Uživatelský test objektivu Sigma 10-20mm f/4-5,6 EX DC HSM

Troška teorie úvodem

Nejrozšířenějším formátem snímačů digitálních zrcadlovek je bezpochyby ten, který označujeme zkratkou APS-C. Tento rozměr má řadu výhod, ale také jednu velkou nevýhodu, kterou je ořez zorného pole objektivu a tím i zmenšení úhlu záběru cca 1,5×. Tento fakt velmi těžce nesou především ti, kteří si oblíbili krajinářskou fotografii, architekturu a další oblasti fotografie, kde je zapotřebí opravdu široký úhel záběru. K nejoblíbenějším objektivům patří například ohnisko 20mm, z toho se ale na čipu APS-C stává ekvivalent objektivu s ohniskem jen cca 30mm. To byl v počátcích digitálních zrcadlovek opravdu zásadní problém. Jako první ho vyřešila již na konci roku 2002 firma Nikon, která začala vyrábět speciální objektiv, určený právě výhradně a pouze pro digitální zrcadlovky s čipem APS-C. Netrvalo to dlouho a začaly následovat další a další objektivy určené pro APS-C a to i od jiných výrobců. Stranou samozřejmě nemohla zůstat ani Sigma (nedávno jsme si představili jiný objektiv pro APS-C – Sigma 30mm f/1,4 EX DC HSM). A právě objektivy Sigma si již dříve řada uživatelů oblíbila především pro srovnatelnou kvalitu při podstatně nižší ceně. Popularita širokoúhlých objektivů přitom poslední dobou trvale roste a cenový rozdíl je v této kategorii opravdu značný. Proto myslím, že opravdu stojí za to se nad tímto tématem zamyslet.

Technické parametry a mechanické provedení

Nejdůležitějším parametrem je samozřejmě ohnisková vzdálenost, která má v tomto případě rozsah 10–20mm, což je cca ekvivalent kinofilmových 15–30mm. To reálně odpovídá skutečně velmi širokému úhlu záběru v rozmezí 102,4°-63,8° (na těle Sigma SD, na jiných tělech to bude ještě více). Právě ohnisková vzdálenost je jednou z hlavních předností tohoto objektivu vůči jeho konkurentům, protože většina obdobných objektivů začíná až na ohnisku 12mm – tento zdánlivě drobný detail rozdílu 2mm na nejkratším konci zoomu je u tohoto typu objektivu celkem dost znatelný. Vyjádřit tento rozdíl konkrétně ve stupních je však poněkud problematické, protože snímací čipy nejsou přesně stejně velké, přestože se všechny označují zkratkou APS-C. Zatímco u aparátů Nikon, Sony (Minolta, KonicaMinolta) a Pentax násobíme ohnisko koeficientem x1,5 tak u Canonu je to již x1,6 a u těl Sigma dokonce x1,7. Mnohem jednodušší je to se světelností, která se s rozměrem čipu nemění. U tohoto objektivu je to f/4–5,6 a tuto hodnotu bych označil za obvyklý standard. Konkurenční Nikon nebo Tokina sice nabízejí neměnnou světelnost f/4 v celém rozsahu zoomu, ale dle mého názoru jde spíše o zanedbatelně malý rozdíl. To i proto, že drtivá většina uživatelů superširokoúhlých objektivů je zvyklá standardně clonit kolem f/8 nebo ještě více.

Označení objektivu zkratkou HSM (Hyper Sonic Motor) nás upozorňuje, že je vybaven ultrazvukovým motorem ostření. To má samo o sobě hned několik výhod. Tou nejméně známou a také asi nejméně podstatnou je nižší spotřeba energie z baterií aparátu. Druhou, podstatnější výhodou je, že ostření probíhá zcela neslyšně bez sebemenšího zvukového doprovodu. To oceníme především v situacích, kdy fotografováním nechceme z nějakého důvodu rušit své okolí – například při focení v kostele, v přírodě nebo v podobných tichých situacích. Poslední a vůbec nejvýznamnější výhodou je, že s objektivy s HSM lze ostřit také manuálně a hlavně bez nutnosti jakéhokoli přepínání mezi automatickým a ručním ostřením. To jistě ocení každý, kdo uvažuje o využití tohoto objektivu při rychlých akcích, například pro reportáž nebo dnes velmi moderní tzv. “streetphoto“. V neposlední řadě je systém ostření poháněný HSM motorem o poznání rychlejší, než starší systémy, které pohánějí ostření motorem v těle aparátu nebo běžným motorem v objektivu. Motor HSM je ale k dispozici jen v provedení pro Canon, Nikon a Sigmu (další těla HSM nepodporují).

Další zkratkou v označení objektivu jsou písmena DC (Digital Camera), které nás upozorňují, že objektiv nelze použít na jiná těla, než ta s čipem APS-C. Poslední zkratkou jsou opět dvě písmenka, tentokrát jsou to EX. Společně se zlatým kroužkem v přední části objektivu nás upozorňují, že jde o nejvyšší řadu objektivů Sigma. Jsou tak označeny skutečně jen ty nejlepší produkty této značky a to jak po optické, tak i mechanické stránce. A právě mechanická konstrukce je další silnou stránkou tohoto objektivu. Celková hmotnost 470g napovídá, že nejde jen o nějakou lacinou plastovou hračku. Čočky jsou skleněné a tělo objektivu je kombinací kovu a plastu, přičemž použitý plast je kvalitní, silný a robustní. Samozřejmostí je také kovový bajonet pro upevnění k tělu aparátu. Velmi dobře jsou provedené také prstence ostření a zoomování, které mají hladký chod a nevykazují ani ty nejmenší vůle. Stupnice vzdáleností je krytá plastovým okénkem ale bohužel dost chybí alespoň orientační ukazatel hloubky ostrosti. Zkušení uživatelé se bez něj pravděpodobně bez problémů obejdou, ale především začátečníkům by se jistě hodil. Dobře je ale vyřešeno ostření i zoomování, při kterém se přední člen objektivu neotáčí a velmi tak usnadňuje použití efektových a polarizačních filtrů. Také umožňuje použití velmi účinné tvarované bajonetové sluneční clony, která je součástí dodávky. Přední krytka však bohužel není uzpůsobena pro manipulaci s nasazenou clonou a při nasazené cloně se tak nasazuje i sundavá poměrně nešikovně. Zástupce dovozce (HAMA s.r.o.) objektivů Sigma do ČR mě však ubezpečil, že nové upravené krytky se již brzy objeví i na našem trhu.