Test digitální zrcadlovky Nikon D60

Čip a obrazová kvalita

Digitální zrcadlovka Nikon D60 je vybavena snímacím čipem technologie CCD formátu APS-C o rozměrech 23,6×15,8mm. Efektivní rozlišení je 10,2 milionu obrazových bodů s poměrem stran 3:2 a v rozložení 3872×2592 pixelů. Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu ISO 100 až 1600. V uživa­telských funkcích lze povolit ještě další rozšíření až na ekvivalent citlivosti ISO 3200. O zpracování obrazu se stará obrazový procesor Nikon Expeed, známý již z vyšších modelů Nikon D3 a D300. Výsledné snímky se ukládají na paměťovou kartu SD, případně SDHC ve formátu JPEG s volitelnou kompresí, nebo ve 12-ti bitovém formátu RAW (NEF). Ukládat lze také ve vzájemných kombinacích obou formátů. Snímací čip je nově vybaven také systémem pro automatické čištění od prachu, setřásáním z nízkoprůchodového vnitřního filtru. Doplňkem je pak systém Airflow control, který zajišťuje lepší prodění vzduchu v šachtě se zrcadlem bez jeho víření.

Nyní se podívejme na výsledky laboratorních testů obrazové kvality, provedené v laboratoři asociace DIWA, jíž je FotoAparát.cz členem. Pro srovnání jsem vybral ještě dvojici konkurenčních modelů Olympus E-510 a Sony Alfa 200. Zajímavé by jistě bylo i srovnání s modelem Canon EOS 450D, ale tomu se budeme věnovat až v samostatné recenzi tohoto modelu, který bude brzy následovat. Napřed se podíváme na trojici grafů, které znázorňují závislost míry šumu na použité citlivosti ISO.

 

Z výsledků je patrné, že mezi jednotlivými modely jsou docela zajímavé rozdíly. Při nejnižších citlivostech ISO jsou výsledky Nikonu a Sony velmi podobné, zatímco Olympus má již na ISO 100 nežádoucího šumu o poznání více. Při vysoké citlivosti ISO 1600 dosahuje Nikon D60 stále ještě velmi dobrého výsledku, kdežto u Sony Alfa 200 již dochází k rozptylu šumu v jednotlivých barevných kanálech. Především úroveň šumu v červeném a modrém spektru je již o poznání vyšší. Pro Olympus E-510 je ISO 1600 maximální hodnotou, kde všechny barevné kanály dosahují vyrovnaných hodnot, které jsou však slabší v porovnání s oběma konkurenty. Při citlivosti ISO 3200 je rozdíl mezi Nikonem a Sony podobný, jako u ISO 1600, kde Sony dosahuje horších výsledků především v červeném a modrém kanále. Zvláště červený kanál již s mírou šumu vyskočil docela dost vysoko. V celkovém porovnání tak Nikon D60 vychází rozhodně nejlépe.

 

Dalším zajímavým parametrem je odstup samotného obrazového signálu od šumu. Tady je situace podobná, i když už ne tak výrazná. Nikon i Sony jsou na tom při nižších a středních citlivostech zhruba stejně, kdežto výsledek Olympusu je slabší. Při vysoké citlivosti ISO 1600 již Olympus ztrátu dotahuje, ale ne úplně. Nikon a Sony jsou na tom podobně, jen s tím rozdílem, že výsledek Nikonu je ve všech kanálech vyrovnaný, kdežto u Sony již opět dochází k rozptylu mezi jednotlivými barevnými kanály. Tato situace se pak opakuje i při nejvyšší citlivosti ISO 3200. I v tomto parametru tak D60 vychází oproti konkurenci nejlépe, i když rozdíl je podstatně menší a hlavně ve srovnání se Sony spíše zanedbatelný.

 

Do třetice se ještě podíváme na výsledky testování dynamického rozsahu při jednotlivých citlivostech. Tady jsou výsledky opět podobné jako u předchozích testů. Nikon a Sony dosahují téměř stejných výsledků, pouze s rozdílem rozptylu u Sony v jednotlivých kanálech. Olympus dosahuje horších výsledků v celém rozsahu.

Tolik zatím k nejdůležitějším a nejpodstatnějším výsledkům laboratorních testů DIWA. Pokud vás však zajímají i další podrobnější detaily výsledků, navštivte speciální stránky laboratoře DIWA.