Naučte se fotografovat sport kreativně

Tato kniha je společným dílem několika předních českých sportovních fotografů. Každý vybral několik snímků ze svého pohledu na sport, který fotografuje, doplnil komentářem a výsledkem je kniha "Naučte se fotografovat sport kreativně", která vyšla v nakladatelství Zoner Press.

Sport není pouze o světových rekordech, šampionátech a mezinárodních utkáních. „Velký“ sport se může odehrávat i na rybníku za vesnicí, či hřišti mezi paneláky. Pro fotografa to má tu výhodu, že zachytí stejné zaujetí hrou i rivalitu mezi soupeři a nemusí se handrkovat o místo k focení s ostatními fotografy a koneckonců nepotřebuje ani licenci.

Sportovní fotografie nemusí být ani o těch nejlepších z nejlepších. Může jít o fotografie hraničící s uměním (o hru světel, barev, neobvyklý úhel či zajímavý okamžik). Zde totiž neplatí to co ve sportu, že ten kdo skočí výše či dále, nebo doběhne rychleji, je ten nejlepší…

Jiří Koliš – Co je (a co není) sportovní fotografie

I když kvůli snímku hor zdoláte například Mount Everest, není to sportovní fotografie. Není důležité co vše podnikl fotograf pro pořízení snímku, ale co je na fotografii. A když jsou na fotografii například chrtí závody, nejedná se dle autora o sportovní snímek, protože sportovat chodí jen lidé.

Jiří Koliš – Kdy (a jak) to vlastně začalo

V této části knihy je stručně shrnuta historie sportu. Černobílé dobové fotografie dotváří atmosféru té doby a z naskenovaných přebalů knih dýchá historie. Jistě si rádi prohlédnete tyto snímky a vrátíte se časem nazpátek. Některé fotografie pocházejí z 19. století a upoutávají nejen svou historickou hodnotou.

Jiří Koliš – Kdo (a čím) u nás fotografoval sport

První sportovní snímky vznikaly rozhodně v exteriéru a byly to snímky statické, protože s fotoaparáty, které byly v 19. století k dispozici to prostě jinak ani nešlo. Jak se postupně vyvíjela technika, vznikaly snímky i z interiérů a postupně se stávaly dynamičtějšími. V této kapitole se seznámíte s českými fotografickými velikány i jejich technikou. Některé triky a techniky již vymizely, některé se používají dosud.

Za obrovský rozmach sportovní fotografie může bezesporu tisk. Pro spoustu lidí to byla jediná možnost, jak získat informace, a tak reportáže ze sportovních utkání okořeněné nějakým tím snímečkem, byly velice žádané. Sport se stával masovější a začali se do novin dostávat i méně známé sporty (třeba horolezectví). No a fotografové bývali často sportovci, protože pořídit nějaký ten snímek může být poměrně fyzicky náročné. A to, co bylo nejprve pouze koníčkem, se začalo stávat prací.

Jiří Koliš – Která naše sportovní fotografie je nejhezčí (nebo nejslavnější)?

Aby se fotografie líbila, musí „něco“ vyzařovat. Jeden snímek může na každého působit úplně jinak a tudíž hodnocení fotografií sklouzává do úrovně techniky (ostrost, ořez, …). Ale i fotografie mají své soutěže a mezi nejprestižnější patří soutěž World Press Photo pořádaná od roku 1955 v holandském Haagu. Jen jednou vyhrála sportovní fotografie, a to v roce 1958, kdy vyhrál mladý český externí fotograf deníku Večerní Praha. Tato fotografie je v knize otištěna a musím říct, že je opravdu povedená (emoce z ní jen prší…). A to se snímek dostal do soutěže jen náhodou.

Samozřejmě i potom vznikaly nádherné snímky, z nichž některé byly oceněné. Některé z nich jsou i v této knize a všechny mají jedno společné. Zachycují nějaký emotivní okamžik a nemusí to být jen radost z vítězství.

Jiří Koliš – Jak (a čím) se fotí různé sporty dnes

Nelze říci, který fotoaparát či objektiv je pro focení daného sportu nejlepší. Každý fotograf bude prosazovat něco jiného. Navíc už to není pouze o focení „běžných“ snímků (stupně vítězů či vítězné gesto v cíli). V době digitálních fotoaparátů a vysokofrekvenčních kamer se každý snaží vyfotografovat něco naprosto neotřelého. V knize je uvedeno několik skutečně povedených snímků a rozhodně stojí za shlédnutí. Je však potřeba si uvědomit, že žádný fotoreportér nemá v popisu práce vytvářet umělecké snímky. Přesto se však mezi nimi najdou tací, kteří to mají prostě od boha. Dva lidé, kteří budou stát na stejném místě ještě nemusí udělat stejnou fotografii.

A co se techniky týče, tak drtivou převahu mají dvě značky – Nikon a Canon. Zrcadlovky těchto dvou firem dominují především tím, že jsou na špičce technického vývoje fotoaparátů. A pokud se najde někdo, kdo stále ještě fotí na klasický film, pak je to spíše rarita, protože spousta úprav se provádí na PC. Každý profesionální fotograf potřebuje samozřejmě několik fotoaparátů, objektivů, paměťových karet, monopod…

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Tip na článek

David Weinhauer - fotograf aktů
David Weinhauer - fotograf aktů

Da­vid Weinhauer je br­něn­ský fo­to­graf aktů, známý pře­de­vším svou in­stagra­mo­vou sé­rií por­trétů „Sprosté kafe“. Něj­čas­těji fotí s ama­tér­skými kli­ent­kami. Ně­které z nich chtějí fotky pro sebe, ji­ným po­má­hají v psy­cho­te­ra­pii. Na­jdou se i ta­kové, které za fo­cení ne­chtějí za­pla­tit a vy­u­ží­vají k tomu různé tak­tiky.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace