Zvětšování v „černobílé“ fotokomoře II.

UŽ JSTE SE ROZHODLI ?

Možná, že jsem v prvním díle povídání o zvětšování ve fotokomoře někoho odradil a jinému rozhodování poněkud ztížil. Ano. Věřte, že právě to bylo mým cílem! Rozhodnutí o pořízení fotokomory bychom měli opravdu uskutečnit až po zralé úvaze a prodávat za dva měsíce zvětšovák a další vybavení na inzerát, je přece jen poněkud zbytečná zkušenost. Proto doufám, že jste všechna pro a proti řádně zvážili. A pokud jste rozhodnutí odložili až si budeme více jisti, nevadí, ani tak nebudete při bližším poznávání tajů kolem fotografování stát mimo. Jen budete ochuzeni o pomyslnou „třešničku na dortu“ v podobě fyzického ovlivnění celého tvůrčího procesu, to proto, že zvětšování, chcete-li výrobu fotografií, budete muset svěřit jiným. Všichni ale nemůžeme mít všechno, někomu chybí peníze, jinému alespoň ta minimální místnůstka bez tekoucí vody, dalšímu třeba pochopení rodiny…

Pro ty z vás, kteří se již rozhodli a začali s postupným zařizováním komory, ale i vám, kteří zatím komoru budujete „virtuálně“, bude určen následující tok informací.

Dovolte mi ale nejdříve malou odbočku: Již při prvním čtení vstupního textu mě jeden z kolegů káravě napomenul, že na poměry až příliš prozrazuji podrobnosti, které někteří fotografové střeží jako oko v hlavě a jsou jejich „výrobním tajemstvím“. Přátelé, konečným výsledkem práce v temné komoře jsou fotografie, a ty jsou buď dobré nebo špatné. Ty špatné by měly skončit bez velkého váhání v koši na odpadky a ty dobré posouvají výsledky úsilí do další roviny. Sobecky bych mohl říct, že čím více bude nás, kteří si i v době digitálů najdeme čas na intimní chvíle v přítmí nazelenalého světla, tím lépe. Nemohou všichni kupovat jen Ink-jetový papír určený pro fotorealistický tisk na inkoustových tiskárnách, někdo také musí výrobce neustále přesvědčovat, že ani zájem o „klasiku“ ještě nevymizel a že se vyplatí vyrábět také potřebnou chemii pro tzv. mokrý fotografický proces a další drobnosti. Tolik tedy mé subjektivní a „sobecké“ vysvětlení. A jestliže si někdo nechává své fígle pod pokličkou, jeho věc, věřím, že je ale i dost takových, kteří s výsledky vlastního mapování slepých uliček rádi seznámí také další hledající… Tak. Konec filozofování a „do práce“.

Retušování fotografií

PÁR SLOV O RETUŠOVÁNÍ FOTOGRAFIÍ

Doufám, že místo, které proměníte v temnou komoru, jste ve svém bytě, domě, na chalupě nebo na pracovišti již našli. Pamatujte, že nejlepší by bylo, aby již žádným dalším aktivitám nesloužilo, jinak budete mít potíže a sada retušovacích štětečků bude pro vás nezbytností. A když už jsme u nich, z vlastní praxe vám mohu doporučit zakoupení alespoň základní sady retušovacích pomůcek. A když základní, tedy vám pro začátek opravdu vystačí jeden velmi jemný retušovací štěteček a jedna lahvička retušovací barvy. Černé – potřebné další odstíny šedé si sami vytvoříte ředěním na jedné zkažené zvětšené fotografii. Na obyčejný bílý kancelářský papír retušování, resp. zkoušku tonality, nezkoušejte, protože ten má přece jen poněkud jiné složení a výsledek na fotopapíru je odlišný. Jako základní informace by vám při retušování měl posloužit fakt, že na poškrábané nebo zrníčkem prachu „postižené“ místo fotopapíru nanášíme retušovací barvu o stupínek světlejší než potřebujeme (po zaschnutí ztmavne). Dobrý retušér je ale hlavně praktik a kvalitní retuš se teoreticky naučit nedá. V zásadě dbejte na to, abyste retušování zvětšenin nepotřebovali vůbec (já sám potřebuji retušovat pouze velmi zřídka a prakticky jen od formátu 18×24 cm). Než složitě retušovat, je lepší zkusit nazvětšovat ještě jeden papír nebo jiné políčko filmu…

Už tedy chápete, proč vás tak úpěnlivě nabádám, abyste pokud možno eliminovali prašnost?! Bude-li minimální, budete také minimálně retušovat a fotografie předělávat. (Za zmínku by stála také negativní retuš přímo na filmu, ale to by bylo již opravdu povídání na trochu jiné téma.)

Péče o negativy

DOBRÁ PÉČE O NEGATIVY JE ZÁKLADNÍM PŘEDPOKLADEM ÚSPĚŠNÉ PRÁCE …

… proto také úzkostlivě dbejte na to, v jaké stavu máte samotné negativy. Ty si samozřejmě můžete nechat vyvolat. Jsou firmy, které zpracovávají i černobílé filmy (a některé to doopravdy umí). Ale, prosím vás: Tam, kde vám je hotové předají stočené do ruličky nebo nastříhané a na sebe naházené v obálce, už raději nikdy nechoďte! Není nic snazšího, než negativ poškrábat. A bohužel, toto poškození je nevratné a i při digitálním zpracování filmovým scannerem budete mít se škrábanci na negativech potíže. Při mokrém procesu je každý sebenepatrný škrábaneček již na zvětšenině velikosti pohlednice (10×15 cm) docela dobře zřetelný a co teprve na formátu 24×30, resp. 30×40! Už proto jsem se v minulém díle přimlouval, abyste investovali do vybavení pro domácí vyvolávání černobílých filmů, které stojí jen zlomek pořizovací ceny vaší celkové fotovýbavy!

Při této příležitosti bychom se měli zmínit také o skladování a archivaci negativů. Již minule jsem napsal, že bude lépe, když archiv negativů budete mít jinde než ve fotokomoře. Nejlépe v místě, které v bytě netrpí náhlou změnou teplot (sluníčko) a je na něm konstantní, neměnná vlhkost. Mě samotnému se osvědčil velmi jednoduchý a praktický systém: Nastříhané pásky vyvolaného negativu mám uloženy v průhledných obalech (jsou totožné s těmi, ve kterých si film donesete domů vyvolaný z většiny minilabů; obaly se dají koupit asi za jeden tisíc korun ve velké roli, která vám vydrží několik let). Film stříhám po pěti políčcích. Na levou horní stranu průhledné fólie nalepím samolepicí štítek, který opatřím pořadovým číslem. Nedělám rozdíl mezi rodinnými snímky a snímky pracovními (k použití v médiích). Proto je také můj patnáctiletý archiv velmi přehledný (v několika krabicích). Dřív než negativ uložím, pořídím ještě ve fotokomoře jeho tzv. kontaktní kopii (totéž co v minilabu index print). Tu opatřím stejným číslem jako negativ, na zadní stranu napíšu údaje o akci a případně také podrobnosti o expozici ad. Stručně totéž ještě napíšu do obyčejného kroužkového zápisníku a jednoduchého tabulkového programu s vyhledávačem. Mohu tak operativně kdykoli určit – buď podle hesla v počítači nebo data akce -konkrétní číslo negativu. To, co nesystémově pracující autoři hledají hodiny a dny a občas vůbec nenajdou, já mám fyzicky k dispozici do několika minut! Přitom mít pořádek ve vlastním archivu vás bude stát nesrovnatelně méně času, než nervózní přehrabování balíky filmů a hledání záběru, o kterém víte, že HO máte, ale nevíte kde! Opravdu nejlepší je naučit se pracovat tak, že i v sebevětším spěchu nejdříve fotografovanou akci zpracujete archivně (včetně kontaktu) a teprve potom zvětšujete. Uznávám ale, že tohle je jen pro opravdu „silné“ nátury…

Posouzení kvality negativu

POSOUZENÍ KVALITY NEGATIVU PŘED VLASTNÍM ZVĚTŠOVÁNÍM

…je posledním důležitým úkonem, který musíte před vlastní prací v temné komoře provést. Budete-li tuto činnost provádět poctivě, odpadne vám spousta zbytečně stráveného času uvnitř komory, kdy si budete lámat hlavu nad tím, proč ani po opakovaném osvitu papíru stále nemůžete dostat snímek v odpovídající kvalitě.

Může to mít několik příčin, zastavíme se u těch nejdůležitějších:

1) Na prvním obrázku vidíte trojici negativních pásků (jde o Fomapan T 200, exponovaný jako 400 ASA, volaný v ID 11). Trojice byla zvětšena najednou na fotopapír normální gradace (podrobně se k papírům dostaneme v příštím zastavení). V horní řadě vidíte typickou ukázku „přepáleného“ negativu. Negativ je silně kontrastní, stupnice šedé je eliminována na minimum. Příčinou může být nesprávná expozice – špatně nastavená citlivost u fotoaparátu, nesprávně fungující expozimetr, u začínajících autorů může roli hrát také nesprávně odhadnutá expozice (resp. přeexpozice, tj. použití nižšího času nebo nižšího stupně clonového čísla než si záběr zasloužil). Častěji je však na vině špatné vyvolání negativu, který ve vývojce pobyl delší čas, než bylo nutné, a nebo jste vývojnicí pohybovali ve větší frekvenci (standard je jedno až dvě překlopení za půl minuty s počátečním čtvrt minutovým neustálým překlápěním). Jak „přepálený“ negativ vypadá v reálné podobě, můžete zkontrolovat na druhém, „pozitivním“ obrázku.

Dá se z takto nestandardního políčka filmu pořídit kvalitní fotografie? Dá, ale s obtížemi. V zásadě musíte použít fotopapír tzv. měkké gradace, který více vyrovnává kontrasty a i tak budete muset ta nejvíce světlá, přeexponovaná místa pod zvětšovákem nakrývat (o tom si více povíme příště).

Uděláte-li chybu při vyvolávání filmu, vězte, že je lepší, když se vám povede spíš „přepálený“ negativ, než podexponovaný („upečený“). Z něho totiž ještě jakž takž dobrý snímek pořídíte. „Upečený“ negativ je vhodný tak nanejvýš k archivaci nebo do koše na odpadky…

2) Typickou ukázku tzv. „upečeného“ negativu zastupuje spodní pás filmu. Jak je vidět na pozitivní kontaktní kopii, snímek postrádá kontrastní kontury a celý je takový „uplácaný“ bez jiskry a zalitý v jednolité šedi. Buďte klidní, čas od času se takový neslaný nemastný negativ podaří vyrobit každému. Buď byla chyba při expozici – nejčastěji ta, že se vám v záběru vyskytuje příliš světlé, bílé barvy, která odráží světlo a mate tak vestavěný expozimetr na fotoaparátu (na vině může být také „zmatené“ čidlo fotoblesku z podobných příčin). V takových případech vždy exponujte s úpravou expozice – manuální nebo pomocí korekce expozice! Druhou možností je, stejně jako v prvním případě, chyba při vyvolání. Tentokrát ale negativ pobyl ve vývojnici kratší dobu, než bylo potřeba.

Dá se i v tomto případě ještě něco zachránit a pořídit kvalitní fotografii? Tady vás zklamu, zvětšeninu z „upečeného“ negativu pořizujte jen v případě, že vám na snímku opravdu, opravdu záleží a nemůžete záběr opakovat. Jinak ho založte do archivu nebo věnujte koši! Kvalitní snímek z něho totiž pořídíte jen s největším úsilím. Pro zvětšování musíte použít tzv. tvrdý fotopapír, ale ten bohužel nepracuje tak příznivě, jako v případě přeexpozice papír „měkký“ a silně podexponovanému, „upečenému“ kinofilmu mnoho nepomůže. Bude lépe, když se zvětšování těchto políček filmu pro začátek úplně vyhnete! S kvalitou spokojeni nebudete a mohlo by vás to odradit od další práce…

3) Věřím, že většinu políček negativu budete mít vyvoláno standardně, jako je tomu na prostředním pásu přiloženého negativu. Pro zvětšování těchto políček používáme fotopapíru s normální gradací, jen některá světlá místa pod zvětšovákem nakrýváme (v tomto případě vrchní část závoje „nevěsty“ z masopustního průvodu). O výsledku s můžete přesvědčit na přiloženém snímku.

4) Negativ je před vložením do zvětšováku také dobré lehce ošetřit. Nejdříve pod lampou s bodovým světlem zkontrolujeme, jestli na něm není stopa nějaké nečistoty nebo prachu. K odstranění používáme jemný vlasový štěteček a jemnou antistatickou utěrku – pozor ale na poškrábání negativu!

Dobře ošetřený negativ by měl být bez nežádoucích stop po vyvolávání. Jak toho docílit? Po dokonalém vyprání nalijeme do vývojnice pár kapek normálního šampónu nebo k tomuto účelu prodávaného smáčedla, chvíli počkáme a asi po dvou minutách film z vývojnice vyndáme a zavěsíme do prostoru (spodní část zatížíme prádelním kolíčkem). Dbejte na to, aby negativy schly v bezprašném prostředí, nemáte-li sušičku, velmi dobře k tomuto účelu poslouží koupelna bezprostředně po použití celou vaší rodinou. Proč? Jednak bude uvnitř „příjemně vlhko“ a tedy co nejméně poletujících drobných částeček prachu, druhak už budete mít jistotu, že alespoň hodinu do koupelny nikdo nepůjde a nebude prach vířit. Negativy nenechávejte viset celou noc, ale bezprostředně po uschnutí je nastříhejte na pásy po pěti a archivujte, jinak se vám zkroutí a budete mít při zvětšování úplně zbytečné potíže. Já sám například čerstvě usušené pásy negativu zabalím po jednom do jemného pauzovacího papíru (nezakládám ho hned do fólií) a do doby než pořídím ve fotokomoře kontaktní kopii, položím je na základní desku zvětšováku a zatížím maskovacím rámem. Výsledkem jsou úplně rovné, nepokroucené pásy filmu, ze kterého je potom radost zvětšovat! Však uvidíte…

Slovníček nejčastějších fotografických výrazů

SLOVNÍČEK NEJČASTĚJI POUŽÍVANÝCH FOTOGRAFICKÝC­H VÝRAZŮ

Slyšeli jste někdy povídat si nádražáky? A rozuměli jste jim? Víte, co je to například šajba nebo čuba? Ne? Jde to návěstidlo a zarážku… A stejné je to také u fotografů. I zde platí pro nezasvěcené neznámé, slangové výrazy.

Proto jsem pro vás sestavil zdaleka ne vyčerpávající přehled základních slangových výrazů fotografů, které jsem se snažil seřadit podle důležitosti s důrazem právě na práci v temné komoře:

* Negativ – negativní film.

* Pozitiv – hotová fotografie.

* Negativní proces – rozumí se vyvolávání negativního filmu (máme také filmy inverzní – diapozitivy).

* Pozitivní proces – jde o vyvolávání fotopapírů v temné komoře.

* Mokrý proces – opět je to vyvolávání v temné komoře systémem: vývojka, přerušovací lázeň, ustalovač a závěrečné praní a sušení fotografií.

* Okno – rozuměj jedno políčko negativu, nejčastěji kinofilmu.

* Přešvihlý (přepálený) negativ – převyvolaný, resp. přeexponovaný negativ, kdy došlo ke ztrátě polotónů a převládá již jen černá a bílá (totéž platí i pro zvětšené fotografie).

* Upečený negativ – opak přepáleného, kdy je negativ upečený do jednolité šedi.

* Metráž – kinofilm můžeme buďto kupovat již připravený k použití v krabičkách nebo si koupíme tzv. metráž. Její výhoda je v tom, že vás jeden film vyjde zhruba na polovinu, ale musíte si ho sami naměřit a vložit do kazety. Ta nesmí být zavařená, ale musí jít rozdělat – domluvte se v minilabu, většinou je vyhazují, dostanete je proto úplně zadarmo nebo za nějakou drobnou protislužbu. Z praxe mohu doporučit maximální použití takto získaných kazet ještě pro dva další, tedy vaše, filmy. Víc nezkoušejte, mohli byste svůj negativ poškrábat (i tak k tomu někdy dojde). Pro práci s metráží existuje několik velmi jednoduchých fíglů, budete-li chtít o nich vědět víc, dejte vědět…

* Kontaktní kopie (kontakt) – pro vaši systematickou fotografickou práci vynikající pomůcka. Při hledání určitého záběru nemusíte přebírat negativy a riskovat jejich poškození a také před zvětšováním ihned můžete zkontrolovat, jak bude snímek vypadat na pozitivu (kde bude nutné nakrývat apod.). Kontaktní kopie zhotovujeme buď na formát papíru 18×24 cm (políčka kinofilmu nastříhána po pěti, musíte ale oželet okraje záběrů krajních políček, protože se na papír již nevejdou) nebo na formát 24×30 cm s výsledným ořezem (dostanete sice úplně celá políčka, ale za víc peněz za fotopapír, záleží tedy na vás).
K vlastnímu pořízení kontaktu potřebujete ještě čiré sklo bez kazů a bublinek, které by mělo být o něco větší než formát fotopapíru. Pásy kinofilmu položíte na fotopapír, zatížíte sklem, pod zvětšovákem osvítíte a papír standardně vyvoláte. Budete-li mít k dispozici nožní spínač (viz minulé zastavení), tím lépe. Na obou koncích totiž budete moci sklo přitlačit na papír a zamezit tak nežádoucímu pohybu negativů…

* Nakrývání, nadržování – speciální disciplína, kterou čas od času používáme všichni. Jde o to, že některé například světlé části oděvu (viz nevěsta na masopustu), obličej nebo povrch ulice je nutno na zvětšenině ztmavit. Jinými slovy: Jde o to dostat na papír kresbu! A toho lze dosáhnout jen nadržováním, když celý snímek osvítíte pod zvětšovákem stanoveným časem a tuto jednu potřebnou část osvěcujete déle. A tady se opět hodí onen zmíněný nožní spínač: Díky němu budete mít volné ruce, které k nadržování používáme (někdo má raději různé kousky papíru apod.). O nakrývání kolují celé legendy a každý TO opravdu dělá trochu jinak. Musíte vyzkoušet sami, co vám bude vyhovovat nejlépe, a budete-li chtít, můžeme se k tomuto tématu v budoucnu ještě někdy vrátit. Jedno ale platí obecně: Čím víc potřebné místo nakrýváme a tedy také osvěcujeme, tím více nejen tmavne, ale také se zvětšuje zrno. Proto lze nadržovat jen do určité míry…

* Maska – bude-li chtít z políčka negativu část záběru zakrýt nebo například zdůraznit postavu a okolní prostředí potlačit, vytvořte si z tvrdého papíru masku. Je to ale práce velmi náročná na přesnost a jednoznačně lepšího výsledku lze dnes dosáhnout v počítačovém programu Photoshop (laso).

A to je dnes vše

Příště už budeme krok po kroku zvětšovat. Připravte se…

A stejně jako minule, snažil jsem se jako přílohu k textu přiložit několik obrázků, které jsou nejen ilustracemi, ale ukazují, co všechno lze ve fotokomoře dokázat.

Čistou hlavu a dobré světlo Vám přeje
Pavel Charousek

Pozn.: Opět připomínám – je docela dobře možné, že v některé části textu již počítám s vaší základní znalostí tématu víc, než jste v současnosti ochotni vstřebat. Možná, že jsem na něco, pro vás důležitého, zapomněl, nebo jen přešel strohým konstatováním. Možná jsem téma nevyčerpal podle vašich představ. Bude-li tomu tak, dejte vědět!