Fotografie týdne ve FotoGalerii - 1. pololetí 2009

Pravidelní ale i občasní návštěvníci FotoGalerie určitě vědí, které téma v ní převládá. Fotografie přírody. Totéž platí i ve fotografiích týdne, kde ovšem vládnou ptáci. Proč tomu tak je? To by bylo téma na dlouhou diskuzi. Možná proto, že hezká fotografie opeřence nikoho neurazí a naopak mnohým připadá zajímavá. Faktem je, že ledňáčky, kteří mají snad nejširší zastoupení, běžný smrtelník příliš často nevidí. A už vůbec ne tak detailně, jako na mnoha fotografiích. Pravděpodobně ze stejného důvodu zaznamenají občasný úspěch i makrofotografie. Aby se v této živočišné smršti dostala mezi fotografie týdne krajinka či portrét, musí být opravdu výjimečná. I takové jsou, v první polovině roku 2009 se však bohužel žádná neprosadila. Pokud máte nějakou teorii, proč fotografiím týdne vládne fauna, podělte se o ni v diskuzi pod článkem.

A nyní již vzhůru do exotické ZOO vybrané z FotoGalerie FotoAparátu.cz. Pokochejte se zvířátky a přečtěte si, jak která fotografie vznikla. A pokud máte svého favorita na nejzdařilejší foto týdne, pište do diskuze.

12. 1. 2009

Miroslav Hrdý: Démon – aneb žralok zuby má jak nože

Snímek vznikl jako druhotný produkt při natáčení mého dokumentárního filmu Interactions. Ten má přinést důkaz o možnosti bezpečného potápění mezi tygřími žraloky i přes jejich vyhlášenou lidožravost. Toho dne byla špatná viditelnost a tak se nedalo moc natáčet. Vyměnili jsme si s Richardem Jaroňkem úlohy. On se stal kameramanem a já si převzal jeho Nikon D200. Říkal jsem si, že vyfotím nějaké snímky pro FotoAparát.cz a mé osobní promo. Richard při té příležitosti natočí nějaké pracovní záběry pro sponzory. Navíc, sice nemáme s Richardem ohledně autorských práv žádné problémy, ale přeci jen, vlastní fotka je vlastní fotka. Jeho podvodní fototechniku znám docela dobře, protože ji pravidelně využívám při našich společných cestách. Systém focení útočícího žraloka je zdánlivě snadný. Kolega „návnadář“ se v hloubce 7m usadí těsně za fotografova záda a předhazuje mrtvé sardinky co nejblíže objektivu. Zvolili jsme hodně široké ohnisko (16mm f/2,8) nejen pro jeho schopnost obsáhnout velkou část žraloka, ale i pro jeho maximální hloubku ostrosti. Takže žraločí čelist ve chvíli expozice jsou od potápěče maximálně 20 cm. Samotné focení pak spočívá v nadhození návnady a v mém plynulém přeostřování na torzo sardinky. Návnadář sleduje připlouvající žraloky a ve chvilce útoku zakřičí do automatiky – což já slyším jako temné zahučení. Vteřinu po signálu zmáčknu spoušť v režimu sériového snímání, stále zaostřen na sardinku. Blesk byl stažen za tělo fotoaparátu a odkloněn mírně bokem, aby neosvětloval svým zábleskem částice planktonu a tudíž nezhoršoval již tak špatnou viditelnost. Žraloci se v průběhu focení stávají agresivnějšími a mockrát se stalo, že se mi nějaký snaživec pokusil ukousnout blesk nebo nějakou lesklou část výstroje. Nejnebezpečnější pak byla situace, kdy se mi žralok (2 m) dostal mezi ventil tlakové láhve a hlavu. Udělal ze sebe něco jako šálu se zuby. Musel jsem rychle odhodit fotoaparát (ten nezmizel v hlubině, protože byl ke mně připoután lankem na karabině) a oběma rukama nájezdníka v předklonu přehodit přes hlavu. Žralok byl možná ještě o něco vyjukanější než já. Za dobu focení nás poměrně silný proud odnesl dobré tři kilometry od místa zanoření. Rozhodně kolegům turistickým potápěčům nedoporučuji zkoušet podobné aktivity. Tyto „hrátky“ jsme si dovolili po třech letech aktivní práce se žraloky a je k nim potřeba veliká dávka nejen potápěčských zkušeností, ale i znalostí o chování těchto paryb. Například pouhý strach a zvýšení tepové frekvence může u některých druhů žraloků vyvolat přímý útok, a to pak zbývá jen pár vteřin na rozmluvení mu jeho úmyslu. Je také potřeba mít kolem sebe kvalitní profesionální tým, na který se dá za všech okolností spolehnout.

19. 1. 2009

Roman-D: zimné radovánky

26. 1. 2009

Petr Bambousek | www.orchidej.com: Rybařík II.

Vzniku této fotky předcházela velká náhoda. Byla zima a mráz až praštilo. Jel jsem na svůj oblíbený rybník, abych zjistil stav ptactva k mrazech. Na rybníku však bruslily děti a tak jsem jel zase domů. Začalo hustě sněžit a všiml jsem si, že nedaleko od silnice je stádo zasněžených srnek a kolem nich pochoduje asi 12 volavek. Nechtěl jsem je plašit svým příchodem a rozhodl jsem se, že se tu stavím druhý den před rozedněním. Cestou domů jsem se stavil ještě u malého rybníčku, kde občas vídávám kormorány. Vylezl jsem z auta a po pár krocích uslyšel pískot ledňáčka. Dva týdny jsem dalekohledem pozoroval, kam sedají asi čtyři ledňáčci a po celkem náročné přípravě nakonec jednoho vyfotil přímo při krmení. Fotografie zasněžených srnek s volavkami tak nevznikla a nechám si ji na příští rok.

2. 2. 2009

Roman-D: ,,,