Starší MF objektivy na nových kinofilmových SLR nebo DSLR

Úvod

Každý objektiv je složen hlavně ze skla a mnohdy velmi špičkového. Ale na rozdíl od těla fotoaparátu nestárne. A když, tak ne tak rychle, jako mechanika starších fotoaparátů či elektronika dnešních přístrojů. Mnohdy tyto starší objektivy mají stejně kvalitní a nebo i kvalitnější kresbu a zobrazení, než některé současné objektivy vybavené sice mnoha funkcemi, ale průměrným sklem, často za nadprůměrnou cenu i několika desítek tisíc korun. Pokud tedy máte nějaké staré objektivy, o kterých víte, že dobře kreslí a jste ochotni něco oželet (nejčastěji automatické zaostřování), pak není důvod se jich zbavovat. Naopak, pokusit se jejich předností využít i v dnešní elektronické době a i nadále je využívat pro zhotovení kvalitních fotografií, tak jako to třeba dělali vaši tátové či dědové. A nevadí, že máte zrovna nejmodernější digitální zrcadlovku. Možná právě naopak.
Tyto objektivy lze koupit skoro v každé bazaru s fototechnikou, jen je třeba důkladně vybírat. Přece jen mnohé z nich prošly již mnohýma rukama svých dřívějších uživatelů a na některých to zanechalo nesmazatelné stopy na mechanice nebo i optice objektivu a na to je třeba si dát pozor.

Rozhodující je připojení objektivu. Jestli odpovídá vaší dnešní zrcadlovce, ať již má bajonet či starší závit M42. Pokud nebude, je zde možnost zakoupit si odpovídající redukci (informace se dají nalézt na internetu) či si ji nechat vyrobit přímo pro váš aparát. Informace o výrobcích těchto redukcí se také dají nalézt na internetu. Nejdůležitější ale je, zda vám s tímto objektivem bude vaše zrcadlovka fungovat. Ve většině případů nebude fungovat přenos expoziční (clonové ani časové) automatiky, ani AF. Automatické zaostřování musíte oželet, s tím se nic dělat nedá. Staré objektivy jsou mnohdy čistě manuální a ani jejich případný AF nebude kompatibilní s moderními systémy. Navíc starší objektivy jdou ztuha a AF motorek by jejich otáčení nezvládl. Proto by případné amatérské propojení mohlo vést k nenávratnému poškození těla vašeho přístroje. Redukce jsou konstruované tak, aby se tyto případné kontakty nedotýkaly a nepoškodily. Na snímku vidíte nasazenou redukci Minolta Dynax / závit M42 na zrcadlovce Minolta Dynax7.

Expoziční automatika je druhou věcí, která se nebude z objektivu na tělo a zpět přenášet, ale pro stanovení správné expozice jí potřebujete. Zde je třeba se podívat do manuálu vašeho přístroje. Moderní zrcadlovky spolupracují z objektivy, dostávají od nich a předávají jim informace o nastavené cloně elektronicky (např. systém Minolta Dynax na svých a kompatibilních objektivech již nemá clonový kroužek pro ruční nastavení clony). A protože pravděpodobně nemáte kompatibilní objektiv, na vaší zrcadlovce nemusí pracovat měření expozice. V takovém případě, pokud toto blokování nelze vypnout, jste odkázáni na externí expozimetr. Není to jednoduché, ale je to řešení. Horší případ je, když kromě blokování expozice dochází i k blokování závěrky, protože vaše zrcadlovka si bude myslet, že na sobě nemá nasazený žádný objektiv. Tuto funkci však lze u některých značek vypnout v menu (např. Minolta). Pokud toto blokování závěrky nelze vypnout, bohužel nemůžete takovéto objektivy používat.

Třetí a také velmi důležitou věcí je, zda změřená expozice s takovýmto objektivem je správná. Pokud nelze nalézt informace v manuálu, nezbývá než v praxi vyzkoušet, jak se váš fotoaparát chová. U některých značek se může měření lišit, bude např. nutné nastavit korekci +3EV a podobně. Je třeba si vše nejdříve vyzkoušet. S testovanou SLR Dynax7 a DSLR Dynax7D fungovalo měření expozice relativně správně.
Nechci vypadat jako velký zastánce digitální techniky, ale v případě DSLR máte velkou výhodou, když hned po expozici vidíte výsledek a je možné případně expozici opakovat a nastavit příslušnou korekci. Oproti klasické technice, kde musíte čekat jak dopadne film a výsledné fotografie. A špatnou expozici už z filmu nesmažete.

Pro testování jsem používal starší manuální středoformátové objektivy Carl Zeiss s bajonetem Pentacon-six. Ptáte se proč právě tyto? No protože je vlastním. Jako nosné tělo jsem používal výbornou klasickou kinofilmovou zrcadlovku Minolta Dynax7 a zapůjčenou digitální zrcadlovku Minolta Dynax7D. Pro připojení byla použita redukce Pentacon-six v kombinaci s vyrobenou redukcí M42/Minolta Dynax (výrobce pan Kolín). Obě redukce jsou „mrtvé“, není s nimi možný žádný přenos elektronických ani mechanických informací. Na snímku můžete vidět, jak redukce vypadají. Používané objektivy byly Biometar 80/2,8 a 120/2,8, obě starší verze bez MC, Sonnar 180/2,8 také bez MC a Sonnar 300/4 MC. Nejvíce fotografií asi vzniklo s posledně jmenovaným Sonnarem 300/4 MC z něhož dnes uvidíte i fotografie. Fotografie získané pomocí dalších objektivů uvidíte v některém příštím díle. Byl testován i klasický kinofilmový objektiv Prakticar 50/1,8 s velmi dobrými výsledky.