Sahara: Fotografování White Desert

Když se řekne Sahara, většina lidí si představí nekonečné písečné pláně s občas procházející karavanou velbloudů. Největší poušť světa však zdaleka není tak jednotvárná. Vyskytují se zde nejrůznější druhy hornin, které jsou různě odolné vůči erozi.

White desert, v překladu Bílá poušť (v arabštině Sahara el Beyda), je jedinečné území, kde je poušť tvořena bílým vápencem, který je lépe odolný proti erozi než pískovce. Oblast leží mezi oázami Baharyia a Farafra v Západní poušti, ve vzdálenosti 570 km od Káhiry. Kdysi zde bývala mělká pánev pravěkého moře. Vítr obrousil vápencové usazeniny do neuvěřitelných tvarů. Vzhledem k tomu, že vápencové sedimenty mají různou horninovou strukturu, eroze zde vytvořila třeba oblast vápencových hub, stolů, mořských vln atd.. Jako kdybyste se octli v surrealistickém světě Salvátora Dalího.

Fotoaparát Pentax 645 N, Fujichrome Provia ISO 100, objektiv Pentax SMCP 45–85mm/f 4.5, čas 1/8 s, clona f 16

Stolečky se fotografují celkem špatně, aby bylo vidět, že je to stůl. Je jich tu dnes asi deset či patnáct. Některé vznikají, jiné zanikají. Řidiče jsem přesvědčil, abych to k nim měl jen asi 50 metrů. Při prvním světle je vždy málo času. Naštěstí jsem si začal místa hledat již před východem slunce. Později, po východu jsem si začal hrát i s hloubkou ostrosti, abych stolky odpíchl od rušivého pozadí, kterého je tu moc.

Fotoaparát Pentax 645 N, Fujichrome Provia ISO 100, objektiv Pentax SMCP 80–160mm/f 4.5, čas 1/125 s, clona f 11, polarizační filtr

Bylo už skoro poledne a dost špatné světlo. V lednu naštěstí svítí slunce i v poledne alespoň trochu z boku. Dost mi zde pomohl polarizační filtr.

Po staletí zůstávala Bílá poušť až do zcela nedávné doby chráněna před člověkem díky své odlehlé poloze v Západní egyptské poušti (Western desert). Ještě před čtyřmi roky sem trvala cesta z Káhiry dva dny terénním automobilem. Pak však došlo ke katastrofě. Silnici vyasfaltovali. Navíc se díky internetu začaly objevovat všude možně fotografie Bílé pouště, které začaly přitahovat pozornost. Dnes je White desert popsána i v průvodci Lonely Planet a na toto unikátní místo se začíná hrnout stále více turistů. Ochrana přírody v Egyptě prakticky neexistuje. V roce 2002 byla nad územím o rozloze 3010 čtverečních kilometrů vyhlášena státní ochrana, ale ta bohužel funguje spíše symbolicky.

White desert se tak pomalu dostává to kategorie globálních fotopointů jako je třeba Antelope Canyon v Arizoně, fotografování medvědů při tahu lososů na Brooks river v Národním parku Katmai na Aljašce nebo fotografování zvířat při migraci ze Serengeti do kráteru Ngorongoro v Africe. Není to samozřejmě masová turistika ala Hurghada, protože fotografických nadšenců naštěstí není zase tolik. Stále se jedná bez jakýchkoliv pochyb o jedinečný fotografický zážitek a zázrak přírody. Můžete zde nafotografovat úžasnou surrealistickou poušť. Nebude to ale pravdivá výpověď o skutečném stavu zdejší přírody, která trpí náporem turismu. Letos v lednu, což je mimo hlavní sezónu, v poušti tábořilo asi deset menších skupin. To je pak jen zlomek z celkového počtu, protože řada ne-fotografů tu jen projíždí. Těžké terénní automobily jezdí po poušti, kde se jim zachce a ničí větrem vypreparované skalnaté plošiny. Začíná být velkým problémem udělat snímek bez lidské šlápoty nebo otisku pneumatiky. Jedinou nadějí je vždy nějaká pořádná větrná bouře. Ta zde však zase tak často nebývá.

Fotografování White desert

Zimní období je asi nejlepším obdobím pro cestu do pouště. Není zde takové vedro. Na noc pod širákem si ale vezměte raději solidní spacák. Měl jsem jen deku od místních, zato jsem neměl pak problém s ranním vstáváním. V zimě se prodlužuje období, kdy se dají pořídit rozumné fotografie. V kombinaci s polarizačním filtrem to jde i v poledne, narozdíl od léta, kdy vpoledne moc šancí na dobrou fotografii nemáte. V průběhu dne se zvyšuje na Sahaře množství prachu v ovzduší. Díky rozptylu na prachových částicích je při západu obvykle více žlutých a červených paprsků než při východu. V mém případě však byl vlastní západ dvakrát prakticky zcela pod oparem. Svítila jen rudá obloha.

Hlavním problémem pro fototechniku je jemný písek. Zaleze doslova všude. Doporučuji mít s sebou dostatek plastových pytlů s gumičkami a pokud nefotografujete, je lepší dávat pytel i přes pouzdro s fotoaparátem a batoh s objektivy. Určitě nevyměňujte objektiv v otevřeném prostranství, pokud fouká vítr!

Při fotografování White desert uplatníte všechny objektivy. S Pentaxem 645 jsem si vzal objektivy s ohniskovými vzdálenostmi ekv. 35mm: 20mm, 28–50mm, 50–100mm a 200mm a všechny jsem využil. Na den s ideálními podmínkami počítám 4 svitkové filmy na 16 obrázků. Všechny filmy s citlivostí ISO 100, pouze jeden ISO 400 vzhledem k tomu, že jsem bral stativ. Vedle polarizačního fitru je zde klíčový i půlený šedý filtr pro snížení kontrastu oblohy.