Test fotoaparátu Nikon D200

Na následujících ukázkách č.11 až 13 jsou další snímky, které si lze stáhnout v plném rozlišení. V době testu bylo mimořádně špatné počasí a proto jsou všechny tři pořízené na vyšší citlivosti ISO, takže i z nich se dá odvodit praktická využitelnost vysokých citlivostí v praxi. Nikon D200 je také vybaven černobílým režimem, kterým byla pořízena ukázka č.12.

Samotné fotografování pak lze provádět po jednotlivých snímcích nebo formou sériového snímání, kdy nejvyšší rychlost aparátu je 5 snímků za vteřinu. Zajímavé také je, že není nutné vždy fotit touto maximální rychlostí a v případě potřeby lze také manuálně nastavit, jak rychle má snímání probíhat. K dispozici je manuální volba 5, 4, 3, 2 nebo 1 snímek za vteřinu. Vyrovnávací paměť aparátu je pak schopná pojmout až 19 snímků v sérii při nastavení nekomprimovaný RAW + JPEG, nebo 22 snímků jen v nekomprimovaném formátu RAW, případně 37 snímků v nejvyšší kvalitě JPEG. V reálném nasazení se mohou tyto hodnoty mírně lišit v závislosti na konkrétním nastavení přístroje a také na fotografované scéně, která má vliv na velikost výsledných souborů.

A s rychlostmi snímání se také dostáváme k časům závěrky a k autofokusu. Rychlost časů závěrky je v obvyklém rozmezí 1/8000 až 30 vteřin. Synchronizační čas závěrky s bleskem je 1/250 vteřiny v běžném režimu. K dispozici je ale i funkce Auto FP High Speed Sync, která zajišťuje synchronizaci externího systémového blesku se všemi časy závěrky až po 1/8000 vteřiny. Autofokus je 11 bodový, kdy jednotlivé body jsou složeny do tvaru kosočtverce položeného na bok. Volit lze manuálně jednotlivé body, případně lze některé body seskupit do 7 skupin, pro jistější a rychlejší funkci v horších světelných podmínkách. Nechybí ani klasické automatické ostření s prioritou nejbližšího objektu a dynamický režim, který je schopen detekovat pohyb fotografovaného objektu a sledovat jej předáváním mezi jednotlivými body. Samotné body jsou dobře rozložené po ploše hledáčku a v případě aktivace jsou černě nebo červeně zvýrazněny. Systém autofokusu jako takový při praktickém použití fungoval naprosto spolehlivě a bez problémů se chytal i v opravdu špatných světelných podmínkách. Navíc je vybaven pomocným reflektorem v podobě miniaturní žárovky s dosahem kolem 3 metrů.

Objektivy, měření expozice a vyvážení bílé

Tou úplně nejdůležitější součástí každého fotoaparátu je jeho objektiv a u Nikonu D200 je jich na výběr opravdu víc než dost. Já jsem si pro tento test zvolil osvědčený a velmi oblíbený model AF-S DX Nikkor 18–70mm f/3,5–4,5 G IF-ED, u kterého se dá předpokládat, že bude pro D200 asi vůbec nejpoužívanějším základním objektivem. Za zmínku jistě stojí i nejnovější objektiv AF-S DX VR 18–200mm f/3,5–5,6 G IF-ED (viz ukázkový snímek č.15), který byl uveden současně s D200. Jeho rozsah je ekvivalentní ke kinofilmovému 27–300mm. Objektiv je vybaven ultrazvukovým motorem ostření a stabilizátorem obrazu VR druhé generace. Kromě těchto nejnovějších objektivů speciálně přizpůsobených k použití na digitálních zrcadlovkách lze na D200 použít i jakýkoli jiný objektiv s bajonetem Nikon a to i objektivy s manuálním ostřením. D200 je totiž 100% kompatibilní i s MF objektivy a to včetně měření expozice a přenosu clony. Expozice je u Nikonu tradičně řešena třemi zcela nezávislými systémy. Prvním je systém 3D Color Matrix druhé generace, který je realizován 1005 bodovým RGB snímačem. Druhým je měření expozice se zdůrazněným středem, kdy lze v menu aparátu nastavit i velikost této středové plochy. Třetím systémem je přesné bodové měření, kdy je expozice měřena pouze z plošky o velikosti 2% obrazové plochy. Tento bod může být navíc pro ještě pohodlnější práci svázán s aktivním zaostřovacím bodem.

Velmi propracovaný je také systém měření a vyvážení bílé barvy. V automatickém režimu je řídí 1005 bodový RGB snímač a funguje velmi slušně. V případě potřeby je zde také 6 předvolených hodnot pro žárovkové osvětlení, zářivkové osvětlení, sluneční světlo, fotografický blesk, zataženou oblohu a objekty ve stínu. Tyto hodnoty lze ještě manuálně korigovat v rozmezí +/- 3 kroky do studenějších nebo teplejších odstínů. Ještě náročnější uživatelé mohou nastavovat tyto hodnoty přímo v Kelvinech. Pro úplně nejpřesnější použití nechybí ani systém manuálního změření, který je skutečně propracovaný. Uložit do paměti lze 5 různých hodnot, získaných buď měřením, nebo importem z již pořízené fotografie na paměťové kartě, případně z fotografie uložené v počítači pomocí softwaru Nikon Capture. Hodnoty uložené v aparátu lze navíc pro přehlednost přímo v terénu popsat 36 znakovým komentářem.

Další zajímavé funkce

Asi nemá smysl vyjmenovávat úplně všechny funkce, které jsou u Nikonu D200 k dispozici, protože většina je stejná nebo velmi podobná jako u jiných digitálních zrcadlovek této kategorie a jejich výčet by byl dlouhý a celkem nudný. Přesto ale aparát skrývá ještě několik více či méně výjimečných funkcí, o kterých bych se chtěl přece jen zmínit podrobněji. Především je to vestavěný blesk, jehož koncepce a množství funkcí lze označit až za revoluční. Fajnšmekři vlastnící kvalitní systémové blesky často jízlivě nazývají interní blesky přebytečnými blikátky téměř nulového významu. U Nikonu D200 ale dochází k velmi radikální změně. To, co jeho interní blesk umí jistě ocení i velmi nároční uživatelé se systémovými nebo dokonce i studiovými blesky. Ale vezměme to postupně. Nikon D200 umí obvyklé režimy interního blesku, jako jsou redukce červených očí, synchronizace s dlouhými časy závěrky a to na první i druhou lamelu, nucený záblesk, zakázaný záblesk a také několik jejich vzájemných kombinací. Dále umí také několik dalších funkcí, které již nejsou tak úplně obvyklé, jako jsou korekce intenzity záblesku oddělené od korekcí základní expozice, blokace zábleskové expozice, zábleskový expoziční bracketing, stroboskopický režim (s nastavitelnou frekvencí, intenzitou a počtem jednotlivých záblesků) a také režim modelingového světla, kterým si můžeme předem ověřit, jak asi bude scéna s bleskem vypadat, jaké bude její tónování a také rozložení stínů. Je toho tedy celkem dost a stále ještě to není všechno, tou úplně největší lahůdkou je systém bezdrátového spouštění a ovládání externích systémových blesků. Použít lze jediný blesk nebo i 3 nezávisle nastavené skupiny s naprosto libovolným počtem zábleskových jednotek. A nastavením aparátu lze ovlivnit i to, zda na snímku bude vidět i záblesk z interního blesku nebo pouze záblesky z dálkově ovládaných jednotek. Takovéto možnosti interního blesku jsou skutečně mimořádné a lze je označit za velký přínos.

Za zmínku stojí také velmi propracovaný monitorovací systém stavu nabití baterie. Nikon D200 využívá vysokokapacitní Li-ion baterii EN-EL3e, která dle údajů výrobce umožňuje pořízení cca 1800 snímků. Detekční systém ale pro jistotu zobrazuje kromě obvyklé ikonky na LCD displeji i stav baterie v procentech, počet pořízených snímků od posledního nabití a celkový stav baterie v rámci její odhadované životnosti.

Další zajímavostí je speciální režim na kombinování několika expozic. První možností je klasická vícenásobná expozice do jednoho snímku. Použít jich lze 2 až 10 a sama o sobě to není až tak neobvyklá funkce. Mnohem zajímavější je ale druhá varianta, která umožňuje přímo v aparátu sloučit dva libovolné snímky ve formátu NEF (RAW) a dokonce přesně definovat míru jejich vzájemného prolnutí. Zdrojové snímky přitom nejsou nijak upravovány a výslednou složeninu lze zcela nezávisle uložit zvlášť ve formátu NEF (RAW), JPEG a nebo i TIFF.

Také možnosti manuálních zásahů do expozice jsou poměrně rozsáhlé. Pro těžko předvídatelné situace je tu expoziční bracketing umožňují pořízení expozičně odstupňované série 2 až 9 snímků. Klasická korekce expozice je ve velmi slušném rozsahu +/- 5 EV, který uspokojí i náročné experimentátory. Jednotlivé kroky korekce lze manuálně nastavit po 1/3, 1/2 nebo po celých stupních. Také zábleskovou expozici interního blesku lze nezávisle korigovat a to v rozmezí –3 až +1 EV.