Fotografování koncertů II.díl

Když přijdete na místo, kde se koncert koná, musíte najít místo, kde se vydávají akreditace. Nejčastěji bývá umístěno vedle hlavního vstupu pro návštěvníky. Obvykle je u něho cedulka s označením VIP a akreditace. Někdy může být také umístěno u pokladen nebo v pokladně, kde se prodávají vstupenky. Snad by se našla i jiná a exotičtější místa, ale toto bývá opravdu nejčastější. Tady pak sedí někdo, starající se o vydání akreditace či fotopasu a zároveň bude s největší pravděpodobností i vaším průvodcem a instruktorem pro focení a pohyb po objektu.

Teď bych rád upozornil na jednu velice důležitou věc. Může se stát, a stává se to poměrně často, že na místě, kde máte akreditaci nebudete napsaní, přestože máte vše potvrzené! Není třeba hned propadat panice. Obvykle se totiž stane, že i přes veškerou možnou komunikaci a potvrzení, se vaše jméno ztratí nebo ho prostě někdo zapomene připsat. Proto je důležité, abyste si s sebou vzali například vytištěné e-maily s potvrzením a nebo alespoň kontakt na osobu, se kterou máte vše domluvené!!! Když tuhle drobnost opomenete, způsobíte si problémy v případě, že se to opravdu stane.
Pokud tedy dojde na opravdu nejhorší kombinaci – nejste napsáni na akreditaci a nemáte s sebou kontakt na osobu, se kterou jste si vše vyjednali, nezbude vám nic jiného, než se pokusit o co nejklidnější a nejmilejší úsměv a poprosit osobu u akreditací, zda by to nemohla ověřit u svého nadřízeného. Opravdu se ale snažte vypadat co nejpříjemněji a nejmileji. Člověk za stolem totiž určitě nebude moci, za způsobené problémy a pokud na něj budete rozčíleně křičet, určitě nebude ochoten někomu telefonovat, aby tak vyřešil váš problém. Přesně tady totiž platí přísloví: Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.

Pokud vše proběhne tak jak má, nemusíte se už obávat dalších komplikací. Zbytek totiž poběží určitě hladce. Určená osoba vás dovede do prostoru vyhrazeného fotografům, nebo vás alespoň instruuje, kam máte jít. Stejně tak vás upozorní na případná omezení při fotografování. V některých halách jsou k tomu vyhrazeny speciální prostory zvané Press room. Najdete tady často i připojení k internetu, pro případ nutnosti okamžitého zaslání fotografií do redakce po skončení akce. Obvykle pak zhruba 20 minut před začátkem koncertu přijde pověřená osoba a váš průvodce s instrukcemi. Stejně tak vám odpoví na vaše dotazy. Je například dobré vědět předem, jak daleko budete od pódia, protože si můžete předem nasadit vhodný objektiv a také vám poví, jak dlouho se smí fotit. Obvykle je to 2–3 skladby. Řekne vám kde všude se smíte pohybovat, ukáže vám prostory, kam fotografové nesmí a upozorní na možnost používaní blesku. Ta je asi nejdůležitější. Jestliže není blesk dovolen, raději ho rovnou z fotoaparátu sundejte. Mohlo by se stát, že ho zapomenete vypnout. Už jen jeho přítomnost na fotoaparátu některé pořadatele znervózňuje. Po skončení instruktáže budete mít ještě chvíli času na přípravu techniky. Pokud jí ještě připravenou nemáte. Určitě ale všechno podruhé zkontrolujte a ověřte si stav baterie a zda nemáte náhodou zaplněnou kartu s předchozího focení. Jsou to jen drobnosti, ale je lepší být si jistý, že jste nic nezanedbali.

V případě, že se jedná o menší koncert, pak všechny předchozí věci obvykle neplatí. Focení bývá i daleko příjemnější a klidnější. Nestresují vás tak přísná omezení. Nebývá zde ani onen zmiňovaný instruktor. Přesto je vhodné informovat se i v tomto případě na použití blesku u některé pověřené osoby nebo hned u vchodu, kde jste si vyzvedli akreditaci.

Ve chvíli, kdy se konečně dostanete k pódiu je vhodné zvolit si vhodnou pozici pro fotografování. Tedy pokud vás zrovna neomezuje jen opravdu malý prostor určený předem. Jestliže je vymezena hranice, za kterou se nesmí a je zde přítomno množství fotografů, není dobré snažit se být první na místě! Při velkém koncertě totiž před vámi budou určitě ještě rozmístěny kamery. Je dobré snažit se dostat zhruba do jedné třetiny levé nebo pravé strany. Důvod je prostý – pokud budete na jednom nebo na druhém konci řady, připravíte se s největší pravděpodobností o atraktivní světelné pozadí a protagonistu budete mít na záběrech jen z profilu. Když se postavíte přímo doprostřed, budete mít na záběrech zpěváka zepředu, ale bude mít před obličejem mikrofon. Proto je ideální přibližně ona zmíněná třetina na kterékoliv straně. Na další přemístění vám totiž nejen nezbude moc času, ale díky malému prostoru a množství neochotných kolegů ani chuť. Stejně i tady platí staré novinářské pravidlo: Nenechte se vystrkat někým jiným. Jde o vaše fotky a druhý ať se stará o své. Samozřejmě to neznamená, že někoho vystrčíte z jeho místa nebo mu uštědříte políček teleobjektivem do hlavy. Ale pokud ten, který stojí vedle vás, vám pořád strká hlavu nebo loket před objektiv a nereaguje na vaše upozornění a prosbu, udělejte to také. Strčte mu hlavu před objektiv nebo ho „nechtěně“ postrčte fotobrašnou. Bude se tvářit znechuceně, ale uhne a bude si dávat pozor, protože ten „nešika“ vedle mu kazí záběry. Ale jste tam kvůli fotkám, ne kvůli němu. Tohle je už opravdu extrémní situace. V drtivé většině případů jsou k sobě fotografové tolerantní a ochotní se domluvit.

Na menších koncertech je situace mnohem klidnější a příjemnější, fotografů tam nebude tolik, aby se nedalo volně chodit pod pódiem a vyhlédnout si nejvhodnější místa a úhly k fotografování. Nebude zde vesměs žádné vetší omezení o tom, kam až se smí a kam už ne. Fotograf pak má větší možnost kreativně pracovat. Teprve pak začne zábava a ne jen povinnost. Nebude-li přesně řečeno, že nesmíte až k pódiu, není třeba se bát a klidně si pod něj stoupněte. Většina hudebníků má pro fotografy pochopení a někteří se dokonce mnohem víc rozjedou. Zářným příkladem je skupina Mig 21. Pokud vás hudebník vidí a ví o vás, častokrát vám i věnuje pohled přímo do objektivu.

Zvolené ohnisko je pak už jen na vás a vaší kreativitě. Pořád ale platí, že je vhodné stát tak, abyste měli v záběru co nejvhodnější a co nejbarevnější pozadí. Perfektní fotografie hudebníka je sice hezká, ale s černým a neprosvětleným pozadím vypadá sterilně. Není to ovšem pravidlo. Opravdu se dá říci, že to zaleží i na stylu hudby, který momentálně fotíte. Jako příklad si představte jemný jazzový koncert s několika tlumenými světly a černým pozadím. Tady se asi nebudete snažit dostat žlutá tlumená světla do záběru, ale budete se spíš usilovat o efektní záběry tváře například saxofonisty při sólu. A jako protiváhu si představte koncert rockové kapely nebo party taneční hudby. Tady jsou světelné efekty velice důležitou součástí, dokonce spíše nutností. Je důležitější snažit se zachytit celkovou atmosféru vystoupení, než jen obličej účinkujícího. Nikde není psáno, že zpěvák musí být vyfocen jen z boku či zepředu. Skutečně záleží na vás a na tom, co vlastně chcete zachytit. To, že někdo vyfotografuje zpěváka s mikrofonem před obličejem, neznamená technickou chybu. Nebo když u kytaristy není vidět celá kytara. Nejsou to technické chyby a zaleží na celkovém dojmu z fotografie. Pokud budete fotografovat na menším koncertě a fotografování nebude striktně omezeno na určený prostor nebo omezeno časově na tři skladby, zkuste to a nebojte se experimentovat. Velice efektivně působí celkové záběry publika rybím okem nebo širokoúhlým objektivem. Detaily tváří členů kapely hrajících na dechové nástroje, bubeníci při úderu do bicích a zpěváci při zpěvu jsou také zajímavé.

To je pro dnešek asi vše. Kreativitě se meze nekladou a jmenovat jeden záběr za druhým ani nemá smysl. Snad vám trochu jako inspirace pomohou fotografie u článku. Záběrů se dá pořídit velké množství a pohled na atmosféru a vystoupení má každý svůj. Důležité je, abyste se i vy koncert užili a focení hudby vás bavilo. Pak vám vyjdou i fotografie. A příště už se podíváme na focení samotné. Na používání blesku, nastavení časů, clon a vyvážení bílé a ještě spoustu dalšího.