SIAM – THAJSKO TROCHU JINAK

…, který je zaveze po schématické trase tam, kde bylo tisíce lidí před nimi. K jiné sortě patří lidé, kteří neváhají využít všudypřítomných nabídek k exotických sexuálním hrátkám. Já jsem se do této země vydal s nadějí, že se setkám s některým z 1000 druhů ptáků, 300 druhů savců nebo 300 druhů plazů. Ať už patříte do jakékoli zmíněné skupiny cestovatelů, vězte, že na cestu do této země budete rádi vzpomínat a díky relativní láci se budete chtít časem znovu vrátit. Protože jsem se snažil pojmout cestu trochu jinak než je obvyklé, nazval jsem i tento cestopis SIAM, což je Thajsko trochu jinak (přesněji ještě před 100 lety se tento název používal místo dnešního Thajsko).

PLÁN CESTY

Stejně jako před každou cestou, vybavil jsem se před návštěvou Thajska několika průvodci po Fauně a flóře této země, abych nebyl zaskočen neznámým nebezpečím. Potkám-li tygra, budu vědět, že je konec a nebudu panikařit. Po dlouhém pročítání jsem dospěl ke konečnému itineráři, který by se dal nazvat 3 NEJ THAJSKÉ PŘÍRODY. Zvolil jsem tato místa :

Národní park Khao Yai (nejstarší park v zemi)
Národní park Kaeng Krachan (největší park v zemi)
Národní park Khao Sam Roi Yot (největší mokřad v zemi)

Mezitím jsme se podívali i na historické památky
Bangkok – královský palác
Ayutthaya – staré královské město

Na čtrnáctidenní cestu to bylo až až. Poučen z předešlých cest do tropů jsem zastáncem hesla, že méně je více a znovu se to vyplatilo.

PROBLÉMY S OPTIKOU

První dny našeho pobytu byly frustrující. V pralesích parku Khao Yai jsme viděli velké množství zvířat. Kdykoli jsem se pokusil nějaké zvěčnit, dopadlo to vždycky stejně – strašně. Žádná fotka nebyla ostrá. Zkusil jsem všechny možnosti – vysoké ISO = krátký čas, ale i čas 1/1250 s nepřinášel žádné zlepšení, stativ nepomáhal, série snímků 5sn/sec. Také nic. Propadal jsem zoufalství. Jeleni, opice, exotičtí pěvci se kolem nás proháněli a já fotil a zase to mazal. Když jsme se při výletu do pralesa podél řeky setkali s krokodýlem, srdce se mi rozbušilo. V Thajsku mají zvyk všechno ochutnat a zrovna krokodýli jim chutnají tak, že jsou na pokraji vyhynutí. Existuje jen pár jedinců v odlehlých koutech země. A najednou se vyhříval před námi. První snímky dopadly opět tragicky, začal jsem proklínat všechny svaté i nesvaté. Vždyť to vypadá, jako by ty fotky byly focené přes nějakou clonu, jakoby přes zamlžené okno! A v tom mi to došlo. Sejmul jsem ochranný UV filtr, který jsem před cestou z bezpečnostních důvodů našrouboval na drahý objektiv a CVAK. Krokodýl byl ostrý od hlavy až k patě! Málem jsem omdlel a s úlevou zvěčnil krokodýla snad stokrát. Od té doby byly všechny pořízené snímky jako břitva a přesně v souladu s Murphyho zákony jsme další dny téměř nepotkali jediného živočicha! :-) Proto doporučuji před odjezdem na takovou cestu vyzkoušet nové příslušenství.

SALT LICK ANEB JAK UDĚLAT Z MOTÝLA SLONA

Sůl nad zlato, praví se v jedné pohádce a návštěvníci tropů jistě vědí, že je to do písmene pravda. V tropech jsou místa, která velmi přitahují zvířata. V Africe jsou to slaná jezera, v Peru famózní stěny u řeky Tambopata, kam se slétávají hejna papoušků ara, v Thajsku to jsou vykousané kusy hlíny, kam přicházejí stáda slonů. Všechna tato místa mají jedno společné, je to přítomnost minerálních látek, kterými si zvířata upravují biokulturu v trávidlech. Tato místa jsou známa jako Salt Lick – doslova „solný liz“. Podobná místa lákají i hejna motýlů, kterých se na podobném vhodném minerálním zdroji může shromáždit i několik set kusů. Problémem však zůstává, jak vyfotit v takovém množství jednotlivce. Válel jsem se v polovlhkém bahně asi hodinu na přímém slunci, než se mi podařilo zachytit jednoho z nich. Poprvé v životě se mi potilo i obočí a slaný pot mi tekl do očí (nechtěná rýmovačka). Zábavné na tom bylo, že tento solný extrakt mého těla lákal hejna mušek, pro které jsem se stal Salt Lick já. Po obrovském úsilí se mi podařilo vyfotit několik motýlů. Dalším cílem bylo najít a vyfotit slony. Čekali jsme na ně u Salt Lick pěkných pár hodin, ale stále bylo jasnější, že nám nebude přáno slony na Salt Lick potkat. Cestou zpátky návštěvnickému centru parku Khao Yai jsme si sedli a koupili si něco k jídlu. Trochu nás zarazilo, že se návštěvníci koncentrovali kolem líně protékající říčky. Nakonec mi to nedalo a šel jsem se podívat tím směrem. Byl tam. Asi 20 metrů od nás na druhém břehu říčky ležel na boku slon a velmi hluboce spal. Po hodinách čekání na místě kam pravidelně sloni chodí se nám zjeví v místě, kde se pohybuje nejvíce lidí. Jeden z mnoha paradoxů této země. Bylo něco po poledni a chtěl jsem počkat na příznivější světlo. Šli jsme se projít podél říčky a po hodině se vrátili ke slonovi. Tedy na místo, kde původně byl. Nyní zde byla jen zválená tráva a slon nikde. Za chvíli k nám dorazila kulhavá šedesátiletá sousedka, která nám s radostí oznamovala, že se právě vrátila ze Salt Lick a bylo to úžasné – přišlo tam stádo slonů.

Spolu s dalšími událostmi jsme zjistili, že Příště neexistuje.