozložíte na malinký „stativ“ pro kompaktní fotoaparát. Vzhledem k minimálním možnostem polohování je to ale spíš stojánek než stativ.

Snad vám tento stručný přehled přiblížil rozmanitost a širokou nabídku stativů. Jednotlivým kategoriím se budeme věnovat v dalších měsících, kdy vybrané modely projdou naší redakcí a na FotoAparátu.cz najdete jejich test, který vám třeba pomůže i s výběrem vašeho nového stativu. Pokud máte zájem o recenzi konkrétního modelu (o jehož koupi právě uvažujete), můžete nám napsat do redakce na mail fotoaparat@fo­toaparat.cz, nebo zde do komentářů.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram