Sony – objektivy pro Alpha100, Sony SAL1118 - AF DT 11-18/4,5-5,6

Úvod

Málokdo asi ví, že Sony již v roce 1981, a to 25.srpna, představila veřejnosti předchůdce dnešních digitálních fotoaparátů a to systém Mavica. Jednalo se o přístroj zaznamenávající obraz na CCD čip o velikosti 10×12mm s rozlišením 570×490 pixelů, které by dnes asi budilo úsměv na tváři. Citlivost čipu byla 200 ISO s jedním časem 1/60s. Obraz se zaznamenával na disketu Mavipak s kapacitou 50 barevných obrázků a celý komplet napájely 2 tužkové baterie.

Mavica sice neměla z dnešního pohledu excelentní parametry, ale umožňovala to, co dodnes odlišuje pravé zrcadlovky od nepravých a kompaktních fotoaparátů – výměnu objektivů. Mavica měla bajonet a 3 výměnné objektivy s ohnisky 25mm f/2, 50mm f/1.4 a zoom 16–65mm f/1,4.
A právě objektivy značky Sony, ať již případně vlastní konstrukce, nebo vycházející ze spolupráce s firmou Konica Minolta, nebo Carl Zeiss, se chci zabývat v tomto i dalších článcích, které budou postupně vycházet dle toho, jak bude Sony uvádět nové objektivy na trh. A začneme pěkně zeširoka, takže dnešní recenze je věnovaná širokoúhlému objektivu Sony SAL-1118, 11–18mm/4,5–5,6 DT.
Protože pro testování byla použita právě zrcadlovka Alpha100, o které již recenze na našich stránkách vyšla, chtěl bych se ještě krátce k tomuto fotoaparátu vrátit a zhodnotit její chování v praktickém použití.

Konstrukce i tvar vychází z fotoaparátů Minolta Dynax, které charakterizovaly dva hlavní znaky. Velké madlo pro pohodlný úchop pravou rukou a dva horní ovládací voliče expozičních programů a funkcí. Hybridní ovládání fotoaparátu – kombinace mechanických voličů a výběru přes zadní LCD – známé už z Dynax5D se rychle „vryje pod kůži“ a ovládání přístroje je pak snadné a rychlé. Nemohu vytknout jediné tlačítko, které by nebylo v dosahu prstů a špatně se tak ovládalo. Relativně těžké tělo, dávající tušit velké zastoupení kovu, dobře sedne do ruky a budí dojem opravdu profesionálního přístroje. Hledáček patří k těm větším ve své kategorii (zvětšení 0,83), ale přece jen už je menší, než jsme byli zvyklí u klasických SLR. Je celkem světlý, takže přehled o tom, co máte před objektivem, je velmi dobrý. Okamžité náhledy po expozici, možnost zvětšování pro kontrolu ostrosti či přehled histogramu stejně jako české menu je plusem. Snad jen rozsah stupňované expozice s maximem –0,7 až + 0,7EV by mohl být větší. Možnost použití „starších“ objektivů Minolta AF a kompatibilních typů od druhých výrobců (Sigma, Tamron, Tokina) je bezproblémová, AF i měření expozice funguje správně. Měření expozice funguje i při použití nekompatibilních objektivů např. přes redukce Minolta Dynax/M42. Stejně dobrá je spolupráce i s bleskem Minolta 5600 HSD.
Několik obecných slov k objektivům Sony. Nejedná se o konstrukci firmy Sony, ale jsou převzaté objektivy firmy Minolta a několik typů od firmy Carl Zeiss a Tamron. Vnější design a povrchová úprava jsou však nové, čistě od Sony. S menšími úpravami jsou použity na všechny objektivy, které dnes logo Sony používají.

Konstrukce a ovládání

Konstrukce tohoto objektivu pravděpodobně, jako předchozí Konica Minolta 11–18/4,5–5,6 (která se však už nedostala na trh), vychází z konstrukce objektivu Tamron 11–18/4,5–5,6. Podobnost je téměř 100%.
Jedná se o středně těžký objektiv (360g) masivní konstrukce s povrchem z tvrzeného plastu se širokým zoomovým i zaostřovacím kroužkem, které jsou potažené pryží s jemným žebrováním. Vůle v zoomovém i zaostřovacím kroužku je téměř nulová, otáčení plynulé bez zadrhávání. Bajonet Minolta AF je samozřejmě kovový. Součástí dodávky je i tvarovaná sluneční clona. S uchycením bajonetového typu na přední přírubě. Objektiv se skládá z 15 čoček ve 12 skupinách. Zda jsou některá skla typu AD (anomální disperze) či asférická, není bohužel z technického popisu zřejmé, ale dá se předpokládat, že stejně jako měla mít Konica Minolta 11–18/4,5–5,6, má i tento objektiv 1 AD čočku a 3 asférické. Kruhová clona má 7 lamel. Rozsah ohnisek objektivu je 11–18mm se světelností 4,5–5,6 s největším zobrazovacím úhlem 104°. Přepočteno na klasický kinofilmový formát je rozsah 16,5–27mm, takže velmi dobrý širokoúhlý objektiv. Pokud chcete používat filtry tak budete muset trochu hlouběji sáhnout do kapsy, protože průměr příruby je díky nejmenšímu širokému ohnisku poctivých 77mm, což je již poměrně dost. Je ovšem otázkou, jaké filtry při takovém ohnisku vůbec používat (např. polarizační bych rozhodně nedoporučoval). Clona není nejsvětlejší, ale u takovýchto širokých ohnisek není snad ani malá clona nutností. Spíše bývá na škodu, protože kvalita kresby bývá u tak širokých ohnisek horší. Obraz v hledáčku Alphy 100 při použití s tímto objektivem byl vždy velmi jasný a čistý a nebyl problém i manuálně přesně zaostřit.