APS-C test objektivu Canon EF 135/2L USM

Vinětace

Metodika: normální vinětaci objektivu můžeme velmi dobře demonstrovat na rovnoměrně nasvíceném „puntíkovaném“ obrazci. Všechny snímky jsou vyfoceny s korekcí expozice 0EV a následně bez jakýchkoliv úprav histogramu převedeny do formátu JPG. V počítači je pak v úrovních nastaven bílý bod na střed snímku, čímž je vinětace ještě zvýrazněna pro pohodlnější srovnávání objektivů mezi sebou. Druhou částí je ověření praktické vinětace (úprava snímků je stejná jako u normální vinětace). Hlavní myšlenkou této metody je skutečnost, že v některých žánrech fotografie (např. krajinářská fotografie) se málokdy obejdeme bez použití obroučkových filtrů (např. CPL), filtrových systémů (např. tolik rozšířený Cokin P-systém) nebo obojího naráz. Obecně platí, že s nasazeným klasickým (ne slim verze) CPL by objektiv neměl vinětovat, pokud se nepohybuje v ultraširokoúhlých ohniscích. U Cokin P-sytému je hlavním kritériem ohnisková vzdálenost 28 mm (EQ pro kinofilm), od které je Cokin P-systém doporučen. Nasazení CPL spolu s Cokin P-systémem je pak už jen jakousi „bonusovou zkouškou“ schopností testovaného objektivu. Ve všech měřeních je držák Cokin P-systému otočen do své nejchoulostivější polohy a to do náklonu cca 45°.

Canon EF 135/2L USM je konstruován pro velikost snímacího média plného pole kinofilmového políčka 36×24 mm (full frame). Tato skutečnost se odráží i v míře vinětace testovaného objektivu. S vinětací objektivu samotného se na čipu velikosti APS-C setkáme jen na f2. Zde můžeme vinětaci pozorovat hlavně na jednolitých plochách (obloha, zeď, trávník aj.). Po dalším přiclonění vinětace zcela mizí.

V testu praktické vinětace se potvrdilo, že teleobjektivy s ní zpravidla nemají žádné potíže a ani Canon EF 135/2L USM není výjimkou. Ve všech případech dochází pouze k nepatrnému zvýšení úrovně vinětace na „plné díře“. Celkově podal testovaný objektiv velmi dobrý výkon.

Ovládání v praxi

Rychlost spolu s pohotovostí při reálném fotografování v terénu je také jednou z pozitivních stránek objektivu. Automatické ostření je díky technologii USM velmi rychlé a takřka neslyšné. Navíc můžeme kdykoliv přeostřit na jinou vzdálenost, než jakou nám vybral AF. Pokud víme, že fotografovaný předmět je (bude) v dostatečné vzdálenosti, můžeme navíc změnit nebližší zaostřitelnou vzdálenost (viz výše). Slabinou pro AF je paradoxně vysoká světelnost objektivu a s ní spojená velmi malá hloubka ostrosti. Díky ní má AF relativně větší tendenci k nepřesnému zaostření. Záleží samozřejmě také na přesnosti součástí AF v samotném těle fotoaparátu (s amatérskou zrcadlovkou Canon EOS 350D se chyby v AF vyskytovaly, zatímco ve spojení s profesionálním strojem Canon EOS 5D k nim takřka nedocházelo). Manuální ostření je díky velkému ostřícímu prstenci s přiměřenou tuhostí velmi příjemné. K jeho pohodlnosti přispívá také dostatečné „roztažení“ rozsahu zaostřitelných vzdáleností. Na druhé straně si opět musíme dávat pozor na velmi malou hloubku ostrosti.

Ostrost v praxi

V terénu podával Canon EF 135/2L USM prakticky shodné výsledky s laboratorním měřením na testovacím obrazci. Už při f2 je ostrost na velmi dobré úrovni – pouze na okraji snímku je nepatrně měkčí (na rozdíl od naměřených hodnot). V rozsahu clon f2,8–8 je kresba vynikající. Poté se již začíná projevovat difrakce, což je nejvíce patrné při maximálním zaclonění (f32).

Chování v protisvětle

Až do této chvíle jsme mohli mluvit o Canonu EF 135/2L USM takřka v superlativech. Smutnou skutečností se ovšem ukázalo chování testovaného objektivu v přímém protisvětle. Pokud máme silný zdroj světla (v tomto případě slunce) přímo v záběru, je výsledek jedním slovem katastrofální. Zatímco tvorba reflexí je dobře potlačena (při testu jiného kusu objektivu na Canonu EOS 5D se ukázalo, že může docházet i k tvorbě nepříjemných „prasátek“), o ztrátě kontrastu to už bohužel neplatí. Závoj přes celou fotografii je více než silný a prakticky znemožňuje jakékoliv vážnější fotografování. Se slábnoucí intenzitou světla závoj slábne a při méně intezivním slunečním protisvětle (viz ukázkové snímky) nebo při fotografování nočního města (fotografii si můžete stáhnout v plném rozlišení v ukázkových snímcích) je už situace o poznání lepší.

Bokeh

Výrazem bokeh se označují estetické kvality částí snímku, nacházejících se mimo hloubku ostrosti (DOF). Vzhled a tvar rozptylových kroužků (míst, do nichž se zobrazí nezaostřený bod) ovlivňuje velké množství faktorů, mimo jiné konstrukce objektivu, tvar a počet lamel clony a nastavené zaclonění. Za příjemně působící jsou obvykle považovány rovnoměrně osvětlené rozptylové kroužky s neostrými okraji („krémový bokeh“), rušivě naopak působí ostře ohraničené mnohoúhelníky, které vznikají při výraznějším zaclonění, má-li clona v objektivu malý počet lamel – tento efekt do jisté míry omezuje použití zakřivených lamel. Samotná velikost otvoru clony samozřejmě ovlivňuje i hloubku ostrosti, takže čím menší clonu použijeme, tím jsou rozptylové kroužky větší.

Canon EF 135/2L USM podává oblasti mimo hloubku ostrosti na velmi dobré úrovni. Nicméně vzhledem k cenové relaci objektivu a jeho primárnímu určení (záběry s využitím DOF díky vysoké světelnosti – portréty aj.) by mohl být bokeh o něco lepší. Už po malém zaclonění se začíná projevovat „nekruhová“ clona objektivu složená z osmi lamel (v místech bodových odlesků se začínají tvořit osmiúhelníky). Při f2 nás navíc mohou občas nemile překvapit ostřejší okraje rozptylových kroužků bodových odlesků za hloubkou ostrosti. Další fotografie s využitím hloubky ostrosti si můžete stáhnout v plném rozlišení v ukázkových snímcích.

Ukázkové snímky

Všechny snímky jsou k dispozici v plném rozlišení ke stažení. Při převodu z RAW do JPG formátu v programu Digital Photo Professional 2.1 bylo provedeno pouze vyvážení bílé a minimální doostření (úroveň 2 z 10). Poté byly fotografie komprimovány na takovou úroveň, aby nebyl poznat rozdíl mezi originálem a komprimovaným snímkem.

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/160 s
clona: f4
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)

fotoaparát: Canon EOS 350D
čas: 1/3200 s
clona: f2
ISO: 100
ohnisková vzdálenost: 135 mm (EQ 216 mm)