PARAGRAFY KOLEM FOTEK II.
Pokud vezmete do ruky fotoaparát a vyjdete ven na ulici s úmyslem pořídit nějaké ty fotky, již v tom okamžiku po vás vztahují své zakroucené pařátky všelijaké paragrafy, ve kterých je dobré se alespoň trochu vyznat. V tomto článku se budeme zabývat tím, co a kde se smí a NESMÍ FOTOGRAFOVAT. Pokusím se rozdělit možné střety (s policií, organizátory, veledůležitými lidmi nebo vlakem) podle jednotlivých prostředí, kde se může náruživý lovec snímků ocitnout.
FOTOGRAF NA ULICI
V zásadě lze fotografovat na veřejnosti cokoliv a kohokoliv, pokud to není nějakou vyhláškou, zákonem či smluvním ujednáním upraveno jinak. V praxi to může znamenat, že vás někdo upozorní, že si nepřeje být fotografován – více méně se dovolává na zákon o ochraně osobnosti 40/1964 Sb, kde je výslovně uvedeno, že:
- …obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí byt pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
- Svolení není třeba, použijí-li se … obrazové snímky … k účelům úředním na základě zákona.
- … obrazové snímky … se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.
Pokud tedy nejste zrovna novinář, vykonávající redakcí svěřený úkol, nebo úřední osoba – např. policista dokumentující obrazově nehody, nebo vědec, zkoumající v davu pomocí fotografie statistickou pravděpodobnost výskytu modrých očí, MUSÍTE RESPEKTOVAT NESOUHLAS fotografované osoby a fidlátka si sbalit V úvahu snad připadá jedině tvrzení, že jste umělec, ale vysvětlete dotyčnému, že potřebujete zrovna jen tu jeho jedinou tvář k naplnění uměleckého záměru díla. Samozřejmě přesvědčovat můžete i pomocí peněz, nebo svým osobním šarmem, jen dejte pozor, abyste později nepoužili snímek jinak, než slíbíte – porušili byste tím totiž smluvní ujednání, a dotyčný by měl nárok vláčet vás po soudech, aby si zjednal nápravu – od omluvy až po nějaké to odškodné včetně soudních výloh.
A to nemluvím o tom, že se na podobě dotyčné osoby obohatíte například pozdějším prodejem snímku na reklamní použití. (Že se některé fotografie dají dobře zpeněžit, tuší asi každý. Ale jak to udělat, probereme v příštím článku FOTOGRAFIE JAKO ZBOŽÍ.) Takže pokud jste náruživý fotoamatér, a setkáte se s nesouhlasem, raději odmítnutí respektujte – je to především lidsky slušné. A dokonce i mnoho fotografů, ověnčených nejrůznějšími novinářskými cenami, často nejprve navazuje verbální kontakt a žádá o svolení, pokud je to možné. Často takové jednání vede i k daleko lepším snímkům.
FOTOGRAF PŘED PLOTEM
Také při fotografování budov či krajin můžete podle českých zákonů
narazit, a to podle paragrafu 21 zákona 383/1990 Sb. o ochraně státního
tajemství. Zní to strašidelně a ve sbírce zákonů se obtížně hledají
souvislosti, protože tento zákon hlavně doplňuje a ruší paragrafy
různých jiných a starších zákonů, včetně zákona o civilním
letectví. Protože nejde smysluplně citovat, pokusím se stručně shrnout
hlavní zásady:
Pokud narazíte na plotě na ceduli zákaz fotografování, musíte jí
respektovat, i když stojíte za plotem či na ulici.
Na té ceduli by měl být také uvedeno, kdo fotografování zakázal, a jen
ten může fotografování či výjimku povolit. Pokud tam uvedeno nic není,
musíte na ministerstvo obrany či vnitra pro výjimku či doprovod. Pokud
neuspějete, nedá se nic dělat. Zrušení takové cedule o zákazu
fotografování nebo udělení výjimky nelze vynutit soudní cestou. Je tu ale
přece jen jakási možnost – nad územím ČR už dnes neplatí žádný
zákaz fotografování z letadla, platí jen zákazy přeletů – takže
můžete fotografovat cokoliv, nad co se s letadlem dostanete.
FOTOGRAF NA KOLEJÍCH
Trochu specifické je stále ještě fotografování na nádražích,
i když se to může zdát někomu divné či příznačné. Konflikty často
provází neznalost vlastních předpisů ze strany zaměstnanců ČD. Na konci
roku 2002 došlo k zániku státní organizace České dráhy a vznikly dvě
nástupnické organizace, a to České dráhy, a.s. a státní organizace
Správa železniční dopravní cesty (SŽDC).
Předpis Českých Drah číslo 2. (pro vydávání služebních průkazů a
povolení do prostor Českých drah veřejnosti nepřístupných) byl
převzat v plném rozsahu oběma nástupnickými organizacemi a později
upraven v souvislosti s novelou zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách
(zákonem č. 23/ 2000 Sb.), která taxativně v § 4 a odstavci 2 stanovila
MÍSTA VEŘEJNOSTI PŘÍSTUPNÁ. V místech veřejnosti přístupných, tedy na
nástupištích, přístupových cestách k nim, nebo veřejně přístupných
účelových komunikacích v obvodu dráhy, nebo na volných plochách
vzdálených nejméně 2,5 m od osy krajní koleje dráhy, lze fotografovat a
filmovat bez omezení.
Všechna ostatní místa v tomto ustanovení NEUVEDENÁ JSOU VEŘEJNOSTI
NEPŘÍSTUPNÁ. Ale nejlepší je to, že místa veřejnosti nepřístupná
není provozovatel dráhy povinen podle této novely označit.
V místech veřejnosti nepřístupných lze fotografovat a filmovat za
předpokladu, že osoba má platné povolení ke vstupu do prostor veřejnosti
nepřístupných, vydané provozovatelem dráhy, a nefotografuje objekty,
prostory a zařízení, které jsou označeny tabulkou vyjadřující zákaz
fotografování (písemně nebo symbolem – přeškrtnutý fotoaparát).
Takže shrnuto a podtrženo: V halách a nástupištích se fotografovat může
bez povolení. Ale fotku hradláře v jeho budce byste měli pořizovat pouze a
jedině se souhlasem přednosty, byť by vás tam sám hradlář pozval.
A pozor: Striktně je zakázáno fotografovat v kolejišti (tedy 2,5 m od osy
krajní koleje dráhy), a to i mimo nádraží. Prostě na kolejišti nemáte
co dělat, riziko úrazu je tu veliké.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruRád jsem si článek přečetl, díky!
jsem zvědav hlavně na pokračování...podle názvu bude pro mě myslim ještě víc užitečné než toho. Nicméně pokud by autor měl chuť, tak myslim, že nejenom já bych byl rád, kdyby tuto problematiku probral nejvíc do hloubky, jak to jenom bude možné. Co mi ale zvedlo mandle bylo chování Carrefouru...co je moc to je moc
líbí se mi téma, článek skoro také, ale fota skoro vůbec... :P
eh, oprava: nikoli podporujte, ale podporujete sem chtěl napsat. sorry
Dovolil bych si trochu upřesnit foto na železnici. Správně je uveden odkaz na zákon o dráhách a klíčové rozdělení na místa veřejnosti přístupná a nepřístupná. Označení vnitřního předpisu je zavádějící. V praxi ale platí, že mimo míst označených tabulkou zákaz foto (osobně nevím o žádném na rozdíl od letišť a voj. objektů) můžete z míst veřejnosti přístupných fotit cokoli železničního, tedy i toho "hradláře", přesněji měl autor zřejmě na mysli funkci signalisty. Existuje početná skupina fotografů, kteří prakticky nedělají nic jiného a jejich činnost byla na rozdíl od minulosti těmito normami de facto legalizována.
Pro Miress - Kubu neznám, doporučuji dát dotaz na MZV nebo probrowsit net - tedy co se paragrafů týká. Che (Caminante)u kus níže má zkušenosti z Kuby.
Ad USA: V článku jsem vycházel z dostupných zdrojů, a JSEM SI VĚDOM, že praxe může být na hony vzdálena. Upřímně - paragrafy jsou paragrafy, a praxe je praxe. Já jen že může být 100x v poho, a jednou se srazíte s volem, nebo horlivým nebo nudícím se strážcem zákona a všechno je najednou jinak. Článek si kladl za cíl upozornit na drápky paragrafů, a cizí země jsem psal jen jako nástin a upozornění, že za humny to může být úplně jinak.
A znovu podotýkám, že první kritérium je zhodnotit si, jak s tou fotkou později naložím - ochrana autorství zavítala už i do Prahy, příkladem je Tančící dům, pokud jsem se o tom nezmínil v článku
K Africe: Já v podstatě souhlasím s Caminante, že takhle je to špatně. Opravdu si velká část místních nenechá ujít příležitost na nějaký ten dolárek. ALE: tu situaci jsme nejspíš nezpůsobili my (jako generace, nebo jako Češi, nebo jako baťůžkáři). Taky jsem nepsal, aby někdo NABÍZEL peníze za focení.
Je ale na každém z nás, jaký postoj k "give my many" zaujme - ten většinou plyne z osobních patií (sym nebo anti). A věřte, že oni těch anti mají proti turistoaparátům víc... Chci a taky to tak dělám, dát těm lidem čas, aby se sami projevili. To pak často sami ukazují, co by člověk nevymyslel (jednou mi v Saigonu donesli obrovskou krajtu a fotili jsme se s ní kolem krku všichni, včetně kolemjdoucích)..
Ad koleje a nádraží - zase: litera zákona a vyhlášek, je něco jiného než zaběhnutá praxe. Článek měl seznámit právě s paragrafy, tedy tím, co je psáno. Rozhodně si nekladl za cíl seznamovat s tím, co se dá - stejně každý z nás fotí, co mu srdce pustí, zákaz nezákaz.
Článek je prima, zvláště pak první půlka, díky... K doplňujícím komentářům: Nevím, jak bych reagovala na "give my many", to, jak reagovat na "give me money", mám vcelku srovnané ;)
Jan Škvára - k tomu USA - já to ale docela studoval a co jsem viděl, tak právě tam žádné zákonné omezení focení lidí není - v podstatě podobné zákony jako u nás, tedy reportážní a dokumentační foto v zásadě bez omezení, u reklamy a dalších užití přirozeně nutné MR, ale to je to samé jak u nás a skoro všude jinde, navíc je jen ten větší důraz na ochranné známky (někdy i architektury). Vyloženě tvrdé omezení na jakékoli focení lidí má třeba mnou zmíněná Francie, nikoli však USA. Tady by mě docela zajímal odkaz, odkud pochází váš odlišný výklad...
Ad železnice - ono je to s představami o focení kolem nich u nás docela zajímavé. Je vžitý názor, že před rokem 1989 se na železnici fotit nesmělo, ale už před revolucí vyšel v časopise Modelář velmi podrobný právní rozbor pro potřeby modelářů zabývajících se právě modely železnic, které zákaz focení omezoval. K všeobecnému překvapení z toho vyplývalo, že i tehdy bylo legální fotit daleko víc věcí, než by se zdálo a shrnutí nemělo daleko k tomu, že je zakázáno fotit pouze to, co je označeno cedulí zákaz focení, v případě zájmu bych to asi doma našel...
Jinak tomu bylo u focení z letadla - tam opravdu platil velmi striktní zákaz, který se bral vážně (a například velmi komplikoval třeba navigační letecké soutěže Svazarmu) a byl zrušen až po roce 1989, ale u těch železnic to z hlediska litery zákona nebylo zdaleka tak přísné, jak se tradovalo.
K tomu Carrefouru, nafotil jsem v něm pár fotek v létě 2005 zcela nepovšimnut davem ani ochrankou, totální zaujatost nakupujících zbožím kolem byla přímo fascinující. Jediný kdo si mě všiml byl bezdomovec,který se schoval za noviny. Hodně to vypovídá o stavu naší společnosti .-)
To Tomáš Hrubý: Celkom by som o volnosti v USA s tebou nesúhlasil. Pred časom ma zaujal na internete iný článok, ktorý sa pozastavoval nad zákazom fotografovania zo statívu v New York City. A nebol jediný, mnohé popisovali aj osobné skúsenosti. Pátral som po tom na stránke radnice mesta New York a zistil som, že je to tak. Na fotografovanie zo statívom je potreba povolenie, kde sa uvedie dátum, hodina (myslím, že povolenie sa vydávalo na 3 hodiny max.), údaje o fotografovi, ... Potom sa zaplatí poplatok. Ako bezproblémové mi to teda nepripadalo a ani veľmi "slobodné" sa mi to nezdá. Dôvody, ktoré k takýmto zákonom (skôr mestskej vyhláške) tomu viedli som nezistil. Predpokladám, že podobné budú platiť aj iných veľkých amerických mestách. Možno sa to dá nejako obísť, chcel som iba poukázať na existenciu takýchto obmedzení.
Michal - jen technická poznámka - podle mě nejsme v přímém rozporu, mě v článku zarazilo v souvislosti z USA především konkrétně to o focení osob, to mi opravdu nesedí a tam bych se rád dobral zpřesnění.
To ale nijak nevylučuje jiná omezení - já třeba zmiňoval tu debatu kolem poplatků NP, stativy v NY jsem taky zaznamenal a jistě se najde ještě ledacos (v USA je dobře pamatovat, že mohou být rozdíly stát od státu!)...
Výborný článek!
Jen by mě zajímalo, jak se autor dostal k internímu předpisu ČD - "Předpis Českých Drah číslo 2" což je navíc nesprávné označení. Správně je označen ČD O2. Divím se jen proto, že já jsem se k němu nedostal, protože ani firma SKANSKA k němu nemá přístup. Jinak je mi to celkem ukradené, protože vstup do kolejiště mám a helmu a vestu taky.
Jen škoda, že jsem si ten předpis nemohl přečíst, protože bych upozornil několik mých přátel. Takhle nemám "v ruce" pořádný argument (pokud pominu vlak :-)
Hm... Predám foťák! Lacno!!!
;-)))
mozna neni uplne od veci poznamenat, ze v uk je udajne zakazane fotit deti, pokud nemas souhlas rodicu.
zajímavej článek ..
Zdravím, prosím o názor, televize natáčí mou osobu na mém pozemku, syn to fotografuje.., mohu s fotografiemi svobodně nakládat ? Děkuji
Sláma Jan
http://www.wbgarden.com/nove/galcz/Zahrada%20je%20hra/index.htm
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.