Test fotoaparátu Nikon D80

Digitální zrcadlovky Nikon D70 a D70s patřily dlouhou dobu ke stálicím na trhu a počty vyrobených a prodaných kusů vyletěly do rekordních výšek. Přesto se čas naplnil a máme tu opět nového nástupce. Je jím model Nikon D80, který se nedávno objevil na pultech našich obchodů. Co přináší nového a jaké jsou změny oproti předchozímu modelu, se dozvíte v obvyklém redakčním testu.

Čip

Základem těla digitálního aparátu je jeho snímací čip. Nikon zůstal u technologie CCD a vybavil D80 tímto čipem s rozlišením 10,2 milionu efektivních obrazových bodů. Rozměry čipu jsou 23,6×15,8mm, což odpovídá formátu obecně označovanému zkratkou APS-C, nebo který Nikon označuje písmeny DX. Čip je tedy 1,5× menší než kinofilmové políčko a ohnisko použitých objektivů je nutno násobit tímto koeficientem, abychom dostali kinofilmový ekvivalent. Maximální rozměr obrazu je 3872×2592 obrazových bodů a lze jej ukládat ve formátech JPEG nebo NEF (RAW). K dispozici je barevný prostor RGB a dvě varianty prostoru sRGB. Jako úložné médium slouží překvapivě paměťové karty typu SD a tuto změnu přijali mnozí uživatelé (zvyklí na tradiční karty CF) s nevolí. Citlivost čipu lze manuálně nastavit v rozmezí ISO 100 až 1600, přičemž horní mez lze rozšířit až na ISO 3200. Nastavení citlivosti lze také ponechat na automatice aparátu, přičemž lze uživatelsky předdefinovat, jakou nejvyšší citlivost mu povolíme použít.

17. Pohled na testovací noční scénu 18. 100% výřezy

V tiskové zprávě o tomto aparátu se Nikon zmiňuje o novém obrazovém procesoru s vylepšenými 12 bitovými algoritmy. Jak je na tom tedy D80 s kvalitou obrazu? Jistý obrázek si lze udělat už podle předchozích ukázkových snímků č.10 až 14. Nás však také bude zajímat, jak je na tom nový aparát s úrovněmi šumu při jednotlivých citlivostech ISO. Pro posouzení jsem nafotografoval obvyklou testovací scénu, jejíž celkové složení si můžete prohlédnou na obrázku č.17, který byl pořízen při citlivosti ISO 100 a lze stáhnout v plném rozlišení. Pro zajímavost je také opět složen ze dvou polovin, pořízených při různém nastavení vyvážení bílé. Stejné snímky jsem dále pořídil při různých citlivostech (při vypnuté redukci šumu) od minima po maximum a udělal z nich výřezy s přechodem od nejsvětlejší partie až po tmavé pozadí. Výsledek si můžete prohlédnout na ukázce č.18. Z výsledku je zřejmé, že zvýšením rozlišení čipu k nárůstu obrazového šumu nedošlo. Obraz je krásně čistý od ISO 100 až po 800. Při ISO 1600 je již viditelný nárůst šumu, který je však pořád ještě na vynikající úrovni. Až při uživatelsky zvolené citlivosti ISO 3200 je šum zřetelnější, avšak vzhledem k velmi vysoké citlivosti lze jeho úroveň ještě stále označit za přijatelnou.

19. Aplikace při ISO 1600 20. Aplikace při ISO 3200
21. AF-S 18-135mm

Pro uživatele, kteří vyžadují časté využívání vysokých citlivostí však Nikon připravil ještě další podstatné vylepšení kvality obrazu. Jde o zajímavou dvojí redukci šumu. První je určena pro redukci šumu vznikajícího při dlouhých expozicích. Druhou je redukce určená pro šum, který vzniká právě využitím vysokých citlivostí snímacího čipu a lze ji dokonce nastavit ve třech krocích. Obě funkce pak lze i vzájemně kombinovat. O účinnosti této zajímavé vychytávky si můžete udělat představu podle ukázkových snímků č.19 a 20, na kterých jsem postupně aplikoval všechny úrovně redukce při citlivosti ISO 1600 a 3200. Pokud si chcete prohlédnout ukázku celého snímku pořízeného vysokou citlivostí, tak pro vás je určena ukázka č.21, kterou si můžete stáhnout v plném rozlišení. Pořízena byla při citlivosti ISO 1600 časem 2 vteřiny při cloně f/5,6 a vypnutých všech úrovních redukce šumu.

Funkce

Vybavenost funkcemi je u Nikonu D80 na skutečně vysoké úrovni. Měření expozice je k dispozici ve třech zcela nezávislých režimech. Prvním je 3D-Color Matrix druhé generace, měřící ve 420 zónách, bere v úvahu i naměřenou vzdálenost od objektu a hodnoty porovnává s databází 30.000 skutečných situací, uložených v paměti. Druhou možností je integrální měření se zdůrazněným středem, přičemž velikost středového pole lze uživatelsky nastavit. Poslední možností je u Nikonu tradiční přesné bodové měření, které je možné spojit s ostřícím systémem, takže se expozice měří pouze v bodě, na který zároveň i ostříme. Bohužel však Nikon nevyslyšel stesky mnoha uživatelů a opět nevybavil aparát měřením s manuálními objektivy, které je tak nadále vyhrazeno pouze dražším modelům D200 a řady D1 a D2. Tato vlastnost je u Nikonu obzvláště nepochopitelná, protože právě Nikon jako jeden z velmi mála výrobců stále ještě nabízí celou řadu manuálních objektivů a to nemluvě o jejich velmi slušné nabídce v bazarech. Fotografovat s nimi sice lze ale měření expozice je nefunkční ve všech třech režimech. Samotná expozice je možná v rozmezí 1/4000 až 30 vteřin, nebo trvale otevřená závěrka (čas B). Využít lze předsklopení zrcadla s pevně stanoveným zpožděním 0,4 vteřiny po stisku spouště, což je pro uklidnění vibrací dostatečné a v některých situacích i pohotovější, než klasické obvyklé předsklopení s nutností dvojího stisknutí spouště. Synchronizační čas s bleskem je 1/200 vteřiny, přičemž s externím systémovým bleskem je možná automatická vysokorychlostní synchronizace.
Měření vyvážení bílé je prováděno v obvyklých režimech od plně automatického, přes předvolby pro různé typy osvětlení až po manuální změření a uložení do paměti. K dispozici je dokonce už i manuální nastavení přímo v Kelvinech. Nechybí ani korekce vyvážení bílé a bracketing vyvážení bílé. V praxi bych řekl, že především automatické vyvážení bílé je oproti předchozímu modelu D70 o poznání přesnější.

22. Vyklopený vestavěný blesk 23. Grafické řešení menu

Systém automatického ostření využívá 11 ostřících bodů, rozložených do plochého kosočtverce, který velmi dobře vykrývá obrazové pole (rozložení viz obrázek č.5). Ručně lze zvolit kterýkoli z bodů, nebo využít některý z ostřících programů. Body jsou samozřejmě vyznačeny přímo na matnici a středový bod lze uživatelsky rozšířit na větší plochu. Ostřit lze na statické objekty, kontinuálně, nebo využít nový režim automatické detekce. V praktickém nasazení fungoval systém ostření zcela bezchybně, naprosto spolehlivě a ve spojení s objektivem typu AF-S také skutečně velmi svižně. To lze využít při kontinuálním snímání, které je možné maximální rychlostí 3 snímky za vteřinu. Vyrovnávací paměť umožňuje tuto rychlost udržet až do série 23 snímků v nejvyšší kvalitě formátu JPEG nebo 6 snímků NEF (RAW), nebo NEF (RAW) + JPEG.
Další velmi zajímavou kapitolou je vestavěný blesk aparátu, jehož funkce jsou převzaty z modelu D200 a umí obvyklé režimy interního blesku, jako jsou redukce červených očí, synchronizace s dlouhými časy závěrky a to na první i druhou lamelu, nucený záblesk, zakázaný záblesk a také několik jejich vzájemných kombinací. Dále umí také několik dalších funkcí, které již nejsou tak úplně obvyklé, jako jsou korekce intenzity záblesku oddělené od korekcí základní expozice, blokace zábleskové expozice, zábleskový expoziční bracketing, stroboskopický režim (s volitelnou frekvencí, intenzitou a také počtem jednotlivých záblesků) a také režim modelingového světla, kterým si můžeme předem ověřit, jak asi bude scéna s bleskem vypadat, jaké bude její tónování a také rozložení stínů. Je toho tedy celkem dost, ale stále ještě to není všechno. Tou úplně největší lahůdkou je systém bezdrátového spouštění a ovládání externích systémových blesků. Použít lze jediný blesk nebo i 2 nezávisle nastavené skupiny bezdrátově ovládaných blesků. A nastavením aparátu lze ovlivnit i to, zda na snímku bude vidět i záblesk z interního blesku nebo pouze záblesky z dálkově ovládaných jednotek. Takovéto možnosti interního blesku jsou skutečně mimořádné a lze je označit za velký přínos. Rozmístěním několika externích blesků tak lze snadno vybudovat improvizované studio prakticky kdekoli.
Zajímavou vychytávkou aparátů Nikon je možnost zásadního ovlivnění obrazu vložením uživatelské tonální křivky, kterému jsme věnovali samostatný článek Uživatelské tonální křivky Nikon, ve kterém jsou popsány jednotlivé možnosti a také linky na stažení přednastavených křivek. To je však funkce známá již od doby D100 a D70, stejně jako například vložení elektronického podpisu nebo komentáře přímo do Exifu jednotlivých snímků. Nikon D80 však přináší celou řadu dalších funkcí a to především úprav fotografií přímo v aparátu. Jako následnou úpravu lze třeba redukovat jev červených očí, snímky lze přímo v aparátu také ořezávat a zmenšovat. Nikon D80 disponuje i zajímavějšími post úpravami. Například funkcí D-Lighting, což je obdoba takzvaného digitálního blesku, nastavitelného ve třech úrovních. Praktickou ukázku najdete na obrázku č.24. Na obrázku č.25 je pak praktická ukázka použití funkce překrývání snímků. Aparát disponuje jak klasickou vícenásobnou expozicí do jednoho souboru, tak touto post úpravou, kterou lze sloučit dva libovolné, již pořízené snímky. Snímky vybereme z náhledů a můžeme také plynule regulovat míru jejich prolnutí. Originály přitom zůstanou zachovány a výsledek se uloží jako další verze.

24. Funkce D-Lighting 25. Ukázka některých funkcí
26. Ukázka možností černobílého režimu 27. Ukázka některých funkcí

Modernizací prošel také černobílý režim, který umožňuje softwarovou imitaci použití čtyř klasických filtrů pro černobílou fotografii. Ukázku praktického použití najdete na ukázce č.26. Na následujícím snímku č.27 je ukázka použití dalších dvou filtrů, tentokrát pro barevnou fotografii. Je to oblíbený narůžovělý filtr “Sky“ a oteplující filtr “Warm“. Pokud by vám ani tohle nestačilo, tak lze snímky tónovat zcela libovolně do jakéhokoli odstínu, pomocí další funkce “Color balance“, ukázka jejíhož menu je na obrázku č.23 vpravo dole.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Petr Černý 2
    Petr Černý 2
    13.03.2008 11:04

    možná blbý dotaz, ale budou objektivy z D50 kompatibilní s D80, že...

  • Jan Vašulín . obrjen
    Jan Vašulín . obrjen
    08.04.2008 00:21

    Calhoun:jasně

  • J_Arty
    J_Arty
    25.07.2008 23:31

    nechápu to rozplívání se nad setovými objektivy...vždyt je to neostré a málo prokreslené.šum žehlen.I panasonic FZ10 dělal hezčí fotky.Taky nechápu jak něko může tvrdit že C 400D je jiná třída jen podle ceny.Spíš to říká ženikon je předražená věc.Za ty prachy a nevyhody co se týká manipulací objektivů a cen je pro většinu tady na to domácí focení lepší kde jaká EVF

  • javelin
    javelin
    16.08.2008 18:31

    J-Arty ...tym EVF a Panasonicom si tomu dal klobúk... kup si hyperzoom aspom 18-násobný a bud štastný....

  • Marselus005
    Marselus005
    26.08.2008 20:14

    Dobry den,v brzke dobe si hodlam poridit Nikon D80 a zajimaly by me dve veci - muzete mi prosim poradit - 1/pokud koupim kit "Nikon D80 + 18-55 VR" zajimalo by me jaka je moznost fotit makro snimky? 2/ a za jak velky nedostatek povazujete absenci stabilizatoru v objektivu (je mi jasne ze se jedna o nizsi radu a planuji dokup jineho). Predem dekuji!

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (161)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace