Test fotoaparátu Nikon D700

Teď se však ještě podívejme na ukázky reálných fotografií z terénu. Všechny fotografie jsou pořízeny v nejvyšší kvalitě formátu JPEG a jsou ke stažení v plném formátu. Použity byly citlivosti ISO 1600 a vyšší, až po maximální hodnotu ISO 25600. Ukázkové fotografie hovoří velmi výmluvně a myslím, že snad ani nepotřebují dalšího komentáře.

 

Funkce

Poslední dobou bývá čím dál větším problémem shrnout do článku všechny podstatné funkce fotoaparátu, protože novější modely jsou čím dál vybavenější snad všemi myslitelnými funkcemi a jejich manuály pomalu ale jistě připomínají svým rozsahem spíše nějaký román. Podobně je na tom i Nikon D700, jehož manuál se počtem stran pomalu přibližuje číslu 500. U manuálů obecně bych se celkem rád pozastavil. Musím konstatovat, že kvalita těchto příruček stoupá u všech výrobců. Nicméně ze své praxe přesto vím, že procento uživatelů, kteří manuál nečtou buď vůbec a nebo jen velmi letmo, je stále vysoké. Je to škoda, protože ovládání moderních digitálních zrcadlovek je čím dál složitější a podrobným prostudováním manuálu lze předejít řadě nedorozumění. Na druhou stranu je ale také třeba říci, že výrobci či dovozci by přeci jen mohli trošku zapracovat na zestručnění a třeba alespoň vynechat pasáže typu „spolknete-li baterii, přivolejte lékaře“.

Nikon D700 je vybaven novou závěrkou vyrobenou z kompozitů Kevlaru, doplněnou o monitoring jejího stavu pro lepší funkčnost po celou dobu její životnosti. Testována je na 150.000 cyklů a umožňuje nastavení obvyklého časového rozpětí 1/8000 až 30 vteřin nebo dlouhodobé otevření, takzvaným časem B. Zpoždění závěrky je pak stejné jako u modelu D3, tedy 0,04 vteřiny. Rychlost sériového snímání je 5 snímků za vteřinu. Pro uživatele, kteří potřebují rychlejší snímání je pak možné doplnit fotoaparát o bateriový grip, při jehož použití je možné fotografovat rychlostí až 8 snímků za vteřinu. Zajímavým detailem je, že rychlost snímání lze plynule regulovat. S rychlostí snímání také souvisí systém automatického ostření, který byl také přebrán z modelů D300 a D3. Je tedy 51-bodový s 15 křížovými senzory, což jsou skutečně špičkové parametry. Na druhou stranu díky většímu čipu jsou ostřící body více soustředěny uprostřed obrazového pole. I tak je ale pokrytí plochy dobré, i když levnější model D300 má v tomto se stejným AF systémem paradoxně výhodu v tom, že díky menšímu čipu, jsou ostřící body lépe rozprostřené. Rozdíl je dobře viditelný na ukázce srovnání obou hledáčků na obrázku č.27. U systému automatického ostření ještě stojí za zmínku, že u Nikonu D700 lze přímo v menu fotoaparátu provádět kalibraci (nebo spíše korekci) zaostření. Toto nastavení pak lze aplikovat buď plošně na všechny použité objektivy nebo až na 20 zadaných modelů objektivů, které pak systém automaticky detekuje a sám přiřadí patřičnou korekci ke konkrétnímu objektivu. Zajímavý je také druhý systém automatického ostření na základě detekce kontrastu, určený pro režim Live View. Autofokusový bod v tomto režimu může být umístěn kamkoli v celé obrazové ploše a to i dálkově pomocí počítačové myši při ovládání fotoaparátu z počítače softwarem Camera Control 2. Ostřící bod se zobrazuje červeně a v okamžiku zaostření se zobrazí zeleně.

Další základní funkcí je měření expozice. To je realizováno 1005 pixelovým RGB senzorem a umožňuje obvyklou trojici systémů měření. Barevné měření Matrix PLUS, měření se zvýhodněným středem s možností volby velikosti středové oblasti a bodové měření z cca 1,5% obrazové plochy v oblasti aktivního ostřícího bodu. Systém měření expozice také přímo spolupracuje se systémem automatického zaostřování a to detekcí rozložení jasů v obraze, pomocí difrakční mřížky pro rozpoznání tvarů a také detekcí barvy u pohybujících se objektů. Zmíněný senzor také zároveň měří vyvážení bílé barvy, které je možné v obvyklých režimech automatiky, přednastavených předvoleb, ručního měření, přímého zadání barevné teploty světla ve stupních a k dispozici je i funkce bracketingu vyvážení bílé.

Zajímavé také je, že Nikon D700 je na rozdíl od svého současného konkurenta osazen také vestavěným bleskem (pokrývá úhel záběru 24mm objektivu, jeho směrné číslo je 17 při ISO 200 a synchronizační čas 1/250 uživatelsky zkrátitelná ještě na 1/320 vteřiny). To se může některým uživatelům zdát v profitřídě zbytečné, protože se předpokládá časté použití externího systémového blesku. Zbytečné to ale přece jen není. Vestavěný blesk se občas hodí snad každému, navíc u D700 umožňuje prakticky téměř všechny funkce, jako externí systémové blesky, jen s menším výkonem a nemožností naklápění hlavy. V některých situacích tak ušetří práci s vytahováním externího blesku z batohu. Ale nejen to, vestavěný blesk má také další možnosti, především propracované bezdrátové ovládání až několika skupin externích blesků. Celé nastavení lze velmi podrobně definovat v menu fotoaparátu. V brašně tak lze s sebou nosit v podstatě menší světelné studio, bez nutnosti použití jakékoli kabeláže.

Velká část funkcí se také týká detailního nastavení obrazových parametrů fotoaparátu. Samozřejmostí již je nastavení barevného prostoru, monochromatických efektů, přednastavených filtrů či přímo detailního ručního nastavení vyvážení barev, ostrosti, saturace, redukce šumu a dalších parametrů. Lze také vytvářet vlastní sady nastavení a sdílet je s jinými kompatibilními fotoaparáty. K dispozici je také funkce D-Lighting a to jak aktivní, tak ve formě postprocesu. Dodatečnou úpravou lze také snímky upravovat od redukce červených očí, přes ořez, prolínání snímků do jednoho, porovnávání snímků vedle sebe a dalších více či méně užitečných drobností. Rozšířena byla také funkce autorizace snímků, kde lze přímo do dat vložit autora, autorizaci a komentář k fotografii. Možnosti nastavení jsou tak rozsáhlé, že výrobce umožnil i nastavení několika verzí vlastních menu jen používaných funkcí a také uložení nejpoužívanějších nastavení, které si lze pro snadnější práci i pojmenovat.

Zajímavá je i možnost nastavení intervalového snímání. Fotoaparát umístěný na stativu lze nastavit tak, aby v požadovaných intervalech pořizoval jednotlivé snímky či série. Fotografovat tak lze bez obsluhy pomalé děje, jako třeba rozkvétání květin, západ slunce a podobně.

K dalším zajímavým funkcím patří i virtuální horizont, tedy forma elektronické vodováhy. Ta byla oproti předchozím modelům vylepšena o možnost použití i při fotografování na výšku a také při použití režimu živého náhledu. Pro cestovatele je také dobře řešeno nastavení data a času, včetně možnosti přepínání časových pásem. Podrobně lze nastavit i již zmíněnou funkci čištění čipu, kterou lze zapnout, vypnout, ručně spustit a nebo nastavit automatickou aktivaci při zapnutí nebo před vypnutím fotoaparátu.