Test objektivu Nikkor AF-S 16-85/3,5-5,6G ED DX VR

Technická specifikace

Rozsahem 16–85 mm (EQ 24–128 mm) se Nikkor AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR řadí mezi základní „zoomy“ pro senzor formátu APS-C se středně velkým rozpětím ohniskových vzdáleností. Světelnost objektivu není konstantní a pohybuje se od f3,5 na „širokém konci“ po f5,6 na „dlouhém konci“. Zabudovaný systém stabilizace obrazu druhé generace (VR

1. spolu s velmi rychlým mechanismem AF (SWM technologie), který umožňuje

manuální zásah do ostření bez přepnutí do MF režimu, pak ukazuje na poměrně vysoké ambice testovaného výrobku.

V ruce působí Nikkor AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR příjemným „kovovým“ dojmem s dostatečnou robustností. Konstrukce objektivu je složena z kovových a plastových dílů, přičemž nejzranitelnější součásti, jako bajonet nebo vysouvající se části tubusu, jsou vyrobeny z kovu. Poměrně úzký ostřící prstenec je umístěn v zadní a širší „zoomovací“ v přední části objektivu. Žádný z nich nevykazuje jakékoliv vůle. Stejně jako u jiných zástupců této kategorie dochází při změně ohniskové vzdálenosti k vysunutí předního členu (opět bez mechanických vůlí). K jeho rotaci během ostření nedochází, což umožňuje snadnou práci s filtry a filtrovými systémy, pro které je Nikkor AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR osazen závitem o průměru 67 mm.

Ovládací přepínače (AF/MF; VR on/off; VR normal/active) jsou pohodlně umístěny na levé straně tubusu. Samozřejmostí je ukazatel zaostřené vzdálenosti v metrech a ve stopách. Příjemným překvapením je pak pryžový kroužek pro utěsnění mezi objektivem a tělem fotoaparátu. Standardní součástí balení je tvarovaná sluneční clona a měkké pouzdro. Celkově můžeme mechanické zpracování Nikkoru AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR, vzhledem k ceně, označit jako velmi dobré až výborné.

Další (pro test nepodstatné) detaily technické specifikace objektivu si můžete najít na českých stránkách výrobce www.nikon.cz. A nyní se pojďme podívat, jak se Nikkoru AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR osvědčil v praxi.

Rozlišení objektivu – MTF 50 v LW/PH

Metodika: jde o laboratorní měření, kterým zjišťujeme rozlišovací schopnost objektivu. Spočívá ve vyfocení speciálního obrazce při rovnoměrném osvětlení. Snímky jsou pak následně zpracovány v počítači a míra rozlišení je uvedena v jednotkách LW/PH neboli „Line Widths per Picture Height“. Číslo tedy udává počet horizontálních čar, které je ještě objektiv schopen vykreslit. Všechny fotografie jsou z formátu RAW převedeny v programu Nikon Capture NX 1.3 s hodnotou doostření „normal“ bez korekce chromatické aberace. Při vyšší intenzitě doostření by sice bylo dosaženo lepších výsledků, ale zároveň by se rozdíly stávaly méně viditelnými a to rozhodně není pro případné porovnávání objektivů vhodné. Maximální hodnota pro Nikon D80 (10 Mpx) je přibližně 2200 LW/PH. Jde ale o jakousi „metu snů“, které prakticky žádný objektiv (pokud budeme brát průměr rozlišovací schopnosti uprostřed a na okraji snímku) nemůže dosáhnout a pokud ano, jedná se o objektiv, který je daným rozlišením omezen. Obecně nad 1700 LW/PH považuji výsledky za velmi dobré a nad 1900 LW/PH za vynikající. Více o této metodě si můžete přečíst na stránkách výrobce softwaru www.imatest.com.

Na „krátkém konci“ podává Nikkor AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR dobrý výkon. Kresba uprostřed snímku je už na f3,5 velmi dobrá, ale v rozích je ještě viditelně horší. Rozdíly mezi středem a okrajem se výrazně zmenší až po zaclonění nad f5,6. Od f8 výše se už začíná projevovat difrakce, přičemž ostrost je velmi dobrá až po f16. Po dalším přiclonění je už kresba nevhodná pro náročnější použití.

Při ohnisku 24 mm je už situace jiná. Již na „plnou díru“ je celková ostrost velmi dobrá a v rozsahu clon f5,6–11 velmi dobrá až vynikající. Navíc rozdíly mezi středem a okrajem snímku jsou velmi malé až zcela zanedbatelné. Na nejvyšších clonových číslech můžete opět vidět negativní vliv difrakce.

Na 35 mm se v laboratorním testu rozlišení Nikkoru AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR prakticky opakovala situace z měření na 24 mm. Pouze došlo k malému zvětšení rozdílu mezi středem a okrajem záběru při odcloněném objektivu a k mírnému zlepšení výkonu v rozsahu f5,6–22.

Při ohniskové vzdálenosti 50 mm byl zaznamenán celkový pokles ostrosti oproti hodnotám na 24 mm a 35 mm. Celková kresba je ale i přesto už na „plnou díru“ velmi dobrá – stejně tak až po f16. Větší rozdíl mezi středem a okrajovými částmi záběru byl naměřen pouze na f5,3. Na nejvyšších clonách je ostrost opět nevhodná pro náročnější účely.

Na „dlouhém konci“ podal Nikkor AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR v laboratorním testu svůj nejslabší výkon. Kresba uprostřed snímku je již na f5,6 velmi dobrá. V rozích je však výrazně měkčí. K „vyrovnání“ středu a okraje záběru dochází až po větším přiclonění (cca f8–11), ale i tak není tento rozdíl zanedbatelný jako na jiných ohniscích.

V celkovém součtu obstál Nikkor AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR v testu rozlišení velmi dobře. Mezi jeho přednosti patří především výborný výkon na většině ohniskových vzdáleností. S komplikacemi naopak musíte počítat při 16 mm a hlavně při 85 mm, kdy je ostrost viditelně horší.

Chromatická aberace

Metodika: chromatická aberace je další věc, kterou můžeme přesně změřit na stejném obrazci jako hodnoty rozlišení v LW/PH. Snímky jsou z formátu RAW převedeny stejným způsobem jako u testu rozlišení objektivu. Rozsah vady je měřen v % vzdálenosti středu a rohu snímku (polovina diagonály). Obecně platí, že pokud je vada menší než 0,04% této vzdálenosti, nepředstavuje většinou žádný problém. V rozsahu 0,04 – 0,08% ji nevidíme, pokud ji nehledáme. Pokud překročí velikost 0,08%, stává se již velkým problémem, protože je jasně viditelná a nad 0,15% se už jedná o velmi špatný výsledek. Jelikož bývá chromatická aberace problémem hlavně na okrajích snímku, zaměřil jsem se pouze na tuto část. Je nutné si ale uvědomit, že testovací obrazec není focen v nijak extrémních světelných podmínkách a proto může být chromatická aberace, v závislosti na světelných podmínkách, v terénu mnohem větší.

Chromatická aberace je jedním ze slabších míst Nikkoru AF-S 16–85/3,5–5,6G ED DX VR. V rozpětí ohniskových vzdáleností 35–50 mm je potlačení vady výborné, když její rozsah nepřekračuje 0,04% vzdálenosti středu a rohu snímku. Při menších a větších ohniscích už ovšem nejsou výsledky tak optimistické. Na 24 mm se ještě naměřené hodnoty pohybují pod hranicí 0,08%, ale na 16 mm už výrazně nad ní. Stejně je tomu i na „dlouhém konci“. Výsledky laboratorního testu chromatické vady se potvrdily i v praktickém nasazení (viz dále).