Zvětšování v „černobílé“ fotokomoře I.

V našem seriálu půjde o něco trochu jiného než vás „jen“ naučit zvětšovat a seznámit podrobně se zvětšovacím přístrojem a jeho technickými parametry. Na toto téma existuje množství literatury a návodů k použití jmenovaných přístrojů, jejímuž částečnému nastudování se stejně nevyhnete. Máme trochu jiný cíl: Chceme vám ušetřit čas hledáním toho pro vás nejlepšího vybavení a naučit vás o fotografii a fotografování přemýšlet v širších souvislostech…

Seriál na téma zvětšování v „černobílé“ fotokomoře, zastavení první

Má ještě smysl pořizovat si vybavení fotokomory? A když ano, pouze „černobílé“ nebo i „barevné“? Čím začít? Vlastní vyvolávání filmů je při opravdu tvůrčím procesu nutností. Kolik musím investovat do slušné výbavy temné komory a čemu se vyhnout při nákupu z druhé ruky? Jaké základní vybavení ve fotokomoře potřebuji a bez čeho se obejdu?

Má ještě smysl pořizovat si vybavení fotokomory?

Není to tak dávno, kdy se hovořilo o konci černobílé fotografie a o zániku klasické fotokomory. Jak už to ale bývá, nic není tak horké… Minilab je stroj, člověka sice nahradí kvantitou a někdy i kvalitou, ale je to pořád stroj. Nemá duši. Chcete-li o sobě, o svém pohledu na svět, o svých pocitech a také o vlastní fotografii, jako tvůrčím procesu, vědět víc, nezbude vám, než se dát na cestu vlastního zpracování snímků. Není to cesta jednoduchá, potkáte na ní mnoho „odpadlíků“, kteří to vzdali a pokorně se vrátili k barevným, unifikovaným strojově zpracovaným snímkům, kterým chybí často kompozičně důležité prvky na okrajích políčka, to proto, že většina minilabů neumí zvětšit celé políčko kinofilmu. To ve fotokomoře je to jinak. Také ale už nebudete mít možnost žehrat stroji, jak to že je fotka rozmazaná, příliš kontrastní nebo naopak šedá bez kontur. Budete si za to moci sami! A v tom je právě ona nádhera, svoboda a nezávislost. Někdy je jí ale příliš, nikdo se na vás proto nebude zlobit, když si čas od času necháte své filmy zpracovat. Důležité je ale cestu vůbec nastoupit a hlavně chtít…

Na první otázku tedy celkem jednoznačná odpověď: Ano, pořizovat si vybavení temné komory má ještě stále smysl. Jenže…

Myslíte to opravdu vážně?

S rozhodnutím začít se zařizováním fotokomory je to stejné, jako když kupujete nový fotoaparát. Musíte mít naprosto jasno, k jakému účelu budete daný prostředek používat! Podle toho volíte nejen vlastní tělo fotopřístroje (o kompaktech nehovořím, protože ty až na pár výjimek nemají s tvůrčí fotografií nic společného), ale i světelnost objektivů, popř. mezikroužky či telekonvertory. A stejně tak musíte přistupovat k investici do fotokomory, byť její vybavení pořídíte už zhruba za cenu těla zrcadlovky určené amatérům (i tak je to samozřejmě o penězích). Nemyslíte-li to tedy se svým fotografováním opravdu vážně, nezajímají-li vás všechny taje a temná zákoutí Paní Fotografie, investujte jinam. Byly by to pro vás vyhozené peníze. To platí i pro ty z vás, kteří si myslí, že investicí do temné komory zbohatnou. Sami záhy poznají, jak se mýlili. Vážení, bez dalšího dodatečného vybavení (vyvolávacích automatů ad.) nikdy nebudete kvantitou schopni konkurovat klasickým nebo digitálním minilabům. Zakázek typu černobílých „specialit“ je jako šafránu. A i tady je velkou konkurencí komora digitální. S tím se nedá nic dělat. Dnešní řadový klient, který si u vás zadá například zpracování reklamní fotografie, chce výsledný produkt co nejdříve. Půjde tam, kde budou rychlí, levní a dobří (ne vynikající). A to vy v klasické komoře těžko budete. A zpracovávat exponované filmy jako službu veřejnosti? Bez většího zázemí se v ní sami utopíte!

Proto bychom měli rozlousknout úvodem také ještě jednu důležitou otázku: Má smysl zařizovat si domácí „barevnou“ fotokomoru? Má jednoznačná odpověď, podložená vlastní praxí, zní: Ne! Nejenže barevný pozitivní proces je nesmírně pracný a náročný na další vybavení, ale jeho výsledky nejsou takové, aby vás mohly plně uspokojit. Tady jsou kvalitní minilaby prostě lepší (myšleny ty, které zákazníkům umožňují dělat výřezy a upravovat barevnou škálu). Snad jen investice do barevné zvětšovací hlavy se částečně vyplatí, budete-li chtít jednou pracovat s tzv. multigradačními papíry – o tom ale v dalších kapitolách.

Z napsaného tedy vyplývá, že dál se v našem seriálu budeme bavit již jen o fotokomoře černobílé.

Čím začít? Potřebami k vyvolávání filmů

Náklady na pořízení základního vybavení černobílé fotokomory, určené ke zpracování vlastních filmů a fotografií, nejsou nikterak závratné. Za těla s objektivy jste dali jistě podstatně víc. Čím začít? Potřebami k vyvolávání filmů.

Vyvolávání černobílých filmů by si zasloužilo vlastní seriál, a proto se tomuto tématu zde budeme věnovat jen okrajově. Myslíte-li ale investici do temné komory vážně, základní vybavení pro vyvolávání filmů je nezbytné. Chcete mít celý proces úplně pod kontrolou? Ne?! Navíc tam, kde černobílé filmy vyvolávají, pracují většinou v tzv. standardech, to znamená, že je jim jedno, zda jste film exponovali na ostrém slunci, v sále nebo za deštivé, podmračené oblohy. To víte jen vy sami a podle toho také upravujete vlastní proces vyvolávání. A k tomu potřebujete opravdu jen pár věcí. Na obalech filmů jsou uvedeny doporučené vývojky, ředění a vyvolávací časy. Experimentování se nevyhnete, jde jen o to, abyste každý den nefotografovali na jinou značku filmu. Někomu vyhovují černobílé Ilfordy, jiný má rád Kodaky a my ostatní raději koukáme, jak zbytečně neplýtvat penězi a ještě dostat slušnou kvalitu. Neberte to jako přílišné ovlivňování, ale já sám mám jednu takovou zásadu: Nešetřím negativním materiálem (na jedné akci klidně exponuji několik filmů a vyberu ke zvětšování dva tři záběry), a proto vždy hledám co nejlepší poměr kvality a ceny. Dlouhé roky jsem pracoval na legendární ORWO NP 7, volané v Rodinalu. Když došlo, nějakou dobu jsem zkoušel různé značky až jsem zakotvil u Fomy T 200. Ale pozor! Nakupovat musíte co největší množství jedné výrobní emulze najednou (nejlépe metráže), to proto, že specialitou Fomy je určitá „nestálost“ výrobků. Nejlépe je nakupovat přímo od výrobce, jinak totiž nemáte jistotu, kde všude se film před použitím pohyboval. K vyvolávání používám vývojku Ilford ID 11, film exponuji jako 400 ASA. Zvětšeniny jsou velmi dobré i na formátu papírů 24×30 cm. To si ostatně můžete prohlédnout na přiložených snímcích, které byly všechny na tento materiál exponovány.

Ilustrace č.1:
Technicky náročný snímek ze zákulisí loutkového divadla.
Exponováno objektivem 28mm, mírně podvyvolaný negativ, při zvětšování použit tzv. měkkýfotopapír.
Partie se slabší kresbou byly nadržovány rukou.
Film Foma T 200, exp. jako 400 ASA.

Ilustrace č.2:
Divadelní fotografie.
Použit objektiv 80–200/2,8, mírně podvyvolaný negativ, zvětšeno na standardní fotopapír, nadržována pouze partie obličeje.
Film Foma T 200, exp. jako 400 ASA.

A co všechno k vyvolávání filmů potřebujete? Vývojku, ustalovač – úplně stačí domácí Fomafix, který použijete také u zpracování papírů, jen doporučuji na filmy a papíry používat jiný roztok – a samozřejmě nezbytností je dobrá vývojnice. Ještě nedávno je na velmi dobré úrovni vyráběl liberecký Plastimat, dnes už asi budete muset koupit vývojnici zahraniční. Počítejte s tím, že sice vystačíte s jednou, ale dvě až tři jsou lepší. V jedné nádobě můžete vyvolávat filmy, v další mít přerušovací (octovou) lázeň a v poslední budete filmy „prát“ pod tekoucí vodou. Právě závěrečné praní je pro trvanlivost vyvolaných filmů nesmírně důležité. Mělo by trvat alespoň půl hodiny. Počítejte s tím, že na chemikálie musíte mít k dispozici buď plastové nebo tmavé skleněné lahve a že vyčerpaný ustalovač by neměl přijít do normálního odpadu (jsou města, kde použitý roztok dokonce vykupují!)…

Ilustrace č.3:
Snímek z koncertu v kostele.
Použit objektiv s ohniskem 28 mm. Exponováno s důrazem na spodní, tmavou část záběru.
Normálně vyvolaný negativ zvětšený na papír s normální citlivostí, nadrženy partie stropu kostela.
Film Foma T 200, exp. jako 400 ASA.

Ilustrace č.4:
Snímek z koncertu houslisty Svěceného.
Použit objektiv s ohniskovou vzdáleností 50 mm. Normálně vyvolaný negativ zvětšený na tzv. měkký papír, nadržována obličejová část obou postav a odlesk obrazu.
Film Foma T 200, exp. jako 400 ASA.

Ilustrace č.5:
Divadelní fotografie.
Použit objektiv 80–200/2,8. Exponováno venku za rozptýleného světla. Normálně vyvolaný negativ, zvětšený na normální citlivost fotopapíru bez nakrývání.
Film Foma T 200, exp. jako 400 ASA.

Tak. Filmy máme vyvolány a pomalu přecházíme do fotokomory.

Fotokomora, mýty a skutečnost

Fotokomora. Tekoucí voda, větší, vzdušná místnost s temnou prostorou se zvětšovákem a tzv. denní „světlou“ částí, kde můžete připravovat negativy ke zvětšování, pořádat archiv, retušovat apod. To je sen mnoha fotografů. Málokdo ale má takový prostor k dispozici.

I v daleko skromnějších podmínkách ale můžete dělat dobré fotografie. Například tekoucí voda není v černobílé fotokomoře bezpodmínečnou nutností (tu, kterou opravdu potřebujete, máte ve fotografických miskách a k praní fotografií poslouží už docela dobře normální koupelna). Co však nutné je, je samostatný prostor, který současně neslouží jinému účelu! Nemáte-li žádný takový momentálně k dispozici a chcete začít pracovat v domácí koupelně s omezením fungování vaší rodiny, raději rozhodnutí o vybavování temné komory odložte! Pamatujte: Úhlavním nepřítelem každého fotografa je všudypřítomný prach. Zatímco jde o částečku nepatrnou, při zvětšení na větší formát papíru nebudete dělat nic jiného než retušovat a retušovat, resp. házet zkažené papíry do koše na odpadky. A za chvíli vás to přestane bavit! Věřte mi! Minimální prostor, například panelákový šatník, kde své fotografie úspěšně dlouhé roky dělám já sám, je opravdu nutností. Jde o to, aby zde byl co nejmenší další pohyb (a tedy víření prachu).

Zvětšovák je dobré mít jednou provždy sestavený a když nepracujete, zakryjte ho igelitovým pytlem (prach vleze všude!). Jak již bylo uvedeno, tekoucí vodu nepotřebujete, i když je samozřejmě dobré ji v komoře mít k dispozici, nutný je ale přívod elektrického proudu, nějaký stůl, na kterém budete zvětšovací přístroj mít a odpovídající prostor pro fotografické vyvolávací misky. (Jen na okraj: i v panelákové fotokomoře zvětšuji bez sebemenších problémů na formát 24×30 cm, chce to jen trochu důvtipu).

Který zvětšovací přístroj je nejlepší?

Základním vybavením temné komory je samozřejmě zvětšovací přístroj. Zde je několik doporučení:

1. Pečlivě zvažte, zda budete zpracovávat jen kinofilm nebo časem vyzkoušíte také střední formát (6×6, resp. 6×7 nebo 6×9 cm). Ne všechny zvětšovací přístroje totiž umožňují práci se středním formátem.

2. Také velmi pečlivě zvažte, zda budete zvětšovák kupovat v bazaru nebo na inzerát, či zda si pořídíte nový. Pamatujte, že prach a časté rozebírání a ukládání do krabice neškodí (když se to dělá citlivě) ani tak samotnému přístroji, ale při samotném zvětšování s takto používaným přístrojem budete mít jen problémy. Proto se vyhýbejte v bazaru volně stojícím zaprášeným a vyviklaným zvětšovákům, při koupi na inzerát se pokuste zjistit co nejvíce: Jak a kde byl přístroj používán, jak se k němu majitel choval (například zahnědlé, zaschlé krupičky od vývojky na těle přístroje svědčí o tom, že majitel na údržbu a odstraňování prachu a nečistot mnoho nedbal). Pozor také na úplnost přístroje, nejde jen o tělo a objektiv, z literatury a návodů k použití zjistíte množství dalších součástek, které by měl zvětšovák mít a bez kterých nenazvětšujete zhola nic! Zvlášť, když se třeba přístroj už dávno nevyrábí… Nechci vás přemlouvat, ale doporučil bych raději nákup zvětšovacího přístroje nového! Myslíte-li to s fotografováním opravdu vážně, už vás pořizovací cena něco málo přes 10 tisíc korun nemůže zastavit! Věřte, že se TO vyplatí! A když už budete mít přístroj nový, sestavte ho jen jednou provždy, postavte na stůl v komoře a pečujte o něj. Uvidíte, že se vám TO vrátí. (Vždyť já sám nemám s prachem ani dalšími nepříjemnostmi problém ani po patnácti letech práce!)

3. Jakou značku zvětšováku koupit?
Přestože nabídka je docela slušná a přístrojů v různých cenových relacích je k mání dost, doporučuji vám z pragmatických důvodů zůstat u domácí značky. Meopta Přerov vyrábí velmi kvalitní přístroje a navíc za opravdu příznivou cenu. Sám vlastním Magnifax 4 a nikdy jsem po zvětšováku Durst nebo Leica nezatoužil…

A na co dát kromě prachu pozor? V základní výbavě dostanete v tzv. saních, do kterých ukládáte negativ, skla. Doporučuji dokoupit normální rámečky, nečistoty mezi skly jen těžko odstraníte, zatímco na volný negativ stačí jen kvalitní štěteček. Druhou drobností, na kterou je dobré nezapomenout, je koženkový tubus, který je navlečený na pohyblivé části, pomocí které zaostřujete. Je dobré po každém zvětšování koženku napnout, resp. když delší dobu nepracujete, ostřícím kolečkem projet několikrát nahoru a dolů. Čas od času můžete tělo přístroje otřít navlhčenou houbou. A to je z údržby prakticky vše podstatné, při potížích se obraťte na autorizovaný servis..

4. Zvětšovací objektiv je stejně důležitý jako objektiv zrcadlovky, nepodceňujte proto ani tuto investici.
Na trhu je opět vcelku slušná nabídka. Snad jen domácímu „meopťáckému“ objektivu Belar se vyhněte. Je sice na poměry levný, ale na větších zvětšeninách poznáte proč. Chcete-li kvalitu za rozumnou cenu, zvolte například objektiv Anaret – taktéž z domácí produkce. Standardní světelnost je 4,5, světelnější je ale lepší (2,8). S více světelným objektivem lépe zaostříte, při vlastním osvitu papíru ale používáme clonu 8, resp. 11. Máte-li k dispozici větší obnos, zvolte patrně nejlepší domácí zvětšovací objektiv Meogon S 2,8/50 (sám s ním deset let nepřetržitě pracuji). Je jen nepatrně horší než kvalitní Rodenstock. Jinak, co se objektivů týká, platí jednoduchá rovnice: Čím lepší a tedy i dražší (a světelnější), tím lépe.

Zvětšovací objektivy 4,5 nebo 2,8/50 jsou určeny pro kinofilm, pro formát 6×6 je určeno ohnisko 80 a pro formát negativu 6×9 cm je to ohnisko 105mm. I při nákupu objektivů pro střední formát platí výše uvedené, snad jen, že z praxe mohu opravdu doporučit pouze objektivy Rodenstock. V této třídě již totiž domácí výrobce zaostává. Jsou ale také další značky…

Další nezbytnosti, bez kterých se v komoře neobejdete

1. Maskovací rám.
Jde o desku, na kterou pokládáte fotopapíry při osvitu. Nevyplatí se kupovat menší než 30×40 cm. Rada: Protože pracovní plocha maskovacího rámu je bílá, což může znamenat nestandardní odlesky, doporučuji zakoupit černou samolepicí tapetu a plochu maskovacího rámu celou překrýt (černá světlo, jak známo, neodráží, ale pohlcuje).

2. Spínací hodiny.
Pro začátek stačí domácí nejlevnější Viponel, stejně si práci a dobu expozice musíte vyzkoušet v praxi. Mohu jen doporučit přikoupit ještě nožní spínač, díky kterému budete mít při zvětšování obě ruce volné. A že je budete při nakrývání potřebovat!

3. Lupa.
Pro dokonalé zaostřování naprostá nezbytnost.

4. Fotografické misky.
Čím více, tím lépe. Od každého formátu fotopapírů nejlépe dvě, tři. Na vývojku stačí miska formátu fotopapíru, na přerušovací lázeň s roztokem kyseliny octové o dvě velikosti vyšší (je třeba odstranit co nejvíce zbytkové vývojky), na závěrečné ustalování už stačí miska jen o jednu velikost větší (vejde se do ní více vyvolaných papírů).

5. Kleště na fotopapíry.
Jsou sice známy případy, že někteří kolegové exponované papíry propírají ve vývojce a ustalovači rukama, je ale lepší naučit se to s kvalitními kleštěmi. Než plastové jsou lepší nerezové. Pozor na ostré hrany, kterými byste fotopapír poškrábali.

6. Osvětlení fotokomory.
Klasická „vana“ s červeným, resp. žlutozeleným světlem.

7. Sušička.
Oficiálně se přístroj používá na tzv. leštění fotografií, většina fotografů jej ale využívá bez desek jako sušičku. (Fotografie můžete také sušit na skle, ale je to zdlouhavější a pracnější.)

8. Váleček.
Jde o doplněk sušičky, kterým odstraňujete přebytečnou vodu z fotografií.

9. Řezačka.
Platí, že čím rozměrnější, tím lepší.

10. Teploměr.
Většina fotochemie by měla mít teplotu +20°C.

11. Náhradní žárovky do zvětšováku.

12. Vyřešené větrání (alespoň občas otevřenými dveřmi).
V komoře nikdy neskladujte nepoužité fotopapíry a filmy. Také pro archiv vyvolaných negativů raději najděte místo jinde. Je omyl, myslet si, že dokonalým vypráním a usušením chemický proces definitivně skončil. Není to pravda. Jen došlo k radikálnímu zpomalení stárnutí, tak proč ho urychlovat výpary z vývojek a ustalovače, viďte?

Stejně jako v případě vyvolávání filmů i při pozitivním procesu pamatujte na nádoby, ve kterých budete naředěné roztoky uchovávat.

13. Kazetový přehrávač nebo rádio.
Budete uvnitř dlouho, hodí se…

A to je všechno?

Ano. Z nezbytných věcí je to vše. I tak je toho bratru za 20 tisíc korun! Máte-li víc, vězte, že existuje spousta dalších vymožeností, které vám práci v temné komoře usnadní: expozimetry, vyvolávací poloautomaty ad. Seznámení s nimi je ale nad rámec tohoto textu. Tam už musíte sami…

Pár slov na závěr prvního zastavení

Dočetli jste až sem a ještě neztratili chuť začít v temné komoře pracovat? Potom neváhejte a skutečně začněte. Nikde jinde si své fotografie neuděláte lépe podle svých představ než právě tady. Už slyším oponenty, že v digitální komoře je možné udělat ještě daleko více. Možná. Nejsem zarytým odpůrcem „pokroku“. Kdo ale jednou „ochutnal“ pach vývojky a ustalovače, kdo netrpělivě zíral do misky až se začnou objevovat známé obrysy krajiny nebo tvář milého člověka, je chycen do konce života. A pocity, které zažijete ve fotokomoře, u obrazovky počítače zažít nelze, to mi věřte – i když technicky dobrá fotografie z klasické, mokré komory vás bude stát nepoměrně větší úsilí…

A abych vás patřičně navnadil, připravil jsem pro tento díl seriálu ukázku několika fotografií, které byly „dodělány pod zvětšovákem“. Někdy je třeba světlo padající na citlivý papír nadržet, přidat nebo ubrat, to aby výsledek byl co možná esteticky nejhodnotnější. S počítačovou úpravou to ale nemá nic společného! Přiložené snímky, pořízené klasickou cestou, byly do digitální podoby převedeny pomocí standardního stolního scanneru a nebyly dodatečně upravovány počítačovým programem.

Čistou hlavu a dobré světlo Vám přeje

Pavel Charousek

Pozn.: Je docela dobře možné, že v některé části textu již počítám s vaší základní znalostí tématu víc, než jste v současnosti ochotni vstřebat. Možná, že jsem na něco, pro vás důležitého, zapomněl nebo jen přešel strohým konstatováním. Bude-li tomu tak, zeptejte se!

V příštím zastavení si povíme něco o fotopapírech a jejich vyvolávání, probereme vývojky a další fotochemii, zastavíme se u specifického fotografického jazyka a možná se už dostaneme také k samotnému zvětšování