Test digitálního fotoaparátu HP Photosmart R607

V dnešním testu se podíváme na zajímavý kompaktní fotoaparát značky Hewlett-Packard s označením Photosmart R607 a to ve speciální limitované edici s designem automobilové stáje BMW Williams F1. Přístroj bych asi zařadil do kategorie "digitální šperk" a jistě každého již na první pohled zaujme velmi pěkným a stylovým designem, vyvedeným ve firemních barvách modré a bílé. Na jeho technické parametry a dovednosti se podíváme v následujícím článku.

Design a mechanické provedení

1. HP R607

Fotoaparát HP Photosmart R607 je typickým zástupcem své kategorie a jeho limitovaná edice se od běžného provedení liší především barevným provedením a luxusnějším balením. Jinak jsou oba aparáty zcela totožné. Tělo není nijak výrazněji tvarované a tvoří jej v podstatě pravidelný, jen místy lehce zaoblený kvádr. Pro snadnější držení je na čelní stěně vlis pro prostředníček a na zadní zase menší “důlek“ pro pevnější držení palcem. O nějaké ergonomii tak asi nemůže být příliš řeč, ale přesto se tělo drží celkem dobře a pevně i jednou rukou. Přes své takřka miniaturní rozměry 60×90×28 mm překvapivě vyhoví i větší ruce, i když samozřejmě jen v rámci možností. Na dotek pak působí poměrně masivním a spolehlivým dojmem. Daní za hezký design je úplně hladké provedení a tak může někdy trošku klouzat v prstech. Tělo je složeno ze dvou základních dílů. Přední, kovově modrý je ze silného, robustního a dobře zpracovaného kovu. Zadní, čistě bílý díl je sice již z plastu, ale je také poměrně robustní a to až do té míry, že jsem si tím v první chvíli ani nebyl úplně jistý a typ materiálu jsem odhalil až po chvíli zkoumání.

První co na aparátu asi každého zaujme, jsou dvě samostatné spouště. První, větší a modře podsvícená, je hlavní spoušť závěrky aparátu. Druhá, menší a nepodsvícená, je samostatná spoušť pro snímání videozáznamů. Obě jsou pak kovové, netradičně tvarované, ale klasicky umístěné na pravé horní straně. Vedle nich nalevo jsou dvě tlačítka pro ovládání režimů autofokusu a expozičních režimů. Úplně vlevo je pak umístěn miniaturní reproduktor, který přehrává volitelné efekty, ozvučené videozáznamy či zvukové poznámky.

2. běžné provedení 3. zadní stěna

Na levém boku (při pohledu zezadu) najdeme dva konektory kryté gumovou krytkou. Slouží pro připojení USB kabelu k počítači a pro připojení nabíječky. Je to poměrně praktické řešení – baterii není nutné z aparátu vůbec vytahovat, kabel se připojí přímo k fotoaparátu a baterie se nabíjí uvnitř. Nabíječka tak slouží i jako externí zdroj. Na pravém boku je pouze kovové očko pro připevnění zápěstního popruhu (součást balení). Dole pak nejdeme standardní (plastový) stativový závit, který je však mírně mimo optickou osu objektivu. Hned u něj je také konektor pro vložení aparátu do dokovací stanice (volitelné příslušenství). Vpravo jsou pak dvířka jištěná západkou, pod kterými najdeme slot pro paměťovou kartu SD a také Li-ion baterii.

Na přední straně aparátu najdeme kromě objektivu také vestavěný blesk, okénko optického hledáčku a červenou diodu indikující chod samospouště. No a konečně vzadu je 1,5“ (úhlopříčka 3,8 cm) LCD monitor s rozlišením 120 000 obrazových bodů. Vpravo od něj a nad ním je šestice ovládacích tlačítek. Klasicky vlevo nahoře je optický hledáček. Napravo je to pak ovládání zoomu obvyklou kolébkou a pod tím dobře řešený křížový volič s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. To zároveň slouží pro vstup do menu, které je velmi dobře a přehledně graficky řešeno. Vstup do menu je nutný i pro nastavení citlivosti ISO, rozlišení, způsobu měření nebo vyvážení bílé. Nastavení je ale i tak rychlé a celkem pohodlné. Podstatnější vadou však je, že aparát si některá základní nastavení “nepamatuje“ a tak třeba právě citlivost ISO, způsob měření a vyvážení bílé se vypnutím resetují na automatický režim a měření na vyvážený střed.

4. asijská limitované edice

Celkově bych design, provedení a ovládání tohoto přístroje hodnotil v rámci jeho kategorie jako zdařilý a u limitované edice BMW Williams F1 jako velmi efektní a elegantní až s jistým nádechem luxusu.

Objektiv

Jako obvykle musím zdůraznit, že nejdůležitější součástí každého fotoaparátu je jeho objektiv, a proto se na něj podívejme podrobněji. V případě HP R607 byl použit trojnásobný optický zoom osvědčené značky Pentax. Všechny použité čočky jsou skleněné. Jeho ekvivalentní rozsah je 35 až 105 mm při světelnosti f/2,6 – 4,8. A hned se podívejme, jak je na tom objektiv s kresbou. Na ukázkovém snímku č.5 najdete fotografii v plném rozlišení a zcela bez úprav ve formátu JPEG o velikosti cca 2 MB. Pokud se vám nechce stahovat celý velký snímek, pak si stačí prohlédnout výřezy ze středové části a z levého dolního rohu, které nejdete na ukázkách č.6 a 7.

5. plné rozlišení
6. výřez středové části 7. výřez z dolního rohu

Z ukázky je zřejmé, že ve středové části obrazu je kresba dobrá a slušná je i v rohu, i když zde už je znát lehká neostrost, která je však u aparátů této kategorie celkem běžná a je na přijatelné úrovni. Objektiv také téměř nevinětuje a projevily se i známé antireflexní vrstvy Pentax, protože ani se sluníčkem v přímém záběru nedochází k nežádoucím reflexům. Drobné reflexy se objevily pouze při fotografování noční scény, při intenzivním bodovém zdroji světla v obrazovém poli.

Čip

Fotoaparát je osazen 1/2,5“ CCD čipem s efektivním rozlišením 4,1 megapixelu. Maximální velikost snímku je 2320×1744 obrazových bodů, ale samozřejmě lze nastavit i několik menších variant. Citlivost čipu lze ponechat na automatice, která ale většinou volí nejnižší hodnotu, nebo lze nastavit manuálně ekvivalent 100, 200 případně 400 ISO. Vyvážení bílé je možné také ponechat na automatice nebo lze využít předvoleb pro slunečno a zataženo, případně pro osvětlení žárovkou či zářivkou. Hodnotu vyvážení bílého bodu lze provést i manuálním změřením. Schopnost automatiky jsem vyzkoušel na obvyklé noční scéně a k mému velkému překvapení si automatika poradila s agresivním žlutým (až oranžovým) světlem pouličních lamp dokonce lépe, než některé zrcadlovky. Při porovnání snímku pořízeného automatikou a předvolbou pro žárovku nebyl patrný žádný rozdíl a navíc bylo barevné podání skutečně velmi věrné. Výsledek můžete posoudit na ukázkovém snímku č.8, který je také možné stáhnout v plném rozlišení.

8. noční scéna 9. úroveň šumu

Na této tradiční zkušební noční scéně jsem provedl obvyklý test úrovně šumu při nastavení jednotlivých citlivostí čipu. V této situaci měl aparát poměrně silný sklon k přeexpozici, a tak, abych dosáhl vyrovnaných výsledků při všech hodnotách, jsem musel použít korekci expozice. Výsledné výřezy můžete posoudit na ukázkovém snímku č.9. Výsledek je na obvyklé úrovni podobných aparátů této kategorie. Nejnižší hodnota ISO 100 vychází poměrně slušně. Vyšší úroveň ISO 200 již naznačuje mírný nárůst šumu, ale výsledek je stále dobrý a v praxi použitelný. Pouze u nejvyšší hodnoty ISO 400 je již zvýšení výskytu šumu skutečně patrné a v určitých situacích to může být na celkovém výsledku znát. Proto bych doporučil tuto hodnotu používat jen obezřetně a jen v situacích, kdy to opravdu nejde jinak.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram