Pokud cestujete s digitálním fotoaparátem, musíte s sebou vláčet notebook a večery trávíte přetahováním dat a vybíráním snímků. I u klasických filmů hrozí nebezpečí a to i jiná, než že Vám je někdo ukradne.

Jak chránit své filmy před poškozením?

Citlivé vrstvy filmů jsou tvořeny vrstvami želatiny nasycenými světlocitlivými solemi stříbra. Tyto vrstvy jsou citlivé na poškození chemickými výpary, rentgenovými paprsky, mechanické poškození. Ve vlhkém (hlavně tropickém) prostředí mohou být nebezpečné i plísně. Barevné filmy nasycené vedle stříbrných solí i různými organickými barvivy jsou citlivější než klasické černobílé filmy. K posunům barev dochází i při nevhodném skladování při vysokých teplotách. Vše, co bylo řečeno, platí pro neexponované i exponované nevyvolané filmy. U vyvolaných filmů dochází k blednutí a posunům barev při dlouhodobém skladování. Také zde nevhodné podmínky skladování poškozování urychlují.
V 95% případů za mechanickým poškozením bývá neodborná manipulace s filmem ve Vaší laboratoři. Přesto občas zkontrolujte, zda dráha filmu ve Vašem fotoaparátu je čistá.

Skladování neexponovaných filmů

Kupovat filmy těsně před ukončením záruční doby nebo po záruce je velmi riskantní. Zejména nekupujte filmy v různých pochybných kioscích, supermarketech apod., kde je neznalý prodavač mohl vystavovat třeba ve výloze. Pokud si můžete vybrat mezi dvěma filmy s různou dobou spotřeby, berte vždy ten mladší. Filmy snesou bez problémů krátkodobé uskladnění při teplotách do 18°C. Na to jsou filmy pro běžné spotřebitele specielně připarveny. Pro delší uskladnění je nutná lednice nebo mrazák. Při nízkých teplotách je degradace filmových vrstev mnohem pomalejší. V mrazáku film vydrží i mnohem déle, než je záruční doba. Z ochranného umělohmotného pouzdra, které chrání před vlhkostí i prachem, vyjímejte filmy až před vložením do fotoaparátu. Po vyjmutí z lednice a hlavně z mrazáku je třeba počkat, aby se trochu srovnala teplota na filmu s teplotou okolí. Jinak může dojít ke kondenzaci na chladném povrchu a vy riskujete pokažení snímku. Vzhledem k tomu, že v mrazácích a lednicích je spousta výparů z potravin, doporučuji mít filmy ve dvojím obalu. Osobně používám umělohmotné kazety, do kterých firma Danone balila rodinná balení svých jogurtů, což si marketingoví stratégové této firmy asi moc nepřáli. Do jednoho se mi vejde přes dvacet filmů, které pak nakoupím ve větším množství se slevou.

Ochrana před rentgenovými paprsky

Toto téma je aktuální pro vás, co cestujete letadlem. Obecně platí, že čím je film více citlivý, tím je i náchylnější k poškození letištním rentgenem. Dá se říci, že pokud fotografujete na filmy do citlivosti ISO 100, neměl by být problém. U filmů s citlivostí ISO 400 a výše se objevuje bílý závoj. Závisí také na letištních přístrojích. Některé novější rentgeny mají silnější zářiče. Photolife před časem zmiňoval J. F. Kennedy v New Yorku a letiště na Santorini. Situace se však mění a bude měnit a tyto informace je obtížné ověřit. Je to téma pro naše cestovatelské fotofórum. S obsluhou na letišti není většinou řeč a všechny filmy chtějí prosvítit. Pokud nemáte u sebe v bundě žádné kovové předměty, je nejlepší dát si alespoň citlivé filmy do bundy a pronést je osobní kontrolou.

Prodávají se umělohmotné obaly, které mají údajně chránit před rentgenovým zářením. Nemám k nim důvěru a nepoužívám je, neboť co vím jako stínění je nutno používat kov, nejlépe olovo.

Manipulace s filmy

Filmy je vždy třeba zakládat ve stínu. Moje zkušenost je, že u běžných filmů se stačí postavit zády ke Slunci a vytvořit stín vlastním tělem. Infračervené filmy a filmy s vyšší citlivostí než ISO 400 se doporučuje zakládat uvnitř.

Exponované filmy se musí co nejrychleji vyvolat. Rozhodně je nesmíte dlouhodobě skladovat jako nevyvolané filmy. Opět je to záležitost určité pravděpodobnosti. Při delších expedicích se filmy dostávají do laboratoře i po více než dvou měsících. Osobně doporučuji neriskovat s neověřenou laboratoří zejména v rozvojové zemi a to i přes to, že vaše filmy projdou znovu letištními rentgeny. To platí zejména pro inverzní filmy.

Do této kapitoly lze zahrnout i skladování filmů na cestách. Opět se bráníme vysoké teplotě, vlhkosti a chemickým výparům. Nebezpečné je zejména v jižních zemích skladovat filmy v uzavřených prostorech, kde není výměna vzduchu. Příkladem je stojící automobil. Pokud chodíte s batohem, nejlepší je zahrabat filmy do oblečení uvnitř batohu. Než uvnitř stanu je lépe pod jeho podlážkou. Z chemických látek hrozí na cestách výfukové plyny, ale i výpary z vaření.

Skladování vyvolaných filmů

Problémy nekončí ani po vyvolání filmů. Předpokládám samozřejmě kvalitní vyvolání (kritické je správné ustálení a promytí). Filmy skladujte v suchém prostředí s pokud možno stálou teplotou a samozřejmě ve tmě. Střídání teplot může způsobovat kondenzaci vlhkosti. S vlhkostí může přijít plíseň. Promítání diapozitivů představuje specifický problém pro inverzní filmy. Běžné inverzní filmy blednou po dvou až třech hodinách promítání. Citlivé na promítání jsou v našich krajích málo běžné filmy Kodachrome, které blednou již po hodině prosvěcování v běžném diaprojektoru. Na druhé straně jsou Kodachromy stálejší při dlouhodobém skladování než inverzní filmy vyvolávané procesem E-6. Jako ochrana pro promítání jsou nejlepší diarámečky se sklem, které nejlépe chrání před teplem z diaprojektoru. Pozor však na ostrý skleněný prach, který se občas vyskytuje uvnitř těchto rámečků!

Blednutí a barevné posuny filmů v archivech může urychlit působení chemických látek. Není vhodné dřevo ani dřevotříska (kyselé výpary, formaldehyd atd.). Nejlepší je kov a sklo. Při skladování v umělohmotných obalech je nejvhodnější polypropylen. Není vhodný polyvynilchlorid (PVC), kde se mohou uvolňovat výpary změkčovadel. Není vhodný běžný papír, který uvolňuje kyselé páry. Osobně filmy skladuji v obalech z laboratoře nebo ve značkových obalech (Hama) k tomu určených.

I když filmy správně skladujete, začnou barevné negativy podléhat změnám tak asi po šesti letech, barevné diapozitivy po deseti až pětadvaceti letech. Na horní hranici jsou Kodachromy. Nejlépe jsou na tom klasické jednovrstvé černobílé negativní filmy, které vydrží beze změny až sto let. Další informace o archivaci filmů a fotografií najdete v článku Honzy Jedličky Archivace filmů a fotografií.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram