Lidé Náhorního Karabachu

Většina přátel mi před cestou do Náhorního Karabachu říkala: „Co tam chceš dělat? Tam se střílí!“. Konflikt mezi Azerbajdžánem a Arménií však již naštěstí utichl. Náhorní Karabach se nakonec přidružil k Arménii, která je podporována Ruskem. Řada lidí zde však stále sní o nezávislosti.

Život v Karabachu připomíná to, co známe z vyprávění našich babiček. Lidé se na úpatí hor starají po celý den o svá políčka, chovají krávy a ovce. Na zahrádkách mají zeleninu, jablka a meruňky. Průmysl zde nenajdete. Lidé jsou poznamenáni válkami z 90. let, ale nechtějí o tom příliš mluvit, je na venkově nezasáhly. Západní turista a fotograf je pro vesnici velké oživení. Za fotografování, na rozdíl od jiných zemí, kde po vás chtějí peníze, zakrývají tvář nebo dokonce hází kameny, vám zde děkují. Vřele vás zvou k sobě domů, kde vám připraví malé pohoštění a hlavně si s vámi chtějí povídat. Měla jsem zde možnost poznat lidi, kteří žijí na okraji dnešní globální kultury. Týden mezi nimi mi dovolil vrátit se o desítky let zpátky a aspoň na chvíli zapomenout na náš moderní a civilizovaný svět, kde často rozhodují pojmy jako agrese, stres, honba za kariérou, peníze, moc,… Na chvilku jsem se mohla zastavit, vnímat svět kolem sebe a umět si vychutnat každý okamžik.

V Náhorním Karabachu jsem byla v květnu 2008 spolu s dalšími fotografy, se kterými jsme společně uspořádali na toto téma výstavu. V současné době ji můžete vidět v Ambitu kláštera bratří františkánů na Jungmanově náměstí v Praze a potrvá zde do 31. března(denně od 10 do 18 hodin).

Žije se zde dlouho. Manželé Fridun (87) a Arjusak (83) mají ve vesnici Chin-šen domek s prosklenou stěnou a výhledem na stále zelené hory. Pan Fridun prosedí u okna celé hodiny. Smutný výraz paní Arjusak prozrazuje, že život v horách Karabachu je nelehký. Každý den musí chodit pro vodu do studně. Tradiční Fridunův přípitek patřil tentokrát nám: „ Děkuji moc, že se tu dnes můžeme s vámi společně sejít.“

V roce 1988, když začala válka Arménie proti Azerbajdžánu, byl Jurij Verďan z vesnice Balludža zraněn Azerbajdžánci při práci na kombajnu. Pomohl mu Červený kříž a převezl ho do nemocnice. Manželka připravuje tradiční zeleninu (petržel, celer,..), kterou namáčíte do soli a přikusujete k jídlu. Přípitek patřil pravnučkám: „Za dětěj.“

Paní Nina žije od narození ve vesnici Hakaku, v podhůří hor, daleko od civilizace. Celé dny se spolu s manželem a svými dětmi starají o hospodářství, kde najdete zvířata od ovcí až po krůty. Rusky umí velmi málo, přesto je šťastná, že jsem ji navštívili. Ze své skromné úrody nám nabízí „varenie“. Jedná se o v Karabachu typické zpracování ovoce, jehož konsistence připomíná cosi mezi kompotem a marmeládou. Odmítnout by znamenalo urazit ji.

V Čanachči nás přivítali tradiční vodkou a chlebem. Přípitek je doprovázen slovně: „Za dětěj, za rodinu.“ S nejstarší obyvatelkou vesnice jsme si povídali o druhé světové válce, více než devadesátiletá žena, stále plná energie, nám na závěr zatancovala. Pozvali nás na společné pečení chleba. Každá vesnice má svou pekárnu, kde se v pravidelných intervalech schází rodina od nejmenší ho po nejstarší ho a čas využívají ke společné diskuzi. Pec má tvar válce, je umístěna pod úrovní země a na dně hoří dřevěné uhlíky. Jádrem celého obřadu je připevnit zručným pohybem těsto na rozžhavené boční stěny.

Norvad Michajlovna porodila pět dětí. Dva syny ztratila ve válce a manžel umřel. Nyní musí pracovat, aby se uživila. Domů si nese dříví na topení. Je ráda, když jí políčko urodí něco k jídlu.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Radek Burda
    Radek Burda
    09.03.2009 08:47

    ach ne... prehlidka hlav se socialni tematikou.... malo az malicko.... spise hoooodne spatne.

    ale jiste jste si to tam uzili. skoda jen, ze jste tam neco poradneho nedelali, kdyz uz o tom chcete napsat clanek.

  • Jefin Mikštejn
    Jefin Mikštejn
    09.03.2009 10:06

    To Radek Burda.

    Opět jste mě nezklamal. Honza Miklín vás nedávno elegantně "smáznul" a vy přesto neváháte a znovu se vrháte do rozbouřených vod. Jste takovým zdejším Janem Rejžkem, mužem, jemuž je mnohé cizí a právě proto snad vyniká.

  • Radek Burda
    Radek Burda
    09.03.2009 10:26

    Hele, Fištejn, ať on si dělá tu svoji zahraniční politiku a ať se nemontuje do fotek. Von jim rozumí jak koza petrželi.

  • Jefin Mikštejn
    Jefin Mikštejn
    09.03.2009 10:46

    Poslouchaj Burda, vždyť oni taky nejsou žádnej lumen. :)

  • Mescalino
    Mescalino
    09.03.2009 13:12

    neviem si pomoct, ale suhlasim s rb

  • Jan Bainar
    Jan Bainar
    09.03.2009 13:20

    pěkné a zajímavé portréty.

  • Laura Kováčová
    Laura Kováčová
    09.03.2009 15:26

    Nedá mi, aby som nereagovala ... Nie každý má to šťastie (a je to šťastie?) žiť v krajine s mobilmi, internetom, rozvinutou civilizáciou. Títo ľudia žijú jednoducho a ťažko. Rada som si reportáž prečítala.

  • Walther Krupinsky
    Walther Krupinsky
    09.03.2009 17:27

    He, nekde jsem cetl pod clankem IDIFU (tedy konkurence) dotaz nekoho kdo se podivoval jak muzou poradat expedicni worskshopy - vysype se 10 fotografu do vesnice a jak pak ty fotky "vypadaji". Pry "neni problem" psal Brezina.... No a pak na ruznych serverech jsou pekne vyditelne dusledky takoveho skupinoveho fotografovani, v tomto pripade z te fotky tece to jak se ti lidi divaji do hloucku fotografu, bohuzel skoro vzdy jinam nez na foticiho fotografa, respektive na tohoto fotografa.
    Doporucuji max. dva lidi na vesnici a rozdelit se. Jednou jsem se chtel "pridruzit" k Kolbabovi a jenom chrcel zlosti, ostatne jako vsichni, kteri chteji mit dobre fotky...

  • Miloslav Uhlík
    Miloslav Uhlík
    10.03.2009 09:00

    Já jenom žasnu, co máme zasvěcených a erudovaných kunsthistoriků a znalců umění. Jde vždycky o oslovení diváka a pokud někoho tyhle fotky osloví, tak je to jenom a moc dobře.

  • Martin K. 2
    Martin K. 2
    11.03.2009 14:00

    Mě osobně tohle přijde jako zvrácenost a hnus. Ano, nemám nic proti skupinové výpravě za focením ptáků do tropů, ale vydat se s deseti fotografy do daleké vesničky za účelem "tady se nám vesničane postav, my si stoupnem kolem tebe a budem tě fotit jak opici v zoo" nepřijde Vám to jako úchylné a neuctivé vůči těm lidem? Pokud se seberu sám s batohem a vyrazím na trek za poznáním lidí a kraje do Karabachu, proti tomu nic nemám. Nebo to co dělá Šibík...Ale to co je popsáno v článku mi přijde jako zhovadilost. Možná kdybych tam byl přimo na místě, tak bych měl jiný názor, možná..

  • Radek Burda
    Radek Burda
    12.03.2009 17:30

    No ja myslim, ze hlavni problem ani neni v principu workshopu... i workshop se da pojmout kreativne. Obavam se, ze hlavni problem je v pani Helene a ze by nastal i kdyby tam byla sama samotinka.

    Zda se, ze ona si holt myslela, ze kdyz bude sbirat velkou kupu hlav, udela smazenici. Ale zapomnela, ze pro smazenici jsou sice hlavy potreba, ale dela ji vajicko a kmin a sul a pepr. A sikovny a kreativni kuchar.

    Ta jeji smazenice je bez vajicka jaksi.. nepozivatelna.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (16)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram