Chcete se na nové verzi fotoaparat.cz poprvé přihlásit se svým starým účtem? Použijte prosím aktivační formulář.

Náhorní Karabach I.

Jméno „Náhorní Karabach“ slyšel díky problémům souvisejícím s rozpadem bývalého Sovětského svazu nejspíš každý a média se mu svého času věnovala poměrně dost. Faktem ale zůstává, že o této části zvláštní země se toho stále mnoho neví...

Mapa

Arménský Náhorní Karabach je hornatá oblast obklopená územím Ázerbajdžánu. Pouze úzká enkláva ve spodní části území jej spojuje s Arménií. Hlavním městem je Stěpanakert. Samostatnou republiku Náhorní Karabach, vyhlášenou Armény, však zatím nikdo neuznal.

Etnické čistky a následná válka mezi Arménií a Ázerbajdžánem v letech 1988 – 1994 zastavily vývoj v této oblasti na několik desetiletí. Násilí na civilním obyvatelstvu na jedné i druhé straně bylo podle vyprávění účastníků ukrutné. Konflikt nakonec přerostl v regulérní válku s nasazením pravidelných armád (včetně Rudé armády) a hrůzy genocidy jsou patrné dodnes. Vojenské zásahy byly doprovázeny exodem azerských a arménských menšin.

Netroufám si dnes jednoznačně rozhodnout, kdo způsobil tuto tragédii, nenávist a vraždění, neboť každá strana si vysvětluje tyto události po svém. Faktem ale zůstává, že ačkoli válka dávno skončila, vzájemná nenávist přetrvává.

Jako fotograf rád poznávám, dokumentuji a navštěvuji oblasti zapadlé a ne příliš turistické. Mám za sebou Peru, kde jsem už jen silou vůle přelezl sedlo ve výši přes 5000 m n.m., v Bolivii jsem si zaplaval v řece v džungli, nebo projel na kole Fidelovu Kubu, skanzen socialismu do slova a do písmene. Všude jsem se dostal do míst, kam normální turista většinou nedojde. V případě Náhorního Karabachu jsem měl to štěstí, že přišlo pozvání od majitele fotografického časopisu PhotoArt, který se zde narodil, vyrůstal a oblast dokonale znal.

První zastávka na cestě do Stěpanakertu

Týdenní výlet začal příletem do Jerevanu a odsud potom menším příjemným autobusem do Stěpanakertu, trasou dlouhou asi 700 km. Cesta do hlavního města byla proložena zastávkami na focení převážně hornaté krajiny. Ubytování ve Stěpanekertu bylo zajištěno v hotelu, odkud jsme denně vyjížděli do okolních vesnic, navštívili jsme místní nemocnici, fotili ve škole a v neposlední řadě jsme se podívali i do výrobny koberců.

Během týdenního cestování po zapadlých vesnicích jsem z části poznal život a zvyky Arménů v těchto oblastech, Ázerbajdžánce jsme nepotkali, byli odsud vystěhováni a zůstaly po nich pouze rozpadlé domy, často vyhozené do povětří, v poloopuštěných vesnicích.

Ve městě Šuši jsem viděl celé bloky vypálených panelových domů a zničených mešit. Setkal jsem se s bídou, ale také s nesmírnou upřímností a pohostinností. Dorozumívání s obyvateli nebylo těžké. Po 50 letech okupace sovětským Ruskem znala většina Arménů ruštinu a my ji měli vypálenu z dob, kdy byla ve škole povinná.

Sídliště po bojích

Stěpanakert

Příjemné město, kde je z části panelová výstavba a z části klasické domy, poznamenané špatnou nebo dokonce žádnou údržbou. Zub času a socialismu je znát na každém kroku. Co je nejzajímavější a na první pohled atraktivní, je sušení prádla, zvláště v panelových domech. Ve městě jsou široké ulice, přes které je nataženo lanko do protějšího paneláku a kladkou si podle potřeby přetahujete usušené prádlo sem a tam.

Neuvěřitelné… Kouzelné...

Není-li na druhé straně panelák, postaví se železný stožár, na který se navěsí kladky a vesele se suší dál. Nezažil jsem, jak to vypadá při silném větru, ale to musí být město plné létajícího prádla.

Prodejny jsou na dost nízké úrovni, většina krámků s potravinami je velikosti naší vesnické čekárny na autobus (cca 4×4 m) a zde dostanete vše. Jednu z prodejen jsme navštívili a na přání prodavačů jsem udělal i pár fotek, které se bohužel nepovedly. Fotky z tržnice jsou lepší.

Taková malá epizoda z tržnice. Tržnice není velká, ale když tam vlítne deset fotografů, je velký rozruch a všichni koukají, co se děje. Po chvíli rozruch ustane a dá se fotit, ale na mne to neplatilo. Vzhledem k tomu, že jsem nesymetrický, musel jsem dlouho čekat, než přestali registrovat moji přítomnost, pak jsem v pohodě mohl fotit.

Tržnice ve Stěpanekertu Tržnice ve Stěpanekertu

Návštěva školy

Ve Stěpanakertu jsme navštívili i jednu školu. Budova byla zděná a dvoupatrová ve tvaru písmene U, školní dvůr byl uvnitř, venku bylo sportoviště. Byli jsme tam bohužel v době, kdy se už neučilo a rozdávalo se vysvědčení.

Tablo padlých vojáků v letech 1988 – 1994, absolventů této školy Příjemná paní učitelka

Ve vstupní hale mě zaujaly vystavené fotografie mladých Arménců. Byly to fotografie absolventů této školy, kteří jako vojáci padli ve válečném konfliktu v letech 1988 – 1994. Na vybavení školy a stavu prostor školy byl znát nedostatek peněz na údržbu a vybavení, což je ze snímků dobře patrné.

Závěrečné zkoušky z tělocviku Zlatý úsměv učitele

Učitelé a učitelky byli vstřícní a příjemní (o dětech ani nemluvě) a všech deset fotografů, kteří školu navštívili, si to opravdu užilo.

Josef Peterka
30.07.2008

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Ota Lehnert
    Ota Lehnert
    27.11.2008 15:11

    Chtělo by to více cestopisů (nejen od Vás) tady na fa.cz

  • Jozef Doboš
    Jozef Doboš
    27.11.2008 19:24

    suhlas

  • chryby
    chryby
    27.11.2008 19:53

    takhle krátký článek z tak úžasné země, to je skoro hřích! ale i tak díky, uvítal bych víc fotek krajiny a hor ;)

  • Josef Peterka
    Josef Peterka
    03.12.2008 12:45

    Vážený pane Kupso.
    K situaci v Náhorním karabachu máte pravdu, ale za násilí, ukrutnosti a genocidu mohou jak Arm. tak Azb.
    Vy máte zkušenosti z Azb. Myslím, že se shodnem na tom, že lidé na obou stranách jsou pracovití, příjemní, vstřícní, pohostinní a hlavné chudí.
    Je hrůzné, když populistickým politikůl lidé bezmyšlenkovitě uvěří. Výsledkem je to co se stalo.
    Namusíme ale chodit daleko, vždyť v tak vyspělé zemi jako je Česko ........ zdravím.

  • Josef Peterka
    Josef Peterka
    03.12.2008 12:52

    Pro Michala Holuba a chryby.
    Především děkuji moc za komentář.
    Toto je pouze první část o Náhorním Karabachu. Doufám a byl bych rád, kdyby se vám i druhá ještě neuveřejněná část líbila.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (8)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace