23. FotoVýstava – Michal Vitásek

Ahoj Michale, začneme klasicky, kolik je ti let, kde žiješ (i když samozřejmě předpokládáme Prahu) a čím se vlastně živíš? 

Je mi 24 let, narodil jsem se v Praze, žiju v Praze a doufám, že i nadále žít budu. Pracuji jako webmaster a tvořím převážně webové fotogalerie. Příležitostně prodám nějakou tu fotku, na rok 2009 mi vyjde kalendář „Pražské mosty“, ale to by samo o sobě na živobití zatím nestačilo.

Jak dlouho se focení věnuješ a co tě k tomu vlastně přivedlo? 

Vážněji fotím asi 5 let, ale již předtím jsem k fotoaparátu měl kladný vztah. To však byla digitální technika na nějaké kvalitativní úrovni dost drahá, peněz bylo málo a na film jsem si příliš netroufal. Tedy, fotil jsem rád, ale málo. Nakonec se ledy prolomily a já si z našetřených peněz z brigády pořídil od kamaráda Ondry Prosického svou první, byť ne úplně novou, digitální zrcadlovku. Byl to skvělý pocit, mít tu váhu foťáku v ruce, takže jsem naplno propadl kouzlu fotografie a fotil jsem, co se dalo.

A jak jsi se vlastně propracoval ke specializaci na Prahu? 

Koketoval jsem s různými žánry a zkoušel jsem lecos. A stále zkouším. Pokud však člověk jednou propadne „pražskému toulání“, troufám si tvrdit, že mu to pak vydrží na celý život. Chodím se na fotografické toulky Prahou odreagovat od každodenního shonu. Někdy třeba nevyfotím ani jednu fotku, vracím se domu fyzicky utrmácen, ale psychicky zregenerován. No a když k tomu vyjde nějaké to krásné světlo, tak se nezlobím.

Byl to samovolný přirozený proces, nebo tě inspiroval některý z klasiků? 

Klasiků není nikdy dost, ale přicházel jsem na ně spíše až později, a ve chvíli, kdy jsem již Prahu dost fotil. Mezi mé oblíbence patří třeba Jan Reich, Ivan Král, Jaroslav Trnovský, Jiří Všetečka a mnoho dalších. To však neznamená, že se mi nelíbí nic jiného. Mám velmi rád i krajinu a krajinné detaily, dobrý portrét je k nezaplacení a nepohrdnu ani Bressonem.

Focení Prahy taky musí být docela náročné a to především s ohledem na davy turistů, jak to řešíš? 

Ano, v tom máš naprostou pravdu a je to snad čím dál tím horší. Nedávno jsem viděl v televizi jeden dokument o Praze, který byl natočený někdy začátkem devadesátých let. Byl v něm záběr na Staroměstské náměstí z věže radnice. Pod orlojem čekalo na apoštoly a cinkajícího kostlivce třeba padesát lidí, z toho dva měli v ruce fotoaparát. No a dnes? Davy tísnících se turistů a každý má v ruce malinkatý digitál. Na Karlově mostě se přes den ani nemůžeš otočit a Nerudovkou na Hrad a z Hradu proudí ve špičce také mraky cizinců. Je mi z toho smutno, takto města ztrácejí atmosféru. Snažím se těmto davům vyhýbat. Mám rád, když mám na fotce člověka ve chvíli, když ho tam chci, ale někdy to samozřejmě nejde. Fotit v jednom z nejnavštěvo­vanějších Evropských měst je hodně o kompromisech. O poznání veselejší to je ráno. Turisti z velké většiny vyspávají noční hýření a Praha je celkem prázdná. Na ulicích potkáváte skutečné pražany, kteří míří do práce. Mám rána daleko raději než večery. Až na to vstávání.

A co vstupy do některých nepřístupných lokalit? 

Je to problém, v Praze je spoustu objektů nepřístupných, ve spoustě se nesmí fotografovat a mnoho pěkných budov je soukromých. Třeba v areálu pražského Hradu člověku zakazují fotografovat ze stativu a to včetně zahrad, myslím že to s těmi zákazy poněkud přehánějí. Štve mě třeba rozdělování fotografů na „bez stativu“ a „se stativem“. Jak máte stativ, tak jste pro hlídače profík a musíte platit.

Používáš nějakou speciální techniku nebo si vystačíš s klasickou výbavou?

Klasickou výbavou je pro mě digitální zrcadlovka s dnes již poměrně širokým spektrem objektivů. Kinofilm jsem již zavrhl, protože mě nenabízel dostatečnou kvalitu výstupu. Na film jako médium jsem však samozřejmě nezanevřel a pořídil si starší středoformátový Pentacon six (6×6 cm). Strašně mě to s ním baví. Do budoucna se chystám zkusit i velký formát, jen tak, pro zábavu, pořízení někde v bazaru není drahé a zkusit se má všechno.

Co světlo? Řada tvých fotografií musela být náročná právě v ohledu na volbu správného světla a tím i denní doby nebo přímo ročního období.

O tom fotografie je, o světle, o jeho změnách přes den a v roce. Člověka někdy překvapí, jak může světlo změnit známé místo k nepoznání. Ve městě je to možná ještě markantnější než v krajině. Myslím, že je mezi domy více možností změny světla a stínu a více překvapivých a o to radostnějších objevů. Někdy si říkám: „Jo, tak z tohohle místa toho už víc nedostanu“ a pak tam zavítám za dva měsíce, sluníčko zasvítí a já jen koukám s otevřenou pusou.

Děkuji ti za zajímavý rozhovor a do další tvorby ti přeji hodně štěstí a dobré světlo. 

Michal Kupsa

Michalovy fotky najdete i v naší FotoGalerii a nebo na jeho stránkách.