Test fotoaparátu Nikon D80

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Tělo aparátu dostalo na první pohled asi nejzásadnější změnu v podobě skutečně velkého, 2,5“ LCD monitoru s rozlišením 230.000 obrazových bodů a pozorovacími úhly až 170°. Také jas a kontrast jsou na vynikající úrovni a monitor je tak skvělým nástrojem nejen pro kontrolu pořízených snímků. Také menu je dobře rozčleněné a barevně rozlišené, takže orientace je velmi snadná a intuitivní. Složení menu lze navíc zobrazit jako úplné, zkrácené na hlavní funkce a nebo si vytvořit své vlastní uživatelské menu, podle svých osobních potřeb a zkušeností. Samozřejmostí je také běžný i RGB histogram a indikace přeexponovaných míst v obraze. Indikace podexponovaných partií však bohužel stále chybí.

Další velmi milé překvapení v provedení těla nás čeká při pohledu do hledáčku. Ten je oproti předchozímu modelu skutečně velkým krokem kupředu. Je velmi jasný a s téměř dvojnásobnou plochou. Navíc je stejně jako u dražšího modelu D200 realizován poctivým pentagonálním optickým hranolem, takže pohled opravdu stojí za to. Krom ostřících (a měřících) bodů přímo na matnici zůstala i další oblíbená vychytávka Nikonu, kterou je volitelné zobrazení pomocné mřížky bez nutnosti výměny matnice. Tato velmi efektivní funkce je dána tím, že samotná matnice je vlastně průhledným displejem. Přímo na matnici se také zobrazuje varovná indikace vybité baterie, aktivace černobílého režimu a upozornění, že v aparátu není vložena paměťová karta (ukázku možných zobrazení v hledáčku najdete na ukázce č.5). Displej pod matnicí v hledáčku je také velmi povedený a dobře viditelný i v silném protisvětle. Zobrazuje všechny důležité informace, nechybí ani ikonky korekce expozice, korekce zábleskové expozice, blokování expozice, bracketingu, aktivace funkce “ISO auto“ a dalších drobností. Bohužel však stále chybí přímé zobrazení nastavené citlivosti ISO, které trvale nezobrazuje ani stavový LCD displej na horní straně aparátu. Ten ale jinak zobrazuje prakticky vše, co může fotograf k práci potřebovat. Plný stav zobrazení viz na snímku č.6. Za zmínku pak stojí také očnice. Ta nebyla u D70 příliš povedená a ráda padala. U modelu D70s už byla podstatně lepší a neměla ani náznak tendence padání. U D80 je však ještě lépe provedená a podstatně mohutnější. Stejně jako u D70s se zasouvá do sáněk, takže také samovolně nepadá. Samozřejmostí je také hned vedle umístěná dioptrická korekce hledáčku.

Jinak je tělo v tradičním černém provedení a je celoplastové. Přesto působí velmi robustním dojmem, protože použité plasty jsou z kvalitního materiálu a především jsou evidentně dostatečně silné. Tělo je sice o trošku menší než jeho předchůdce, ale přesto vyhoví i větší ruce. Komu by se však přece jen zdálo malé, tak ten může sáhnout po volitelném přídavném bateriovém zdroji (viz ukázkový snímek č.7), který značně zvětší nejen kapacitu elektrické energie, ale také celkové rozměry. Navíc má i vlastní spoušť pro fotografování na výšku, otočný volič a tlačítko blokování expozice. Celková ergonomie samotného těla byla také trochu vylepšena a aparát působí zaoblenějším dojmem a velmi příjemně se drží. Ovládací prvky zůstaly rozmístěny velmi podobně (došlo jen k menším přeskupením), jako u předchozí verze a byl lehce zvýšen jejich zdvih. Všechny podstatné funkce mají vlastní tlačítko a tak není příliš často nutný vstup do menu aparátu. Zachován zůstal také systém dvou otočných rolovacích koleček, křížového voliče a otočného přepínače režimů. U toho bych snad jen ocenil tužší chod, nebo aretační tlačítko, protože jeho poloha na samém kraji aparátu občas způsobí nechtěné pootočení při vkládání a vytahování z fotografické brašny. Na těle dále přibylo nové tlačítko “FUNC“, kterému můžete přiřadit nějakou oblíbenou uživatelskou funkci, kterou často používáte. V základním nastavení jeho stiskem vyvoláte na obou displejích (v hledáčku i na těle) informaci o aktuálně nastavené citlivosti ISO. Za zmínku stojí také skryté tlačítko (ukryté pod krytkou konektorů kabelů) pro reset všech uživatelských nastavení na tovární hodnoty.

Objektivy

Nepostradatelnou a velmi důležitou součástí každého fotoaparátu je jeho objektiv. K Nikonu D80 jich máte na výběr skutečně obrovské množství a jen jejich výpis by zabral mnoho prostoru. Současně s aparátem byly na trh uvedeny dva nové objektivy. Základní AF-S 18–135mm f/3,5–5,6 G IF-ED a teleobjektiv AF-S VR 70–300mm f/4,5–5,6 G IF-ED s integrovaným stabilizátorem obrazu. Oba najdete na ukázkách č.8 a 9. My se však soustředíme na základní objektiv, se kterým je Nikon D80 prodáván v cenově zvýhodněném setu. Jeho ekvivalentní rozsah ohniska je cca 27–200mm. Jde o moderní optickou konstrukci se dvěma skleněnými (!) asférickými čočkami a jednou čočkou z nízkorozptylového ED skla. Je také vybaven kruhovým ultrazvukovým motorem ostření, který umožňuje nejen rychlý a bezhlučný chod, ale také manuální doostřování bez nutnosti přepínání AF/MF. Pro tento účel má samostatný ostřící prstenec a pro úplné vypnutí automatického ostření také jeho vypínač. Systém ostření je vnitřní, takže se přední příruba při ostření neotáčí. Tím je usnadněno použití efektových a především polarizačních filtrů a také účinné tvarované sluneční clony, která je spolu s měkkým pouzdrem a oběma krytkami součástí dodávky. Ostřící ani zoomovací prstenec nevykazují nežádoucí vůle. Objektiv se při zoomování vysouvá, přičemž v plném vysunutí je již jistá vůle znát. Vzhledem k cenové kategorii je však na únosné úrovni. Potud klady, objektiv má ale také dva nedostatky. Prvním z nich je plastový bajonet, což je u objektivu této třídy opravdu zklamáním. Druhým je fakt, že výrobce natolik spoléhá na přesnost automatického ostření, že objektiv už nemá ani orientační stupnici vzdáleností a o stupnici hloubky ostrosti už ani nemluvě.

Vraťme se k optické kvalitě objektivu. Pro lepší posouzení jsem pro vás připravil sérii pěti snímků, které najdete pod čísly 10 až 14. Jsou pořízeny v různých situacích, s různými kompozicemi, citlivostmi od ISO 100 až po ISO 1600, při clonách f/5,6 a f/8. Poslední snímek č.14 je současně ukázkou výsledku při fotografování v základním černobílém režimu. Všechny snímky si pro lepší posouzení můžete stáhnout v plném rozlišení, tedy v nejvyšší kvalitě formátu JPEG. Z výsledků je zřejmé, že kresba i ostrost objektivu jsou na výborné úrovni. Také rozdíl v kresbě ve středu a rozích je minimální a ani obávaná chromatická aberace se neobjevuje ve zvýšené míře. Koupi tohoto zvýhodněného setu s objektivem AF-S 18–135mm f/3,5–5,6 G IF-ED vám mohu jen doporučit.

Nicméně pokud by vám opravdu vadil některý ze dvou nedostatků, které jsem již zmínil v předchozím textu, tak mohu jednoznačně doporučit také druhý zvýhodněný set se starším, ale velmi osvědčeným objektivem AF-S 18–70mm f/3,5–4,5 G IF-ED, který má sice o něco kratší ohniskovou vzdálenost, ale kompenzuje to stupnicí vzdáleností a hlavně kovovým bajonetem. Celkově také působí o něco robustnějším dojmem a má navíc také gumové těsnění kolem upínacího bajonetu, čímž minimalizuje riziko vniknutí prachu a vlhkosti do fotoaparátu. Optická kvalita je přitom minimálně stejně dobrá, ne-li lepší (subjektivní dojem, exaktní srovnání jsem neprováděl). Nakonec bych chtěl upozornit zájemce o extrémně širokoúhlé objektivy na zajímavý model s označením AF 10,5mm f/2,8 G ED Fisheye, který dosahuje diagonálního úhlu záběru 180° a je tak jedním z velmi mála objektivů typu “rybí oko“, které na formát APS-C existují. Objektiv si můžete prohlédnout na ukázkovém snímku č.16. Zajímavostí je také to, že firemní software Nikon Capture dokáže pomocí specializované funkce obraz z rybího oka transformovat na běžný lineární superširokoúhlý záběr. V podstatě jsou to pak dva objektivy v jednom.