Los Andes: dva a půl měsíce v jižní Americe - díl 3: Chile a Peru

Loňské prázdniny, konkrétně od půlky června do konce srpna 2008, jsme s kamarádem strávili v Chile, Bolívii a Peru. Všechny tři země jsou charakteristické krásnou a pestrou krajinou. V závěru našeho cestopisu se podíváme opět do Chile a cestu zakončíme v Peru.

Poslední velký přesun nás dovedl do Huarazu, střediska horolezců a trekařů v pohoří Cordillera Blanca, spadajícího do NP Huascarán. Vydali jsme se na týdenní trek kolem údajně nejkrásnější hory světa – Alpamaya. První den jsme vystoupali nad údolí Rio Santa, s množstvím pestrobarevných políček všech tvarů, druhý pokračovali k laguně Yuraqcocha a dál přes sedla až pod Alpamayo. Toto pohoří skrývá přes 600 km2 ledovců a bezpočet krásných štítů a jezer. Zároveň je docela opuštěné, za týden jsme potkali dvě skupinky lidí.

políčka v údolí Rio Santa nebesky modrá laguna Yuraqcocha pod Santa Cruz
laguna Cullicocha, jedno z tábořišť Alpamayo, prý nejkrásnější hora světa
západ slunce za Cordillera Negra laguna Safuna Alta
údolí Yancapampa údolí Yancapampa

Volné dny jsme využili k prochození okolí jednoho z nejvyšších zdejších průsmyků – Punta Olimpica (téměř 5 000 m n. m.) a návštěvě archeologického muzea Chavín.

zákruty cesty, stoupající do sedla Punta Olimpica východ slunce na Nevado Chopicalqui
laguna Yanayacu s Nevado Chopicalqui panorama z NP Huascaran

V Limě nás pak čekalo už jen hlavní náměstí, několik památek a odlet domů. Návštěvu těchto zemí můžu jedině doporučit – cestování je zde naprosto bezproblémové, levné a krajina neuvěřitelně pestrá a zajímavá.

Všechny fotografie byly pořízeny digitální zrcadlovkou Pentx IstD se základním objektivem 18 – 55 mm. Vzhledem k omezenému množství věcí, které jsme navíc spoustu času nosili na zádech, jsem s sebou nebral teleobjektiv (čehož jsem zejména v pampě dost litoval), a jen malý stativ (který jsem stejně téměř vůbec nepoužil). Většinu času jsem měl nasazený polarizační filtr, občas jej vystřídal za přechodový. Na mnohých místech extrémní podmínky (na altiplánu ostrý vítr a prach, velká zima /brzo ráno jsem fotil při –17 °C/ nebo vlhko na pampě) daly foťáku zabrat – po návratu začal občas stávkovat, přestože jeho tělo patří do kategorie těch odolnějších.

Suché období se v jižní Americe vyznačuje téměř permanentě modrou a bezmračnou oblohou, i když v horách v Peru to již bylo jinak. Tam jsme se těšili na západovky u ledovcových kuloárů a lagun, bohužel odpoledne vždy přišly mraky, které zakryly slunce i hory. I přes to ale bylo počasí ukázkové, a tím pádem pro fotografy-krajináře ideální, na rozdíl od leckterých jiných atraktivních oblastí světa (Patagonie, Island, Nový Zéland) rozhodně nebylo třeba obávat se, že slunce bude svítit dva dny za měsíc.

U jednoho z předešlých článků někdo litoval, že tam nežijí lidé. Samozřejmě že to není pravda, lidí je tam spousta a leckde i ve velmi fotogenických scenériích. Já ale na focení lidí nemám tu drzost, zvlášť když španělsky umím pár slov, a to jen tak tak.

Co se cestování týče, všechny tři země jsou naprosto bezproblémové. Hustá síť autobusových linek, možnost ubytování v každé vesnici, jeden jazyk a možnost volného pohybu téměř všude z nich dělají cestovatelský ráj. Tomu napomáhají i nízké ceny, i když cestovní kanceláře se snaží lidi přesvědčit o opaku a 14ti denní zájezd běžně nabízejí za cenu, kterou nás stálo dva a půl měsíce. Samozřejmě nejde všude očekávat evropský standard služeb a je potřeba respektovat místní specifika (například řidič autobusu, který sedí za volantem jedné linky něco přes 25 hodin s tím, že co 5 – 6 hodin udělá půlhodinovou přestávku).

Jan Miklín

Více fotografií najdete na webu www.janmiklin.cz, podrobný deník pak na blogu expedition-life.blogspot­.com

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • JanMiklín.cz
    JanMiklín.cz
    03.05.2009 19:42

    RB a KN: nebojte, už je to poslední díl (kromě toho teda - a už jsem to jednou psal - není povinné na ty články klikat a číst to).

    a k fotkám - já netvrdím, že to je to nejlepší co z těchto zemí je, a ani nepopírám, že je spousta "lepších" fotek, respektive jiného žánru, který se zas líbí někomu jinému. Fotím krajinu, protože to aspoň trochu umím, a zajímá mě to i profesně - např. na focení lidí na ulici prostě nemám náturu, kor když neumím pořádně jazyk a tudíž si ani s nima nemůžu pokecat, a proto to rád přenechám jiným (můžu doporučit třeba www.jansochor.com, toho mám hodně rád...)

  • Radek Burda
    Radek Burda
    03.05.2009 21:34

    no dobre, kdyz uz nechcete jit cestou sledovani osudu lidi, tak ty obrazy alespon trochu rozhoupejte. Dejte do toho rytmus.

    pridejte detail, ktery vam tam naprosto chybi, stridejte motivy.

    Takhle nahazene (vetsinou) panoramaticke ach krajiny vazne jsou v souhrnu silene nudne.

    a nenechte se od mych slov odradit Pavlem Szabo :-)

  • Pavel Szabo www.krajinar.cz
    Pavel Szabo www.krajinar.cz
    03.05.2009 23:25

    rabur: v některých názorech máš pravdu, ale stejně myslím, že jakékoliv snahy jsou utopické... co se týče krajinářské fotografie...

  • Marian  Mráz
    Marian Mráz
    06.05.2009 21:36

    Díky Honzo, některý fotky se ti dost povedly...

  • Peter Hájek
    Peter Hájek
    12.05.2009 20:24

    Vďaka za pekné obrázky a info,je to lákavé.Možno niekedy...

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (10)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram