Kreativní filtry pro krajinářskou fotografii

Jistě se již dlouho těšíte, že nám tu všem Robert Mekiš prozradí něco málo ze svých postupů, kterými dosahuje tak dobrých výsledků. Kdo zná jeho fotografie ví, o čem píši. Následující článek je první ze série, v níž nám odpoví na otázku: "Jak na to?" Jehož téma je filtry v krajinářské fotografii.

Kreativní filtry pro krajinářskou fotografii

Ačkoli se to nezdá, je lidské i zvířecí vnímání světa z pohledu fotografie nadmíru neobvyklé. Je totiž silně ovlivněno činností mozku. Navíc má naše oko poněkud omezenou schopnost zaměřit se na scénu jako celek. Obraz je tak zpracováván po malých částech, podobně jako mozaika.

Když se na svůj zrak chvíli zaměříte, zjistíte, že v jednom okamžiku dokážete vnímat detaily jen na opravdu malé ploše, dokud nepohlédnete jinam. Celý proces funguje nevědomky – oko neustále těká z místa na místo, přitom přeostřuje a změnou velikosti zřítelnice si přizpůsobuje clonu. Mozek potom z takto pořízených dílčích záběrů skládá obraz okolí, který je vlivem popsaného procesu optimalizován.

To je ale zásadní rozdíl oproti principu fotoaparátu! Ten snímá obraz jednorázově, plošně, ale především v jediné expozici platné pro celý snímek. Každou sebemenší odchylku fotografie od vzhledu scény přirozeného pro oko tak bezpečně rozpoznáte, o to spíše, je-li nějak rušivá.

Gates to Equinox
Sluneční světlo procházející listy stromu vytváří dojem záře. Je-li na snímku zachycena obloha, její jas je v porovnání se zemí mnohanásobně vyšší. A to ani nemusí být slunce v záběru. 

Podobnému výsledku se dá předejít. K dispozici přitom máte hned několik možností. Můžete si scénu přisvětlit podobně, jako to dělají filmaři. Není-li to možné, můžete vyzkoušet autobracketing – jednoduchou funkci mnoha fotoaparátů, při které se v krátkém časovém sledu za sebou exponuje několik fotografií při proměnlivé hodnotě clony.

Vzniklou sérii ale poté budete muset ve fotoeditoru složit do jediného záběru. Je to proces zdlouhavý, nepřesný a ortodoxními fotografy opovrhovaný. Další cestou je naučit se používat filtry.

Princip filtru je jednoduchý – po upevnění před objektiv zadržuje vždy určitou část světelného spektra, zatímco zbytek propouští. Filtry se liší svou intenzitou, strukturou, tvarem či samotnou metodou procházejícího světla. Současná nabídka na trhu je opravdu bohatá, pro začínajícího amatéra ale pohříchu nepřehledná. Měli byste proto vědět, co vlastně očekáváte.

Sněžná slepota a temná zákoutí

Jste-li vlastníkem digitálního fotoaparátu, můžete bez obav pominout rozsáhlou skupinu efektových filtrů. Ty mají svůj smysl u kinofilmových aparátů, ale v digitální fotografii se jejich účinky dají zdařile napodobit v počítači. Odpadá tak nutnost manipulace se záběrem přímo v terénu. Změny provedené v počítači lze navíc vzít kdykoli zpět.

Království čajové lžičky
Některé snímky vyžadují citlivý přístup. Pracujete-li s architekturou, počítejte i se ztmavením stěny budovy. Volte jemnější varianty a pomozte si polarizačním filtrem. 

Vaší pozornosti by ale neměla uniknout zbývající skupina filtrů, která zůstává při práci se světlem stále nepostradatelná. Účinky přechodových, polarizačních a celošedých filtrů výrazně napravují nedostatky fotografie už při samotném snímání.

S dynamickým rozsahem se fotografové potýkají i u klasického filmu, ale současné digitální senzory jsou na tom s efektivním rozsahem expozic ještě o poznání hůře. Senzor má veliké problémy zaznamenat obrazové informace v místech, která jsou příliš přesvětlená, nebo se naopak utápějí ve tmě. V těchto oblastech vzniká plocha stejně zabarvených bodů, obvykle zcela bílých nebo černých, jimž se ve fotografické hantýrce říkal „přepal“.

Je to skvrna naprosto postrádající kresbu, která na snímku extrémně ruší. Bohužel neexistuje jediná funkční metoda, jak na poškozeném místě rekonstruovat původní obsah, a snímek tak opravit. Proto je nezbytné se tmavých a přesvětlených míst předem vyvarovat a ještě před pořízením snímku odhadnout, zda a za jakých podmínek bude účelné filtry použít.

Pokusy jedné místní čarodějky
V brzkých ranních a pozdních večerních hodinách, zvláště je-li slunce již za obzorem, je jediné světlo dopadající na zem odraženo od nasvětlené zemské atmosféry. Obloha je o poznání jasnější než snímaná krajina a vy potřebujete filtr na jejich světelnou harmonizaci. 

Nejvyšší pravděpodobnost vzniku přepalů hrozí u snímků zachycujících otevřenou krajinu. V rozsáhlém exteriéru můžete se světlem pracovat pouze pasivně a v předem dané kompozici. Můžete tak nanejvýš čekat na ten pravý okamžik – na „dobré světlo“. To je už samo o sobě loterií, do níž významně promlouvá také vliv přírodních živlů a členitost terénu. Záleží i na slunci a zemské atmosféře s jejím proměnlivým zabarvením, propustností a jasem. A právě atmosféra je velmi důležitá. Nebe se na fotografiích obvykle jeví výrazně jasnější než krajina pod ním. Výjimkou je polojasný den s mírnou oblačností a dobrými rozptylovými podmínkami, fotíte-li se sluncem za zády. Není-li jasná obloha autorským záměrem, dá se tento jev elegantně vyřešit.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Robert Mekiš
    Robert Mekiš
    Autor
    24.08.2005 14:04

    Zodiax: Posunutím přechodu pod linii horizontu se vjem částečného ztmavení objektu poněkud sníží. Beztak tam to ztmavení zůstane patrné, Panskou skálu nevyjímaje. Pouze to tolik neruší, protože se nejedná o pravidelný geometrický útvar.

  • Robert Mekiš
    Robert Mekiš
    Autor
    24.08.2005 14:10

    mgrunt: Vesměs není potřeba snímky přiliš upravovat a pokud na to přecijen dojde, rozhodně se nejedná o "tuning". Konkrétně snímek s Panskou skálou vyšel tak dokonale, že nebylo potřeba ani hýbnout úrovněmi.

    Nazapomínejte že krajinářskou fotografii utváří z velké části dobré světlo. Jak jsem psal již výše, celé je to o trpělivosti. Někdy se stává že celý měsíc nevytáhnu paty z domu.

  • prekůpek
    prekůpek
    14.12.2005 08:41

    dobre napsane pro zacatecnika. Co se zkusenejsich fotografu tyce, ty uz takovy clanek nepotrebuji..
    Zacatecnik ano..Diky

  • Jan Hruša
    Jan Hruša
    25.12.2005 22:06

    fajn článek, ale v podstatě se jedná o všeobecné informace, které si můžem přečíst v takřka každé knize o digitálním fotografování. Podle mého názoru je tu spousta lidí, kterým by rádi věděli jak opravdu na to, nějaké rady z praxe či postřehy. Každopádně tvé zkušenosti s filtrováním jsou velké což je vidět na tvých fotkách. Ohledně filtrování si myslím: není pravda, že více filtrů na objektivu se rovná dobrá fotka. Podle mě tomu tak není. Jde hlavně o cit, kompozici a až potom filtry.

  • Mike 1
    Mike 1
    30.12.2005 17:59

    mozno je moja otazka uplne od veci, ale je nejaky rozdiel pri pouzivani filtrov u analogov a digitalov?

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (27)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram