Test digitální zrcadlovky Samsung GX-1S

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Tělo aparátu je na první pohled opravdu nápadně podobné zrcadlovkám Pentax a do budoucna se jistě dá očekávat další spolupráce těchto výrobců. Použitým materiálem korpusu je plast v tradičním a decentním černém odstínu. Se svými rozměry 125×93×66 mm je poměrně malé, ale přesto se velmi dobře drží i uživatelům s větší rukou. Bez objektivu a baterií váží pouhých 505g, přesto působí dostatečně robustním dojmem. K tomu přispívá především fakt, že použitý plast je kvalitní a silný, také dobré anatomické tvarování těla a v neposlední řadě i pogumování značné části úchopové partie pod prsty pravé ruky. Tam také na obvyklém místě najdeme spoušť a hlavní vypínač celého přístroje. Ten je podobně jako u aparátů Nikon nebo Sony řešen otočným prstencem kolem spouště. Toto řešení je velmi praktické, protože vypínač nemusíme nikde hledat, protože ukazováček si jej jakoby najde sám. To oceníme především v situaci, kdy je nutná rychlá reakce a zatímco levou rukou třeba držíme brašnu, tak pravou můžeme během jedné nebo dvou vteřin vytáhnout aparát, zapnout, exponovat i vypnout. V končinách dále od civilizace se tímto způsobem dá také značně šetřit cenná energie v bateriích. Při dotažení vypínače úplně na doraz objevíme ještě integrovanou funkci zobrazení hloubky ostrosti zacloněním objektivu na nastavenou hodnotu.

Na horní straně hned za spouští a vypínačem je umístěno tlačítko pro nastavení korekce expozice nebo clony v plně manuálním režimu. Za ním už je LCD displej, který je sice přehledný a logicky uspořádaný, ale není zrovna z největších, není podsvícený a i zobrazovaných informací by mohlo být více. Blíže k uživateli pod palcem pravé ruky je dnes již nepostradatelný otočný volič. Vedle něj pak ještě užitečné tlačítko AE-L pro blokování expozice. Ještě o kousek níže je pak obvyklý křížový přepínač s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. Trošku neobvyklé je na zadní straně tlačítko označené “Fn“. Aparát totiž nemá všechny důležité funkce vyvedené do samostatných tlačítek a tuto situaci řeší právě tímto jedním tlačítkem, které vyvolá na LCD monitoru speciální zjednodušené menu, kterým lze velmi rychle listovat pomocí křížového přepínače a nastavit tak režim snímání, citlivost ISO, režim blesku a vyvážení bílé. Toto řešení je dost netradiční, ale přesto je dostatečně rychlé a pohodlné.

Již zmíněný LCD monitor je se svými 2,5“ a 210.000 obrazovými body dostatečně velký a přehledný. Totéž se týká i zobrazovaného menu, samotných fotografií i jejich parametrů. Ovládání a nastavování menu je tak skutečně snadné a velmi intuitivní. Jen mě trošku překvapilo, že dnes již úplně samozřejmou funkci indikace přeexponovaných partií je nutné napřed aktivovat v menu. Pak se již ovšem zobrazuje trvale a to i na velkém náhledu snímku (některé konkurenční aparáty indikují přepaly pouze na zmenšené miniatuře, která se zobrazuje současně s informacemi o snímku). Další informační displej najedeme v hledáčku (vybaveném dioptrickou korekcí). Je tvořen zelenými segmenty na černém pozadí a zobrazuje nejzákladnější hodnoty nastavení přístroje. Za zmínku stojí indikace přepnutí režimu ostření na MF a ikonky kreativních přednastavených expozičních režimů. Aktivní zaostřovací body se pak zobrazují červeně přímo na matnici. Samotný hledáček je středně velký a laickým srovnáním o trošku větší než například u Nikonu D70.

Na zadní stěně vlevo od LCD monitoru najdeme čtveřici ovládacích tlačítek, které slouží pro vstup do podrobného menu, mazání snímků, zobrazení expozičních dat a spuštění přehrávání pořízených snímků. O kousek výš nad nimi je ještě tlačítko pro vysunutí interního blesku. Jeho směrné číslo je 15,6 při nejnižší hodnotě citlivosti snímače ISO 200. Nastavit lze všechny obvyklé režimy, včetně samostatné korekce zábleskové expozice (pro kterou však již musíme do menu). Nenajdeme bohužel synchronizaci na druhou lamelu. Přes klasickou botku můžeme samozřejmě připojit externí systémový blesk (například nový originální model Samsung SEF-36PZF). Botka je opatřena praktickou krytkou. Vedle ní je pak otočný volič expozičních režimů, kde najdeme všechny obvyklé varianty od plné automatiky přes poloautomatické režimy až po plně manuální režim. Manuální režim lze nastavit i v ostření přepínačem na přední straně. Tamtéž nechybí ani senzor pro příjem signálu z volitelného IR bezdrátového dálkového ovládání. Po stranách nejdeme slot na paměťové karty SD, který je pod pravou rukou a je pěkně a bezpečně provedený, včetně uvolňovacího tlačítka. Na protější straně pak najdeme konektory pro připojení kabelové spouště, počítače a externího zdroje. Krytka tohoto prostoru však působí trošku laciněji a méně bezpečněji než krytka slotu pro SD kartu. Častěji používaná bude krytka prostoru pro baterie na spodní straně, která je také dostatečně kvalitní a navíc skrývá jedno malé překvapení – přístroj totiž není napájen obvyklejší Li-ion baterií, ale čtveřicí tužkových článků. Zda to lze považovat za výhodu či nevýhodu lze těžko říct a tohle asi bude dost individuální záležitost podle nároků konkrétního uživatele. Já jsem při testu používal dobíjecí články o kapacitě 2500mAh a subjektivně mohu říct, že výdrž byla srovnatelná s kterýmkoli jiným aparátem této kategorie používajícím Li-ion baterie (snad jen s výjimkou téměř neutahatelného Nikonu D70). Zapomenout nesmím ani na klasický stativový kovový závit umístěný v optické ose objektivu.

Po mechanické stránce provedení těla a jeho ovládání musím Samsung GX-1S hodnotit jako velmi zdařilý a designově sympatický. Drobné mušky v ovládání se sice najdou, ale jinak v tomhle ohledu snese srovnání s kterýmkoli z podobných aparátů tradičních výrobců a v mechanické robustnosti dle mého názoru některé dokonce mírně předčí.