Canon EOS 1D Mark III

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Canon EOS 1D Mark III je ukázkovým představitelem nejvyšší třídy fotoaparátů této značky a tomu plně odpovídá i jeho mechanické provedení. Tělo je již tradičně postaveno na mimořádně robustním základu, kterým je kovové šasi z lehkých slitin na bázi hořčíku a již zde je patrné první vylepšení oproti svému předchůdci, kterým byl model Canon EOS 1D Mark II. N – nový aparát je podstatně lehčí, zhruba o 400g což je skoro 30% původní hmotnosti. Rozměry přístroje přitom zůstaly přibližně stejné. Samozřejmostí je utěsněná úprava těla odolná proti prachu a vodě. Také ergonomie je vynikající a to včetně držení těla na výšku, které umožňuje integrovaný vertikální grip, včetně samostatného tlačítka spouště pro vertikální snímání. Drobnou výhradu mám snad jen také tradičně proti umístění hlavního vypínače, který nelze ovládat při pevném držení a pro zapnutí nebo vypnutí je nutné aparát jednou rukou pustit. Řada uživatelů to však obchází tím, že má aparát trvale zapnutý a mají aktivované automatické vypínaní po volitelném, relativně krátkém časovém úseku.

Dalším zásadním vylepšením je skutečně obří 3“ LCD monitor na zadní stěně, který disponuje rozlišením 230.000 obrazových bodů a uživatelským nastavením jasu v sedmi krocích. To ale zdaleka není vše, LCD monitor umožňuje také živý náhled Live View, zobrazující 100% obrazového pole s volitelně aktivovanou pomocnou mřížkou a také označením poměru stran snímku. Také hledáček je mimořádně zdařilý, je realizován pětibokým optickým hranolem, je velký a jasný, zobrazuje 100% fotografované scény, umožňuje výměnu matnice a dokonce disponuje i integrovanou závěrkou okuláru. Ostřící body jsou viditelné přímo na matnici a ty aktivní jsou zvýrazněny červeně. Dvojice displejů v hledáčku pak zobrazuje všechny myslitelné údaje potřebné pro pohodlné fotografování bez nutnosti nahlížení na některý ze dvojice stavových LCD displejů a to včetně zobrazení aktuálně nastavené citlivosti ISO, či zda se soubory ukládají ve formátu JPEG nebo RAW.

Také všechny ovládací prvky a tlačítka jsou výborně ergonomicky rozmístěny a to i s ohledem na vertikální držení fotoaparátu. Všechny důležité funkce jsou vyvedeny do samostatných tlačítek, která jsou dobře popsaná obvyklými popisky či ikonkami. Výhrady nelze mít ani k jejich velikosti či rozeznatelností dorazů. Výborné je také ovládání pohybu v menu pomocí velkého otočného kolečka na zadní stěně, kde oproti předchůdci přibylo i středové potvrzovací tlačítko. Mechanické provedení tak lze celkově hodnotit jako skutečně nekompromisní a na špičkové úrovni, snad s jedinou již zmíněnou výhradou k umístění vypínače. Také rozměr a hmotnost umožňují skutečně výborný úchop a to i uživateli s větší rukou. Naopak uživatelům menších tělesných proporcí může i přes odlehčení připadat aparát trošku velký a těžký, což je však nutná daň za bezkonkurenční odolnost a robustnost, která jistě obstojí i v těch nejnáročnějších podmínkách. Tito uživatelé navíc mohou sáhnout po menší a lehčí alternativě z portfolia Canonu v podobě fotoaparátu EOS 5D.

Snímací čip

Srdcem digitální zrcadlovky je použitý snímací čip. V případě Canon EOS 1D Mark III. je jím senzor typu CMOS s rozlišením 10 Mpix, což je v praxi 3888×2592 obrazových bodů. Senzor má poměr stran 3:2 a jeho rozměry jsou 28,1×18,7 mm. Je tedy 1,3× menší než je plný formát kinofilmového políčka a tento formát označujeme jako APS-H. Zpracování obrazových informací zajišťuje dokonce dvojice obrazových procesorů DIGIC a to již třetí generace. Jejich činnost podporuje velká vyrovnávací paměť, která fotoaparátu dovolí pořídit sérii až 110 snímků nejvyšší kvality formátu JPEG nebo 30 snímků ve formátu RAW. Oba formáty lze ukládat současně a nejen to, lze je ukládat na dva typy paměťových karet. Aparát má totiž dva sloty na paměťové karty a to jednak pro obvyklý formát CompactFlash a také pro formát Secure Digital, včetně jeho nejnovější modifikace SDHC (Secure Digital High Capacity). Obě karty pak mohou být v přístroji uloženy současně a uživatelsky lze zvolit, na kterou se mají snímky ukládat.

Ale zpět k obrazovému senzoru. Dalším důležitým parametrem je rozsah citlivosti ISO. V našem případě je rozsah 100 až 3200 ISO, přičemž tento rozsah lze ještě uživatelsky rozšířit i o nejvyšší a nejnižší hodnoty ISO 50 a ISO 6400. Nás bude samozřejmě asi nejvíce zajímat, jak je na tom v konečném výsledku aparát s úrovní šumu při jednotlivých a především při vyšších citlivostech ISO. Pro posouzení úrovně šumu jsem použil svou obvyklou testovací noční scénu.

Na snímku č.11 je celkový pohled na použitou noční scénu. Snímek byl pořízen (stejně jako ostatní testovací snímky) novým objektivem Canon EF 16–35mm f/2,8 L USM II, při citlivosti ISO 100, časem 15“, při cloně f/4. Snímek je složen ze dvou polovin při různém nastavení vyvážení bílé. Rozdíl mezi oběma nastaveními je minimální a aparát se s agresivním výbojkovým světlem vypořádal zhruba stejně, jako jiné digitální zrcadlovky. Mnohem zajímavější je ale ukázka č.12, na které najdete 100% výřezy z jednotlivých testovacích snímků pořízených při všech dostupných citlivostech. Výsledek je skutečně excelentní a mohu ho hodnotit pouze tak, že jde o nejlepší výsledek, jaký jsem zatím za svou praxi viděl a to jsem měl možnost vyzkoušet prakticky všechny digitální zrcadlovky, které kdy byly na trhu. Vynikající výsledek lze posoudit i na ukázce č.13, kde najdete snímek testovací noční scény při maximální citlivosti ISO 6400, pořízený bez použití funkce redukce šumu. Myslím, že pohled na snímek již asi nepotřebuje komentář a další snímky s použitím vysoké citlivosti najdete i dále v článku. Na závěr jsem ještě sestavil srovnání aplikace redukce šumu na snímek pořízený nejvyšší standardní citlivostí ISO 3200. Vzhledem k vynikající kvalitě základního snímku ale není použití redukce šumu příliš zřetelně viditelná.