Rozhovor s Topí Pigulou

V dnešním rozhovoru si budeme povídat s fotografem a novinářem Topí Pigulou. Jeho fotografickou přednášku na téma Írán mohou zájemci navštívit na Setkání fotografů už za měsíc během víkendu 1. a 2. listopadu v KC Zahrada na Praze 4 Chodově nebo si s ním o jeho fotografických zážitcích pouze popovídat.

Setkani fotografu

1. Dobrý den, musím se přiznat, že mne velmi zaujalo Vaše pracovní jméno (pokud to tak mohu nazvat) Topí Pigula. Chtěla bych se zeptat, jak vzniklo.
Otázka na mé jméno je nejčastější, kterou dostávám. Pigula je příjmení po otci, takže Karel Pigula byl muž, jehož příjmení nosím a pochází pravděpodobně odněkud ze Slezska či Polska. Jméno, které používám jako křestní, a to jak při přednáškách, publikování i osobním styku, je akronymem. Maminka si přála, abych se jmenoval Tomáš, což se stalo a vydrželo mi to prvních 15 let života. Pak jsem se dostal do party, kde jsme byli dva Tomášové a pořád se to pletlo, tak se z TOmáše PIguly stal Topí s dlouhým „í“. A upřímně řečeno, už je opravdu hodně málo lidí, kteří mě znají jako Tomáše. Přece jen už jsem od svých patnácti trochu poporostl. Jen si musím dávat pozor při zajišťování letenek, protože v pase mám pořád ještě původní jméno.

2. Jaká byla Vaše cesta k profesionálnímu focení? Kdy se ve Vás probudil fotograf?
První fotoaparát byl Corina, stál 70,– Kčs a vypadl mi z ruky pouhých několik minut poté, co jsem ho koupil. Od té doby chrastil a přes snímek bývávaly černé pruhy. Bylo vždy sázkou do loterie, jestli tam bude, či ne, a pokud ano, tak jak moc bude vadit. A bavilo mě to už od začátku, nicméně k většímu, cílevědomějšímu focení jsem se „musel hecnout“ při naší přírodovědné cestě na Island. V den odjezdu mi kamarádka řekla, že až se vrátím, tak budu mít výstavu. Galerii prý už zařídila. A protože vypadala věrohodně, tak jsem se snažil. Výstava nakonec opravdu byla. Sice skončila o několik dnů dříve, neb se začal zabavovat majetek majitele roudnické galerie a já bych o fotky nerad přišel. Nakonec putovala po republice: byla v pražském planetáriu i lounském muzeu… Ovšem když se na ně dívám dneska, už bych neměl odvahu je vystavit. Ješitný jsem určitě stejně, ne-li víc, ale možná přece jen o trochu víc o fotce vím. A platí klasické – čím víc vím, tím víc vím, že nevím nic. A s tou profesionalitou je to těžké. Je-li profesionálem ten, kdo za focení bere peníze, tak se ze mě stal profesionál ve chvíli, kdy jsem nastoupil na reportérské místo a fotky se staly součástí mé práce. A myslím, že obecně platné pravidlo je, že profesionál sice za práci bere peníze, ale leckterý „laik“ ho trumfne poctivostí práce a hloubkou znalostí. A shodou okolností jsem tuhle pravdu pocítil nejvíce právě jako „obyčejný, v médiích nevzdělaný“ reportér.

3. A Vaše práce souvisí s fotografováním? Co je její náplní?
Má současná práce šéfredaktora magazínu Travelfocus (a zároveň novináře na volné noze) souvisí s fotografováním ve dvou oblastech. Nejen, že si fotím vlastní obrázky ke svým redakčním materiálům, ale musím i vybírat obrázky a hodnotit obrázky k článkům externích autorů. Tahle část práce je asi nejzajímavější, protože vidím obrázky jiných, které mi umožňují alespoň občas vidět chyby své a mít tak neustále srovnání. Samozřejmě je nutné psát si s autory ohledně kvality fotek, jiné technické parametry jsou pro web a jiné pro kvalitní tisk na křídovém papíře. Část práce je byrokracie, někdo (já ) musí zpracovat honoráře, přijímat či odmítat příspěvky, dělat a naplňovat ediční plán, psát rubriky a ještě diskutovat s vydavatelem ohledně finančních strategií. Na druhou stranu právě díky tomu, že mi „rukama projdou“ opravdu stovky fotek, se tak rád začtu do diskuzí na fotowebech včetně Fotoaparátu.cz. A někdy je to hořce úsměvné čtení. Někdy cíleně „lovím“ nové autory, protože opravdu dobrých fotografů jsou u nás desítky.

4. Na Vašich fotografiích zachyczjete nejrůznější témata, jaké je Vaše nejoblíbenější? A hlavně, kde pro své fotografie berete inspiraci?
Mám rád makrofotografii, sociální fotku a tzv.novinářskou sdělost fotografie – tedy věci dost různorodé. To, že tyhle věci mám rád, ještě ale neznamená, že je umím! Nemám vybavení, ani odvahu na akty a určitě neumím krajinu. Ale ze všeho nejvíce mě baví akce (vyjma svateb) ať už sportovní nebo násilné. Z tohoto úhlu pohledu jsem si nejlépe zafotil na demonstracích proti Mezinárodnímu měnovému fondu v roce 2000. Inspirací je mi (a je mi jasné, jak frázovitě to zní) svět kolem mě. Tedy kamarádi, akce, práce, příroda…Fotogra­fování je pro mě relax i práce, takže někdy vyloženě odpočívám, jindy makám a „musím“ nafotit, děj se co děj.

5. Mají vaše fotografie něco společného? Nějaký společný nápad, ideu?
Osobně si myslím, že nemám to, čemu se říká autorský rukopis. Přece jen je příliš složité mít jednotný styl v makrofotografii a fotek z demonstrací. Na druhou stranu rád zkouším, co všechno ještě dovedu, což mi tak trochu umožňuje moje práce. Snažím se dopracovat k alespoň trochu koukatelným fotkám s vlastně relativně amatérským vybavením. Byť jsem „profesionál“, tak nemůžu svůj Nikon D200 se třemi objektivy a viklajícím se stativem srovnávat s movitými amatéry či kolegy zaměstnanými v „bohatých“ redakcích. Mám samozřejmě nějaké ucelenější soubory, ale na „celoživotní“ směřování bych to rozhodně neviděl.

6. Máte fotografii, které si vážíte, na kterou jste obzvlášť pyšný? A s pořízením které fotografie jste měl nejvíce problémů?
Když jsem nad touhle otázkou přemýšlel, tak jsem zjistil, že vlastně ne. Mám hodně fotek, které se mi líbí, ale nějakých 10 nejlepších nemám. Jedna z mých oblíbenců je peříčko na vulkanické islandské pláži. Je z mé první větší cesty, právě na Island, a patřila k tomu tehdy vystavenému souboru. Navíc se mi každou chvíli líbí něco jiného a musím říct, že se mi vkus mění. Jinou „úspěšnou“ fotkou byla demonstrující neznámá žena v roce 2000, ze které se za pár let, opět díky demonstraci, stala jedna z nejznámějších poslankyň Strany zelených.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Topi Pigula 1
    Topi Pigula 1
    07.10.2008 10:52

    Upřímně jsem se pobavil nad rozhovorem sám se sebou. Není úplně jednoduché vypldit smysluplnou myšlenku :-) Nějak jsem si zvykl na to, že mám sklonné jméno, takže mě "rozhovor s Topí Pigulou trochu překvapil, leč korektoři uznávají obě možnosti, takže můžete absolvovat rozhovor s Topím i Topí. V úvodu je snění i jídlo (místo popovídat si "s ním" /tedy se mnou/ je sním /tedy sníti či snísti/). Možná je škoda mít fotky jen v malém náhledu. Nicméně rád si s kýmkoli na setkání fotografů popovídám o tom, jak to chodí s fotkami v redakcích (některých) českých médií. A možná vás tak trochu připravím o iluze.

  • Jan Tajzich
    Jan Tajzich
    07.10.2008 12:29

    No alespon jedna fotka se podarila v rozumnejsim rozliseni :-)
    Rozhovor moc pekny, fotka taktez...
    preju dobre svetlo!

  • Jan Veber
    Jan Veber
    11.10.2008 21:37

    Ahoj Tome,
    skvělý rozhovor i zajímavé fotky!
    Někdy bych si s Tebou někde moc rád dal skleničku vína a popovídal si nejen o těch ztracených redakčních iluzích ;-)
    Honza

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

FotoMaraton Sumava

Tip na článek

Rozhovor: Praktické tipy na fotografování
Rozhovor: Praktické tipy na fotografování

V tomto článku si před­sta­víme trošku ne­tra­diční fo­to­gra­fické rady, pro­tože To­máš Gá­lik ze Zo­ner Photo Stu­dia po­radí, jak nej­lépe na­sta­vit fo­ťák a fo­tit, aby se fotky co nej­jed­no­du­šeji upra­vo­valy v po­čí­tači a aby vý­sledky byly co nej­lepší.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram
FotoMaraton Sumava

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace