Test digitální zrcadlovky Canon 40D

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Canon EOS 40D je typickým zástupcem své kategorie. Tělo je již tradičně postaveno na základu tvořeném kovovým korpusem z lehkých slitin na bázi hořčíku a již na první dotek je zjevně velmi robustní a odolné. Výrobce také udává úpravu celého těla se zvýšenou odolností proti stříkající vodě a prachu. O robustnosti celé konstrukce také výmluvně vypovídají firemní snímky samotného kovového šasi, které najdete na ukázkových snímcích č.7 a 8. Uživatel EOS 40D se tak rozhodně nemusí obávat nasazení fotoaparátu i v náročných klimatických podmínkách a to především, když použije také stejně mechanicky provedené a odolné objektivy dnes již téměř legendární série označené velkým červeným “L“. Podobnou úpravu dnes již dokonce nabízí i externí systémový blesk Speedlite 580 EX II.

Tělo fotoaparátu je nejen robustní ale také dobře ergonomicky řešené a výborně padne do každé dlaně a to i těm fotografům, kteří disponují rozměrnější rukou. Pokud se podíváme na rozložení ovládacích prvků celé současné modelové řady digitálních zrcadlovek Canon, tak je zřejmé, že výrobce používá velmi podobná řešení, což lze jen chválit. Pokud se tedy uživatel fotoaparátu Canon rozhodne pro modernizaci své výbavy výměnou těla za vyšší model, tak nemusí mít strach, že by si na ovládání vyššího modelu musel dlouze zvykat. Rozdíly mezi jednotlivými modely samozřejmě jsou, ale základní principy ovládání jsou skutečně velmi podobné a to i z dlouhodobějšího hlediska. Nový Canon EOS 40D je tak z tohoto úhlu pohledu dost podobný svému předchůdci EOS 30D. Přesto však již pouhým okem odhalíme několik změn a vylepšení. Především je to větší LCD monitor, jehož úhlopříčka nyní dosahuje 3“ a má 230.000 obrazových bodů. Je na něm také možno zobrazit informace, které jsou na stavovém displeji a také nastavit režim živého náhledu Live View s možností zobrazení pomocné mřížky a živého histogramu. Zvětšení LCD monitoru bylo zřejmě příčinou, proč se pětice ovládacích tlačítek přesunula z levé strany monitoru pod něj a tlačítko “MENU“ nad něj vpravo. Za větší monitor to jistě stojí, ale mě osobně přijde, že předchozí řešení s tlačítky po straně monitoru u 30D bylo z hlediska ovládání pohodlnější. Je to však jen můj subjektivní dojem a možná je to jen otázka zvyku. Novinkou na zadní straně je také praktické tlačítko pro přímý vstup do nastavení barevného podání parametrů snímku. Vylepšení doznal také otočný volič jednotlivých snímacích režimů na horní straně aparátu, kde jsou navíc 3 nové polohy C1 až C3, do kterých lze uložit uživatelská nastavení aparátu pro různé konkrétní potřeby fotografa.

Dalšího vylepšení doznal hledáček. Velikost je sice stejná (nezaznamenal jsem rozdíl ani v případě, že jsem si dal na jedno oko 30D a na druhé 40D), ale umožňuje výměnu standardní matnice za velmi přesnou matnici Ef-S ale také za matnici Ef-D, která je vybavena pomocnou mřížkou pro snadnější a přesnější kompozici nejen architektonických záběrů. Nejpodstatnější změnou hledáčku je, že se na jeho displeji (a také na stavovém LCD displeji na horní straně aparátu) trvale zobrazuje aktuálně nastavená hodnota citlivosti ISO. Displej hledáčku (i ten stavový) krom celé palety obvyklých informací upozorňuje také na aktivaci černobílého snímacího režimu, zobrazením ikonky s písmeny B/W.
Mimo zmíněných úprav a vylepšení je princip ovládání, popis tlačítek i design menu prakticky stejný jako u předchozích modelů. Celkově bych tedy robustnost, ergonomii těla i systém ovládání aparátu hodnotil na výbornou až na již tradiční výhradu, kterou je umístění hlavního vypínače celého přístroje, jehož ovládání není možné pravou rukou, kterou držíme aparát. Pro jeho aktivaci či deaktivaci je vždy nutno použít levou ruku, což může být často dosti nepraktické, zejména při použití větších a těžších objektivů, které většinou podepírá právě ruka levá.