Benátky uprostřed Himálaje

Rozhodl jsem se, že si splním jeden ze svých cestovatelských snů a navštívím Ladak, oblast vysoko v indickém Himálaji. Po dlouhém zvažování jsem usoudil, že nejlepší způsob jak se tam dostat, bude letět z Dili do Srinagaru a odtud cestovat již po zemi přes hory dál do Ladaku. A právě ve Srinagaru jsem se rozhodl strávit několik dnů.

Srinagar je letní hlavní město Kašmíru. Kašmír. To slovo ve mně vždycky vzbuzovalo zvláštní pocit tajemna a právě tím mě přitahovalo. Od návštěvy mě ale odrazovaly zprávy o ne zrovna přívětivé bezpečnostní situaci. Pro vysvětlení se musím vrátit o pár desítek let zpět do nedávné historie. Dnešní Kašmír leží dvěma třetinami v Indii a zbylou třetinou v Pákistánu. Toto rozdělení pochází z doby, kdy se Britové rozhodli věnovat své tehdejší kolonii svobodu. V roce 1947 skutečně bývalá britská kolonie vyhlásila nezávislost, ne však jako jeden, ale jako dva suverénní státy. Převážně hinduistická Indie a muslimský Pákistán. Při dělení bylo odsouhlaseno, že vládcům jednotlivých států bude dána svobodná volba ke kterému státu se chtějí připojit.

Kulturně měl Kašmír blíže k Pákistánu, žilo v něm přes 75 % muslimů, ale ekonomicky byl zase více spjatý s Indií. Tehdejší maharadža Hari Singh proto váhal. Pákistán se pokusil dostat Kašmír na svou stranu silou a vyslal tam své vojenské jednotky. Maharadža se proto obrátil na Indii se žádostí o pomoc a ta souhlasila pod podmínkou, že se připojí k Indii. Rozpoutala se tedy první indicko-pákistánská válka. Na začátku roku 1949 bylo za asistence OSN uzavřeno příměří a stát Jammu & Kashmir byl rozdělen takzvanou „line of control“ mezi Indii a Pákistán. Ta by vlastně měla představovat hranici mezi oběma státy, ale ani jeden z nich ji nikdy oficiálně neuznal. Další války mezi oběma státy vypukly v letech 1965 a 1999. Bezpečnostní situace se výrazně zhoršila po roce 1989, kdy se objevily radikální skupiny bojující za osamostatnění Kašmíru, případně za jeho připojení k Pákistánu. Údajně již zemřelo okolo 65 000 lidí. Po Kargilské válce v roce 1999 se ale situace opět pomalu začíná uklidňovat, i když zdaleka ještě není ideální.

Není proto divu, že jsem o svém rozhodnutí Kašmír navštívit nebyl zrovna pevně přesvědčen. Největší pochybnosti o správnosti své volby ve mně hlodaly v letadle směřujícím z hlavního města Indie do Srinagaru. Veškeré pochyby ale ustoupily do pozadí, jakmile se pod námi z roviny začaly zvedat kopce a z těch postupně vysoké hory, na jejichž vrcholcích i na začátku července zářil místy bílý sníh. Letadlo pomalu začalo klesat a hory se přibližovaly. Najednou ale vysoké vrcholky kamsi ustoupily a pod námi se objevilo Kašmírské údolí. Ten výhled bral dech. Borové lesy, mezi nimi řeky tekoucí z hor, vesničky a zelená pole. To vše uprostřed údolí obklopeného pohořím Pir Panjal a Himálajemi. Z hora to opravdu vypadalo jako ráj na zemi, jak sami místní obyvatelé Kašmírské údolí nazývají. Přistání ve Srinagaru mě ale vrátilo zpět do reality. Letiště spíše připomíná vojenskou základnu. Na ploše stálo několik stíhaček ruské výroby, všude ostnaté dráty a kulometná hnízda. Přítomnost armády je v celém údolí znát na každém koku. Na každé významnější křižovatce jsou připraveny vojenské zátarasy z ostnatých drátů, hradby s pytlů s pískem, zpomalovací retardéry a po zuby ozbrojení vojáci. Vojáci jsou vlastně všude, při procházce po hlavní promenádě jsem je za chvíli přestal počítat. Každou chvíli městem projíždějí vojenské konvoje. Nutno ale dodat, že všichni vojáci byli velmi příjemní a kdykoliv se naše oči potkaly, většinou se na nás usmáli.

Srinagar leží na březích řeky Jhelum a jezera Dal v nadmořské výšce 1730 metrů. Věhlas získal zejména díky dřevěným hausbótům kotvícím jak na hladině jezera, tak u břehů řeky. Údajně jich ve městě je na tři tisíce. Hausbóty se začaly na jezeře objevovat v době, kdy byla Indie britskou kolonií. Angličané si tehdy Kašmír oblíbili právě kvůli jeho nádherné poloze uprostřed hor a klimatu, které je na rozdíl od horké Indie velmi příjemné. Tehdejší kašmírský maharadža ale Britům nepovolil nakupovat v Kašmíru pozemky a budovat domy a ti tento zákaz obešli právě tím, že začali stavět plovoucí domy na vodě – hausbóty. Ty se po odchodu Britů staly turistickou atrakcí a začaly sloužit jako hotely. Až do konce osmdesátých let přitahovaly spousty návštěvníků, ať Indů, nebo cizinců. Srinagar byla například velmi populární destinace za éry hippies. Po propuknutí násilí v roce 1989 bohužel turisté téměř zmizeli. Nyní se ale situace začíná opět trochu lepšit.

Hausbóty jsou dlouhé kolem dvaceti metrů a podle vybavení jsou rozděleny do několika kategorií. Ty lepší si svým vybavením nijak nezadají s hotely na pevnině. Většina jich kotví na volné hladině jezera a ze břehu se k nim dá dostat pouze na loďce. Vše potom záleží na domluvě s majitelem. Z loďky se po schůdkách vstoupí na zastřešenou verandu, která je mnohdy zdobená krásnými dřevořezbami. První místnost je cosi jako obývací pokoj, za ním je jídelna a kuchyně a úplně vzadu několik ložnic. Každá ložnice má svou koupelnu s tekoucí vodou a toaletou. Všude na podlahách jsou koberce a místnosti jsou vybaveny mohutným starožitným dřevným nábytkem. Je to opravdu luxus a není divu, že na hausbóty jezdívaly často mladé páry trávit své líbánky.

Ani já jsem si tedy nenechal ujít příležitost strávit několik nocí na hausbótu. Doporučil mi ho kamarád, který byl v Kašmíru na podzim roku 2003. Napsal jsem Rafiqovi, tak se majitel plovoucího hotelu jmenoval, e-mail z Čech a dohodl se s ním na ubytování. Po našem příjezdu nás už Rafiq čekal. Ukázalo se, že to je velmi příjemný a podnikavý chlapík. V době naší návštěvy například chystal již třetí vydání turistického průvodce po Kašmíru. Ve většině současných průvodců po Indii je o Kašmíru jen krátká zmínka a varování, že se jedná o velmi nebezpečnou oblast. Rafiqův průvodce nám v mnoha situacích velmi pomohl, byl to jediný zdroj podrobnějších informací, který se nám podařilo sehnat. Večery jsme většinou trávili s Rafiqem a jeho otcem na verandě hausbótu, popíjeli místní tradiční čaj kahwu, povídali si, nebo vyzvídali další a další informace o Kašmíru. Večery na jezeře rozhodně mají své kouzlo. Všude kolem už je klid, na hladině se zrcadlí osvětlená průčelí hausbótů a z jejich palub je slyšet tlumené rozhovory, nebo smích jejich obyvatel. Do toho se z dálky přes hladinu jezera nese ruch z večerního nábřeží.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • hitch
    hitch
    08.04.2009 08:48

    Pekna uputavka...hned by som tam vyrazil..

  • Radek Burda
    Radek Burda
    08.04.2009 09:00

    Mam Srinagar moc rad.... ale mam zaroven problem s timto clankem.... usnul jsem u nej hned u druheho odstavce.. bez pribehu je to bezbreha nuda... jak vykres teletniku...

    Bohuzel podobne je to i s fotkami. Pochopite z nich, jake to tam asi je, ale za srdce vas nechytnou... takove holt maluvky...

    Na omluvu lze ale rict, ze temito "cestopisy" je zaplaven cely internet, kdy kazdy, kdo vyrazil dal nez do Pelhrimova je hned cestovatelem. Takze se to v te zaplave nudnych cestopisu ztrati.

    Je to ale vazne skoda, Srinagar je krasny a zaslouzil by si sveho basnika.

  • Martin Víta
    Martin Víta
    09.04.2009 12:55

    Moc pěkný článek o zaímavém koutku světa, díky!
    PS: Pane Burda, opět jste nezklamal :(

  • Radek Burda
    Radek Burda
    09.04.2009 17:03

    njn..... martin víta:
    http://hulanator.kompost.cz/index.php?view=1186

  • Petr Louženský
    Petr Louženský
    Autor
    09.04.2009 17:54

    Radku, já vůbec netvrdím, že článek je kdovíjaký. Za spisovatele se nepovažuju a nikdy nebudu.
    Když máš Srinagar tak rád, jistě jsi tam byl a nebude pro Tebe tedy problém napsat kvalitní článek ;-). Budu se na něj těšit!

    Jinak Tvůj komentář opět nezklamal...

  • Radek Burda
    Radek Burda
    09.04.2009 17:58

    http://www.etiopie.cz/posvatnymi_horami_se_slecnou_spanilou.html

  • Petr Louženský
    Petr Louženský
    Autor
    09.04.2009 18:07

    Přečetl jsem zatím jen kousek, ale pokud jsi autorem, musím uznat, že máš mnohem lepší básnické střevo než já ;-).

  • Roman Hradecký
    Roman Hradecký
    09.04.2009 19:00

    Před pár lety jsem shlédl dokument o absurdním a zbytečném "hlídání" jakéhosi vysoko položeného horského sedla mezi Indií a Pákistánem. Bylo to zábavné a poučné, a k zamyšlení ...

  • Marian  Mráz
    Marian Mráz
    09.04.2009 20:26

    Petře, dobrý je to, teda velmi dobrý abych byl konzistentní se známkou co dávám. Paradoxně vzhledem k tvým fotkám na FA bych řekl že tady ti mnohem lépe vyšly portréty...

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (14)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram