Makrofotografie - Pro ty, kdo o tom chtějí vědět více II.

Ve druhém dílu seriálu se ponoříme do techniky. Probereme si jaký fotoaparát je vhodný pro makrofotografii a jaký již méně. Dozvíte se výhody a nevýhody jednotlivých fotografických formátů. Vše je psáno pohledem fotografa, který pracuje ve volné přírodě.

Dnes každý začínající fotograf chce mít co nejlepší a nejdražší vybavení v bláhové víře, že jen s tímto zařízením lze „vyprodukovat“ kvalitní záběr. Obávám se ale, že se zde zaměňuje výtvarná kvalita za finanční kvantitu. Jistě, profesionální fotoreportér, který má odevzdat průběh jedinečného fotbalového zápasu, potřebuje velmi rychlý a kvalitní autofokus, pokud možno s co nejsvětelnějším objektivem, aby zaznamenal všechny důležité momenty.
Ovšem v běžné výtvarné fotografii není až tak důležité použité technické vybavení, spíše je třeba dát důraz na to vědět co a jak fotit a čeho chci dosáhnout. Důkazem toho jsou vynikající výtvarné fotografie našich „dědků“, které vznikly z dnešního pohledu s velmi primitivní technikou. Tak tedy vezmu nějaký foťák, vyrazím do přírody a pokusím se dosáhnout ideálního stavu: nasnímám motiv, vyzvětšuji detail na kterém mi záleží, provedu výřez a – hotovo.
Bohužel skutečnost je trpčí. Fyzikální zákony definující třeba rozlišovací schopnost objektivu nebo velikost zrna filmu, jsou neúprosné. Dosažitelná hloubka ostrosti je strašidelně malá. Nelze do nekonečna reálně zvětšovat, také se světlem je to všelijak a tak si musíme vzít na pomoc tu zmiňovanou techniku. Chci tím říci, že makrofotografie, na rozdíl od běžné fotografie, se bez kvalitnější techniky neobejde.

Požadavky na techniku jsou docela jasné – chceme co nejkvalitnější zobrazení malých předmětů ve volitelném zvětšení!

Volba formátu

Sám jsem vyzkoušel snad všechny použitelné formáty a jednoznačně se přikláním ke kinofilmovému políčku. Jenom kinofilmový formát nám totiž umožňuje mimo jiné okamžitě střídat záběry ryze výtvarné s precizně vědeckými – tedy s ryzím dokumentem. Při současné technice a materiálech jsem schopen z kinofilmu „vyprodukovat“zvět­šeninu ve formátu A0 (ne, není to překlep), tedy metr čtvereční ve fotografické kvalitě. (Později vysvětlím, která technologie to umožňuje.)

Proč ne ostatní formáty?
Velký formát (např.9×12 či 13×18) jsou nádherné velkoplošné diapozitivy.Viděl jsem například naprosto unikátně zpracované makrozáběry orchidejí. Ale…znamená to práci převážně v atelieru, bez větší možnosti mobility, bez možností fotit živé modely. Také není nezanedbatelná finanční náročnost a v neposlední řadě fakt, že velké poměry zvětšení jsou technicky velmi náročné. Střední formát je již používán častěji, ale i zde je člověk limitován vyšší pořizovací cenou a bohužel i tím, že většina firem, vyrábějící fotografické aparáty na střední formát, nenabízí tak široké spektrum doplňků a objektivů na makrofotografii, jako jsou u kinofilmu. Snad se lze zmínit pouze o využitelnosti starých deskových aparátů na střední formát, kde se dá s úspěchem použít dlouhý výtah, ovšem většinou opět pouze na statické záběry.
Formáty menší než kinofilm, jako např.18×24 mm nebo 16 mm mají sice výhodu větší relativní dosažitelné hloubky ostrosti, ale nehodí se na další kvalitnější zpracování. Výjimku v tomto pravidle začaly tvořit digitální fotoaparáty, kterým je věnována samostatná část.

Volba fotoaparátu

Nejedná se zde o konkrétního výrobce, ale o jednoznačný požadavek na možnost kontroly záběru po celou dobu komponování až po konečnou expozici. Tuto podmínku nám plní pouze jednooká zrcadlovka.

Tzv.kompakty se naprosto nedají použít z důvodu paralaxy hledáčku a jiných nectností.

U jednooké zrcadlovky je také nutností možnost výměnných objektivů a optimální je měření expozice skrz objektiv. Možnost nastavování expozice manuálně je skoro nutností a automatický posuv filmu je výhodou. Elektronické řízení systémového blesku s možností korekce alespoň plus minus dvě clonová čísla je výhra. Tvrdí se, že nejlepší práce se zrcadlovkou při makrofotografii je pomocí šachty. Zkoušel jsem to, ale nejsem o tom tak přesvědčený. Jistě usnadňuje ostření při přízemních záběrech, ale já sám mám raději pohled přes hranol, zvláště při větším zvětšení. Mám pocit kompaktnějšího držení fotoaparátu a nic se mi vevnitř neleskne. Autofokus není nezbytný.
Naopak domnívám se, že autofokusové systémy jsou v makro režimu mnohdy pomalejší, než dobře zvládnuté manuální ostření. Je-li systém ucelený, tzn.komora a originální makroobjektiv, pracuje vcelku uspokojivě. Doplní-li se systém třeba makrokroužky, systém se značně zpomalí nebo vůbec neví na co ostřit a „přejíždí“. Měl jsem možnost zkusit několik různých autofokusových systémů od různých firem při makrofotografii, ale zklamaly mne a proto dávám přednost jednoznačně manuálnímu ostření už z toho důvodu, že jsem schopen odhadnout lépe hloubku ostrosti u snímaného motivu.

V dalším díle seriálu probereme, jaký si vybrat objektiv.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Jiří IggY.TOP Převrátil
    Jiří IggY.TOP Převrátil
    17.05.2006 14:50

    je škoda, že takové články nevycházejí častěji :(, tento je parádní, jako macro začátečník jsem velmi spokojen...

  • anyone
    anyone
    18.05.2006 15:13

    Hezký článek už se těším na další

  • Vlk 1
    Vlk 1
    22.05.2006 10:19

    Zajímavý článek. Jen by si autor měl dát pozor na pravopis!

  • Pajik77
    Pajik77
    25.07.2006 12:22

    Buď jsem něco přehlídl, nebo ten další díl ještě není. Už se těším na pokračování, v těchto vedrech to bude jistě příjemné počtení.

  • Taffey
    Taffey
    29.04.2007 19:34

    Vážený pane Wišniewski, víte, co by mě zajímalo? Váš věk. To proto, že používat dnes výraz komora místo běžně používaného výrazu tělo fotopřístroje, je, jakobyste dnes komentoval Tour de France a říkal byste, že závodníci jedou na velocipédech.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (8)

Tisknout článek

Tip na článek

Full-frame formát
Full-frame formát

Full-frame fo­to­a­pa­ráty jsou v sou­čas­nosti do­stup­nější, než kdy dříve a téměř všichni vý­robci ně­jaké ve svém port­fo­liu mají. Má dnes smysl po­u­ží­vat něco ji­ného, nebo je zkrátka full-frame krá­lem fo­to­tech­niky a pře­mýš­let nad men­šími či vět­šími sen­zory už ztra­tilo pro vět­šinu fo­to­grafů cenu? A proč se tomu vlastně říká „full-frame“? Zjis­títe v článku.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram