Full frame test objektivu Canon EF 135/2L USM

Přinášíme slíbený test objektivu Canon EF 135/2L USM na těle Canon EOS 5D, tedy o formátu senzoru plného kinofilmového políčka, pro který je konstruován. Jak to celé dopadlo, uvidíte v následujícím testu!

Protože o Canonu EF 135/2L USM bylo již mnoho věcí napsáno v minulém testu a mnoho z nich by se zbytečně opakovalo, zmíníme se v tomto článku jen o těch, na které má přímý vliv použití těla fotoaparátu o velikosti snímače 36×24 mm.

Rozlišení objektivu – MTF 50 v LW/PH

Metodika: jde o laboratorní měření, kterým zjišťujeme rozlišovací schopnost objektivu. Spočívá ve vyfocení speciálního obrazce při rovnoměrném osvětlení. Snímky jsou pak následně zpracovány v počítači a míra rozlišení je uvedena v jednotkách LW/PH neboli „Line Widths per Picture Height“. Číslo tedy udává počet horizontálních čar, které je ještě objektiv schopen vykreslit. Všechny fotografie jsou z formátu RAW převedeny v programu Digital Photo Professional 2.1 a to pouze s minimálním softwarovým doostřením (úroveň 2 z 10). Při vyšší intenzitě doostření by sice bylo dosaženo lepších výsledků, ale zároveň by se rozdíly stávaly méně viditelnými a to rozhodně není pro případné porovnávání objektivů vhodné. Maximální hodnota pro Canon EOS 5D (12,8 Mpx) je přibližně 2600 LW/PH. Jde ale o jakousi „metu snů“, které prakticky žádný objektiv (pokud budeme brát průměr rozlišovací schopnosti uprostřed a na okraji snímku) nemůže dosáhnout a pokud ano, jedná se o objektiv, který je daným rozlišením omezen. Obecně nad 2000 LW/PH považuji výsledky za velmi dobré a nad 2250 LW/PH za vynikající. Více o této metodě si můžete přečíst na stránkách výrobce softwaru www.imatest.com.

Zatímco na formátu čipu APS-C si z obrazu vytvářeného kinofilmovým objektivem „vyřízneme“ lepší středovou část, u FF DSLR takovou možnost nemáme. To se zpravidla projeví vyšší ztrátou ostrosti s měrem k okraji snímku. Canon EF 135/2L USM potvrdil skvělou pověst z předešlé recenze a znovu zaútočil na mety nejvyšší. Na „plné díře“ podává velmi dobrý až vynikající výkon. Po dalším přiclonění až do f8 je kresba na vynikající úrovni. Poté se opět začíná projevovat difrakce, ale oproti Canonu EOS 350D (vlivem fyzicky větších pixelů čipu Canonu EOS 5D) se rozlišení objektivu udržuje na velmi dobré úrovni až po f22. Po maximálním zaclonění (f32) je kresba znovu citelně měkčí a pro velmi náročné použití nevhodná. Rozdíly mezi středem a okrajem snímku se díky většímu senzoru prohloubily, ale i tak jsou pro lidské oko takřka nepostřehnutelné.

Chromatická aberace

Metodika: chromatická aberace je další věc, kterou můžeme přesně změřit na stejném obrazci jako hodnoty rozlišení v LW/PH. Obecně platí, že pokud je menší než 0,5 px, nepředstavuje většinou žádný problém. V rozsahu 0,5 – 1 px ji nevidíme, pokud ji nehledáme. Pokud překročí velikost 1 px, stává se již velkým problémem, protože je jasně viditelná a nad 2 px se už jedná o velmi špatný, ne-li katastrofální, výsledek. Jelikož bývá chromatická aberace problémem hlavně na okrajích snímku, zaměřil jsem se pouze na tuto část. Je nutné si ale uvědomit, že testovací obrazec není focen v nijak extrémních světelných podmínkách a proto může být chromatická aberace v závislosti na světelných podmínkách v terénu mnohem větší.

Větší jednotlivé pixely snímacího čipu mají pozitivní vliv i na rozsah chromatické aberace. Canon EF 135/2L USM podal v laboratorním testu excelentní výkon. Vada nejenže nikdy nepřekročila hranici 0,5 px, ale navíc se na všech clonách pohybovala kolem vynikající hodnoty 0,2 px. Na druhé straně se při nasazení v terénu opět ukázalo, že na extrémních světelných přechodech se jí úplně nevyhneme (viz. ukázkové snímky).

Zkreslení

Zkreslení Canonu EF 135/2L USM na větším formátu senzoru již není zcela nulové. Projevuje se velmi mírné poduškovité zkreslení, které je ovšem natolik nevýrazné, že při reálném fotografování nepředstavuje vážnější problém.

Vinětace

Normální vinětace

Metodika: normální vinětaci objektivu můžeme velmi dobře demonstrovat na rovnoměrně nasvíceném „puntíkovaném“ obrazci. Všechny snímky jsou vyfoceny s korekcí expozice 0EV a následně bez jakýchkoliv úprav histogramu převedeny do formátu JPG. V počítači je pak v úrovních nastaven bílý bod na střed snímku, čímž je vinětace ještě zvýrazněna pro pohodlnější srovnávání objektivů mezi sebou. Druhou částí je ověření praktické vinětace (úprava snímků je stejná jako u normální vinětace). Hlavní myšlenkou této metody je skutečnost, že v některých žánrech fotografie (např. krajinářská fotografie) se málokdy obejdeme bez použití obroučkových filtrů (např. CPL), filtrových systémů (např. tolik rozšířený Cokin P-systém) nebo obojího naráz. Obecně platí, že s nasazeným klasickým CPL by objektiv neměl vinětovat i pokud se nepohybuje v ultraširokoúhlých ohniscích. U Cokin P-sytému je hlavním kritériem ohnisková vzdálenost 28 mm (EQ pro kinofilm), od které je Cokin P-systém doporučen. Nasazení CPL spolu s Cokin P-systémem je pak už jen jakousi „bonusovou zkouškou“ schopností testovaného objektivu. Ve všech měřeních je držák Cokin P-systému otočen do své nejchoulostivější polohy a to do náklonu cca 45°.

Praktická vinětace

Vinětace je další z vlastností, u kterých dochází po přechodu na větší formát čipu ke zhoršení. Tento fakt se projevil i u testovaného objektivu. Především došlo k nápadnému zvýšení úrovně vinětace na f2, kdy už tento jev působí rušivě (hlavně na jednolitých plochách). Mírná, avšak v praktickém použití nepostřehnutelná, vinětace se projevuje i po zaclonění na f2,8. Na dalších clonách je už vinětace plně pod kontrolou.

V testu praktické vinětace se opakovala situace z APS-C testu. Došlo pouze k nepatrnému zvýšení úrovně vinětace, ale v žádném případě se obroučka nebo držák filtrů nedostaly do záběru. Celkově podal Canon EF 135/2L USM v laboratorním testu vinětace dobrý výkon.

Ostrost v praxi

V reálném nasazení podával testovaný objektiv výsledky více méně shodné s laboratorním měřením. Už na „plnou díru“ je kresba výborná a po přiclonění dosahuje skutečně vynikající úrovně. Na vyšších clonách (nad f8) už dochází k mírnému poklesu ostrosti vlivem difrakce, přičemž na f22 je už kresba relativně měkčí. Při maximálním zaclonění (f32) je ostrost pro náročné použití (stejně jako u Canonu EOS 350D) nevhodná.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • JH 1
    JH 1
    30.07.2007 09:04

    hm, nečekal jsem že velikost buněk bude mít takový vliv na kresbu, vždyť na full je lepší i roh v celém rozsahu! Se zachováním "standardních" ohnisek je to docela slibnej příslib, že fullframe nepůjde do hrobu.. Teď jen aby jej vyráběli i ostatní, ať si ho může koupit normální člověk ;)

    ty prasátka v nočních scénách to je docela prasečina :(

  • Marek Vojtíšek
    Marek Vojtíšek
    30.07.2007 23:39

    Udělal jsem si srovnání výsledků testu rozlišení na APS-C a FF. Vycházel jsem z následujícího:

    1. Teoretické rozlišení snímače u 350D je 156 L/mm, u 5D 121 L/mm, tedy o 28 % nižší. V praxi se hodnoty budou těmto mezím blížit.
    2. Rozlišení objektivu je jeho pevně daná vlastnost a je o něco vyšší než hodnoty naměřené na 350D (ztráta daná převodem spojitého obrazu z objektivu na diskrétní data ze senzoru).

    Pracovní hypotéza byla, že:
    3. Naměřené hodnoty přepočtené na L/mm na obou čipech by se neměly příliš lišit, pokud nebudou u APS-C přesahovat rozlišení FF.

    Po přepočítání výsledků obou testů pro F2, F4, F8 a F16 ve středu snímku (okraje nejsou porovnatelné, nejsou stejně daleko od středu) se však ukázalo něco jiného:

    4. Rozlišení objektivu v L/mm naměřené na FF bylo ve všech 4 případech nižší, v průměru o 27 %. Srovnej s (1).
    5. Naměřené rozlišení objektivu vyjádřené jako procento z teoretického rozlišení snímače bylo při daném clonovém čísle pro oba typy snímačů zhruba stejné. Pokud tedy objektiv dokázal při F4/F16 "nasytit" 85/74 % rozlišení APS-C, pak u FF to bylo 86/76 %.

    Poznámka: Tvrzení (4) a (5) říkají totéž, pouze jinak vyjádřeno.

  • Marek Vojtíšek
    Marek Vojtíšek
    30.07.2007 23:39

    Výsledky testů jsou tedy v přímém rozporu s logicky vyvozenou pracovní hypotézou. Mimo jiné by z nich bylo možné vyvozovat (9):

    6. Objektiv při F16 "nasytí" 76 % rozlišení FF čipu
    7. To je horší výsledek než při F4, rozlišení soustavy je tedy limitováno objektivem jakožto slabším článkem.
    8. Při použití snímače s vyšším rozlišením (APS-C) objektiv při F16 "nasytí" 74 % jeho rozlišení (přibližně stejné číslo jako u FF).
    9. Použití lepšího snímače tedy "zvýší" rozlišení objektivu přibližně tolikrát, kolikrát je vyšší rozlišení snímače.

    Tvrzení (9) je samozřejmě v rozporu s tvrzením (7), které definuje objektiv jako slabší článek soustavy.

    Mám pocit, že někde je chyba. Pocit tak neodbytný, že ještě v půl dvanácté v noci sedím u kompu a píšu tenhle komentář. Doufám, že alespoň někoho inspiruji ke kritickému zamyšlení nad předkládanými čísly z IMATESTů. Pokud by ta inspirace vyústila až v reakci na můj koment, budu přímo nadšen. Dobrou noc!

  • Martin Holek
    Martin Holek
    Autor
    31.07.2007 16:31

    Marku, v první řadě jsem hrozně rád, že někdo také nad testy přemýšlí a nebere vše jako dogma. Jinak se omlouvám za pozdní reakci, ale dřív to bohužel nešlo.

    Tvoje tvrzení (1) je logické a správné. Koneckonců je to jen jednoduchý teoretický výpočet. U dalších tvrzení už nemáš tak zcela pravdu. Rozlišení objektivu je sice pevně daná vlastnost, ale musíš si uvědomit, že Imatest nemeří přímý obraz, který objektiv vykreslí do roviny čipu, ale až to, co mu CMOS senzor "předhodí".

  • Martin Holek
    Martin Holek
    Autor
    31.07.2007 16:32

    CMOS čipy jsou poměrně složitá zařízení (více zde: http://www.fotoaparat.cz/article/5022/1). Pokud si článek o CMOS technologii pozorně přečteš, zjistíš, že vlastně hodnoty mezi APS-C a FF nejde jen tak porovnat (dokonce ani mezi různými APS-C nebo FF čipy), protože i při focení do RAWu obraz prochází několika SW úpravami přímo ve fotoaparátu, jejichž detaily neznáme stejně jako detaily samotné konstrukce jednotlivých buněk čipu (mikročočky, podíl světločivné plochy v buňkách atd.) - a zřejmě ani nikdy znát nebudeme, protože jde o přísně střežené know-how výrobců. Jinými slovy: pro objektivní porovnání by musely být buňky obou čipů (APS-C i FF) naprosto identické (senzory by se lišily pouze celkovou plochou - počtem buněk), což rozhodně nejsou.

  • Martin Holek
    Martin Holek
    Autor
    31.07.2007 16:33

    Z výše napsaného je vidět, že "slabší článek soustavy" o kterém píšeš, může být jak objektiv tak i snímací čip. Záleží tedy na obou článcích soustavy. Zajdu teď trochu do extrému pro názornost. Kdybys měl teoretický FF čip o rozlišení 240x360px, nikdy nedostaneš v Imatestu lepší výsledek než 240 LW/PH (hraniční hodnota). Na druhé straně když budeš mít katastrofální obejktiv, můžeš mít na FF čipu třeba 24000x36000px, ale bude ti to k ničemu, protože se třeba nikdy nedostaneš přes 2000 LW/PH. Pokud bys na stejnou dvojici FF čipů nasadil excelentní sklo, na prvním z nich by ses stejně nemohl dostat přes hraniční hodnotu 240 LW/PH, zatímco na druhém senzoru bys klidně mohl atakovat hranici 20000 LW/PH.

  • Martin Holek
    Martin Holek
    Autor
    31.07.2007 16:34

    Z toho, co jsem napsal jasně vyplývá, že porovnávat můžeš pouze výsledky, které byly získány stejným postprocesem a ze stejného čipu. Je to stejné, jako bys chtěl na kinofilmu porovnat dva objektivy. Pokud bys nefotil testovací snímky na identické filmy, nebylo by možné objektivně rozhodnout. Proto jsem také (na základě pozorování zdrojových fotografií testovacího obrazce) zavedl jiné rozmezí hodnot pro "velmi dobré" a "výborné" výsledky při laboratorním měření pro APS-C testy (Canon EOS 350D) a FF testy (Canon EOS 5D). V budoudnu začnu s největší pravděpodobností testovat i na těle Nikon D80 a i zde si budu muset vytyčit jiné "meze", protože opět půjde i jiný snímací čip (CCD, jiné rozlišení atd.).

    Měj se fajn a dobré světlo!

  • JH 1
    JH 1
    02.08.2007 14:36

    mno počítat ani zkoumat nebudu, ale řek bych že pkud má full o pár lajn teoretický rozlišovací schopnosti na mm menší, tak vzhledem k jeho ploše by měl mýt docela lepší celkovou rozlišovací schopnost, a vzhledem k tomu že špičkový skla není v na mnochých clonách aps-c ani využít, tak by měl být logicky lepší

    druhá věc je horší vlastnosti skel v rozích, ale pokud je test správný a víceméně se to projevuje jen na vinětaci/aberaci a v kresbě udělaj svý větší buňky, tak je to pohoda..

  • Martin Holek
    Martin Holek
    Autor
    02.08.2007 18:11

    Jakube, v prvním odstavci máš recht. Koneckonců absolutní hodnoty v LW/PH hrají ve prospěch FF. Na druhou stranu u těch rohů bych byl, být tebou, opatrnější. Testovaný objektiv evidentně patří k tomu nejlepšímu na trhu. U jiných už tomu taky být zdaleka nemusí. Koneckonců potrvzují to i jiné FF testy na internetu.

  • Marek Vojtíšek
    Marek Vojtíšek
    03.08.2007 12:24

    Martin Holek >> "slabší článek soustavy" o kterém píšeš, může být jak objektiv tak i snímací čip.

    Uhodil jsi hřebíček na hlavičku, měl jsem za to, že při F16 je to objektiv, ale je fakt, že MTF soustavy je komplexnější problém, navíc když je jeden prvek analogový a druhý digitální - tj. když se spojitý vstup transformuje na diskrétní... Víc v mailu.

  • JH 1
    JH 1
    07.08.2007 18:58

    jinak jsem rád že se tu testuje i "menšinová" výbava, v časech boomu zoomů, pokud je to trochu možné, byly by zajímavé podobné testy objektivů 24mm/1.4 a 35mm/1.4 na obou formátech, nemůžu je nikde sehnat k vyzkoušení

  • Mirek Elsner
    Mirek Elsner
    11.08.2007 00:17

    135mm mam asi 7 let a toho chovani v protisvetle jsem si nikdy nevsimnul. Jsi si jisty, ze to neni tim, ze jsi pouzival clony okolo 20 a vic?

  • Martin Holek
    Martin Holek
    Autor
    11.08.2007 09:45

    Mirku, ano jsem si jistý, protože u všech testovacích záběrů v protisvětle používám clonu f8.

  • Martin Holek
    Martin Holek
    Autor
    11.08.2007 09:53

    Pardon, upsal jsem se! Měl jsem na mysli f14! Navíc v protisvětle si vždy dělám testovací záběry i na jiných clonách a na samotné f14 jich udělám nejvíce - celkem kolem 15 pokusů. To testu pak už samozřejmě vyberu jen jeden.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (19)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram