Negativ kontra diapozitiv

Mnoho fotografů stále řeší věčné dilema, zda zvolit inverzní nebo negativní film. Ty se liší v parametrech nazývaných expoziční pružnost nebo expoziční rozsah filmu. Předmětem tohoto článku je vysvětlit na praktických ukázkách, jak se tyto charakteristiky filmů projeví na vašich snímcích a také ukázat, jak je zjistit pro jednotlivé druhy a značky filmů. Problému s expozičním rozsahem a expoziční pružností se nevyhnete ani v případě, že fotografujete digitálním fotoaparátem. Původní článek Expoziční pružnost I, který vyšel před měsícem, jsem na základě čtenářské diskuze doplnil o své zkušenosti ve srovnání inverzního filmu Fuji Provia 100 se zvětšeninami pořízenými v digitálním labu Frontier 350 z negativních filmů značky Fuji.

Na základě několika připomínek v diskuzi jsem se rozhodl doplnit původní článek Expoziční pružnost filmu I rovněž o přenos obrazu z filmu na světlocitlivý fotografický papír. Zároveň cítím potřebu upřesnit názvosloví. V původním článku jsem z důvodu zjednodušení používal jako jediný pojem expoziční pružnost. Tato charakteristika filmu přímo souvisí s tzv. užitečným rozsahem filmu, který je pro přesnost výkladu lepší.

O charakteris­tických vlastnostech filmových materiálů jsem psal v článku Výběr filmu, který najdete v archívu FotoŠkoly. Pokud se rozhodujete mezi barevným inverzním a barevným negativním filmem, musíte zvážit, zda dáte přednost materiálu s větší expoziční pružností a širším užitečným rozsahem nebo naopak materiálu, který oživí vaše snímky větší kontrastností. Tyto pojmy si vysvětlíme dále.

Fotografický obraz se skládá z různě jasných ploch. Ty se na černobílém snímku jeví jako plochy různě šedé. U barevných fotografií je to obdobné. Každou barvu lze rozložit na různě tmavou červenou, zelenou a modrou a jejich složením pak vytvořit obrovské množství různě tmavých barevných odstínů. Většina obrazů má celkem rovnoměrné rozložení jasů (krajiny bez oblohy, makrosnímky a portréty v rozptýleném měkkém světle). V těchto případech je užitečný rozsah většiny fotografických materiálů zcela dostatečný. Na problém s omezeným užitečným rozsahem filmů a fotografických papírů narazíte u nerovnoměrně osvětlených scén, kde rozsah jasů jejich rozsah překročí. To se projeví jako ztráta kresby ve světlech nebo naopak ve stínech (v nejtmavších místech). Příkladem snímků s vysokým kontrastem jsou snímky s oblohou v protisvětle, západy Slunce, scény osvětlené bodovými zdroji světla. V případě, že chcete vyrobit dále zvětšeninu, musíte se zabývat i užitečným rozsahem fotografického papíru, který je rovněž omezený.

Nevýhodou inverzních filmových materiálů proti materiálům negativním je obecně užší užitečný rozsah (maximální rozsah 5 až 6 EV nebo v hantýrce 5 až 6 clon). Proto se dá říci, že pro snímání velmi kontrastních scén výhodnější negativní materiály, kde je tento rozsah o 3 – 5 EV větší. Filmová emulze negativního filmu je schopná zaznamenat širší rozsah expozic, přestože má k dispozici o trochu nižší rozsah hustot.

Příkladem, kde je patrná malá expoziční pružnost inverzního filmu, je snímek ze španělské Sevilly, který byl pořízen na inverzní film Fuji Provia 100. V tomto případě byl zjištěn bodovým měřením fotoaparátu rozsah mezi nejtmavším a nejsvětlejším místem v rozsahu 8 EV (expozičních stupňů). Expozice byla stanovena bodovým měřením v místě znázorněném červeným kolečkem. Na snímku je takto správně exponován palác v pozadí. Oblouky, ze kterých se odráží na film ve srovnání s nejsvětlejším místem (dlažba nádvoří) osmkrát méně světla, již leží mimo rozsah filmu. Je to určitě škoda pro snímek, neboť prostým okem bylo možné pozorovat krásné mozaiky pod oblouky. Na dynamický rozsah oka však bohužel žádný film nemá.

Sevilla

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Jiří Březina
    Jiří Březina
    16.09.2002 16:42

    Podotkl bych, že film (hlavně negativní) má proti digitálním čidlům šťastnější chování mimo lineární úseky křivky, tedy v oblasti mírné pře- / podexpozice: Převod jasů sice neprobíhá v reálném poměru, ale stačí pro zachování alespoň jakési kresby, což má blízko reálnému dojmu při sledování okem. Digitální čidla to na koncích rozsahu "vzdají" do čisté černé nebo bílé, protože omezené bitové rozsahy, přes které informaci posílají, žádnou rezervu nemají. V tomto ohledu se čidlo chová jako inverze (a hůř) a digitál se špatným měřením je holé neštěstí, byť by se jinak funkcemi jen ježil.

  • radka
    radka
    24.09.2002 09:50

    Tento článek je bohužel velice zavádějící. To, co tady autor označuje jako expoziční pružnost filmu, není vůbec expoziční pružnost filmu, ale jeho užitečný rozsah. Expoziční pružnost filmu je počet EV, o které se lze zmýlit při stanovování expozice směrem k podexpozici nebo přeexpozici, aniž by to mělo nějaké větší následky. U negativu je (u normálně kontrastní scény) pružnost vzhledem k podexpozici cca 1, max 2 EV, vzhledem k přeexpozici pak ještě větší. U diapozitivu je prakticky nulová. Stejně tak je zavádějící i to, co autor píše o negativních filmech. Je sice pravda, že rovná část charakteristické křivky negativního filmu (tj. užitečný rozsah filmu) mívá 10 i více EV, jenže zcela opomněl to, že negativ není konečným produktem a pak vstupuje do hry ještě papír. Převést oněch 10EV zachycených na filmu na papír je velice netriviální záležitost a speciálně pokud fotíte na barevný negativ a fotky si necháváte dělat automatem v labu, tak na 10EV můžete směle zapomenout. Papíry mají takový užitečný rozsah, aby to vyhovovalo průměrně kontrastním scénám, zachyceným na filmu vyvolaném standardním způsobem, tj. kombinace film a papír má nakonec užitečný rozsah oněch 6EV, úplně stejně jako diapozitiv. Jedinou výhodou oproti diapozitivu je, že si až dodatečně, při výrobě papírové fotografie, si můžete zvolit, kterých 6EV z kontrastní scény bude na papíru zachycených s detaily a co obětujete (vypálená světla versus černočerné stíny).

  • Andrej Macenauer
    Andrej Macenauer
    Autor
    24.09.2002 22:04

    Souhlasím, že při převodu na papír v klasickém minilabu ztatíte část užitečného rozsahu filmu. K dyž vidím některé výsledky z minilabů, může to být i horší, než jak říkáte. Na druhé straně je třeba říci, že stále stoupá počet digitálních labů, kde se negativy skenují a poté se provádí digitální osvit. Záleží zde opět hodně na kvalitě skeneru a obsluhy, kolik EV zůstane zachováno. Nevýhodou ¨negativu je i nutnost zvýšení kontrastu při skenování. Při kvalitní práci je však rozhodně možné vytáhnout více než 5 - 6 EV jako u inverzního filmu. Co se týče té expoziční pružnosti vers. užitečný rozsah filmu. Souhlasím, že pro výklad je lepší použít pojem užitečný rozsah filmu. Ve skutečnosti jak expoziční pružnost, tak užitečný rozsah filmu veličiny charakterizují tentýž základní rozdíl mezi inverzním a negativním filmem, který je v hodnotě směrnice přímkové části charakteristické křivky. Díky tomu, že tato část je pro inverzní film strmější t.j. při stejném rozdílu osvětlení se dosáhne většího rozdílu v densitě, je i užitečný rozsah inverzního filmu menší než u negativního filmu, kde je tato část charakteristické křivky méně strmá. Každopádně díky za dobrý komentář.

  • Jiri Neuschl
    Jiri Neuschl
    09.09.2003 08:06

    I když už to tu bylo mírně zmíněno ještě malinko vyzvednu jednu myšlenku : digitalizace z filmu !!! Chápu, že pro starší babičku je skoro nemožné prohlížení vašich snímků v nějakém počítači, ale pro ty jenž tuto vymoženost vlastní je celkově dobrým řešením focení na film a následné scanování bez tvorby fotek. Podle mého názoru výborná věc v případě dostupnosti kvalitního a rychlého scaneru a dobrého počítače (kladen důraz na dostatečně velikou paměť RAM) hlavně pro kvalitní archivaci a příjemné prohlížení snímků na větších monitorech (od 19" a výš).

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (4)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace