Test digitální zrcadlovky Nikon D50

Objektivy

Nejdůležitější součástí každého fotoaparátu je jeho objektiv a stejně je tomu i u Nikonu D50. Použít na něj lze naprosto libovolný objektiv s bajonetem Nikon F a to jak originální, tak i od alternativních výrobců bez rozdílu, zda jsou určeny pro automatické či manuální zaostřování. Pouze u manuálních nelze využívat měření expozice. V tomto testu se však zaměříme především na dva nové, takzvané setové objektivy, se kterými se Nikon D50 prodává v cenově zvýhodněných setech. Jsou to základní objektiv AF-S DX Nikkor 18–55 mm f/3,5–5,6 G ED a teleobjektiv AF-S DX Nikkor 55–200 mm f/4–5,5 G ED. Snímací čip Nikon D50 je 1,5× menší než kinofilmové políčko, a proto je úhel záběru těchto objektivů ekvivalentní kinofilmovému ohnisku 27–82,5 mm a 82,5–300 mm. S čipem menším než kinofilmové políčko je počítáno již v konstrukci objektivů, a proto je lze použít výhradně na digitálních zrcadlovkách Nikon, které mají zatím všechny stejnou velikost čipu, označovanou jako APS-C nebo DX (viz v označení objektivů).

Na ukázkovém snímku č.10 si můžete prohlédnout snímek pořízený novým základním objektivem a můžete si jej zde i stáhnout v plném rozlišení v původní neupravené podobě. Pozorným čtenářům jistě neuniknou slabé chromatické aberace u odlesků na chromovaných částech fotografovaného vozu. Ty jsou sice nežádoucí, ale u takto silných odlesků a přechodů by spíš bylo s podivem, kdyby se aspoň náznak neobjevil. Pokud se dále podíváme na kresbu, ta je velmi dobrá a rozdíly mezi středem snímku a jeho okraji jsou minimální a jen drobné neostrosti se objevují skutečně až v samotných rozích. Celkově bych tedy tento objektiv asi nehodnotil jako vynikající, ale určitě se o něm dá říci, že je v této své kategorii nadprůměrný a jistě bude drtivé většině uživatelů vyhovovat. Ke kladům objektivu patří také jeho nízká hmotnost a rozměry, včetně neobvykle malého průměru závitu (52 mm) pro fotografické filtry, což se velmi příznivě projeví na jejich pořizovací ceně. Pro uživatele, kteří by přece jen zatoužili po objektivu vyšší kategorie je tu ještě k dispozici vynikající model střední třídy s označením AF-S DX Nikkor 18–70 mm f/3,5–4,5 G IF-ED, který prokázal své výborné kvality už u předchozí digitální zrcadlovky Nikon D70 a D70s. S modelem D50 se tento objektiv zatím v cenově zvýhodněném setu neprodává, ale dá se předpokládat, že i tato kombinace se brzy objeví na trhu. A pokud by se tak nestalo, tak i při koupi samostatně je jeho poměr ceny k výkonu výborný. Vyšší je nejen optická kvalita (viz ukázkový snímek č.11 – i tento je možno stáhnout k lepšímu posouzení v plném rozlišení), ale podstatně lepší je i mechanická konstrukce.

Na ukázce č.12 je zase pro změnu snímek pořízený novým setovým teleobjektivem. Není sice příliš pohledný, ale jako ukázka technické kvality je rozhodně dostatečný (v době testu ještě nebyl tento objektiv k dispozici, takže nejsem jeho autorem a ani jsem neměl příliš na výběr). I ten si můžete stáhnout v původním plném rozlišení. Na samém okraji u přechodu prudkého světla a stínu se opět objevuje chromatická aberace, ale i zde ji lze vzhledem ke světelné situaci a ke kategorii objektivu posoudit jako únosnou. U kresebnosti tohoto objektivu je situace podobná jako u základního modelu, kresba je velmi dobrá s jen nepatrným zhoršením až v samotných rozích obrazového pole. Vzhledem ke kategorii a ceně lze výsledek tohoto objektivu také posoudit jako rozhodně nadprůměrný, i když asi nikoli jako vynikající. Ke kladům tohoto modelu patří také nízká hmotnost a malé rozměry. Opakuje se i výhoda s velmi malým průměrem závitu pro filtry, což velmi zlevní jejich nákup a to především s ohledem na fakt, že oba objektivy mají tento průměr shodný (52 mm). Komu by se zdál tento teleobjektiv přece jen trošku krátký, tak může zvážit ještě alternativní model AF Nikkor 70–300 mm f/4–5,5 G, který má jen o 100 mm delší ohnisko a v současné době je cenově dobře dostupný.

Nesmím zapomenout zmínit důležitý fakt, že oba nové objektivy jsou vybaveny ultrazvukovým systémem zaostřování pomocí vestavěných mikromotorků (viz ukázka č.13). Nejde sice o plnohodnotné kruhové motory, jaké známe z poloprofesi­onálních (například u AF-S DX Nikkor 18–70mm f/3,5–4,5 G IF-ED) a profesionálních objektivů, ale i tak jsou zcela bezhlučné a hlavně podstatně rychlejší, než předchozí klasický systém (například u teleobjektivu AF Nikkor 70–300mm f/4–5,5 G). Jedinou nevýhodou oproti nim je tedy jen fakt, že nelze manuálně doostřovat v AF režimu a při potřebě manuálního ostření je napřed nutno přepnout příslušný přepínač. Oba objektivy také mají pouze plastový bajonet, což je sice trošku mrzuté, ale v této cenové kategorii dnes již zcela běžné. K základnímu objektivu je v ceně pouze přední a zadní krytka, kdežto k teleobjektivu je to i sluneční clona a měkké pouzdro.

Čip

Nikon D50 je osazen stejným snímacím čipem jako model D70 a je jím osvědčený 6 megapixelový CCD senzor s maximálním rozměrem snímku 3008×2000 obrazových bodů. Jeho citlivost lze nastavovat v ekvivalentu citlivosti běžného kinofilmu v krocích 200, 400, 800 a 1600 ISO. Vyvážení bílé zprostředkovává 420 pixelový RGB snímač s šesti pevnými předvolbami. Další možností je manuální změření, včetně možnosti uložení do paměti, která se neresetuje ani vypnutím ani vyjmutím baterie. Pojďme se nyní podívat na konkrétní výsledky. Na ukázce č.15 je tradiční testovací noční scéna. Snímek je možno stáhnout v plném rozlišení. Je složen ze dvou polovin – levá je fotografována při nastavení vyvážení bílé na žárovku a pravá je ponechána na automatický režim. Z rozdílu je patrné, že při nastavení na žárovku je výsledek o poznání lepší, i když i výsledek automatiky není špatný (u zrcadlovky by však mohl být o trochu lepší). Snímek je pořízen při citlivosti čipu nastavené na 200 ISO.

Na následující dvojici snímků č.16 a 17 jsou již ukázkové výřezy z totožných snímků, pořízených při různých citlivostech ISO. Jak je z obou ukázek zřejmé, tak výsledek je vynikající u obou vzorků, tedy v těch hůře i v těch lépe exponovaných částech snímku. Přestože je D50 osazena stejným čipem jako starší D70, tak bych subjektivně řekl, že D50 je na tom ohledně šumu ještě o kousíček lépe, což může být způsobeno jinou elektronikou a mírně odlišným způsobem zpracování obrazu firmwarem. Je to ale skutečně jen můj osobní a zcela subjektivní dojem. Každopádně lze celkově říci, že použitý čip (i následné zpracování jeho výstupu) je na špičkové úrovni, a to i přesto, že se nejedná o žádnou převratnou technologickou novinku – spíše časem řádně prověřený a osvědčený typ.