G. Felch, A. T. Jones: Fotografujeme děti

Po narození miminka i absolutní neznalec vezme do ruky fotoaparát a pustí se do mapování jeho pokroků někdy i hodinu po hodině. A právě takovým nadšencům, ať už se znalostmi, nebo bez znalostí fototechniky, je určena kniha "Fotografujeme děti", která vyšla v nakladatelství Zoner Press.

No nazdar! Řeknete si, když zjistíte, že autorem této knihy není muž, ale ženy a hned dvě.
Ginny Felch – žena, která přišla o 15letého syna při autonehodě a krátce poté jí shořel i vlastní dům. Žena, která to rozhodně nevzdala a díky tomu má rozhodně jiný pohled na svět. Pod přezdívkou Virginia Clayton vystavuje a přednáší o svém způsobu práce, za což získala titul „Master of photography“ ve sdružení profesionálních fotografů v Americe.
Allison Tyler Jones – profesionální fotografka, která má dvě vlastní děti a pět z prvního manželství svého muže. Je majitelkou fotografického studia „Allison Tyler Jones Photography, Inc.“, v němž se specializuje na portréty dětí a záznam rodinných vztahů.

Kniha „Fotografujeme děti“ je určena všem, kteří chtějí zachytit obyčejné i neobyčejné okamžiky dospívání dětí nejen svých. Nabádá úplně každého vzít do ruky fotoaparát a zkoušet. Dává si za cíl naučit každého vytvořit zajímavé fotografie, ať už se jedná o jedince s fotoaparátem nastaveným na režim „namiř a stiskni“, nebo o člověka s ambicemi vyššími. Je to jakási „kuchařka“ určená trpělivým lidem, protože fotografovat malé neposedy je opravdu někdy velmi složitý úkol.

Kapitola 1: Umění fotografovat děti

Je to jakýsi úvod do problematiky. Poměrně humornou formou vás kniha upozorňuje na nelehkost vytýčeného úkolu. Malé dítě nepostojí, neposedí, není přístupné vašim pádným argumentům, … Větší dítě by sice třeba i postálo, ale už chce do snímku mluvit. Takže také žádná legrace.
Chcete mít absolutně originální snímky? Autorky radí začít naprosto „obyčejnými“ situacemi. Což takhle dát dítěti do rukou vejce, nebo ho postavit ke kanálu, … Myslím, že i člověk naprosto bez fantazie zjistí, jaké poklady se potom dají vyfotit.

Autorky upozorňují i na to, jak je při focení důležitá poloha. Je kojenec na bříšku? Zkuste to i vy! U větších dětí lze sedět, ležet i stát a vznikají fotografie z podhledu, nadhledu i přímého pohledu. A pokud k dítěti dáte odrazovou plochu a dítě se začne šklebit, no…,pak vznikne zrcadlení.

Kapitola 2: Fotografovy starosti

Tato část knihy se již věnuje námětům pro nastavení fotoaparátu. Vysvětlí, co jsou různé termíny, jako expoziční čas, clona, citlivost ISO a hloubka ostrosti. No a protože jsou děti pořád v pohybu, je důležité umět s těmito funkcemi pracovat. Autorky radí jak pohyb „zmrazit“ a nebo naopak zdůraznit. Je zde plno obrázků, které vždy vysvětlují, o čem je řeč. Takže se např. dozvíme, že když dítě cáká, lze to vyfotit mnoha způsoby a to pouze měníme čas expozice. Další „kouzla“ se dají provádět, měníme-li hloubku ostrosti, atd.

Pokud je člověk fotoznalý, potom mu jednotlivé funkce nedělají žádné problémy, ale co když máme po ruce pouze obyčejný kompakt a fotíme pouze s předvolenými režimy? Nevadí. další část této kapitoly se zabývá jednotlivými přednastavenými režimy fotoaparátu a vysvětlením, kterak se od sebe v základu liší.

Kapitola 3: Vidíme světlo

Jsou různá světla a dokonce i různé tmy. Je hodně světla vždy to pravé? Autorky se zabývají vhodným či nevhodným použitím blesku a někdy i nevýhodou velmi slunečného dne. Ovšem světlo při východu či západu slunce je něco zázračného a to i v protisvětle.

Další možností je využít při focení odrazů a stínů, např. odraz dítěte v kaluži se zajisté bude líbit i jemu. Ale i mlha či zatažená obloha nám skýtá spoustu možností, jak vytvořit nejen snímky do rodinného alba. Nepřímého osvětlení dítěte např. od okna, můžeme využít pro vyjádření různých nálad, které chceme zachytit na snímku.

Kapitola 4: Ovládáme světlo

Tato kapitola se věnuje různým druhům světla a jeho přizpůsobení našim požadavkům. Nejprve vysvětluje klady nepřímého světla a dále se pak zabývá tím, jak tohoto osvětlení docílit. Další část je věnována přímému slunečnímu světlu. Zde si můžeme přečíst hlavně o záporech opravdu jasného a slunečného dne a o výhodách měkkého světla např. při západu slunce. Při fotografování malých neposedů je ale velice těžké scénu naaranžovat, takže práce se stíny je velice potřeba. Možností, jak zjemnit přechody mezi světlem a stínem, je několik. Můžeme použít blesk (přímý nebo výplňový, odražený či rozptýlený), nebo světlu „pomoci“ různými pomůckami, jako jsou odrazné plochy (koupené či doma vyrobené), difuzéry nebo stínítka.

Velice důležitým prvkem při využití různých druhů osvětlení je i možnost vyvážit bílou barvu. Každý druh osvětlení má trochu jiný odstín bílé a snímky s modrými či zelenými obličeji by jistě nepůsobily dobře. Některé fotoaparáty se dají nastavit manuálně, některé mají přednastavené určité režimy a u některých se vše děje automaticky. Autorky se věnují postupně všem typům. Na závěr této kapitoly si můžeme přečíst něco o kombinacích osvětlení, jaké se používají ve studiích.

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

David Weinhauer - fotograf aktů
David Weinhauer - fotograf aktů

Da­vid Weinhauer je br­něn­ský fo­to­graf aktů, známý pře­de­vším svou in­stagra­mo­vou sé­rií por­trétů „Sprosté kafe“. Něj­čas­těji fotí s ama­tér­skými kli­ent­kami. Ně­které z nich chtějí fotky pro sebe, ji­ným po­má­hají v psy­cho­te­ra­pii. Na­jdou se i ta­kové, které za fo­cení ne­chtějí za­pla­tit a vy­u­ží­vají k tomu různé tak­tiky.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace