Fotovýstava - Ondřej Prosický

Než se v druhé části dostaneme k samotným fotografiím, tak musíme autora tradičně vyzpovídat. Takže jdeme na to :

Ahoj Ondro! Začneme zcela obvyklým dotazníkem – řekni nám prosím nejdřív něco o sobě samotném. Kolik je ti let, kde žiješ, čím se živíš …. 

Narodil jsem se před 29 lety a většinu života jsem prožil u Berounky v Českém krasu, což je neuvěřitelně krásný kus přírody nedaleko Prahy. Z toho plyne, že jsem měl vždy kousek do přírody a už v předškolním věku jsem byl organizátorem „průzkumných expedic“ do blízkého okolí. Po absolvování základní školy, kde mě nesnášela učitelka přírodopisu, protože jsem věděl více než ona, jsem osm let studoval geologii. Moc mě lákala i zoologie, s tou jsem však neměl příliš růžové vyhlídky, že mě uživí.
Již několik let pracuji ve firmě, která zpracovává geotechnické průzkumy pro liniové stavby (tunely, dálnice, železnice). I když už bohužel neplatí taková ta představa geologa jako člověka, který objíždí svět („placený turista“), práce mě v prostředí velkých odborníků dost baví. Vzhledem k tomu, že je to povolání náročné na čas, nezbývá mi na focení takový prostor, jaký bych si přál.
Za prací jsem se přestěhoval do Prahy, kde pobývám třetím rokem a příliš nadšený z toho nejsem. Jsem člověk, který musí mít kousek do přírody a to tady bohužel nemám. Když chci na kraj Prahy, kde už mám něco k focení (bažanti, koroptve, ledňáčci, atd.), zabere mi to minimálně 50 min, což je deprimující. Doufám, že to tak nezůstane.

A jak ses k fotografování dostal? I z letmého pohledu do tvého profilu ve FotoGalerii je jasné, že tvou doménou jsou především fotografie z volné přírody. Proč sis vybral právě tento obor? 

Tak to bylo hodně nenápadné a zdlouhavé. Vždy jsem moc rád cestoval, autostopem jsem projel velký kus Evropy, a když byla s prvními vydělanými penězi možnost podívat se dál, ihned jsem příležitosti využil. Jsem nadšeným amatérským vulkanologem (nauka o sopkách), proto, když někde ve světe probíhala nějaká pěkná erupce, ihned jsem vyrazil. Ať už to byla Etna v Evropě nebo Popocatépetl v Mexiku či Tungurahua v Ekvádoru, vždy to byly úžasné zážitky. Byl to poměrně nebezpečný a finančně náročný koníček, proto jsem chtěl výlety zužitkovat. Začal jsem o svých cestách psát (což mě doteď moc baví) a objevil jsem potřebu doplnit články odpovídajícím fotografickým materiálem.
To se dál rozvíjelo, když jsem cestoval po národních parcích latinské Ameriky, to ještě s analogovým Canon EOS 300 a dvěma objektivy. Tehdy byl ještě foťák nevinným doplňkem na cestách, ale už v té době jsem pokukoval po výsledcích profesionálních fotografů, což je podle mě nejlepší škola fotografie. Ještě na konci roku 2004 jsem jel do Kostariky s tím, že opět „vyběhnu“ na pár aktivních sopek a napíšu pár článků o národních parcích, ale přesně tam se to zlomilo. Příležitostí pro fotografování zvířat tam bylo neuvěřitelně mnoho a touha je zachytit fotoaparátem byla impulsem k tomu, že jsem postupem času fotografování zvířat zcela propadl.
Už během studia jsem ve volném čase maloval divoká zvířata podle fotografií uveřejněných na stránkách starých číslech časopisu National Geographic. Proto jsem měl od začátku jasnou představu o tom, jak má fotografie, která má zaujmout, vypadat. Tudíž jsem těžce nesl své první neúspěchy a jen příjemný pocit z krásně prožitých chvil v přírodě mě popoháněl dál. Nyní mám vysněno mnoho záběrů. Takových, které jsem u nikoho neviděl. Vím, že cesta bude dlouhá.

Nelákají tě také nějaké další fotografické obory? Zkusil jsi již něco, nebo něco plánuješ? 

Můj názor je, že není příliš vhodné fotografovat příliš témat najednou, protože pak neděláš nic opravdu pořádně. Jen tehdy, pokud se věnuješ pouze úzkému okruhu, máš šanci vybočit z průměru. I tady ve FotoGalerii jsou výjimky, ty podle mě ale jen potvrzují pravidlo.
Když občas vidím poutavý krajinný motiv, stává se, že se neudržím, nasadím širokoúhlý objektiv, to pak fotografuji i na diapozitivní film, což je podle mě pořád ještě nejlepší možnost záznamu. To však pouze okrajově. Naopak velice mě láká a chtěl bych se zlepšit v makrofotografii hmyzu, což je obor velice náročný a jsem rád za FotoAparát.cz, kde nacházím spoustu inspirace. Moje zkušenost je taková, že s fotografováním zvířat to příliš skloubit dohromady nejde. Vzpomínám si, jak jsem Pavlovi Krásenskému sliboval, jak se makrofotografii budu věnovat při poslední cestě do Kostariky, ale slib jsem nesplnil. Opravdu na to nebyl čas. Spíš si myslím, že budu mít v budoucnu období, kdy nechám teleobjektiv doma a vyrazím jen s makroobjektivem. To se děje už nyní především během léta, kdy zvířata moc nefotografuji a vyrážím za hmyzem a květy rostlin.

Fotografování zvířat je velmi náročné na techniku. Jaké vybavení najdeme ve tvé fotobrašně či fotobatohu? 

Výběr fototechniky byl podřízen prioritám, které jsem nemohl obejít. Hmotnost; při mých cestách je každé kilo navíc znát, protože nemám auto a vše si nosím na zádech. Cena; fotografování mě neživí (je to hodně vážný koníček), proto nad investovanými penězi za fotografickou techniku dlouho rozmýšlím. Rychlost AF u objektivu; povaha fotografovaných objektů vyžaduje, že to, co dostanu třeba jen na vteřinu do hledáčku, musím i bezchybně vyfotit. Ostrost; protože je předpoklad, že budu výsledky publikovat v tištěné podobě, musí mít objektiv dokonalé optické vlastnosti.
V současnosti s maximální spokojeností používám tělo Canon EOS 20D, ke kterému na podzim pravděpodobně přibude stejný bazarový bratříček jako záložní tělo. Pro záběry krajiny tahám objektiv Canon 17–40/4 a na zvířátka mám pevná ohniska 100, 200 a 400mm. Kdy nejčastěji používám Canon EF 400mm f/5,6 L USM, který přesně odpovídám mým prioritám a v podstatě bych si vystačil jenom s ním. Používám jej v 90 % záběrů, výjimečně i v kombinaci s telekonvertorem Kenko SHQ 1,5×, což je bazarový kousek s dokonalým zobrazením, kdy jeho použití na objektivu na snímku ani nepoznám.
To vše pak tahám ve fotobatohu Lowepro Nature Trekker AW II, kde je vše v bezpečí a ani po tůře dlouhé 25 km mě nebolí záda a můžu stále fotografovat. Nezbytným společníkem je pro mě vždy stativ, v současnost karbonové Gitzo 1227 s kvalitní kulovou hlavou, což je vrchol mezi stativy. Neuvěřitelně lehký, přesto stabilní. Pořizovací cena s hlavou, přestože byl použitý, byla 10tis. korun, ale vůbec jich nelituji. Jeho důsledným používáním mám záběry vždy (téměř vždy…) ostré.

A jsi se svou výbavou spokojen, nebo plánuješ ještě nějaké další rozšíření? 

Asi každý, kdo to myslí s fotografování vážně, pošilhává po profesionální technice, i já se chovám stejně. Naštěstí (především pro rodinný rozpočet), profesionální technika odporuje prioritám uvedeným o pár řádků výše. Především velká hmotnost techniky, by mě obrala o možnost fotografovat to co nyní; prostě bych se na lokality k fotografování nedostal. A když ano, můj styl fotografovaní by mi nedovolil s těžkou technikou fotografovat.
V průběhu roku jsem reálně uvažoval o objektivu Canon EF 500mm f/4 L IS USM, zkoušel jsem jej, ale nepřesvědčil jsem sám sebe, že by to za ty peníze byl tak obrovský krok dopředu. Proto v budoucnu ušetřené peníze investuji do několika cest za tropickou přírodou. Toho si užiji více, než nového objektivu.
Závěr je tedy jednoznačný, to co mám mi maximálně vyhovuje a minimálně pár let to bude ještě platit.

S fotografováním zvířat je spojeno také cestování, jaké jsou tvé oblíbené destinace a proč? 

Každý, kdo mé snímky někde viděl asi poznal, že nejraději fotografuji tropickou přírodu. Asi především proto, že vzhledem k obtížné dostupnosti a nekomfortním podmínkám při focení, se tomu mnoho fotografů nevěnuje. Tzn. šance pořídit poutavý záběr něčeho, co zaujme každého je větší. Nemá příliš smysl fotografovat něco, což před vámi vyfotografoval dav fotografů, mě baví fotografovat nové a proto je pro mě v tropické části světa mnoho příležitostí.
Nejraději mám místa, kde je na relativně malé ploše možnost pozorovat velké množství druhů. Ideální je pro to například Kostarika, kde během dne můžeš nafotit až 25 druhů zvířat a nemusíš se přesouvat na velké vzdálenosti. Země je to relativně bezpečná a snadno se lze dostat k branám parku. Navíc náklady na přežívání jsou tam nižší než v Česku. Vím, že se tam budu i v budoucnu vracet.
V hledáčku mám pro zimu několik slibných lokalit (jak v Asii, tak v Americe), které snad budou pro fotografa podobně atraktivní jako Kostarika. Podrobně to studuji, ale nikdy nelze předvídat, jaké to tam opravdu bude. Vždyť než jsem pro focení „objevil“ Kostariku, projel jsem Mexiko, Ekvádor, celý Karibik a až v Kostarice, byla příroda přesně pro mě.
I přes experimenty s cestami jinam, budu mít nejraději latinskou Ameriku, kde budu hledat místa pro fotografování zvířat. Baví mě i psaní, proto mám kromě článků v hlavě pár knih. Na to bohužel ale zatím není čas.

Co bys vzkázal nebo doporučil začátečníkům, kteří uvažují o tom, že by se chtěli věnovat fotografování zvířat? 

Podle mě, tě to musí především bavit. Nedokážu si představit, že někdo fotografuje zvířata a neužívá si každou chvíli, kdy může být v přírodě a čeká na správnou chvíli, kdy stisknout spoušť. Pokud půjdeš po celodenním focením domů naštvaný s tím, že jsi nic nevyfotil, pravděpodobně z tebe dobrý fotograf zvířat nebude. Protože velmi důležitý je čas, který fotografování věnuješ a je jedno jestli něco vyfotíš nebo ne. Neboť během těch často „promarněných“ chvil se o fotografovaném druhu dozvíš to, co ti příště umožní vysněný záběr pořídit. Z toho plyne, že výhodu mají ti, co o chování zvířat předem už hodně vědí. Je nezbytné, nastudovat vše, co bylo o fotografovaném druhu napsáno.
Přestože si každý myslí, že pro fotografování zvířat je nevyhnutelná drahá fototechnika, troufám si tvrdit, že to výše uvedené je mnohem důležitější. Vždyť i tady na FotoAparátu je mnoho nadšenců, kteří z kompaktem za pár tisíc dělají poutavé snímky.
Fotografování zvířat je finančně náročné a je ještě náročnější na čas, proto je vhodný tolerantní ale opravdu velice tolerantní partner. Jenom potom bude pro tebe fotografování dokonalým relaxem.

Děkuji za rozhovor, bylo to příjemné povídání. Těším se na tvé další snímky a taky na viděnou zase někdy na akci naší redakce. Do další tvorby ti přeji hodně štěstí a dobré světlo.

Čtenáři si mohou další Ondrovy fotografie prohlédnout i přímo na jeho vlastních stránkách www.naturephoto.cz.

Michal Kupsa

A nyní se již podívejme na snímky…