Fotografování sportovních akcí - I.díl

Jak se liší volný a akreditovaný přístup?

Ten, koho baví jednak naživo sledovat, co se v této oblasti děje, jednak focení, dostane dřív nebo později chuť vzít s sebou fotoaparát a prožít sportovní klání nejen jako divák, ale i jako fotograf. Pokud jde o akci nevelkého formátu, nebo akci, na které přímo pořadatelé počítají s tím, že lidé budou fotit, bude vše v pohodě a není třeba se obávat jakýchkoli problémů.
Na mnoha sportovištích je ale z praktických či komerčních důvodů běžné focení zakázáno, nebo velmi výrazně omezeno. Doporučuji nepodceňovat tyto poznámky na vstupenkách a na místě. Pokud si říkáte „foťák nějak pronesu“, hrozí, že se dostanete u vstupu při případné kontrole do problémů. Pořadatelé s vámi nebudou diskutovat a s technikou se dovnitř prostě nedostanete. Čím větší je tělo a objektiv, tím pravděpodobnější je, že kontrolou neprojdete.
V případě, že jde o akreditovaný vstup, určuje podmínky práce ten, kdo akreditaci nám nebo médiu, které zastupujeme, udělí. Tato procedura se liší podle druhu sportu, úrovně soutěže, atd. S pravidly je třeba se vždy předem seznámit, abychom se vyhnuli zbytečným stresům na místě. Postupujeme-li legálně, máme pak logicky s právy také odpovídající povinnosti a zodpovědnost.

Obecná pravidla

V každém případě je dobré se (zvlášť pokud jsme v daném prostředí poprvé) rychle zorientovat v prostoru. S dobrou technikou není nepřekonatelným problémem zachytit dobře to, co zachytit chceme, ale je dobré včas myslet na to, co nám může situaci zkomplikovat.
Pokud máme tu možnost, hledejme včas dobré místo, resp. dobrá místa k focení. Navíc – focení sportu je z povahy věci velmi dynamické. Musíme počítat s tím, že nás sice čekají mnohé efektní situace, ale také s tím, že veškeré dění bude nahuštěno v prostoru. Že věci i lidé se budou překrývat, budou se rychle pohybovat a občas to bude spojeno s výraznými změnami světelných podmínek.
Sportovci a pořadatelé dělají svoji práci, stejně tak my, ať už fotíme amatérsky nebo profesně, bychom měli postupovat profesionálně. Zájmem sportovce je co nejlepší výsledek, zájmem fotografa co nejlepší snímek. Ve chvíli, kdy jsou tyto věci v rozporu, měl by jít náš zájem přece jen stranou, protože nikdy nesmíme být ve svém snažení natolik „slepí“, abychom jakkoli negativně ovlivnili výsledek sportovce.
Tím, že uděláme něco „nevhodného“, ohrozíme nejen své fotovýsledky, případně další spolupráci s pořadatelem, ale také ovlivníme pohled na fotografický stav jako celek. A to je docela velká zodpovědnost.

Technika

Otázka do pranice. Platí sice, že je možné fotit s čímkoli cokoli. Ale platí také, že to pak podle toho vypadá. Není moc dobrý nápad pustit se na tato témata s kompaktem v režimu „nepřemýšlej, foť“. Čím lepší techniku máme, tím míň máme technických starostí. Obecně platí, že nejvíc nám pomůže dostatečná světelnost objektivu, ať už jde o zoomy nebo skla pevná. Pokud je to možné (tj. na dané akci povoleno), můžeme si pomoci citlivým použitím blesku. Osobně v tuto chvíli používám Canon 20D s gripem a objektivy 70–200/2.8L IS USM, 16–35/2.8L a 50/1.8 II. Zvlášť poslední sklo odpovídá tomu, co fotím vlastně ještě častěji – kulturní akce a koncerty.
Světelným podmínkám je třeba přizpůsobit citlivost, protože dynamika sportu vyžaduje při standardním zachycení velmi krátké expoziční časy. Pokud chci připravit snímky s citlivostí ISO 800–1600 pro použití ve větším formátu, zbavuji je šumu prostřednictvím některého ze standardních programů. V závislosti na počtu snímků, které potřebuji nafotit, se buď držím RAW formátu nebo volím maximální JPEG velikost. K dispozici mám 40GB databanku a v případě potřeby střídám 2 GB CF-II a 1 GB Microdrive.

Pokud jde o nastavení fotoaparátu, při sportu (typicky v interiéru) je jednou z nutných podmínek správné vyvážení bílé. Pro expozici v závislosti na konstantních nebo v prostoru měnících se světelných podmínkách volím buď režim „P“, ve kterém reguluji pouze citlivost nebo „Tv“ (režim s prioritou času) a „Av“ (priorita clony). Abych se vyvaroval obvyklému problému „všechno stejně“, měním v průběhu akce co možná nejvíc stanoviště, a také střídám objektivy a použitý zoom. V klasické konfiguraci mám na krku tělo s objektivem, jeden objektiv v pouzdru 70–200 na pravém boku a na břiše ledvinku na krátké sklo a pevnou padesátku.