Fotografování koncertů II.díl
V předchozím článku, který se týkal fotografování koncertů, jsem se podrobněji zaměřil na technické vybavení. To je sice velice důležité, ale další a neméně důležitou věcí jsou instrukce pořadatelů před vystoupením, omezení týkající se fotografování a pokud je to možné, tak i výběr vhodného stanoviště pro fotografování. Tím jsem alespoň částečně nastínil obsah dalšího článku.
Když přijdete na místo, kde se koncert koná, musíte najít místo, kde se vydávají akreditace. Nejčastěji bývá umístěno vedle hlavního vstupu pro návštěvníky. Obvykle je u něho cedulka s označením VIP a akreditace. Někdy může být také umístěno u pokladen nebo v pokladně, kde se prodávají vstupenky. Snad by se našla i jiná a exotičtější místa, ale toto bývá opravdu nejčastější. Tady pak sedí někdo, starající se o vydání akreditace či fotopasu a zároveň bude s největší pravděpodobností i vaším průvodcem a instruktorem pro focení a pohyb po objektu.
Teď bych rád upozornil na jednu velice důležitou věc. Může se stát, a
stává se to poměrně často, že na místě, kde máte akreditaci nebudete
napsaní, přestože máte vše potvrzené! Není třeba hned propadat panice.
Obvykle se totiž stane, že i přes veškerou možnou komunikaci a potvrzení,
se vaše jméno ztratí nebo ho prostě někdo zapomene připsat. Proto je
důležité, abyste si s sebou vzali například vytištěné e-maily
s potvrzením a nebo alespoň kontakt na osobu, se kterou máte vše
domluvené!!! Když tuhle drobnost opomenete, způsobíte si problémy
v případě, že se to opravdu stane.
Pokud tedy dojde na opravdu nejhorší kombinaci – nejste napsáni na
akreditaci a nemáte s sebou kontakt na osobu, se kterou jste si vše
vyjednali, nezbude vám nic jiného, než se pokusit o co nejklidnější a
nejmilejší úsměv a poprosit osobu u akreditací, zda by to nemohla ověřit
u svého nadřízeného. Opravdu se ale snažte vypadat co nejpříjemněji a
nejmileji. Člověk za stolem totiž určitě nebude moci, za způsobené
problémy a pokud na něj budete rozčíleně křičet, určitě nebude ochoten
někomu telefonovat, aby tak vyřešil váš problém. Přesně tady totiž
platí přísloví: Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.
Pokud vše proběhne tak jak má, nemusíte se už obávat dalších komplikací. Zbytek totiž poběží určitě hladce. Určená osoba vás dovede do prostoru vyhrazeného fotografům, nebo vás alespoň instruuje, kam máte jít. Stejně tak vás upozorní na případná omezení při fotografování. V některých halách jsou k tomu vyhrazeny speciální prostory zvané Press room. Najdete tady často i připojení k internetu, pro případ nutnosti okamžitého zaslání fotografií do redakce po skončení akce. Obvykle pak zhruba 20 minut před začátkem koncertu přijde pověřená osoba a váš průvodce s instrukcemi. Stejně tak vám odpoví na vaše dotazy. Je například dobré vědět předem, jak daleko budete od pódia, protože si můžete předem nasadit vhodný objektiv a také vám poví, jak dlouho se smí fotit. Obvykle je to 2–3 skladby. Řekne vám kde všude se smíte pohybovat, ukáže vám prostory, kam fotografové nesmí a upozorní na možnost používaní blesku. Ta je asi nejdůležitější. Jestliže není blesk dovolen, raději ho rovnou z fotoaparátu sundejte. Mohlo by se stát, že ho zapomenete vypnout. Už jen jeho přítomnost na fotoaparátu některé pořadatele znervózňuje. Po skončení instruktáže budete mít ještě chvíli času na přípravu techniky. Pokud jí ještě připravenou nemáte. Určitě ale všechno podruhé zkontrolujte a ověřte si stav baterie a zda nemáte náhodou zaplněnou kartu s předchozího focení. Jsou to jen drobnosti, ale je lepší být si jistý, že jste nic nezanedbali.
V případě, že se jedná o menší koncert, pak všechny předchozí věci obvykle neplatí. Focení bývá i daleko příjemnější a klidnější. Nestresují vás tak přísná omezení. Nebývá zde ani onen zmiňovaný instruktor. Přesto je vhodné informovat se i v tomto případě na použití blesku u některé pověřené osoby nebo hned u vchodu, kde jste si vyzvedli akreditaci.
Ve chvíli, kdy se konečně dostanete k pódiu je vhodné zvolit si vhodnou pozici pro fotografování. Tedy pokud vás zrovna neomezuje jen opravdu malý prostor určený předem. Jestliže je vymezena hranice, za kterou se nesmí a je zde přítomno množství fotografů, není dobré snažit se být první na místě! Při velkém koncertě totiž před vámi budou určitě ještě rozmístěny kamery. Je dobré snažit se dostat zhruba do jedné třetiny levé nebo pravé strany. Důvod je prostý – pokud budete na jednom nebo na druhém konci řady, připravíte se s největší pravděpodobností o atraktivní světelné pozadí a protagonistu budete mít na záběrech jen z profilu. Když se postavíte přímo doprostřed, budete mít na záběrech zpěváka zepředu, ale bude mít před obličejem mikrofon. Proto je ideální přibližně ona zmíněná třetina na kterékoliv straně. Na další přemístění vám totiž nejen nezbude moc času, ale díky malému prostoru a množství neochotných kolegů ani chuť. Stejně i tady platí staré novinářské pravidlo: Nenechte se vystrkat někým jiným. Jde o vaše fotky a druhý ať se stará o své. Samozřejmě to neznamená, že někoho vystrčíte z jeho místa nebo mu uštědříte políček teleobjektivem do hlavy. Ale pokud ten, který stojí vedle vás, vám pořád strká hlavu nebo loket před objektiv a nereaguje na vaše upozornění a prosbu, udělejte to také. Strčte mu hlavu před objektiv nebo ho „nechtěně“ postrčte fotobrašnou. Bude se tvářit znechuceně, ale uhne a bude si dávat pozor, protože ten „nešika“ vedle mu kazí záběry. Ale jste tam kvůli fotkám, ne kvůli němu. Tohle je už opravdu extrémní situace. V drtivé většině případů jsou k sobě fotografové tolerantní a ochotní se domluvit.
Na menších koncertech je situace mnohem klidnější a příjemnější, fotografů tam nebude tolik, aby se nedalo volně chodit pod pódiem a vyhlédnout si nejvhodnější místa a úhly k fotografování. Nebude zde vesměs žádné vetší omezení o tom, kam až se smí a kam už ne. Fotograf pak má větší možnost kreativně pracovat. Teprve pak začne zábava a ne jen povinnost. Nebude-li přesně řečeno, že nesmíte až k pódiu, není třeba se bát a klidně si pod něj stoupněte. Většina hudebníků má pro fotografy pochopení a někteří se dokonce mnohem víc rozjedou. Zářným příkladem je skupina Mig 21. Pokud vás hudebník vidí a ví o vás, častokrát vám i věnuje pohled přímo do objektivu.
Zvolené ohnisko je pak už jen na vás a vaší kreativitě. Pořád ale platí, že je vhodné stát tak, abyste měli v záběru co nejvhodnější a co nejbarevnější pozadí. Perfektní fotografie hudebníka je sice hezká, ale s černým a neprosvětleným pozadím vypadá sterilně. Není to ovšem pravidlo. Opravdu se dá říci, že to zaleží i na stylu hudby, který momentálně fotíte. Jako příklad si představte jemný jazzový koncert s několika tlumenými světly a černým pozadím. Tady se asi nebudete snažit dostat žlutá tlumená světla do záběru, ale budete se spíš usilovat o efektní záběry tváře například saxofonisty při sólu. A jako protiváhu si představte koncert rockové kapely nebo party taneční hudby. Tady jsou světelné efekty velice důležitou součástí, dokonce spíše nutností. Je důležitější snažit se zachytit celkovou atmosféru vystoupení, než jen obličej účinkujícího. Nikde není psáno, že zpěvák musí být vyfocen jen z boku či zepředu. Skutečně záleží na vás a na tom, co vlastně chcete zachytit. To, že někdo vyfotografuje zpěváka s mikrofonem před obličejem, neznamená technickou chybu. Nebo když u kytaristy není vidět celá kytara. Nejsou to technické chyby a zaleží na celkovém dojmu z fotografie. Pokud budete fotografovat na menším koncertě a fotografování nebude striktně omezeno na určený prostor nebo omezeno časově na tři skladby, zkuste to a nebojte se experimentovat. Velice efektivně působí celkové záběry publika rybím okem nebo širokoúhlým objektivem. Detaily tváří členů kapely hrajících na dechové nástroje, bubeníci při úderu do bicích a zpěváci při zpěvu jsou také zajímavé.
To je pro dnešek asi vše. Kreativitě se meze nekladou a jmenovat jeden záběr za druhým ani nemá smysl. Snad vám trochu jako inspirace pomohou fotografie u článku. Záběrů se dá pořídit velké množství a pohled na atmosféru a vystoupení má každý svůj. Důležité je, abyste se i vy koncert užili a focení hudby vás bavilo. Pak vám vyjdou i fotografie. A příště už se podíváme na focení samotné. Na používání blesku, nastavení časů, clon a vyvážení bílé a ještě spoustu dalšího.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruTo je pravda.Spunty se hodi.Ale vata postaci:o)Omlouvam se tuhle malickost jsem opomenul:o))
Jinak Iceman=Milan Ulrich:o))))
Odvazil bych se tvrdit,ze nejvetsim problemem nejsou ostatni fotografove ( i kdyz se mi stalo,ze si prede me na podiu stoupl fotograf, ktery o me zcela jiste vedel zrovna ve chvili, kdyjsem se chystal uzuz tu soust zmackonout ), ale v klubech predevsim lide. Kdo nekdy fotil v Roxy pod podiem, da mi za pravdu :). Casto se mi stava, zevedle me ma nekdo nepochopitelnou potrebu skakat a vrazet do me pri kazdem vyskoku :). A to clvoek dostane o svuj milovany blesk docela strach,protoze urazit ho neni takovy problem.
Já sem hlavně zvědavej na používání blesku, který jak ice píše bude příště..na kdy se plánuje pokračování? :)
Tak ja jsem v Roxy fotil mockrat, chce to byt trosku agresivnejsi:o)))I pri deathmetalovym koncerte se to da a to je nejhorsi situace:o)Tam uz je to fakt o blesk, ale kdyz nekdo ma potrebu hazet hlavou zrovna kdyz fotim, tak mu tam strcim loket, po dvou trech uderech toho vetsinou nechaj. Drsny ale prakticky:o)
Super clanek, po foceni na tiestovi pujcenou D20 jsem nakonec z 717ky presel na 10D tak jsem zvedavy jak pujdou dalsi akce. Zatim ma za sebou pouze par diskote k a s 50mm 1,8 si nemuzu stezovat:o))
btw, mna padla este jedna situacia, ktora sa mi stala. co robit vtedy, ak ti nikto z agentury, ktora organizuje akciu, neodpoveda na email?
K tomu ze fotit zepredu neni vzdy spatne mam ukazku- http://www.rave.cz/2005/fotky/12/fotky-guru-man1k/30.jpg
MC Guru z Gangstarr v Roxy
foceno Nikon D70 Sigma 70-200/2,8 na 70mm f3,5 ISO 640
ještě k špuntům. ty jsou nutný a obvzlášť pro některý kapely. ale těm údajům o útlumu nevěř. -70dB nemají určitě. kdysi jsem viděl na těch žlutých napsáno -33dB a tomu už by se dalo věřit... ale je fakt, že stačej a i na ty největší akce
Čím větší akce, tím bývá líp nazvučená. Např. Stouni, to byla paráda. Naopak v klubech se kvalita zpravidla dohání hlasitostí. To samý platí i o světlech, fotit v Roxy nebo Akropoli je skoro za trest, všechny světla do zad muzikantů a tím i proti objektivu :o/
Co se blesku týče, můj názor je jednoduchý - nebleskat
Ted nevis o cem mluvis, v Roxy se foti dobre. Akropole je tak na hrane, porod zacina v klubech typu Abaton, RadostFX nebo nedej boze Rock Cafe....
Abysme to nekomplikovali, zjednoduším to na tvrzení, že zpravidla velké koncerty bývají lépe nasvícené, než malé v klubech. Přeci jen možnosti velkých kapel jsou poněkud větší.
K divákům - není li ulička pro fotografy, bývá focení adrenalinovým sportem pro otrlé. Popáleniny od cigaret, polité oblečení pivem a dokonce i monokl pod okem, když se rozvášněný divák ožene rukou přesně do objektivu.
Ostatní fotografové - mám celkem dobré zkušenosti, obzvlášť pokud nás před podiem stálo více. Většinou jsme si dokázali vyjít vstříc tak, aby všichni nafotili co potřebovali. Ovšem výjimky jsou. Jako příklad bych uvedl osobního fotografa prezidenta republiky. Tomu je to úplně fuk, jestli někomu leze do záběru ...
článek super, zjistil jsem, že aniž bych to četl, tak jsem zase až moc "chyb" neudělal. A fotit se dá i s kompaktem na ISO 100, když má světelnost 2.8 Minolta Dimage F100
Špunty nutnost, taky mám pár balíčků ve výbavě.
Na koncertech zatím fotím jen s Minoltou Z2, je to děs, jsem silně omezený parametry, ale dá se něco nafotit.
S tím tlačením mezi lidma bych to neviděl jako optimální na včech koncertech, třeba takový punkáči, když začnou pogovat, tak je lepší zdrhat pryč.
Ahojte vsichni...rad bych vedel, co je potreba k tomu abych mohl zazadat o akreditaci na urcitou akci. Jestli o ni muze zadat obycejny smrtelnik, nebo to musi byt jedine novinar. Diky.
Novinar byt nemusis, ale bez opory nejakeho media (i webu) to jde opravdu jen zezko. A nebo pokud mas zname. Samozrejme to ale muzes zkusit. Je nevim co budes moci nabidnou. Akreditace jsou vetsinou vymenou za medialni podporu, jako bannery, plakaty souteze atd.
to iceman:
Dekuji mnohokrate za cennou informaci!
Jo jo... já se pokoušela nejprve s HP850, teď s S5500... fotky opravdu žádný zázrak, ale najdou se lidé, kterým se fotky líbí :o)
můžete posoudit na www.argaiv.net, www.letiste.jhweb.cz nebo na http://lemmy.jhweb.cz ... mějte se a smějte se... a hlavně foťte!
Ad fotografovani koncertu a akreditace - pokud by nekdo mel zajem fotit pro prazsky kulturni server PARTYPEOPLE.cz at napise sefredaktorce..(mail v kontaktech...)
Fotím půl roku a převážně na koncertech. Dříve jsem akreditaci neřešil a nebyl žádný problém, mám výhodu ve své obstarožní D1, která v kombinaci s externím bleskem otevírá dveře, do kterých se jinak s kompaktem nelze dostat(vyzkoušeno):0)O akreditaci jsem požádal až po přečtení tohoto článku(jednalo se o koncert Anny K)a pohořel jsem, jít tam opět "načerno", nikdo si mě ani nevšimne- můj dojem.
K článku- chybí mi tam popis věcí více do hloubky- způsob měření expozice, časy, clona... a asi největší problém, jak používat blesk. Snad se autor nebojí konkurence?:0)
Měření expozice - nevím, co by se mělo napsat "víc do hloubky". Ne že by to nešlo, ale to je na samostatnou knihu. Ve hře je moc proměnných, např. celková hladina osvětlení, barvy světel, jejich rozmístění, rychlost pohybu muzikantů atd. Jediné co lze poradit - naučit se perfektně a rychle ovládat svůj foťák a dokázat z něj vymáčknout maximum až na hranici únosnosti.
Blesk - jak už jsem napsal. Prostě nepoužívat. Stejně je to, na většině koncertů, obzvlášť pak u tzv. velkých kapel a zpěváků, výslovně zakázáno. V jedné ze starých knih o fotografii je možno se dočíst o divadelní fotografii toto : fotograf nemá právo používat blesk, neboť tím porušuje autorský záměr autora díla (myšleno nasvětlení scény). O koncertech bych řekl, že platí totéž.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.