Tamron SP AF 17-50/2,8 XR LD Asp. Di II

Technická specifikace

Rozsahem ohniskových vzdáleností 17–50 mm (EQ 27–80 mm) se Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II řadí do kategorie základních „zoomů“ pro DSLR o velikosti čipu APS-C, pro kterou je primárně určen a nelze ho tedy použít na těle o formátu senzoru plného kinofilmového políčka (full-frame). Vysoká světelnost v celém rozsahu (f2,8) pak poukazuje na vysoké ambice výrobku japonské firmy.

Na první dotek dělá Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II dojem poměrně solidně zpracovaného kusu fotovýbavy. I přesto, že je konstrukce objektivu z velké části tvořena plastovými díly, působí robustně. Ostřící prstenec je, jak je zvykem, umístěn před zoomovacím a ani jeden z nich nevykazuje žádnou vůli. Přední člen se během ostření neotáčí, což usnadňuje práci s filtry a filtrovými systémy, pro které budeme v případě testovaného objektivu volit rozměr 67 mm.

Stejně jako u předchozích zástupců této kategorie, dochází i zde k vysouvání předního členu při změně ohniskové vzdálenosti. To sice není (vzhledem k cenové hladině) nijak neobvyklé, ale malým zklamáním je mírná vůle vysunutého tubusu. Bajonet je kovový a přepínač AF/MF je umístěn na levé straně objektivu, kde by neuškodilo více prostoru mezi přepínačem a samotným tělem fotoaparátu. Stejně jako u Sigmy 18–50/2,8 EX DC Macro i zde nalezneme možnost uzamčení objektivu na nejkratší ohniskové vzdálenosti (17 mm – EQ 27 mm). K objektivu je standardně přibalena tvarovaná sluneční clona. Pouzdro není součástí balení.

Další (pro test nepodstatné) detaily technické specifikace objektivu si můžete najít na českých stránkách výrobce www.tamron-objektivy.cz. A nyní se pojďme podívat, jak se Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II osvědčil v praxi!

Rozlišení objektivu – MTF 50 v LW/PH

Metodika: jde o laboratorní měření, kterým zjišťujeme rozlišovací schopnost objektivu. Spočívá ve vyfocení speciálního obrazce při rovnoměrném osvětlení. Snímky jsou pak následně zpracovány v počítači a míra rozlišení je uvedena v jednotkách LW/PH neboli „Line Widths per Picture Height“. Číslo tedy udává počet horizontálních čar, které je ještě objektiv schopen vykreslit. Všechny fotografie jsou z formátu RAW převedeny v programu Digital Photo Professional 3.2 a to pouze s minimálním softwarovým doostřením (úroveň 2 z 10). Při vyšší intenzitě doostření by sice bylo dosaženo lepších výsledků, ale zároveň by se rozdíly stávaly méně viditelnými a to rozhodně není pro případné porovnávání objektivů vhodné. Maximální hodnota pro Canon EOS 350D (8 Mpx) je přibližně 2100 LW/PH. Jde ale o jakousi „metu snů“, které prakticky žádný objektiv (pokud budeme brát průměr rozlišovací schopnosti uprostřed a na okraji snímku) nemůže dosáhnout a pokud ano, jedná se o objektiv, který je daným rozlišením omezen. Obecně nad 1600 LW/PH považuji výsledky za velmi dobré a nad 1800 LW/PH jako vynikající. Více o této metodě si můžete přečíst na stránkách výrobce softwaru www.imatest.com.

Na krátkém konci podává Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II velmi dobrý výkon. Už při odcloněném objektivu je kresba celkově na velmi dobré úrovni – patrný je pouze větší rozdíl mezi středem a okrajem snímku. Ten ovšem po zaclonění prakticky mizí a v rozmezí f4-f11 je ostrost vynikající. Na dalších clonových číslech se už začíná projevovat difrakce a také (od f22 výše) se prohlubuje rozdíl mezi středem a okrajem snímku.

Na 20 mm je situace podobná té na 17 mm. Při f2,8 je kresba velmi dobrá s tím, že v celém snímku jsou výsledky naprosto vyrovnané. Chování testovaného objektivu mezi clonami f4 a f11 je celkově velmi dobré až vynikající, nicméně rozdíl mezi okrajem a středem je větší než na 17 mm. Poté se opět kresba stává měkčí díky difrakci, ale už nedochází k tak výraznému odlišení středu od okraje snímku při nejvyšších clonách.

Na 28 mm podává Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II výborný výkon. Na „plnou díru“ je ostrost ve středu snímku vynikající, ale na okraji je relativně horší. Tento rozdíl opět mizí už po malém zaclonění a v úseku f4-f11 je kresba vynikající a rozdíly mezi středem a okrajem jsou nepostřehnutelné. Na nejvyšších clonách se opět projevuje negativní vliv difrakce.

Při ohniskové vzdálenosti 35 mm se prakticky opakuje situace z 20 mm. Pouze absolutní hodnoty v LW/PH jsou nepatrně vyšší.

Na dlouhém konci podává testovaný objektiv nejstabilnější výkon. Už na f2,8 je ostrost velmi dobrá a při dalším zaclonění až po f11 velmi dobrá až vynikající. Na nejvyšších clonách se znovu projevuje difrakce. Za pozornost ovšem stojí prakticky nepostřehnutelné rozdíly mezi středem a okrajem snímku na všech clonách.

Sečteno podtrženo podává Tamron SP AF 17–50/2,8 XR LD Asp. Di II v laboratorním testu ostrosti až překvapivě dobrý výkon. Za zmínku stojí především vyrovnaná kresba mezi středem a okrajem snímku i na nejnižších clonách a také vynikající výkon ve „zlatých clonách“ v celém rozsahu.