Fotografické postřehy z Říma

Snad nikdo nepochybuje o tom, že nejvhodnější dobou pro fotografickou návštěvu Říma je přelom dubna a května. Teploty přes den ještě nedosahují tropických hodnot a večer na zahrádce zapadlé restaurace u sklenky italského vína a výtečné pizzy je už velmi příjemný. Vzduchem se nesou omamné vůně a ze zdí sálá teplo dne...

Minulý rok jsem byl podobným způsobem nasát atmosféru Orientu během pár dní v Istanbulu. Až teď, když jsem zavítal do Říma, si zpětně uvědomuji, kolik společného tato města mají. Obě byla založena na sedmi pahorcích. Obě leží přibližně ve stejné zeměpisné šířce a tudíž tu je podobné klima. Svého času to současně byla hlavní města Římské říše (západní a východní). Města jsou důležitými náboženskými centry s významnými stavbami. V neposlední řadě v nich ale také žijí hodně temperamentní lidé, kuchyně je specifická a chutná. I doprava je šílená podobným způsobem. Nicméně fotografa samozřejmě nejvíce baví a zajímají ty malé rozdíly všeho druhu. A rozhodně je co fotit.

Pohyb ve městě

Doporučuju držet se rady, že nemá příliš velký smysl si cesty po městě typu Řím nějak podrobně plánovat. Snad si jen určit hlavní cíle, dostat se dá všude po svých, ale není od věci se občas popovézt také MHD. Třídenní jízdenka se vyplatí. Chvílemi jsem měl ale pocit, že jízdní řády jsou snad dostupné jen řidičům a pár lidem od papeže. Po několika marných pokusech sehnání mapy linek autobusů jsem také ocenil deset megapixelů, velký displej ve foťáku a jednu vševědnou mapu v metru jsem si prostě vyfotil. Jízda naslepo má ale také své kouzlo. Vlastní auto bych z psychických důvodů už vůbec nechal daleko před městem. Cyklistika se zde jeví jako jeden ze způsobů spáchání sebevraždy a v tomto ohledu je na tom Řím, zdá se, ještě hůře než Praha.

"Typická cesta z práce" "Jarní podvečer na jednom římském pahorku"

Nabízejí se i alternativní metody plánování přesunů, např. pomocí GPS a hry zvané geocaching. Často člověka zavede na méně známá ale neméně zajímavá místa. Například k pomerančovníkové zahradě s romantickým výhledem u kostela Santa Sabina na pahorku Aventin.

Geograficky vidím u Říma také několik podobností s Prahou. Tibera svým průběhem připomíná Vltavu, ale ta je fotogeničtější a má více ostrovů. Vatikán a Chrám sv. Petra mně svou polohou korespondují s Pražským hradem a Chrámem sv. Víta. Petřínskou romantiku bych zase přirovnal zahradě Orto Botanico. Podobně roztomilé jsou uličky v historickém centru. Nádraží Termini mi připomíná Hlavák i Masaryčku dohromady.

"Chrám Sv. Petra ve Vatikánu"

Památky a život

Už jsem se zmínil, že o záběry není nouze. Centrum se hemží různými sortami lidí, architektura a památky zde mají charakter jakýchsi sendvičových koncentrátů. Na antické základy chrámů a římských fór se ve středověku stavěly renesanční kostely a později se přestavovaly na barokní baziliky. Ve finále tomu před druhou světovou válkou mnohdy dal tečku ještě Mussoliniho monumentalismus.

Colosseum je v podstatě atrakce pro turisty, kde se můžete vyfotit s palci opravdových gladiátorů. Nedaleké antické Forum Romanum (respektive to, co z něj zbylo) vyžaduje poměrně velkou představivost. Při procházení promenádou Via Sacra vám každou chvíli nějaký prodavač nabízí stativy v deseti různých velikostech. Když mu s díky odvětíte, že už dva máte, nevzdává to a kontruje, že tyhle jsou ale za dobrou cenu!

Fontána di Trevi je monumentální barokní fontána s mohutnými sochami na malém náměstí se spoustou turistů. Přitom chce být každý z nich vyfocen, jak do vody za sebe hází minci, aby se sem ještě vrátil. Počet přítomných ještě zvyšují strážníci snažící se zabránit napodobování slavné koupací scény z Felliniho Sladkého života. Tudíž tu zřejmě bude stále přeplněno a největší zábavou je fotit, jak se lidi fotí.

Podobně jsou na tom lákadla typu Ústa pravdy nebo třeba známé Španělské schody. Ty na mě trochu působí dojmem takového římského Montmartru. Sem bych asi vyrazil, kdybych fotil katalog zájezdů na svátek Svatého Valentýna.

Uvnitř Pantheónu to vypadá téměř magicky. Velkolepá kopule je osvětlená jediným devítimetrovým kruhovým otvorem uprostřed a pokud sluneční svit není rozptylován mraky, pak jeho paprsky vytvářejí na stěně pomalu se sunoucí efektní ovál.

Fotografickým vrcholem pro mně byl bezesporu okamžik, kdy jsem se ocitl na celkem zapadlém ale malebném náměstí Campo dei Fiori (květinové pole). Bylo kolem třetí odpoledne, hodně živo, ale ne přeplněno. Prodavači na trhu s ovocem a zeleninou rutinně sklízeli stánky. Úklidové čety nakládali všudypřítomné odpadky do přistavených vozů. Slunce pražilo a turisté procházeli náměstím, nebo jen odpočívali posedávaje kolem sochy Giordana Bruna. Ten tady byl chudák před více než čtyřmi sty lety za své kacířské teorie upálen. Zkrátka – kam se člověk podíval, všude se dala udělat zajímavá fotka.

"Španělské schody" "Piazza Campo dei Fiori"

Zvláštní kapitolou by mohli být pouliční prodejci snědé pleti se skládací krabicí coby podstavcem v jedné ruce a s platem brýlí od Gucciho či šperků ze stříbrných drátků v ruce druhé. Velmi oblíbené jsou také sady kabelek od Vuittona. Základní vlastností těchto obchodníků jsou těkavé pohledy po strážnících a rychlý krok. Fotogeničtí jsou dále různí performeři. Narazit můžete na Sochu svobody, Sfingu či týpka znázorňujícího zpomaleného workoholika. Příjemným oživením jsou cikánští hudebníci nebo kytarista v metru hrající Dark Side of the Moon of Floydů.

Zpestřením přetlaku starodávných památek mohou být budovy ve futuristické čtvrti s názvem „EUR“ (Esposizione Universale di Roma), kterou nechal postavit Mussolini k příležitosti plánované výstavy v roce 1942. Ta měla oslavovat fašismus, ale kvůli válce výstava nakonec neproběhla a komplex byl dostavěn až v padesátých letech. Fascinujícím se toto místo stává během mrtvého nedělního dopoledne, zvláště pak budova Pallazo della Civiltá del Lavoro, které se také někdy přezdívá „čtvercové Colosseum“.

"Piazza Navona" "EUR"

Technické záležitosti a závěr

Z technického pohledu jsem se snažil za pěkného dne nastavovat ISO na 100, čas kolem 1/200, volit prioritu času, fotit do RAW formátu, měnit mezi dvěma objektivy Nikkor 12–24mm/4 a Nikkor 18–135mm/3,5–6,3 a brát v úvahu směr svitu Slunce. Výjimkou byly experimenty s rozmazáním při focení davů skútristů či vody ve fontánách. Dále jsem používal různé finty při focení ve špatných světelných podmínkách, jako jsou kostely, momentky v metru a noční uličky. Stativ jsem se většinou snažil zimprovizovat na místě a nechával ho v hotelu. Pronese se a například na přeplněném Svatopetrském náměstí v neděli dopoledne, když má papež uvnitř chrámu mši a všude jsou desítky strážníků s vysílačkami, je takový stativ v pouzdře přes rameno doslova lahůdkou.

"Čekání na Svatopetrském náměstí"

Pro někoho může být depresivní fakt, že poznat takové město za pár dní nejde a ani to vlastně nemá smysl. Při potloukání se Římem a hledání místního genia loci není ale od věci podpořit fantazii kvalitním a dostupným italským vínem nebo regenerovat mozek zabijáckým náprstkem výtečné kávy. Důležité je si to umět užít.

Pokud chcete vidět další fotky z Říma nebo Istanbulu, mrkněte na http://picasaweb.google.com/milan.kollinger. Děkuji firmě Nikon za zapůjčení objektivu Nikkor 12–24mm f/4G ED-IF AF-S DX.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Pavel Vavřín
    Pavel Vavřín
    25.05.2007 08:40

    "Pro někoho může být depresivní fakt, že poznat takové město za pár dní nejde a ani to vlastně nemá smysl" - to se ovšem týká všech turisticky zajímavých měst "těžšího kalibru" (Řím, Athény, Intanbul, Thessaloniki, Paříž, Londýn a jistě řada dalších). Ale na druhé straně je důvod se tam vracet (a je to spolehlivější než házení mincí do kašen :)).
    Pokud se autorovi nezdá doprava v Římě, tak dopuručuji zkusit Neapol - to je opravdová lahůdka jen pro ty nejtvrdší z nejtvrdších. Projel jsem autem už ledacos (včetně Říma, Athén, Thessaloniki, Bukurešti nebo Sofie), ale na tohle jihoitalské město plné totálně vyšinutých pošuků nic nemá.

  • Stanislava Brůhová
    Stanislava Brůhová
    10.06.2007 23:07

    Ale má... :)) Jezdili jsme mj i po Neapoli, tak vím, o čem je řeč ... na našem rodinném žebříčku v tomto punktu ale vede Damašek - doporučuji vyzkoušet...

  • Martin Picka 1
    Martin Picka 1
    06.01.2009 23:25

    no nezlob se na me, Pavle, ale zrovna Thessaloniki jsou max na dva dny... :)

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Tip na článek

Srovnání: Canon EOS R vs. Nikon Z7 vs. Sony A7R III vs. Panasonic S1R
Srovnání: Canon EOS R vs. Nikon Z7 vs. Sony A7R III vs. Panasonic S1R

S di­gi­tál­ními bez­zr­ca­dlov­kami s pl­no­for­má­to­vým či­pem a vy­so­kým roz­li­še­ním se roz­trhl py­tel, na­bí­zíme tedy pře­hledné po­rov­nání bez­zr­ca­dlo­vek Ca­non EOS R, Ni­kon Z7, Sony A7R III a Pa­na­so­nic Lu­mix S1R.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace