PARAGRAFY KOLEM FOTEK II.

Pokud vezmete do ruky fotoaparát a vyjdete ven na ulici s úmyslem pořídit nějaké ty fotky, již v tom okamžiku po vás vztahují své zakroucené pařátky všelijaké paragrafy, ve kterých je dobré se alespoň trochu vyznat. V tomto článku se budeme zabývat tím, co a kde se smí a NESMÍ FOTOGRAFOVAT. Pokusím se rozdělit možné střety (s policií, organizátory, veledůležitými lidmi nebo vlakem) podle jednotlivých prostředí, kde se může náruživý lovec snímků ocitnout.

FOTOGRAF NA ULICI

V zásadě lze fotografovat na veřejnosti cokoliv a kohokoliv, pokud to není nějakou vyhláškou, zákonem či smluvním ujednáním upraveno jinak. V praxi to může znamenat, že vás někdo upozorní, že si nepřeje být fotografován – více méně se dovolává na zákon o ochraně osobnosti 40/1964 Sb, kde je výslovně uvedeno, že:

  • …obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí byt pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
  • Svolení není třeba, použijí-li se … obrazové snímky … k účelům úředním na základě zákona.
  • … obrazové snímky … se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.

Pokud tedy nejste zrovna novinář, vykonávající redakcí svěřený úkol, nebo úřední osoba – např. policista dokumentující obrazově nehody, nebo vědec, zkoumající v davu pomocí fotografie statistickou pravděpodobnost výskytu modrých očí, MUSÍTE RESPEKTOVAT NESOUHLAS fotografované osoby a fidlátka si sbalit V úvahu snad připadá jedině tvrzení, že jste umělec, ale vysvětlete dotyčnému, že potřebujete zrovna jen tu jeho jedinou tvář k naplnění uměleckého záměru díla. Samozřejmě přesvědčovat můžete i pomocí peněz, nebo svým osobním šarmem, jen dejte pozor, abyste později nepoužili snímek jinak, než slíbíte – porušili byste tím totiž smluvní ujednání, a dotyčný by měl nárok vláčet vás po soudech, aby si zjednal nápravu – od omluvy až po nějaké to odškodné včetně soudních výloh.

A to nemluvím o tom, že se na podobě dotyčné osoby obohatíte například pozdějším prodejem snímku na reklamní použití. (Že se některé fotografie dají dobře zpeněžit, tuší asi každý. Ale jak to udělat, probereme v příštím článku FOTOGRAFIE JAKO ZBOŽÍ.) Takže pokud jste náruživý fotoamatér, a setkáte se s nesouhlasem, raději odmítnutí respektujte – je to především lidsky slušné. A dokonce i mnoho fotografů, ověnčených nejrůznějšími novinářskými cenami, často nejprve navazuje verbální kontakt a žádá o svolení, pokud je to možné. Často takové jednání vede i k daleko lepším snímkům.

Bělorusko, veverka v parku Ghana, pohřební host
Nord China, - police - policista. Letiště Ruzyně, Loading Bridge

FOTOGRAF PŘED PLOTEM

Také při fotografování budov či krajin můžete podle českých zákonů narazit, a to podle paragrafu 21 zákona 383/1990 Sb. o ochraně státního tajemství. Zní to strašidelně a ve sbírce zákonů se obtížně hledají souvislosti, protože tento zákon hlavně doplňuje a ruší paragrafy různých jiných a starších zákonů, včetně zákona o civilním letectví. Protože nejde smysluplně citovat, pokusím se stručně shrnout hlavní zásady:
Pokud narazíte na plotě na ceduli zákaz fotografování, musíte jí respektovat, i když stojíte za plotem či na ulici.
Na té ceduli by měl být také uvedeno, kdo fotografování zakázal, a jen ten může fotografování či výjimku povolit. Pokud tam uvedeno nic není, musíte na ministerstvo obrany či vnitra pro výjimku či doprovod. Pokud neuspějete, nedá se nic dělat. Zrušení takové cedule o zákazu fotografování nebo udělení výjimky nelze vynutit soudní cestou. Je tu ale přece jen jakási možnost – nad územím ČR už dnes neplatí žádný zákaz fotografování z letadla, platí jen zákazy přeletů – takže můžete fotografovat cokoliv, nad co se s letadlem dostanete.

Ruzyňské letiště Bělorusko, Bělovežský prales, srna
Letištní plocha v Siem Reap Maroko, domácí fotograf Maroko, město Rabat

FOTOGRAF NA KOLEJÍCH

Trochu specifické je stále ještě fotografování na nádražích, i když se to může zdát někomu divné či příznačné. Konflikty často provází neznalost vlastních předpisů ze strany zaměstnanců ČD. Na konci roku 2002 došlo k zániku státní organizace České dráhy a vznikly dvě nástupnické organizace, a to České dráhy, a.s. a státní organizace Správa železniční dopravní cesty (SŽDC).
Předpis Českých Drah číslo 2. (pro vydávání služebních průkazů a povolení do prostor Českých drah veřejnosti nepřístupných) byl převzat v plném rozsahu oběma nástupnickými organizacemi a později upraven v souvislosti s novelou zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách (zákonem č. 23/ 2000 Sb.), která taxativně v § 4 a odstavci 2 stanovila MÍSTA VEŘEJNOSTI PŘÍSTUPNÁ. V místech veřejnosti přístupných, tedy na nástupištích, přístupových cestách k nim, nebo veřejně přístupných účelových komunikacích v obvodu dráhy, nebo na volných plochách vzdálených nejméně 2,5 m od osy krajní koleje dráhy, lze fotografovat a filmovat bez omezení.
Všechna ostatní místa v tomto ustanovení NEUVEDENÁ JSOU VEŘEJNOSTI NEPŘÍSTUPNÁ. Ale nejlepší je to, že místa veřejnosti nepřístupná není provozovatel dráhy povinen podle této novely označit.
V místech veřejnosti nepřístupných lze fotografovat a filmovat za předpokladu, že osoba má platné povolení ke vstupu do prostor veřejnosti nepřístupných, vydané provozovatelem dráhy, a nefotografuje objekty, prostory a zařízení, které jsou označeny tabulkou vyjadřující zákaz fotografování (písemně nebo symbolem – přeškrtnutý fotoaparát).
Takže shrnuto a podtrženo: V halách a nástupištích se fotografovat může bez povolení. Ale fotku hradláře v jeho budce byste měli pořizovat pouze a jedině se souhlasem přednosty, byť by vás tam sám hradlář pozval. A pozor: Striktně je zakázáno fotografovat v kolejišti (tedy 2,5 m od osy krajní koleje dráhy), a to i mimo nádraží. Prostě na kolejišti nemáte co dělat, riziko úrazu je tu veliké.

Switzerald, Švýcarsko, turisté zkoumají podvozek Bělorusko, dožínky

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Radim Svejka
    Radim Svejka
    15.01.2007 21:12

    Strucne:
    Rusko - mimo placeneho muzea zbrani v Tule no problem - tam chteli asi 10x videt zaplaceni fotaku. I v pravoslavnem chramu v pohode.
    Indonesie - nevzrusilo to ani ozbrojenou ostrahu krestanskeho chramu (je to nejvetsi islamska zeme...)
    Recko, Spanelsko, Italie,... bez problemu, nekde i pozovali vojaci u kasaren...

  • Radim Marek
    Radim Marek
    16.01.2007 14:22

    Vyborny clanek. Jen pro zajimavost, pokud se vypravit na vylet do UK, tak doporucuji byt opatrny pri fotografovani deti. Mistni snaha potlacit pedofilii vyvolava az paranoidni obavy ze strany rodicu. Napr. pri navsteve Somerset house je lepsi se zeptat rodicu, pripadne ostrahy, nez zacnete fotografovat deti hrajici si ve vode strikajici uprostred nadvori (mimochodem velmi fotogenicke misto). Stejne tak pokud sejdete z turistickych tras a dostanete se napr. ke Canary Wharf, pocitejte s moznou kontrolou policie. Zvlast kdyz pouzivate vic nez jen kompaktni fotoaparat. To same se muze stat v metru, ze vas clen British Transport Police pozada o kontrolu batohu. Toto vse se deje pod zastitou anti-teroristicke legislativy.

    Nektere mista uz maji svou upravu, napr. London Eye, kde si povoleni pouzit semi nebo profesionalni vybaveni musite ziskat dopredu.

  • Jozef Doboš
    Jozef Doboš
    17.01.2007 01:36

    No, pride mi uz smiesne, ako sa tu vsetci opravuju a doplnaju. tak teda ja k UK.

    London eye - kto sa vela pyta, vela sa dozvie. fotil som z neho D200 bez problemov, akurat mi zhabali stativ pri vstupe a pri vystupe zas vratili.

    Metro v Londyne - moze sa fotit vsetko, co je volne pristupne pasazierom, zakazany je vsak blesk a stativ (pricom monopod je v poho)
    Povolenie na stativ si treba vybavit na riaditelstve, kde clovek dostane vysacku s fotkou s povolenim na 3 mesiace iba na jednu linku metra a za to sa plati 25 libier.

    Muzea - rovnako ako inde, fotenie je bez problemov ak nemate stativ. Povolenie na stativ si clovek vybavi len ak je novinar, najlepsie z BBC. Ani vaha nasej univerzity nezabrala. Zaplatit sa za to da aj bez novinara, poplatok za skupinu fotografov v Natural History Museum je 50 libier.

    O foteni v Camdene si mozete precitat v mojom clanku, tam vsak ide o prezitie, basa by bola malina proti tomu :D

    Jozo

  • Franišek  Štaud
    Franišek Štaud
    19.01.2007 10:37

    Ad povoleni k foceni: spoustu veci muze usnadnit tzv. model nebo property release. Ale to bude predpokladam soucasti dalsiho clanku.
    Ad placení za focení: je treba citlive zvazit, jestli malym baksisem dotycnemu ublizim, nebo pomohu. Je preci rozdil, jestli fotim lelkujici dite na ulici, ktere natahuje ruku, jen co me zahledne, nebo jestli cely den fotim treba rybare ve vesnici a pri rozlouceni jim dam na prilepsenou - tim z nich urcite zebraky neudelam.
    Nedavno jsem se toulal po severu Keni, kde mi deti propisky ale i susenky vracely, protoze vubec nevedely, k cemu to muze slouzit. No a par vesnic vedle po me naopak chteli za prenocovani 1000 dolaru! Kdyz jsem se ptal, kde k te cene dosli, tak pry ze tam minuly vikend byli filmovat nejaci Americani a za tri dny jim dali asi 20000US! Pulka vesnice byla opila, takze bylo jasne, do ceho ty penize investovali. A potom tam prijdte s propiskou :o(

  • Ján Fortiak
    Ján Fortiak
    12.10.2007 18:21

    Výborný článok

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (39)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace