APS-C test objektivu Canon EF 70-200/4L IS USM

Canon 70-200/4L USM se od svého uvedení na trh v roce 1999 stal mezi amatérskými fotografy téměř legendou. Po sedmi letech firma Canon vyslyšela přání uživatelů a přišla s nástupcem obohaceným o systém stabilizace obrazu spolu s utěsněním proti prachu a vlhkosti. Jak si Canon EF 70-200/4L IS USM poradil s tradičními překážkami našich testů na těle o formátu čipu APS-C, se dozvíte v následujícím článku.

Vinětace

Metodika: normální vinětaci objektivu můžeme velmi dobře demonstrovat na rovnoměrně nasvíceném „puntíkovaném“ obrazci. Všechny snímky jsou vyfoceny s korekcí expozice 0EV a následně bez jakýchkoliv úprav histogramu převedeny do formátu JPG. V počítači je pak v úrovních nastaven bílý bod na střed snímku, čímž je vinětace ještě zvýrazněna pro pohodlnější srovnávání objektivů mezi sebou. Druhou částí je ověření praktické vinětace (úprava snímků je stejná jako u normální vinětace). Hlavní myšlenkou této metody je skutečnost, že v některých žánrech fotografie (např. krajinářská fotografie) se málokdy obejdeme bez použití obroučkových filtrů (např. CPL), filtrových systémů (např. tolik rozšířený Cokin P-systém) nebo obojího naráz. Obecně platí, že s nasazeným klasickým (ne slim verze!) CPL by objektiv neměl vinětovat, pokud se nepohybuje v ultraširokoúhlých ohniscích. U Cokin P-sytému je hlavním kritériem ohnisková vzdálenost 28 mm (EQ pro kinofilm), od které je Cokin P-systém doporučen. Nasazení CPL spolu s Cokin P-systémem je pak už jen jakousi „bonusovou zkouškou“ schopností testovaného objektivu. Ve všech měřeních je držák Cokin P-systému otočen do své nejchoulostivější polohy a to do náklonu cca 45°.

Canon EF 70–200/4L IS USM je svou konstrukcí přizpůsoben pro velikost snímacího média 36×24 mm (rozměr políčka kinofilmu). Tyto objektivy při použití na těle se senzorem velikosti APS-C zpravidla vykazují menší míru vinětace. Normální vinětace může být u testovaného objektivu v terénním nasazení viditelná pouze při f4 na ohnisku 200 mm. Ve všech ostatních situacích je zcela neškodná. Testovaný kus navíc vykazoval silnější míru vinětace v pravé části snímku – v praxi byl však tento jev zcela nepozorovatelný.

Vzhledem ke svému rozsahu ohniskových vzdáleností prošel Canon EF 70–200/4L IS USM testem praktické vinětace jako „nůž máslem“ a jen potvrdil, že kromě mírného zvýšení úrovně vinětace nepředstavuje tato zkouška pro teleobjektivy zpravidla žádný problém. Celkově můžeme potlačení vinětace u testovaného objektivu označit za velmi dobré.

Ovládání v praxi

Pohodlnost práce v terénu je jednou z velkých opor Canonu EF 70–200/4L IS USM. Díky USM technologii je ostření velmi rychlé a tiché, přičemž můžeme kdykoliv zasáhnout manuálně bez nutnosti přepnout do MF módu. Při focení „na dálku“ můžeme rychlost AF ještě zvýšit omezením rozsahu zaostřitelných vzdáleností (z 1,2 m – ∞ na 3 m – ∞). Přesnost AF byla v průběhu celého testu ve spojení s tělem Canon EOS 350D velmi dobrá. V MF režimu je práce s testovaným objektivem rovněž bezproblémová díky dostatečně velké úchopové ploše ostřícího prstence a plně vyhovujícímu „roztažení“ zaostřitelných vzdáleností.

Co podstatně odlišuje Canon EF 70–200/4L IS USM od jeho předchůdce, je zabudovaný systém stabilizace obrazu (IS) nové generace, u které výrobce uvádí účinnost až 4 expoziční stupně (16× delší čas závěrky). Můžeme zvolit jeden ze dvou režimů – „1“ pro focení statických motivů a „2“ pro focení pohybujících se předmětů (panning), kdy stabilizace vyrovnává pouze vertikální otřesy objektivu. Na přiloženém obrázku, se 100% výřezy, si můžete prohlédnout, jak stabilizace ovlivní obrazovou kvalitu v jednotlivých případech. Všechny fotografie byly pořízeny na ohnisku 200 mm.

Podle očekávání nejlepší výsledky dostaneme, pokud fotoaparát s objektivem umístíme na stativ. U starší generace IS technologie nebylo doporučeno mít při focení ze stativu stabilizaci zapnutou. Nová generace má automaticky rozeznat, že je fotoaparát umístěn na stativu a přepnout se do režimu, ve kterém stabilizátor nenarušuje výslednou ostrost snímku. V testu se ale ukázalo, že i přesto může v některých případech dojít k nežádoucímu pohybu stabilizované čočky, který se projeví rozostřeným obrazem. Proto bych doporučil při focení ze stativu vždy stabilizaci vypnout – koneckonců je její použití v tomto případě nelogické.

U fotografování z ruky je už velký přínos IS technologie zřejmý. V testu se ukázalo, že výrobcem slibovaná účinnost 4 expoziční stupně je pravdivá. Na druhé straně nelze počítat s tím, že na ohniskové vzdálenosti 200 mm s časem 1/13 s bude snímek naprosto stejně ostrý jako při 1/200 s. Spíše můžeme mluvit o „záchraně momentu“, který je v některých žánrech (např. reportážní fotografie) mnohem důležitější než výborná technická kvalita pořízené fotografie. Celkově se tedy zabudovaný stabilizátor obrazu stává velkou výhodou Canonu EF 70–200/4L IS USM, která umožňuje pořízení snímků, jejichž zhotovení by bez stativu jinak nebylo možné.

Ostrost v praxi

Na „krátkém konci“ podal testovaný objektiv v praktickém testu ostrosti obdobný výkon jako na testovacím obrazci. Už při odcloněném objektivu je kresba velmi dobrá. V rozsahu f5,6 – f11 je úroveň ostrosti velmi dobrá až vynikající. Od f16 výše se kresba postupně stává měkčí vlivem difrakce, přičemž na nejvyšších clonových číslech je už nevhodná pro náročnější účely. Rozdíly mezi středem a okrajem záběru jsou v celém rozsahu clon minimální.

Při ohniskové vzdálenosti 135 mm je výkon Canonu EF 70–200/4L IS USM vynikající. Již na „plnou díru“ je středová ostrost výborná – na okraji snímku mírně měkčí. Po přiclonění (až do f11) je kresba vynikající v celém rozsahu záběru. Na nejvyšších clonách je opět viditelný negativní vliv difrakce podobně jako na ohnisku 70 mm.

Na „dlouhém konci“ se v podstatě opakovala situace ze 135 mm. Úroveň kresby je v rozsahu clon f4 – f8 skutečně výborná s minimálními rozdíly mezi středovými a okrajovými částmi snímku. Po dalším zaclonění na f11 je už viditelný mírný pokles ostrosti, ale i tak se jedná o velmi dobrý výkon. Nejvyšší clonová čísla jsou opět nevhodná pro náročné použití.

Celkově potvrdil Canon EF 70–200/4L IS USM výborné výsledky z laboratorního měření a ukázal, že celková ostrost je jeho velmi silnou stránkou.

Chování v protisvětle

V přímém slunečním protisvětle dochází k velmi výrazné ztrátě kontrastu a také k tvorbě velmi výrazných reflexí. Jejich vyretušování je pak mnohdy prakticky nemožné. Musíte si ale na druhou stranu uvědomit, že s objektivem o rozsahu ohniskových vzdáleností 70–200 mm (EQ 112–320 mm) se v této situaci ocitnete spíše výjimečně.

Bohužel ani v nepřímém protisvětle (paprsky dopadají na přední člen, ale zdroj světla není v záběru) není chování Canonu EF 70–200/4L IS USM dobré. Po osvícení předního členu můžeme pozorovat citelný „závoj“ a navíc se mohou na čočkách objektivu vytvářet drobné reflexe. Ty však nejsou nijak výrazné a jejich vyretušování většinou nepředstavuje závažnější problém.

S pouličním osvětlením při noční fotografii si testovaný objektiv poradil podprůměrně. Tvorba reflexí je přibližně stejně velká jako u přímého protisvětla, jen nejsou natolik výrazné. Rovněž můžeme pozorovat mírnou ztrátu kontrastu. V celkovém součtu se chování v protisvětle stává velkou slabinou Canonu EF 70–200/4L IS USM.

Bokeh

Výrazem bokeh se označují estetické kvality částí snímku, nacházejících se mimo hloubku ostrosti (DOF). Vzhled a tvar rozptylových kroužků (míst, do nichž se zobrazí nezaostřený bod) ovlivňuje velké množství faktorů, mimo jiné konstrukce objektivu, tvar a počet lamel clony a nastavené zaclonění. Za příjemně působící jsou obvykle považovány rovnoměrně osvětlené rozptylové kroužky s neostrými okraji („krémový bokeh“), rušivě naopak působí ostře ohraničené mnohoúhelníky, které vznikají při výraznějším zaclonění, má-li clona v objektivu malý počet lamel – tento efekt do jisté míry omezuje použití zakřivených lamel. Samotná velikost otvoru clony samozřejmě ovlivňuje i hloubku ostrosti, takže čím menší clonu použijeme, tím jsou rozptylové kroužky větší.

Na přiloženém obrázku si můžete prohlédnout, jak Canon EF 70–200/4L IS USM podává oblasti před a za DOF. Úroveň bokehu za DOF je dobrá až velmi dobrá. Rozptylové kroužky si až po f8 udržují příjemný kruhový tvar. Na druhé straně by jejich okraje nemusely být tolik výrazné. U částí snímku před DOF je už situace horší. Zatímco rozptylové kroužky si opět drží příznivý tvar až po f8, jejich okraje jsou až příliš „agresivní“ a mohou působit dost rušivě. V celkové bilanci tedy můžeme hovořit o průměrném bokehu.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • JH 1
    JH 1
    04.08.2008 08:47

    Osobně mám k is averzi, např. 70-200 2.8 bez is kreslí znatelně líp než mnohem držší ségra s is za polovinu peněz (srovnání is a neis verzí by bylo supr - doufám že jsem je nepřehlíd, recenzi jsem jen profičel). Tmavší sklo než 2.8 se mi jeví nepoužitelné, ale to je jistě otázkou priorit a zaměření.

    Těm kdo o tomto skle přemýšlí: zvažte jestli nebude lepší zmiňovaná 2.8 bez IS, dnes se dá dovézt skoro za pusu ;)

    To, že se recenzují staré výrobky není na škodu, ale jistá dávka pravidelné aktuálnosti by nejen potěšila čtenáře, ale také přidala na prestyži serveru.

    S testováním špičkových skel jen tak dál, ceny jdou dolů, kurz je příznivý, bude zájem... ;)

  • HonzaC 1
    HonzaC 1
    06.08.2008 00:32

    JH> No, nevím, jestli je každé sklo nad 2.8 zrovna nepoužitelné... Asi věc názoru. Zrovna u tohoto modelu ovšem některé zahraniční testy ukazují, že IS verze je naopak ostřejší ve srovnání s nestabilizovaným modelem. Jinak s výhodností dovozu 70 - 200 f/2.8 nelze než souhlasit :o).

  • Michal Pokorný 1
    Michal Pokorný 1
    22.08.2008 07:51

    1) pokud vím, tak tento objektiv není utěsněn vůči vodě a prachu
    2) zoomovací kroužek je ten velký, takže se neděste, zoom i ostření jsou tak, jak jste na canonech zvyklí

  • Adrian Svec 1
    Adrian Svec 1
    22.08.2008 11:14

    To Bob-i - Michal Pokorný, 22.8.2008 7:51
    tento objektiv je utesneny. Canon to pri 70-200vkach ma jednoduchu rovnicu. Vsetko, co je stabilizovane (teda F/4 IS a F/2,8 IS), su zaroven aj utesnene. Modely bez IS nie su. Podobna chyba bola aj v teste 70-200viek Sigma vs. Canon, kde najprv bolo uvedene, ze tato verzia je utesnena, kym som na to neupozornil.

  • klusak
    klusak
    30.08.2008 20:04

    Mam Canon 24-105 4/F IS...no tedy nic moc. Boji se protisvetla, na 24mm vinetuje jedna radost, no co by jste chteli od L-koveho objektivu firmy Canon?

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (25)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram