Pentax 645 N vs. Canon 5D: můj pohled v roce 2009

Nedávno se mě jeden ze studentů rekvalifikačního studia ve FotoInstitutu ptal, zda si nepořídit filmový středoformát, který je dnes v bazaru levnější než digitální zrcadlovky. V případě, že se fotografováním nechcete živit, nepotřebujete rychlost zpracování, a máte omezené prostředky, nemusí být odpověď jednoznačná, a záleží, co a pro koho chcete fotografovat. Budu srovnávat Pentax 645 N s Canonem EOS 5D, které používám společně i dnes. O tom, že Pentax umožňuje fotografovat skoro všechno a to i v extrémních podmínkách, se můžete přesvědčit na FotoAtlas.cz.

Trochu historie úvodem

V roce 2001, kdy digitál nastupoval k rozhodující bitvě vůči filmu, jsem řešil problém koupě toho “nej, nej“ systému. Jako asi hodně čtenářů tohoto serveru dobře vím, že je to nekonečný příběh, který asi nikdy nebude ukončen. Nechtělo se mi také neustále sledovat, jak je rok co rok nová generace digitálů vždy o třídu lepší. Přestože v cestovní fotografii se zabýváte pestrou směsicí žánrů, mou doménou je krajina. Tady je klíčová kvalita zobrazení a rozlišení s možností zachytit co nejvíce detailů. V roce 2001 digitální fotoaparáty tuto kvalitu jednoznačně neměly a zdálo se, že bude trvat hodně dlouho, než se v tomto ohledu přiblíží filmovým emulzím. Rozhodl jsem se tehdy pro jeden z nejlehčích středoformátových systémů: Pentax 645 N (váha Canonu 5D je podobná, středoformátové objektivy jsou však většinou o něco těžší). Mohu říci, že jsem nikdy tohoto rozhodnutí nelitoval. Vše funguje občas i v drsných podmínkách bez závady osm let. Rozměr filmového políčka 6×4,5cm je dost velký pro přímé prohlížení na světelném stole. Sytost a kontrast diapozitivů je prostě nepřekonatelný zážitek. Jenže problém je, že pokud nejste na webu a nemáte digitální fotky, jako fotograf již dnes prakticky neexistujete. Cena stolního středoformátového skeneru u nás silně předraženého Minolta DimageScan PRO se v roce 2003 pohybovala až k 100,000 Kč. Jen o dva či tři roky dříve si někteří profesionálové koupili bubnový skener za 1,000,000 Kč. Dnes můžete použít třeba i plošný skener Epson 700 nebo 750 v ceně kolem 18,000 Kč. Špičkový středoformátový filmový skener Nikon Coolscan 9000 se v USA prodává za cca 2,500 USD.

Pokrok dosažený fotoprůmyslem za osm let v digitální fotografii byl šokující. Na trhu v nejvyšší třídě zrcadlovek jsou dnes standardem přístroje s velkými senzory o velikosti kinofilmového políčka (tzv. full frame). Rovněž přístroje s menšími senzory díky pokroku v analýze a zpracování obrazových dat a součástkové základně neuvěřitelně zlepšily kvalitu obrazu. Do špičkových přístrojů se začíná tlačit HD video. Má středoformátový filmový přístroj vůbec nějaký prostor na existenci v roce 2009?

Kde filmový středoformát nestačí na moderní špičkové digitální zrcadlovky?

Musím říci, že léty fotografování na diapozitivy jsem se naučil odhadovat expozici tak, že většinou ani u digitálu histogram vůbec nekontroluji. Naopak kontrola ostrosti a rozostření pozadí ihned po expozici je neskutečná výhoda například u makrosnímků. Formát RAW v kombinaci s výborným senzorem zásadně rozšířil dynamický rozsah, který je technicky o trochu širší než u fotografování na Fujichrome Provia 100. Podle mne však tuto výhodu film do značné míry kompenzuje pozvolným přechodem do nejhlubších stínů a světel, které pak ještě můžete jednoduše upravit ve Photoshopu. U obou přístrojů používám v zásadě podobnou strategii mírné podexpozice. U digitálu si však musíte dát pozor na ošklivý šum v nejhlubších stínech, hlavně pokud je plánujete později upravit na světlejší. U digitálu nemusíte vůbec řešit barevnou teplotu světla (zářivka, žárovka, zataženo, jasno atd.), kterou si nastavíte kdykoliv později v RAW konvertoru při převodu do formátu pro zpracování a uložení. U filmu máte naopak jen velmi omezený výběr. Barvy lze upravovat po naskenování, ale je to obtížnější.

Pro fotografa je rozhodující schopnost zachytit realitu kolem sebe. Proto považuji za zásadní výhodu Canonu 5D proti Pentaxu 645 možnost měnit ISO a redukce šumu u snímků s ISO nad ISO 400. Tohle je revoluce pro reportáž nebo třeba snímky zvířat v divoké přírodě za podmínek, kdy je málo světla. Takto jsem s filmem přicházel o jedinečné snímky mnichů v temných halách klášterů v Tibetu, kde blesk je zakázaný a nesmírně rušivý.

Teď jedna foto-story z fotografování v klášteře Dmitrije Donského v Moskvě, kde bych se středoformátovou zrcadlovkou s filmem neměl šanci:

V době německého útoku na Moskvu byl Stalin v zoufalé situaci. Dokonce nechal sloužit mši v katedrále v Kremlu a vyzval všechny ruské občany, včetně kněží, aby se postavili Němcům. Takhle vznikla divize Dimitrije Donského, která byla tvořena pravoslavným duchovenstvem. Uvnitř tohoto kláštera jsou proto dodnes vystaveny tanky a bojová vozidla. Je to klášter, který se určitě líbí Vladimíru Putinovi. Dozorci zde hledí na cizince s fotoaparátem s krajní nedůvěrou.

Z chrámu jsem z venku slyšel mši. Přestože tam nebyla žádná cedule, že se uvnitř nesmí fotografovat, bylo mi úplně jasné, že by to byl problém. Zásadou fotografa je být vždy připraven to zmáčknout, pokud bude šance. Když nebude, nebude… Nastavil jsem si proto na Canonu 5D ISO 1600 s clonou 5.6 na objektivu 24–70mm/f2.8. Fo­toaparát jsem demonstrativně zasunul do pouzdra, tak aby to dozorce v budce dobře viděl, a vstoupil jsem do chrámu. Byla zde nádherná atmosféra. Odpolední světlo ozařovalo starou ikonostas a do prostoru zářil obrovský mosazný chandelier (lustr). Kněz mne zpozoroval v okamžiku, kdy jsem vstoupil. Vnímal jsem atmosféru a ani jsem neplánoval fotografovat, protože jsem nechtěl rušit. Přesto jsem si pomyslel, že tenhle zážitek bych si rád zaznamenal. Sedl jsem si do zadní lavice u zdi a naslouchal mši. Kněz mne stále viděl a zdálo se mi, jako by na mne jako zvláštního cizince i hleděl přes zástup lidí. V tu chvíli nastalo svaté přijímání a lidé se začali hrnout k oltáři, takže jsem zůstal zcela mimo pozornost. Bleskla myšlenka. Vytáhl jsem připravený Canon 5D s ohniskem nastaveným na 24 mm a dvakrát to zmáčkl. Bylo to tak asi 5 vteřin, než se první odcházející od oltáře otočil na mne. V té chvíli jsem již zandaval fotoaparát do pouzdra.

Všechno má svou cenu

Dobrý obchodník vám řekne, že všechno lze prodat. Záleží jen na ceně.

V roce 2001 stál filmový středoformát Pentax 645 N se základním objektivem 75 mm/f 2.8 asi 70,000 Kč. Dnes se bazarová cena tohoto setu pohybuje kolem 15,000 Kč ve velmi dobrém stavu. Velice zajímavé jsou dnes ceny vynikajících objektivů, zejména pokud vám stačí mechanické ostření. Jako příklad uvedu Pentax SMCP A 150mm/f 3.5 mechanický seženete do 4,000 Kč nový, v autofokusu za dvojnásobek. Pentax SMCP A 300mm/f 4.0 ED jsem ve FotoŠkoda koupil za 10,000 Kč.

Pro středoformátové přístroje samozřejmě neexistuje tak bohaté příslušenství jako pro 35mm/full frame, ale objektivy jsou velmi kvalitní. Cenu příslušenství Pentaxu 645 snižuje fakt, že k němu nelze připojit standardní digitální stěny, což je klíčové pro profesionální studiovou fotografii. Pentax již řadu let slibuje digitální přístroj 645 D. Seriózní servery jej však po několika blamážích a komediích, kdy tento výrobce předváděl na výstavách pod sklem maketu přístroje, již neberou vážně. Jen pro zajímavost, nedávno se opět na japonských stránkách Pentaxu objevila zpráva, že přístroj 645 D se objeví v roce 2010. Nikdo tomu však již nevěří. K objektivům Pentax 645 se váže ještě jedna perlička. Antireflexní vrstvy, jinak velmi kvalitní, prý obsahují stopy kadmia. Díky tomu úředníci Evropské Unie zakázali jejich dovoz do Evropy. V USA to nevidí jako problém…

Cena modelového filmového středoformátu, fotoaparát, objektiv 75mm a další dvě, tři pevná skla v mechanice, vás takto mohou přijít přibližně do 25,000 Kč jako zánovní. V Čechách se bohužel v bazarech objevují dost vzácně. Za takto nízké ceny český fotograf neprodává a drží.

Systém Canon EOS 5D s příslušnými objektivy pro full frame je z hlediska ceny samozřejmě jiná liga. Odhadem nastřelím minimálně 2,5 až 3 krát vyšší cena. Prosím nechytejte mě za slovo. Chci jen ukázat, kde se řádově pohybujeme. Pro profesionála který potřebuje rychlost dnes film nepřichází v úvahu, a proto se ceny takhle pohybují. Pro krajináře je však filmový středoformát s pevnými skly výborná investice.