Los Andes: dva a půl měsíce v jižní Americe - díl 3: Chile a Peru
Loňské prázdniny, konkrétně od půlky června do konce srpna 2008, jsme s kamarádem strávili v Chile, Bolívii a Peru. Všechny tři země jsou charakteristické krásnou a pestrou krajinou. V závěru našeho cestopisu se podíváme opět do Chile a cestu zakončíme v Peru.
Poslední velký přesun nás dovedl do Huarazu, střediska horolezců a trekařů v pohoří Cordillera Blanca, spadajícího do NP Huascarán. Vydali jsme se na týdenní trek kolem údajně nejkrásnější hory světa – Alpamaya. První den jsme vystoupali nad údolí Rio Santa, s množstvím pestrobarevných políček všech tvarů, druhý pokračovali k laguně Yuraqcocha a dál přes sedla až pod Alpamayo. Toto pohoří skrývá přes 600 km2 ledovců a bezpočet krásných štítů a jezer. Zároveň je docela opuštěné, za týden jsme potkali dvě skupinky lidí.
Volné dny jsme využili k prochození okolí jednoho z nejvyšších zdejších průsmyků – Punta Olimpica (téměř 5 000 m n. m.) a návštěvě archeologického muzea Chavín.
V Limě nás pak čekalo už jen hlavní náměstí, několik památek a odlet domů. Návštěvu těchto zemí můžu jedině doporučit – cestování je zde naprosto bezproblémové, levné a krajina neuvěřitelně pestrá a zajímavá.
Všechny fotografie byly pořízeny digitální zrcadlovkou Pentx IstD se základním objektivem 18 – 55 mm. Vzhledem k omezenému množství věcí, které jsme navíc spoustu času nosili na zádech, jsem s sebou nebral teleobjektiv (čehož jsem zejména v pampě dost litoval), a jen malý stativ (který jsem stejně téměř vůbec nepoužil). Většinu času jsem měl nasazený polarizační filtr, občas jej vystřídal za přechodový. Na mnohých místech extrémní podmínky (na altiplánu ostrý vítr a prach, velká zima /brzo ráno jsem fotil při –17 °C/ nebo vlhko na pampě) daly foťáku zabrat – po návratu začal občas stávkovat, přestože jeho tělo patří do kategorie těch odolnějších.
Suché období se v jižní Americe vyznačuje téměř permanentě modrou a bezmračnou oblohou, i když v horách v Peru to již bylo jinak. Tam jsme se těšili na západovky u ledovcových kuloárů a lagun, bohužel odpoledne vždy přišly mraky, které zakryly slunce i hory. I přes to ale bylo počasí ukázkové, a tím pádem pro fotografy-krajináře ideální, na rozdíl od leckterých jiných atraktivních oblastí světa (Patagonie, Island, Nový Zéland) rozhodně nebylo třeba obávat se, že slunce bude svítit dva dny za měsíc.
U jednoho z předešlých článků někdo litoval, že tam nežijí lidé. Samozřejmě že to není pravda, lidí je tam spousta a leckde i ve velmi fotogenických scenériích. Já ale na focení lidí nemám tu drzost, zvlášť když španělsky umím pár slov, a to jen tak tak.
Co se cestování týče, všechny tři země jsou naprosto bezproblémové. Hustá síť autobusových linek, možnost ubytování v každé vesnici, jeden jazyk a možnost volného pohybu téměř všude z nich dělají cestovatelský ráj. Tomu napomáhají i nízké ceny, i když cestovní kanceláře se snaží lidi přesvědčit o opaku a 14ti denní zájezd běžně nabízejí za cenu, kterou nás stálo dva a půl měsíce. Samozřejmě nejde všude očekávat evropský standard služeb a je potřeba respektovat místní specifika (například řidič autobusu, který sedí za volantem jedné linky něco přes 25 hodin s tím, že co 5 – 6 hodin udělá půlhodinovou přestávku).
Jan Miklín
Více fotografií najdete na webu www.janmiklin.cz, podrobný deník pak na
blogu expedition-life.blogspot.com.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- 3
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruRB a KN: nebojte, už je to poslední díl (kromě toho teda - a už jsem to jednou psal - není povinné na ty články klikat a číst to).
a k fotkám - já netvrdím, že to je to nejlepší co z těchto zemí je, a ani nepopírám, že je spousta "lepších" fotek, respektive jiného žánru, který se zas líbí někomu jinému. Fotím krajinu, protože to aspoň trochu umím, a zajímá mě to i profesně - např. na focení lidí na ulici prostě nemám náturu, kor když neumím pořádně jazyk a tudíž si ani s nima nemůžu pokecat, a proto to rád přenechám jiným (můžu doporučit třeba www.jansochor.com, toho mám hodně rád...)
no dobre, kdyz uz nechcete jit cestou sledovani osudu lidi, tak ty obrazy alespon trochu rozhoupejte. Dejte do toho rytmus.
pridejte detail, ktery vam tam naprosto chybi, stridejte motivy.
Takhle nahazene (vetsinou) panoramaticke ach krajiny vazne jsou v souhrnu silene nudne.
a nenechte se od mych slov odradit Pavlem Szabo :-)
rabur: v některých názorech máš pravdu, ale stejně myslím, že jakékoliv snahy jsou utopické... co se týče krajinářské fotografie...
Díky Honzo, některý fotky se ti dost povedly...
Vďaka za pekné obrázky a info,je to lákavé.Možno niekedy...
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.