Cesta do odlehlých koutů Jižní Afriky I.

Jsou kouty Země, kam se valí davy turistů a kouty, kam se podívají jen ti, kteří hledají zapomenuté končiny, kam noha turisty nešlápla. V několika dalších cestopisech o jižní Africe navštívíme tu část světa, kterou lze směle zařadit do druhé skupiny.

Cesta do odlehlých koutů Jižní Afriky část první

17/9/04 někde nad Afrikou:

„Nemáte náhodou papír na psaní?“, ptám se omluvně nad alžírským pohořím Tassili pohledného holandského stewarda „musím si totiž něco napsat“.

Quiver Tree - (Augrabie Falls) mezi Namaqualand a Kalahari

Mám štěstí, protože steward je určitě daleko pohlednější než všechny holandské letušky dohromady a má pro mě papír! Paul (můj holandský manžel) chtěl sice letět s Air France – větší pohodlí, šampaňské v baru a neuvěřitelně dobré jídlo, snad i ty letušky jsou šarmantnější. Ale je to s přestupem. Musím se přiznat, že miluji cestování natolik, že mírný strach z létání statečně překonávám, nicméně mám raději co nejméně přestupů. Říkám si vždy při dlouhých letech, kdyby osud chtěl a já zahynula při leteckém neštěstí, tak ať je to při návratu z Fuji či Bora Bora, s Air France a po obědě. Můj čas určitě ještě nepřišel. (Také se návštěva těchto malých ostrovních rájů posunula na konec mého seznamu zemí, které mám v plánu navštívit).

Oblaka nad Saharou

Let KLM Amsterdam – Kapské Město má ještě 7,5 hodiny do přistání. Jsem v obraze, neboť si na svém osobním video monitoru nechávám místo filmů či her běžet letové informace. Jak vysoko letíme, mapku, nad čím a kolik hodin nám zbývá do přistání. Tedˇ právě přelétáváme hranici Niger – Nigerie. Koho to ještě zajímá, všude kam oko dohlédne oranžová pouštˇ. Koukám do dálky, třeba zahlédnu tajemné Timbouktou tam na západě v Mali. Opět se pomalu vrací to vzrušení, které jsem jako dítě zažívala při četbě H+Z ”Afrika snů a skutečností“. Jejich cestopisy (pěkně ošoupané mnohonásobnou četbou) zaujímají čestné místo v mé knihovničce cestopisů.

Nejsem jediná očarovaná Afrikou, jsou nás davy. Není to záležitost rozumu, Afrika je problematická. Je to čistě věc srdce a intuice. Asi je to tím, že všichni pocházíme z té jedné Evy, kterou vykopali v Tanzanii. Na otázku – jste na něčem závislá – mohu s klidem odpovědět – ano na západech slunce v jižní Africe. A to jsem si při emigraci v 1983 předsevzala, že navštívím všechny země světa, jako správný odkojenec H+Z narozený s toulavýma botama. A hned první cesta v roce 1986 do Jihoafrické Republiky mi udělala škrt v mých plánech. Pochopila jsem, že jsou místa, kam se musím vracet. Jenom vědomí, že se brzy vrátím, mně dodává sílu na život jinde. Dnes se vydávám na šestou cestu do magického jižního koutu Afriky. Tentokrát máme v plánu navštívit zapomenuté kraje na západě Jihoafricke Republiky (země velikosti jako 2 Francie): fotit divoké květiny v Namaqua land (severní část západního pobřeží JARu) a potom nás čeká cesta terénním vozidlem, které si budeme sami řídit, do pouště Kalahari na hranici s Botswanou a Namíbií.

Konečně po 11 hodinách letu přistáváme u Stolové hory. Z letadla vystupuje 300 nadšenců, z toho mimochodem pouze 3 černé pleti. Vítá nás déšť a vítr (zase jsme to museli přivézt z Holandska) a zima. Kdo by taky v zimě lítal do Kapského Města, že? (Většina lidi, co si jezdí vyvalovat šunky na Kanáry či Costa Brava, reaguje – jéé, do jižní Afriky, za sluníčkem. Jejich mozek má zakódovanou rovnici: jih = teplo & sluníčko). Nicméně nám to počasí vůbec nevadí a s velkou chutí vyrážíme vstříc dalšímu africkému dobrodružství.

Kapské město, Stellenbosch, Kamieskroon - Namaqualand, Upington, KALAHARI, Augrabies Falls

Na shledanou příště
Jana Vaňourková

Autorka je holandská fotografka českého původu. Od mládí, které prožila s rodiči v západní Asii, má toulavé boty. Jana miluje autentická místa, ještě neobjevená masovou turistikou. Energii k práci čerpá pobytem na poušti. Pořádá s holandským manželem Paulem mezinárodní foto expedice (JAR, Namibie, Botswana). Zde je link na její portfolio. Můžete ji napsat na její email. Informace o expedicích najdete na www.tsoatsoa.com.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Pavel Petruška
    Pavel Petruška
    29.12.2007 09:31

    Snímky jsou na mě sirupově sladké (jako i celé portfolio;), ale autorce sekám poklonu za z mého pohledu jak populární, tak kultivovanou písemnou část.

  • Martin Čížek
    Martin Čížek
    03.01.2008 18:51

    Tak to je skutečná bomba, moc se těším na pokračování a popis těch autentických a ještě neobjevených míst v JAR, Namibii a Botswaně. Tam určitě ještě budou kmeny, kde neviděli bělocha.

  • Julianna Kozák
    Julianna Kozák
    15.01.2008 09:02

    Pár peknych fotiek je tu, písomná cast je lepsia.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram